První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Projev zástupce JN 17. listopadu v Praze

Přinášíme přepis projevu, se kterým vystoupil místopředseda německých Mladých národních demokratů (Junge Nationaldemokraten, JN) a zmocněnec pro vzdělávání uvnitř organizace Pierre Dornbrach na naší protirežimní demonstraci 17. listopadu v Praze.



Drahé kamarádky, drazí kamarádi, drahé Česko,

před několika týdny jsem dostal pozvání, abych k vám mohl zde v Praze promluvit. Když jsem obdržel tuto zprávu, ani chvíli jsem neváhal, abych pozvání přijal. Je mi velkým potěšením a zároveň obrovskou ctí, abych u našich východních sousedů předstoupil s pozdravy z Německa. Jsem tu dnes jménem naší mládežnické organizace, Mladých národních demokratů, abych udržel kontakt mezi našimi dvěma národy a hledal spojence v našem společném boji proti všezničujícímu kapitalismu. Oba naše národy si musely v jejich dlouholeté historii hodně prodělat. Přitom byly na naší planetě vystavovány neustále novým výzvám. Vždy jim čelily a každou další překážku přijaly jako výzvu budoucnosti. Žádná událost, žádná válka a žádný svár by nemohl způsobit, aby naše dva národy pohltila zem. Čelily každému nebezpečí a vždy znovu povstaly. I když byly po desetiletí vystaveny mukám, vždy se ctí obstály a dokázaly světu svoje právo na existenci.

Historie je svědkem mnoha událostí, kdy byly národy Evropy neustále podrobovány novým zkouškám. Tyto národy přitom vždy fungovaly jako hradba proti surovosti, znemravnění a úpadku hodnot. Evropa byla vždy strážcem kultury Abendlandu, zatímco představitelé takzvaného západního společenství hodnot s jejich materialistickou ideologií zrazovali zájmy evropského dělníka. Lidé, z jakých vyšel také Lenin nebo Karl Marx, svými zničujícími chapadly podvedli dělníky a svojí nelidskou ideologií ničil Evropu národů. V průběhu času a zvláště dnes v 21. století jsme prožili a prožíváme znovu, jak se morbidnost a perverznost dere k moci ve všech evropských národech. Ať už v Česku, Německu, Řecku, Španělsku nebo jinde. Všude jsme svědky duchovní proměny, což má za následek, že se přirozeně vyspělé národy rozpadají a zařazují se do jednotvárného světa, kde není žádné místo pro svobodnou vůli a národní nezávislost. Evropské národy se staly obětí násilné převýchovy, a pokud proti tomu nic nepodnikneme, všechny národy nakonec přeci jen pohltí zem.

Dnes se v České republice slaví výročí pádu komunismu. U nás v Německu máme také podobný svátek. 3. října se slaví v naší vlasti „Den německé jednoty“. Je třeba vědět, že v Německu, podobně jako ve vaší zemi, vládly do roku 1989 taky komunisté. Tak jako u vás se i u nás mnoho Němců a bojovníků za svobodu bránilo proti komunistickému útlaku.

Podobně jako zde v Česku trval boj za svobodu desítky let. Po 40 let žil můj lid poroben pod vládou komunistů a samozvaných socialistů. Až 9. listopadu 1989 přišel pád komunistického režimu. Tehdy se národ vzbouřil a chtěl se obětovat se z lásky ke svobodě. Skrze celé Německo se kdysi táhla dlouhá zeď. Ta nás tehdy a dodnes rozdělila do dvou tříd. Avšak dělník si razil cestu za svobodou a překonal tehdejší systém rudých. Zničil zeď, která se táhla napříč mojí vlastí a vydal se k období prosperity. Alespoň zdánlivě. Zdánlivě proto, že dnes stojíme znovu na stejných místech jako naši předchůdci, kteří už jednou vyšli do ulic postavit se proti útlaku a vykořisťování. V mé vlasti se proto říká: „Zeď padla, ale systém zůstal.“

V dnešních etablovaných stranách sedí znovu titíž lidé, kteří seděli už v komunistických vládách. Sice změnili barvy a dnes tito lidé dávají od komunistů ruce pryč, avšak pod fasádou se schovává stále stejná tvář, která se znovu našla v systému nadnárodního kapitálu.

