První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Noční můra: Proroctví G. L. Rockwella

Následující povídka není snem ustrašence. Ti, kdož pohrdají bílou rasou, křesťanstvím, bílým řádem a závidí jejich výhody, plánují přesně takovouto taktiku nesčetnými způsoby; dříve či později se tyto události uskuteční. Říct, že "to se zde stát nemůže" nebo "to se nemůže stát mě" nemění historickou skutečnost toho, že se to stalo stovkám lidem a národům v minulosti.

V poraženém Německu vítězné francouzské armády posílaly černé senegalské vojáky výslovně demoralizovat, terorizovat, znásilňovat a vraždit poražené obyvatelstvo. Americký generál Dwight Eisenhower dělal to samé, nahnali tisíce německých žen, dokonce i dětí, do podchodu, kde se před tím negerští vojáci připravili učinit to nejhorší. Sama vítězná Rudá armáda byla odpovědná (s pomocí a požehnáním Winstona Churchilla) za etnické vyčištění čtyř milionů německých civilistů v severním Německu.

Poměrně stálý bývalý východní blok zemí jako Východní Německo, Polsko, Československo, Jugoslávie, Rumunsko atd. by padly pod podobnou revolucí během několika dnů. Důkazy existující, je to realita každodenního života v Jižní Africe, Sierra Leone a samozřejmě Zimbabwe. Tyto události již nyní probíhají i v mnoha evropských městských oblastech a samozřejmě ve Spojených státech.

Poměr cizích přistěhovalců (a vlny zločinnosti, které je doprovázejí) v severní Evropě dosáhl takového stupně, že znepokojené původní obyvatelstvo jíž vyhlásilo válku proti vetřelcům.

Skrz tuto zemskou masu zrádných politiků, kteří organizují "trojského koně" přistěhovalectví, podporovanou a napomáhanou státními zaměstnanci a palácem patolízalů, kteří organizují integraci chráněnou policií, reagují brutálně vůči odpůrcům.

Moderní dny rasové revoluční anti-bělošské aktivity podle popisů zde ve Spojených státech, byly předvedeny krvavé akce i v dalších zemích, všude tam, kde černé obyvatelstvo povstalo proti tomu, co jsou podle jejich názoru bílá privilegia; Portugalská Angola, Haiti, Kongo, Keňa, všechny slouží jako příklady. (Potom také Rhodesia, Jižní Afrika, Mozambie, Tanganyika, Izrael/Palestina a mnoho dalších - editor.)

"Noční můra" byla napsaná v polovině šedesátých let a mnoho z jejích předpovědí se nyní splnilo. Stálá rasová a "revolucionářská" aktivita v ozbrojených silách je zajisté realitou dneška. Víc jak polovina Amerických ozbrojených sil je barevná a z poloviny přetéká neevropským původem. Mezi bílým obyvatelstvem je nyní formálně etnická menšina, "zralá" pro etnickou čistku neschopných zahořklých cizinců, kteří jsou živeni vírou, že bílá rasa je jejich nepřítel a má jim splatit dluh svou krví.

Tento článek je věnován synům a dcerám Evropy kdekoliv na světě:

"Nakonec bude všechno odpuštěno, kromě zrady rasy."



Je horko. Noční atmosféra je nezáživná a utiskující. Všechna okna jsou otevřená. Několik bloků odtud slyšíte sirénu, ječící děti na ulici a dokonce i opilé hlasy O´Malleyů, kteří diskutují o obvyklých sporech. Ale dech atmosféry nemůže projít skrz okna. Opíráte se o svou vrzavou proutěnou židli, košile je mokrá od potu. Malý větrák kmitá sem a tam a když o vás průvan větráku na chvíli zavadí, jen zdůrazní brutální teplo a dusno.

