První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Matt Koehl – Dobrá společnost?

Překlad přednášky The Good Society od Matta Koehla z Worthingtonu, ve státě Ohio, studentům politických věd z 11. ledna 2005. Matt Koehl (22. ledna 1935) je americký národní socialista, následovník G. L. Rockwella; zakladatel New Order a Americké nacistické strany (American Nazi Party); je předsedou Světového společenství národních socialistů (WUNS) a esoterický hitlerista.


Dobré ráno.

Rád bych nejprve poděkoval za to, že jste mi umožnili tuto diskuzi, která, věřím, bude stimulující a podnětná. Dnes ráno bych rád mluvil o dobré společnosti. Lépe řečeno, rád bych mluvil o ekonomické a sociální stránce dobré společnosti. Co by to mělo být? Jaké jsou znaky takové společnosti? Pojďme se na to podívat…

Mimo jiné, bychom v takovéto společnosti chtěli stabilní a prosperující ekonomiku s plnou zaměstnaností a existenčním minimem. Dále bychom chtěli cenově dostupné bydlení, ať už bychom ho koupili nebo platili nájem. Chtěli bychom systém zdravotní péče dostupný pro každého, bez finančních rozdílů. Chtěli bychom štědré zaopatření pro zdravotně postižené, mateřskou a důchod. Chtěli bychom volný přístup k vysokoškolskému vzdělání a odbornou přípravu pro jakoukoli profesi. Chtěli bychom upřednostňování zdravé zemědělské komunity před velkými městskými aglomeracemi.

Chtěli bychom takový druh veřejné bezpečnosti, kdy by člověk nemusel žít v opevněných komunitách, aby se cítil bezpečně, aby jsme se mohli volně procházet po ulicích všech měst v kteroukoliv denní dobu, beze strachu, že nás někdo okrade, přepadne nebo ještě hůř. Chtěli bychom přísnější ochranu životního prostředí pod režimem, který se více zabývá stavem našich lesů, půdy, vzduchu a vody, než o zisk a znečištění. To jsou některé věci, které bychom chtěli – pro každého občana naší dobré společnosti.

Dnes nemáme ŽÁDNOU z těchto věcí. Proč? Zní tyto požadavky dobré společnosti nepřiměřeně nebo utopicky? Říkám vám, že ne – jako důkaz mám jednu společnost, která všechny tyto věci měla a měla ještě víc.

Tato společnost si mou pozornost poprvé získala ve chvíli, kdy jsem měl příležitost setkat se a mluvit s lidmi, kteří měli možnost v takovéto společnosti žít. Když mluvili o svých zkušenostech, neustále tuto dobu popisovali jako nejšťastnější a nejlépe zapamatovatelnou ve svých životech a ohlíželi se na ni s nejhlubší láskou. Společnost, o které mluvím, nebyla žádná jiná  – než předválečné národně socialistické Německo pod vládou Adolfa Hitlera.

Rád bych popsal a shrnul některé ekonomické a sociální úspěchy této pozoruhodné společnosti. A myslím, že nám to pomůže vysvětlit, proč lidé, které jsem před chvílí zmínil, na tuto dobu vzpomínají s láskou.


Ale nejprve se musíme vrátit a vzít v úvahu stav Německa po první světové válce. Byl nedostatek potravin. Na německý lid byla uvalena pomstichtivá Versailleská smlouva, kvůli které museli Němci platit přemrštěné reparace, a která způsobila německému lidu velké utrpení. Nastala nekontrolovatelná inflace a peníze se staly bezcennými. Lidé skutečně žili v chatrčích a trpěli hlady. Následovala velká hospodářská krize, která připravila 7 milionů lidí o práci a zničila ekonomiku země.


NEZAMĚSTNANOST A HOSPODÁŘSTVÍ

Pak se v roce 1933 dostal k moci Hitler. Okamžitě se pustil do práce. Jeho první výzvou byla nezaměstnanost stejně jako obnovení zničeného zemědělství.

Problém ještě ztěžoval fakt, že ekonomika Německa byla na dně. Německo postrádlo jakékoliv zlaté rezervy, nemělo žádné zahraniční úvěry a v ten samý čas muselo ještě platit zničující reparace. Situace se zdála neřešitelná.

Ale to Hitlera nezastavilo.

“Ok,” řekl si. “Nemáme zlato, ale máme pracovníky ochotné k práci. Ti budou naším zlatem.”

Následně přišel s velmi jednoduchým řešením jak z tíživé situace ven. Odstartoval program veřejných prací: ochrana před povodněmi, opravy veřejných budov, soukromých rezidencí a stavba nových, budovní silnic, mostů, kanálů, přístavů, ale hlavně slavného autobahnu – prvním dálničním systémem na světě. Tak zapojil do práce celé miliony lidí.

Jak jim za práci platil? Státní pokladna byla na mizině. Zahraniční bankéři nechtěli Německu poskytnout žádný úvěr.

