První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Alfred Rosenberg – Válečný zločinec Churchill

Po mnoho let vystupoval v roli hlavního propagandisty proti německému národu Winston Churchill, řízený penězi z vlivných amerických a židovských zdrojů. Je tudíž záhodno podívat se detailněji na kariéru tohoto válečného zločince, a to za pomoci jeho vlastních slov.


Dokonce ještě než se stal premiérem, vystupoval Churchill ve svých článcích neustále proti Německu a zuřivě v Anglii napadal každého, kdo s Německem usiloval o vzájemné porozumění. Churchill tuto svou novinářskou agitaci potvrdil, když později publikoval své články i knižně, pouze lehce upravené, jak sám tvrdil. Tato kniha, nazvaná Step by Step [Krok za krokem], obsahuje články napsané v letech 1936 až 1939. Step by Step měla svým obsahem naznačovat skutečnost, že Německá říše úmyslně vyvolala novou světovou válku, a že to byl právě Churchill, kdo před tím varoval tzv. civilizované národy. Ve skutečnosti však z každého řádku této knihy přímo sálá Churchillova nenávist k evropské renesanci a jejímu pokojnému řádu. Právě několik těchto nechtěných přiznání bych prozkoumal více z blízka.

Jedním ze středobodů Churchillova myšlení je anglická miliardová investice na Dálném východě. Vše se točí kolem obchodu s opiem a podobnými výhodnými obchody. Churchill měl očividně zájem o velké podniky ze svého nejbližšího okruhu, s jejichž přízní a pomocí se chtěl stát premiérem království Velké Británie. 3. Září 1937 publikoval článek nazvaný „The Wounded Dragon“ [„Raněný drak“], jímž myslel Čínu. Churchill píše:

Žádná mocnost bez dlouhých předešlých příprav, by nemohla ve Žlutém moři vnutit Japonsku svou vůli. Pokud by Spojené státy a Velká Británie jednaly několik let pospolu, a byly-li by podporovány Sovětským Ruskem, byla by naše společná přítomnost taková, že by se Japonsko muselo podrobit. [Rosenberg část textu vynechává, aniž to zmiňuje.]

Vytvořili jsme v Číně skvělé obchodní podmínky, které pro Číňany byli jen a pouze prospěšné [Rosenberg na toto místo vkládá „?“]….. evropští a američtí misionáři se se svým poselstvím nebojácně pouštěli do všech koutů Činy.

Tato slova naprosto jasně dokazují Churchillovu touhu po alianci mezi Anglií, Spojenými státy a Sovětským svazem už dva roky před vypuknutím války. Číňané, zruinovaní Anglií, jsou zesměšňování, když Churchill tvrdí, že anglické zásobování opiem a misionáři jim přineslo „jen a pouze prospěch.“  Všichni věděli, že Čína byla cílem židovstva a ostatních velkofinančníků, a Churchillův svatouškovský tón stěží skrývá skutečný důvod jeho dálněvýchodní politiky. Churchill v roce 1937 naprosto jasně směřuje svou pozornost na ochranu velkých firem v Číně, a přitom ve stejné větě píše: „Přeje-li si Evropa mluvit s Východem, musí si nejprve uklidit před vlastním prahem.“

Tato jediná věta odhaluje celou válečnou politiku pana Churchilla. Chce „uklidit“ v Evropě, tedy znemožnit jakoukoli snahu o společný prospěch celého kontinentu a nástupu nového řádu.  Churchill chce zachovat nemohoucnost a roztříštěnost civilizovaných evropských států. Až by byla Evropa „uklizena,“ a poté co by byla Indie a Blízký východ vykořistěny, chce celý Dálný východ přivést pod nadvládu zlodějského kapitalismu Londýna a Wall Streetu, stejně jako ho vystavit bolševické hrozbě.

Po tomto úvodu Churchill odhaluje, jak přesně se chce připravit na tento „úklid.“ Ten zahrnuje izolaci a porážku Německé říše. Když se na podzim 1937 setkali Führer a Duce, napsal Churchill 1. října 1937 následující:

Západní demokracie, nyní vyzbrojené a silně zbrojící, mohou těmto diktátorům mnoho nabídnout, pokud by jen dokázali, že chtějí být přáteli a nikoli prokletím našeho lidstva. Pokud by byla skutečná evropská součinnost obnovena, naše společné protesty by nebyly na Dálném východě dále ignorovány.