Zapnete televizi a dáte si doušek piva ze studené plechovky. Vypadá to jako jakákoliv jiná srpnová noc – jen je něčím tato noc zvláštní. Cítíte to. Cítíte ve vzduchu napětí, očekávání, předtuchu. Zprávy byly špatné. Ale ty jsou špatné již od dob výtržností, které začaly někdy v červnu. Od roku 1963 jste si každé léto zvykli na výtržnosti. Nyní se píše rok 1978.

Skoro každé letní období je očekáváno válčení mezi černými a bílými. Ani v zimě není opravdové příměří jak to bývalo v šedesátých letech. Propuká černo-bílá válka dokonce i v nejchladnějších zimních měsících. Ale likvidačním úřadům se vždy podařilo zachovat pracovní život a vždy udržely nějakou přetvářku civilního života.

Ale letos byly výtržnosti téměř nepřetržité. Televize před vámi ukázala dramatické obrázky, které jsou i v dalších amerických městech; světlomety bodají do nočního města, upozorňují na černé obličeje zdeformované válečnou nenávistí, policie a národní garda střílí, budovy hoří po vhozeném Molotovovu koktejlu, který zapálil celý nájemní dům a maloobchodní dům je celý v plamenech.

Nicméně ve vašem městě je klid téměř čtrnáct dní. Policajti a vojáci porazili poslední povstání černých dříve, než se dostali z negerské oblasti umístěné několik bloků odtud.

Televizní hlasatel vypráví, jak byl zachycen další náklad černých sabotérů, kteří právě dokončili partyzánský trénink na Kubě po proběhlé přestřelce v Karibském moři. Zabránili přistání na Floridě.

Máte toho dost! Jste k smrti otrávený z těchto potíží s barevnými davy a komunistickými agitátory, kteří jen řádí, mlátí, zabíjí, bouří se, vypalují, rabují a vyhrožují každému městu. Vypínáte televizi.

V narůstající tmě zíráte nahoru do stropu zajímajíc se, kdy tomu všemu bude k čertu konec, jak to skončí? Těžký horký vzduch srpna je obtěžován zvuky automobilových klaksonů, v sousedství křičí děti a kdosi poblíž cvičí na klavír. Větším douškem zteplalého piva se dostanete na dno plechovky. Snažíte se zapomenout na ty proklatý barevný. Pro změnu zapínáte světlo a začínáte číst kovbojku, kterou jste si zakoupili na cestě domů. A pak to uslyšíte. Nejdříve si myslíte, že je to nějaký pokřikující dav v míčové hře. Je to zvuk ohromného množství lidí, kteří křičí daleko, daleko odtud. Ale je to jiné než dav na sportovním zápase a v každém případě zde není žádné sportovní utkání, to víte! Je to naprosto vzteklý zvuk, který vychází z tohoto zuřivého davu. Vstanete z proutěné židle a přecházíte k oknu. Nad černou siluetou cihlového domu na východě vidíte důvěrně známý žár. Hoří! Tak to začíná zase nanovo.

Proč nemohou zabít všechny ty černé bastardy, jednoho nebo všechny, aby ukončili tento šílený byznys?

K čertu s tím; tentokrát to nebudete sledovat! Zavřete okno, vracíte se a zapínáte opět televizi. Možná zapomenete na tento věčný negerský problém sledováním nějakého filmu nebo komedie. Se zavřeným oknem se na chvilku zdá, že jste utekl z odporně výtržnického pekla. Při sledování televize nemůžete neslyšet dav či příležitostný výstřel.

Berete další studené pivo a pokoušíte se před žárem odpočívat u televizní obrazovky. Zrovna když jste se začali zajímat o western, vypnul se proud. Začnete třást se zástrčkou. Tímto způsobem se vám občas podařilo rozeběhnout televizi. Poté si ovšem všimnete, že větrák je také vypnutý.

Musí to být pojistky, vstupujete do kuchyně a s baterkou prozkoumáváte pojistkovou skříň. Žádná pojistka nevyhořela.