Hitler jednoduše obešel zahraniční bankéře a vytvořil svůj vlastní systém založený ne na zlatých standartech nebo na jiných cenných kovech, ale na produkci německého pracujícího jako takového. Tím představil pracovní standart.

Takhle to celé fungovalo. Předpokládaná cena různých veřejných zakázek byla odhadnuta na 1 miliardu říšských marek. Byl tedy vydán přesný počet ne-inflačních směnek, jménem pracovní poukázky, které náklad pokryly.

Pracovníci byli vyplaceni a se svou novou kupní silou začali utrácet v obchodech a podnicích po celé zemi, díky čemuž se vytvořilo více volných míst a zaměstnalo více lidí.

S tímto podnětem se německá ekonomika začala obnovovat. Do dvou let byla nezaměstnanost jako hlavní problém eliminována a země byla zpátky na nohou. A vše se silnou a stabilní měnou bez dluhů nebo inflace.

Ke srovnání, hospodářství Spojených států, Anglie a ostatních západních zemí ve stejnou dobu stagnovalo s miliony nezaměstnanými žijícími na podpoře.

V ten samý čas, kdy Hitler obnovil německou ekonomiku a vrátil milionům lidí práci, byl také schopný obnovit zahraniční obchod. S odepřením zahraničních úvěrů a ekonomickým bojkotem v Anglii a Americe, přišel Hitler s dalším velmi jednoduchým, ale geniálním řešením: směnný systém, ve kterém se zboží vyměňovalo přímo mezi zeměmi, bez vměšování mezinárodních bank.

Například, když Německo vyrobilo zboží, které chtěla Argentina a Argentina měla obilí nebo hovězí maso, které chtělo Německo, tyto dvě země si jednoduše vyhotovily smlouvu bez mezinárodního prostředníka, který byl z celého procesu úplně odstaven. Opět tento systém, přímé směny bez dluhů nebo tržního deficitu, některé lidi rozčílil.

Jedním slovem, Hitler rozbil převažující kapitalistický systém dluhů a lichvy, což jak víme, byla hlavní přičina druhé světové válce.

Tím, že Hitler vytvořil rozdíl mezi produktivním kapitálem a spekulativním kapitálem, dostal se přímo do křížku s mezinárodními finančními kruhy, jejichž samotná existence byla nyní zcela ohrožena národním socialismem. Byly připraveny udělat cokoliv, dokonce zavést svět do další války, aby si udržely svou parazitickou existenci, jen aby ostatní země nenásledovaly národně socialistický příklad. Ale to je jiný příběh pro jinou příležitost. Tak daleko nepůjdeme.

To co jsem popsal byl ekonomický zázrak, který zajistily Hitlerovi sociální programy, z nichž jsem už nějaké zmínil.


ZEMĚDĚLSTVÍ

Už jsem zmiňoval obnovení německého zemědělství jako jednu z nejvyšších priorit národně socialistické vlády. To bylo více než jen pouhou otázkou ekonomiky. V národně socialistickém myšlení může národ vzkvétat pouze tehdy, když má silný venkov. Tradiční rodinné farmě je přisuzován velký význam, protože jejich způsob života nese morální a duchovní hodnoty, které jsou důležité pro zdraví společnosti jako celku.

V těžkých časech v Německu před Hitlerem, mnoho zemědělců vidělo své životy v troskách kvůli klesajícím cenám, přemrštěným úrokovým sazbám a vyvlastňování bezohledným židovským spekulantsvím. Můžeme si snadno představit zoufalost těchto zemědělců, když viděli ztrátu svých farem – mnozí je měli v rodině po stovky let – a nyní byli nuceni se přidat k zástupům nezaměstnaných.

Hitler byl odhodlán ukončit toto utrpení a nespravedlnost. Nejenže byly tyto farmy vráceny svým právoplatným majitelům, ale zároveň byly obnoveny do produktivního stavu.

A tak Hitler vytvořil to, čemu říkal Národní potravinový majetek, veřejnou společnost, která nezahrnovala jen zemědělce samotné, ale každého kdo byl nějak spjat s výrobou, zpracováním a distribucí potravin: mlynáři, konzerváři a pekaři, stejně jako obchodníci s potravinami.

Potravinový majetek zemědělcům zaručoval trh a rozumnou pevnou cenu za jejich výrobky, aby pokryli výdaje a zajistili další sklizeň. Cena však byla na takové úrovni, aby se zákazník mohl spolehnout na rozumnou cenu.

Regulace poptávky spotřebitelů dovolila individuální iniciativu a hospodářskou soutěž, ale bez spekulace se zbožím, potravinové společnosti byly schopné vytvořit stabilní trh, který zajistil dostatečné dodávky potravin, na které se zákazník i výrobce mohli spolehnout.


PRACUJÍCÍ

Adolf Hitler byl kdysi obyčejným pracujícím a tak znal jejich běžné problémy a také se na ně zaměřil. Považoval člověka za víc, než jen pracovní jednotku. Věřil v myšlenku člověka, jako výrobního a tvořivého člena svého lidu; který má smysluplnou práci a pracovní ochranu; že by se s ním mělo zacházet důstojně a s respektem.