A stejně tak vidím dnes více než po 20ti letech od sametové revoluce znovu mladé lidi, dělníky, muže i ženy stát v ulicích Prahy. Zde na politickém bitevním poli vaší země představují právě oni hněv národa v ulicích. U nás v Berlíně to není jinak. Tam demonstruje německá mládež každý víkend proti ohavnému systému, který se za ta 2 desetiletí nijak nezměnil. Je nás také ještě málo, kteří sebrali odvahu a vyšli na toto bitevní pole. Mnoho lidí v Německu ještě pořád věří, že mohou ztratit mnoho. A příliš málo těch, kteří se brání systému, který se evidentně nezmění. Avšak dělník postupně nalézá cestu k nám. Věřím tedy, že když český i německý národ musel v posledních 60ti letech prodělat obdobná muka, můžeme si také vzájemně porozumět.

Můžeme pozorovat, jak celá Evropa postrádá pracovní perspektivu. Vidíme, jak tito převlékači kabátů ve jménu demokracie zotročují národy a ničí jejich ducha. Jsme svědky stále více pustošivého kapitalismu, který podněcuje národy proti sobě a pracující vykořisťuje. Když máme před sebou výsledky těchto revolucí, vaší sametové revoluce i naší listopadové revoluce, potom dostávají oba naše národy jasné znamení, že už není možné zůstávat v sedět klidu příliš dlouho.

To potom znamená pro český, stejně jako pro německý národ a pro všechny ostatní evropské národy také, že se musí začít bránit. Bránit se proti systému jednotvárnosti. Bránit se proti globalizaci, která chce zničit vyspělé národy a státy a zřídit jednotný světový stát. Bránit se proti útlaku, kterému byli vystaveni i naši předchůdci. Plivou na naše dědictví, které nás činilo velikými. Nechápou motivy našeho boje, když každý z nás je připraven na mnoho obětí, ale největší odměnu očekává až na konci našeho cíle. A to je svobodná Evropa národů. Evropa jako ta, která před stovkami let po tisíciletí byla hradbou proti tomuto úpadku hodnot. Evropa, která se pomalu ale jistě probouzí. Podívejme se na nejrůznější státy a země! Všude se národy staví proti tomuto zlořádu. Všude se tvoří odpor proti kapitalismu v rukou mezinárodního kapitálu. Všude je slyšet volání po svobodě stále hlasitěji. U nás doma v Německu se zdá být ještě vše v poklidu. Avšak kdo se dívá pozorně a dovede naslouchat, ten musí uznat, že se hlas lidu postupně naklání. A ten určí, jak se pomalu ale jistě ten velký kolos Evropa narovná. Evropa momentálně připomíná spícího obra, na kterém se usadili mouchy a všemožní parazité. Ještě spí a nevšímá si těchto kreatur. Avšak je jen otázkou času, kdy se tento obr konečně probudí. Potom tyto mouchy ze svého těla znovu setřese.

Musíme tedy pochopit, že tento boj není regionální nebo samostatně vlastenecký. Zde se jedná o osvobození celé Evropy. Je to souboj kultur. Stojí zde proti sobě dva zcela rozličné typy lidí: Na jedné straně nalezneme kapitalistické zrádce pracujících, kterým jde jen o svoje vlastní zájmy a na druhé straně se objevujeme my, strážci starých evropských pořádků. Možná nejslavnější básník, který vzešel z mého národa, byl Johann Wolfgang von Goethe. A jak jednou řekl: „Jsme zavázáni ke svému rodu, kráčet z temnot ke světlu.“

Podívejme se na Geotheho slova o závazku ve vztahu k našim národům, které jako bájný Fénix vzlétnou z popela k nebi. Osvoboďme se z otroctví a zbavme se zvůle.

Jsem si jist, moji čeští kamarádi, že náš čas přijde. Musíme tomu jen věřit a držet ruku v ruce. Vy zde v Česku, my v Německu, ale společně za novou ideu: Evropu svobodných národů. Evropu spravedlnosti. Evropu z temnot ke světlu kráčející.


Děkuji vám za pozornost.


|Autor: Redakce|Zdroj: delnickamladez.cz|21.11.2013|