Ale mezitím jste si již všimli, že všechna světla jsou vypnutá, dokonce i pouliční světlo, které obyčejně svítí do okna kuchyně. Je skutečně tma! Při takovéto tmě nepoužíváte jiné světlo či lampu. Dodává vám to děsivý pocit.

Vystrčíte hlavu z kuchyňského okna. Venku je něco neznámého, něco zlého. Nevíte co to je, jen vám proběhl mráz po těle.

V sousedství je ticho. Děti už nekřičí, na klavír se necvičí a hádka mezi O´Malleyovými již skončila - nic - jen ticho. Mrtvo, prázdno, hluboké ticho. Klid nabízí dopady vzdálených zvuků davu v centrální části města. V tiché tmě, ve které nic nevidíte, se zvuky černého davu zesilují a zdůrazňují až do té doby, kdy se vám zdá, že jsou přímo u vás.

Ve vnější temnotě vašeho okna slyšíte Jacka Morgana, pro něhož bylo pití piva na prvním místě, jak řve na svou manželku v horním podlaží. "Nedělej si starosti, miláčku. To jen vypadl proud. Za chviličku naskočí. Jen klid!"

Děcko se dá do pláče - potom další. Pak začne venku probouzející se, ale utišený bzukot, stejně i sousedství se pokouší přizpůsobit úplné tmě. Každý poslouchá zvuk černého davu ve městě, ale uklidňují se navzájem, že brzy bude povstání potlačeno, jako vždycky.

Poté slyšíte paní Johnsonovou, jak volá na souseda a prosí ho o nějakou vodu. "Je to vůči mně nespravedlivé." Křičí paní Johnsonová. "Nemohu sehnat ani trochu vody do dětské láhve."

Náhle od většiny sousedů slyšíte, že jim voda neteče.

Uvědomujete si, že to musí být něco vážného, popadáte telefon a voláte policajty. Alespoň jim oznámíte, že ve vašem sousedství neteče voda. Telefon je hluchý!

Vzpomenete si na své tranzistorové rádio, zapínáte ho: " . . . zůstaňte v klidu dokud národní garda neobnoví pořádek. Zůstaňte doma a nepropadejte panice. Není tam nic o současné pohotovosti, to je nějaké divné . . . . Ó, můj bože! Ó . . . - aghhh . . . ." Na malého mluvčího v rádiu přišlo zřejmě mumlání, zvuk udýchaného muže, jeho poslední výdech. V tu chvíli z rádia zaslechnete: " Jak se ti to libí ty z . . . . ná bílá matko?" Vykláníte se z okna: "Slyšel jste to?" křičíte na sousedy. "Slyšet co?" přichází to od více jak deseti lidí. "Zrovna když jsem zapnul své kapesní rádio, slyšel jsem něco, co znělo jako zabíjení hlasatele v přímém přenosu. Potom přišel výstřel."

"Zkus jinou stanici." Kdosi křičí.

"Už jí mám." Přichází od někoho jiného. "Jsou ticho!"

"Vzal jsem si své zbraně!" Křičíte.

"Lepší je být opatrný." Soused křičí, " víte o nových zákonech o zbraních!"

"K čertu s novými zákony." Řvete. "Jestli ti černí bastardi sem přišli dělat nepořádek, tak to koupí. Nezajímá mě, jestli mě za to zavřou. Nenechám ty špinavý negry rozbombardovat a vypálit toto místo a zranit naše ženy."

Ale nejdříve seberete své tajné zbraně a vylezete, jsou zde.

Auto s pištícími pneumatikami jezdí kolem bloku a revolucionářští okupanti hází molotovovými koktejly a střílí z automatických zbraní. V záři žhavých leteckých benzínových bomb vidíte bílé oči v černých obličejích. Ale i kdyby jste je nemohl vidět, věděl by jste, co používají za špinavý jazyk! Jako obyčejně jsou opilí a řvou typická černá prokletí proti všem bílým lidem - liberální, bohatý, ubohý, pravicový, Ku-Klux-Klan - jakýkoliv bílý; všichni jsou "bílí ďáblové".