Hitler věřil, že práce by neměla být otročina, ale spíše tvůrčí úsilí, zdroj naplnění osobní pýchy, a že důstojnost a čest každého pracujícího muže a ženy by měla být respektována.

Proto jedna z prvních věcí, kterou Hitler udělal, když se dostal k moci, byl rozkaz uklidit všechny německé továrny. Jednotvárnost, ponuré rostliny a hromady uhlí nahradil parky, plaveckými bazény a dalším vybavením určeným k zlidštění prostředí tím, že poskytne čiré, čisté a veselé životní prostředí s dostatkem slunce a čerstvého vzduchu.

Jedna inovace zavedená v rámci národního socialismu, jako jedna z částí starosti o pracující, bylo Kdf, nebo-li Silní díky štěstí.

Celá myšlenka tohoto programu byla taková, že ti co tvrdě pracují, by měli být odměněni nejen slušným platem, ale také speciálním vybavením, které jim zpříjemní život.

Díky tomuto programem získali pracující a jejich rodiny přístup k umění, kultuře, lidové zábavě a sportům. Především jim byla dána možnost cestovat, ale ne jen v jejich vlastní zemi, ale i do ciziny. Mohli zadarmo jet na dvou týdenní zámořskou plavbu, zatímco v Německu mohli dostat dlouhou dovolenou za dvě marky na den, včetně přepravy, jídla a ubytování.


ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Hitler, který vášnivě věřil v přírodní zákony, představil první ucelené opatření na ochranu životního prostředí, včetně tzv. “pračky”, k odstranění znečišťovacích emisí z uhelných elektráren. Jeho kritici říkali, že to nemůžou udělat, ale Hitler řekl “udělejte to” – a tak se stalo!


BYDLENÍ

Hitler také podporoval dostupné bydlení pro všechny, zvláště pro mladé manželské páry. Byly stavěny čisté velké domy se zahradami, které šli následně koupit za cenu 600 až 1000 říšských marek, bez úroků a s nepatrným měsíčním nájmem.

Nejlepší na tom bylo, že čvtrina hypotéky byla prominuta, jakmile se narodilo dítě, takže po čtyřech dětech bydlela celá rodina zadarmo! Jak to bylo pro děti a rodiny výhodné.

Starší domy a byty byly modernizovány a vylepšovány, nebyly to žádné slumy jak můžeme vidět v amerických městech.


ZDRAVOTNÍ PÉČE

Žádný Němec se nemusel starat o náklady v případě nemoci nebo zranění. Pod národním socialismem existovala všestranná bezplatná zdravotní péče. Bez vyčůránků pod vládou Adolfa Hitlera se zdravotnictví a dobrá péče o občany stala prioritou!

Německé nemocnice nabízely veškerou péči a měly nejmodernější vybavení, které dokonce předčilo i to ve Spojených sátech. Pacienti měli právo sami si zvolit lékaře a nemocnici a dokonce i nejchudší člověk měl zajištěné plné lékařské ošetření. Pacienti mohli v nemocnici zůstat celý rok – se zvláštním příspěvkem na kapesné! Pokud byli i po uplynutí této doby stále nemocní, mohli zde zůstat z prostředků veřejného zdravotnictví.


SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

To samé na Němce čekalo v důchodu. Německý občan se nemusel obávat, že by se sociální zabezpečení rozpadlo, nebo že by přišel o své penzijní účty.


VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ

Vysokoškolské vzdělání bylo zadarmo pro všechny kvalifikované uchazeče, bez ohledu na finanční stav nebo rodinné zázemí. To samé se praktikovalo na odborné a technické školy. Studenti se nemuseli starat o školné nebo o splácení půjček, to v Hitlerově Německu byl neznámý pojem.


VEŘEJNÁ BEZPEČNOST

V národně socialistickém Německu nikdo neměl obavu o veřejnou bezpečnost, nebo z bující trestné činnosti, jak máme my dnes v Americe. Mohli jste se procházet po ulici v kterémkoli z německých měst v jakoukoli denní dobu beze strachu, že budete přepadeni, zavražděni nebo znásilněni.

A k tomu ještě dodávám, že počet policistů na jednoho obyvatele, jak někteří popisují “policejní stát”, byl menší než je dnes v Americe!


To byl krátký pohled na společnost, která dnes nemá žádné srovnání, ale slouží jako model všem ostatním v tom, jak by měla správná společnost vypadat.

V nadcházejících letech, jak budete čelit narůstající nemoci a nefunkčnosti společnosti, upřímně doufám, že si vyhradíte chvilku na přemýšlení o cestě, kterou by dobrá a slušná společnost měla jít, tak jak ukazuje můj příklad

Děkuji vám.



|Autor: MidilirdZdroj: radicalrevival.wordpress.com|2.12.2013|