Churchill má na mysli pouze obnovení evropské součinnosti v tom duchu, že Anglie bude stát mimo ni jako sbormistr. Jeho prohlášení, že Západní demokracie jsou vyzbrojené a silně zbrojící jen dokazuje, že pozdější tlachání o „nepřipravenosti“ byla jednoduše lež. Když Itálie pod vedením Mussoliniho později podnikla zdárné kroky k zabezpečení Afriky, Churchill 4. března 1939 rozzuřeně napsal:

Toto však není konec. Skryté skutečnosti a všeobecné pravdy Evropy se stále více sami potvrzují. Velmi brzy zjistíme, jestli naděje pana Chamberlaina na odloučení Mussoliniho od Hitlera skutečně nastane. A pokud ne, není nic, co by nám mohl Mussolini dát. [Rosenberg část textu vynechává, aniž to zmiňuje.] Pokud se Mussolini ochotně odloučí od Hitlera, aby zaujal stanovisko s Francií a Británií, a napomohl k udržení nezávislosti Rakouska, tak nepochybně získáme.

Tato slova odhalují nejen Churchillovu politiku, ale také politiku onoho dobrého premiéra Chamberlaina. Z Churchillových vlastních slov se dozvídáme, že dobrý pan Chamberlain použil veškerou svou sílu, aby oddělil Mussoliniho od Adolfa Hitlera, což nás vede k nevyhnutelnému závěru, a to že cílem tehdy bylo je oba obklíčit, a jednoho po druhém „uklidit.“

Odkaz na Rakousko, jakožto nadějnou startovací rampu hned vedle Československa, je jasný. Právě proto se Churchill tak rozzuřil, když se Ostmark, Německé rakousko radostně připojilo k Německé říši. V článku nazvaném „The Austrian Catastrophe“ [„Rakouská katastrofa“] datovaném k 18. Březnu 1938, Churchill psal o „uchvácení a porobení Rakouska,“ přesto tento člověk přirozeně velmi dobře ví, že pouze malá židovská klika a reakcionáři naslouchali Anglii a Židům, zatímco celá slušná populace Ostrmark mohla jen stěží ovládat svou radost, když byl naplněn sen o spojení všech Němců — což skutečně bylo v souladu s právem na sebe určení, kterým se kdysi oháněly dokonce i mocnosti Dohody.

Ve stejném článku započal s provokativní válkychtivostí s cílem vytvořit válečnou koalici proti Německu.

Prvním krokem by mělo být zjistit, které z druhořadých evropských mocností by byli ochotné připojit se k Velké Británii a Francii ve speciální akci, nevylučujíc ozbrojený odpor pod chartou Spojených národů.

Není bez zajímavosti, že světová mocnost Anglie se ihned snažila zjistit, které z „menších“ evropských mocností by ji posloužily jako kanónenfutr proti Německé říši. Tato poznámka se stane ještě zajímavější, když Churchill dále píše: „Musí být rovněž jasné, že neexistuje žádný zájem na obklíčení Německa, ale pouze na obklíčení agresora.“

Obklíčení! Je dobře známo, že britská politika vždy tvrdila, že nemá na obklíčení Německa žádný zájem. Ale nyní sám Winston Churchill používá slovo „obklíčit,“ a to nelze zastřít. Sám nám tímto slovem potvrzuje plán na obklíčení Německa, které nestydatě označuje za agresora. Žádné následné pokusy o zatajování nemohou válkychtivého Churchilla, nyní prozrazeného, zachránit.

V té době byl Churchill odkázán na Francii jako na mladšího partnera Anglie, a přirozeně se obával, že celá řada jejích politických stran by mohla oslabit svou vlastní vojenskou moc. V roce 1938 napsal o nově sestavené Daladierově vládě následující:

Rozpadne-li se Francie, rozpadne se vše a pak by se nacistická dominance v Evropě, a možná i ve velké části světa stala nevyhnutelnou.

Naznačovat, že Německo nechtělo pouze spojit všechny Němce, ale že chtělo přivést celý svět pod vládu své „tyranie“ je jen další sprostá lež. A pak se Churchill ve své nestydaté agitaci vrhne na všechny doposud slušné Angličany, přející si skutečně mír. Píše:

Kladu si otázku, zdali si francouzský národ uvědomuje, jak je na tomto ostrově proněmecká propaganda ostrá a vytrvalá? Nejsilnějším bodem této propagandy pak je časté opakování toho, jak je Francie na pokraji kolapsu. Podle této propagandy Francii čeká stejně krvavá cesta jako Španělsko. Veškeré ty „Heil Hitler“ brigády v londýnské společnosti využívají a mají škodolibou radost z toho, co tak rádi nazývají „parlamentní impotencí francouzské demokracie.“

Za Churchillovou snahou vykreslit tzv. „Heil Hitler brigády“ v Londýně tak, aby vypadaly absurdně, přestože se skládají z prozíravých Angličanů, stály židovské skupiny. Ty ho financovaly, a byly rovněž hlavními agitátory stojícími za Rooseveltem ve Spojených státech. Američtí velvyslanci ve Francii a Polsku bez ustání a záměrně rozdmýchávali světový požár. Poté, co Churchill popřeje Daladierovi „vše nejlepší,“ zmiňuje židovské síly ve Francii, píše:

Má však jednu důležitou politickou sílu v rukávu. M. Blum nezklame věc evropské svobody. Jeho vliv v Socialistické straně je rozhodující. Ten určitě poskytne věrnou pomoc.