Ačkoli auto černých teroristů mizí v dálce, stále střílí, slyšíte výkřiky zraněných, umírajících a výrazy hrůzy od lidí, kteří přišli o své milované.

Vezmete si své staré Marine Corps M1 a .38 a ve tmě sbíháte tři až čtyři schody najednou.

Venku v jiskrném světle ohňů, obklopený sténajícími modlitbami svých sousedů, objevíte malou skupinu mužů, kteří mají dost zkušeností na to, aby nepanikařili. Mají připravené zbraně a pokoušejí se rozhodnout co dělat.

Navrhnete, aby někdo byl poslán na policejní stanici na Grandu. Všichni souhlasí. Kluk se dvěma pistolemi se dobrovolně přihlásí a zmizí do tmy. Nevíš, že všichni policajti jsou mrtví. On také ne!

Zrovna když diskutujete o tom, kam bude každý hoch postaven, další auto opilých, zfetovaných bastardů revolučního švindlu řvouce přijíždí směrem k malému předměstskému sídlišti, aby zde vyvolali další střelbu.

Vyskočili jste z postele, zabouchli domovní závoru starou M1 a cítili vlnu uspokojení, když staré pušky odemlely každého černého teroristu. Slyšíte jednoho zkurvysyna jak křičí, že je zasažen! Připomíná vám to válku. Ale pak si vzpomenete, že toto je domov! Toto jsou Spojené státy, kde vaše manželka a děti žijí. Pak jste si na něco vzpomněl.

Manželka a děti jsou na návštěvě za městem. Co se děje tam? Vaše srdce se na chvíli zastavilo. Ale pak z vašeho vnitra vyjde vztek. Jestli se dotýkali Janie a dětí . . . .
Začnete zvažovat svou pozici.

Žádné světlo, žádná voda, žádný telefon, žádné rádio - málo zbraní, ještě méně těch, kteří ví, jak je použít, jak je použít s odvahou - žádná organizace a velmi málo munice.

Zatímco přemýšlíte o tom všem, jen minutu od prvního útoku přijíždí více jak tři automobily naplněné hulákajícími bandity, kteří získali naprostou výhodu v nerovném boji, ve kterém většina bílých je již odzbrojena!

Střílíte z M1. Dalšího jste zasáhnul. Ale zbytek hochů střílí nadarmo, plýtvají zbytkem zásob munice, které máte. Řvete na ně, ať zastaví palbu! Je příliš pozdě; všichni jsou bez munice.

Sténání, pláč a modlitby lidí, kteří byli zasaženi, demoralizovalo většinu zbývajících lidí. Překvapivě hodně žen se zdálo býti statečnější nežli muži, dělaly co mohly, trhaly sukně a košile a vytvářely z nich obvazy, které poskytovaly spolu s utěšujícími slovy. Mnoho lidí, zvláště mladších, "džajv" generace s dlouhými vlasy a shrbenými rameny, jednalo jako parta hysterických děvčat, křičící a ječící, žebrajíc o "pomoc". Pomoc jim? Rád bys jim pomohl dobrým kopancem do prdele.

Již není tma, celé sídliště je v plamenech. Ohně šíří žhavý benzín z molotovova koktejlu, hoří zlomyslně. Není nic, co by to zastavilo. Žádný požární sbor – ba ani voda. Noc byla již depresivně horká. Mnoho domů se změnilo v bouřlivé peklo, žár vám vysouší kůži. Již mnoho lidí odešlo do prázdnoty, pokoušeli se utéci ze žáru, kouře a pálivých plamenů.

O několik domů dál slyšíte muže a jeho mladou ženu, jak na sebe křičí. Ona se pokouší dostat zpět do svého domu, odnést něco dřív, než to shoří. On jí drží, zatímco ona bojuje a křičí. Jejich děti jsou roztroušené kolem dokola, některé se shlukují kolem ní, pláčou.

iž nikdy se nedostane do svého domu.

Ve své noční košili vidí auto černochů jedoucí přímo k nim. Zastřelí jejího manžela a děti. Náhle jí chytnou a křičící ženu zavleknou do automobilu, bláznivě se smějí a navzájem vychloubají, co s ní hodlají udělat. Nemůžete naprosto nic udělat, máte prázdné zbraně.

Během minuty jsou zde další dvě auta černých ďáblů. Ale ti nezůstávají - střílí - jako ostatní. Vystoupí, vyrabují - a znásilní!

Většina lidí kolem vás je dávno pryč, v hrůze se schovali. Sám toho můžete učinit jen velmi málo.

Zespod keře na čímsi trávníku zastíněn od sálavého tepla a světla sledujete gangy vykořisťovatelů, jak popadají vše co chtějí - rádia, televize - a ženy. Bože! Nikdy jste si nepomyslel, že vůbec někdy něco takového uvidíte.

Četl jste o událostech v Kongu a dalších místech, ale vždycky jste si myslel, že to vy nikdy neuvidíte!

Nyní jste přinucen z vašeho úkrytu bezmocně sledovat šest negrů, jak strhávají šaty z malého dospívajícího děvčete O´Malleyů, znásilňují jí jeden po druhém - po vraždě její matky, otce a bratrů.

Zpočátku křičí a zoufale bojuje. Ale po dvou či třech chlípných černých bestiích, které jí ztloukly, jen leží a kňučí. Náhle zmizel i kňukot. Ona přestala existovat jako lidská bytost.

Celá noční hrůza pokračuje. Domy shořely na popel. Auta plná smíchaných ras revolucionářů se volně potulují skrz sídliště, rabují a vraždí zraněné jen pro potěšení.

ste bezmocný a vyčerpaný.

Nakonec okolo třetí hodiny ranní se věci trochu zvolnily. Vylezete a voláte na ostatní lidí, kteří zůstali naživu. Stále si hloupě opakujete: "Kde je k čertu ta národní garda? Kde je k čertu bůh - zatracená stráž?"

Jste vůbec jediný s dostatečnou zkušeností a vedením pokusit se něco udělat. Vzadu za hromadou starých cihel a kamení navrhnete shromáždění zraněných a bezmocných a pokoušíte se je všechny spojit. Zranění pláčou, opravdu pláčou, potřebují vodu. Ale není zde žádná voda. Ještě že nikdo nemyslí na jídlo. To přijde později. Ale nyní se každý pokouší jen přežít. Co nevidět uslyšíte z městského centra řev obrovského davu, který se k vám dostává blíž a blíž.

Ostatní souhlasí a pokouší se dostat zraněné za hromadu cihel. Můžete dokončit práci, před vámi slyšíte nový hluk - řinkot důvěrně známého motoru, který si pamatujete z války, ve které jste bojovali, abyste zabránili Němcům žít v Německu. Nyní jste ve válce za udržení Ameriky pro Američany, bílé Američany!

TANKY!

Stráž! Konečně!

"To je národní garda!" Křičíte na ostatní. "Slyším tanky!" Všichni poslouchají. Také slyší tanky, alespoň slabá útěcha. Právě včas, protože černý dav zrovna dorazil na sídliště. Představujete si, co by se stalo, kdyby černé hejno krvežíznivých Afričanů zabilo zbytek lidí, kteří přežili.

Tanky se nyní posunují do obranné pozice! Poprvé cítíte, že budete žít. Rozhodl jste se, že již nikdy nebudete tak zmatený a tak uboze odzbrojený. Jestli to ti bastardi vůbec ještě někdy zkusí znovu udělat, zákon nezákon o zbraních, rozhodl jste se být připraven!

Hluk tanků je blíž a blíž. Nyní je vidíte. Díky bohu!