Žid Blum byl samozřejmě nadějí všech židovských posluhovačů, a jedním z předních agitátorů proti porozumění mezi Německou říší a Francouzskou republikou.

Čtouce tyto články v chronologickém pořadí, došel jsem až ke květnu 1938. Churchill se ve svém článku z 26. Května 1938 vrací k údajným obtížím Japonska v Číně, poznamenávajíc, že tyto obtíže jsou především výsledkem ruských hrozeb:

Musíme zde ocenit službu, jakou Sovětské Rusku poskytuje na Dálném východě civilizaci, a také zájmům Britů a Spojených států.

6. července 1938, Churchill opět naříká nad tzv. znásilněním Rakouska, ale strachuje se především o Židy. Stěžuje si na uvěznění představitelů židovských vysokofinančníků, Rothschildů, a na hrůznou skutečnost, že „židovské dámy“ jsou nuceny čistit ulice, a pokračuje:

Avšak 300 000 vídeňských Židů, představuje problém velkých rozměrů a nepoddajné kvality vůči politice vykořenění.

Poté, co si Churchill zanaříká nad údajnou ekonomickou situací Židů, začne, jako vždy, vyhrožovat.

Zvěsti o jejich soužení se rychle rozšířily do celého světa, a je ohromující, že němečtí vládci se vůbec nestarají o zvyšující se vlnu odporu a hněvu proti nim, jež nezadržitelně stoupá v podobě těžce zbrojících Spojených států.

Churchill spatřuje židovský hněv nad skutečností, že vykrvácení Německé říše je nyní nemožné, protože Německo osvobodilo své země od parazitů, jakožto rozhodujícího faktoru v politice, a tudíž Churchill neúmyslně odhaluje, do jaké míry se Angličané a Američané stali neschopnými, vládnout svým národům sami, zakládajíc tak svůj osud a své aktivity — ony „těžce zbrojící Spojení státy“ — na hněvu a názoru velkých židovských parazitů a bolševických agitátorů.

Tento nedbalý výrok pana Churchilla ukazuje v jakém směru, a na čí příkaz, vede současný premiér Velké Británie svou politiku. Je zdravé a dobré se tu a tam podívat, co nějaký válečný zločinec kdysi napsal, a později uspořádal do jedné knihy. To totiž odhalí skutečnost, že jeho válečné zločiny byly systematicky plánovány.

Toto staví veškerá ona lživá komuniké z bůhvíjakých světových konferencí, kterých se on a jeho kamarádíčkové účastnili, do správného světla. Ukazují jak Churchill, podporován židovskými agitátory, „krok za krokem“ usiloval o moc, motivován nenávistí a pýchou. Zjevně daným cílem bylo přeměnit Dálný východ v obrovský objekt vykořisťování pro celý židovský svět plutokracie a mezitím „uklidit“ v Evropě a učinit ji tak bezbrannou, atomizovat ji do rozličných částeček, rozdělit ji do navzájem bojujících států, aby se tak nemohla zapojit do světové politiky, a nakonec ji zcela ožebračit. Kvůli tomu spolupracoval Churchill s panem Chamberlainem na izolování fašistické Itálie od Německa, na zprostředkování aliance malých národů proti Německé říši (nejprve Československa a Polska, později Belgii a Holandska), a na použití „nezávislého“ Rakouska jako startovací rampy pro útok proti celému evropskému světu, na podmanění Německého národa a podřízení ho židovské vykořisťovatelské politice.

Pan Churchill před námi dnes stojí jako válečný zločinec světového formátu, odhalený skrz svá vlastní slova. Bylo by dobré pro všechny dosud nestranné, aby věnovali zvláštní pozornost těmto jeho slovům, a aby tak poznali situaci, ve které se Německá říše ocitla. Teprve poté pochopí, že Německá říše dneška je jedinou silou bojující proti konspiraci židovských angloamerických biologických plánů ničení, a že používá veškerou svou silu na obranu a ochranu staré Evropy, a dokonce i životů těch, kteří nevěří, že musí brát tuto válku smrtelně vážně, protože stále žijí na bezpečných místech.


|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|19.11.2013|