Řinčení železných netvorů podél ulic s pěchotou za nimi v plné výzbroji.

Můj bože! Jaká krása, skvělý a nádherný pohled!

Nic nikdy nevypadalo tak krásně. Pozvolna v omámení jsou schopni vylézt zpoza cihlové hromady.

Tanky a vojáci odhalí hejno spousty smíšené rasy povstalců, kteří se schovali na stavbě. Pěchota, připravená je obklopit, tanky zastaví.

Ale co to je? Co to k čertu je! Co to ty tanky dělají?

Ony se otáčí! Nečekají na pěchotu, aby se shromáždily a zabily černé teroristy, kteří jsou ukryti na stavbě - ony se otáčí! Můj bože! To nevědí, že jsou zde stovky bílých lidí, kteří jsou bezmocní?

Ale oni se nevracejí!

Tanky otočily svá děla a skosily svou vlastní pěchotu! Co to k čertu je? Ještě oklamáni překvapením tanky shrabují pěšáky, ničí jich stovky.

Pak se otevře poklop - a víte proč? Vyleze rozšklebená velká černá hlava.

Za cihlami je nyní ticho, malá skupina mužů, žen a dětí mlčí. Dokonce jsou příliš překvapení proklínat. Nikdo nepotřebuje vysvětlení. Právě si uvědomili, co se stalo.

Velká většina černochů v ozbrojených silách a národní gardě se připojila k černému povstání.

Nyní jsou mocné technické zbraně Spojených států v rukou černých divochů, kteří jsou jen několik generací odpojeni od zvířecího života v džungli. Rakety, tanky, nukleární bomby - všechno to, co vytvořil bílý génius, aby chránil sám sebe, se hloupě a zrádně obrátilo k nepříteli, který to použil na anti-bílou propagandu ve jménu "bratrství" a "rovnosti".

Využíváte poslední zásoby své vůle a energie, abyste hnali malinkou skupinu svých sousedů dolů do opuštěného sklepa pod cihlami a sutinami, kde mohou přežít. Nyní jste sám proti světu, který se zbláznil.

Žádná voda, žádné jídlo, žádné střelivo, žádná komunikace, žádné léky! Nic! Ale nechystáte se ještě vzdát!

Možná to je jen zde. Možná armáda či námořní pěchota nebo někdo bude schopen získat kontrolu nad touto revolucí. Jen kdyby jste vytrval, možná pomoc přijde.

Hejna vzbouřenců všech ras pod sluncem zaplavila města, opilí whiskou a krví. Nyní následují tanky. Každý bílý voják a národní gardista v oblasti je mrtvý, mnoho zmrzačeno - jinak vzato byli kompletně překvapeni svými vlastními černými "kamarády". Horké denní svítání naplněné kouřem a plameny je ještě horší než noc. Tady pod skalami a cihlami jste narazil na tucet zraněných, kteří naříkají.

Výkřiky žízně, zvláště od dětí, neberou konce - a lámou srdce. Ale není zde žádná voda; nemůžete dělat nic.

Po osmi hodinách na vašem sídlišti zavládl klid. Slyšíte jen praskání a pukání ohňů. Náhle slyšíte kvílení sentimentálního pláče, který přichází z ulice.

Pokukujete ven - vidíte jednoho z negrů, kterého jste střelili minulou noc jak se plazí, sténá a volá o pomoc. Neodvážíte se pohnout.

Ale náhle jedna žena, která utěšovala, obvazovala a pomáhala zraněným a umírajícím celou noc, vyběhla z krytu. Běží směrem k černému muži ležící na ulici, vy jen s hrůzou sledujete, jak do něj vráží velký kuchyňský nůž, znovu a znovu do té doby, dokud z něj není jen chvějící se černé tělo.

Poznal jste jí. To je paní Moody - ta liberálka. Přispívala stovkami dolarů na etnické menšiny. Pomáhala jim s ustavičnými pochody v jejich řadách demonstrantů, navštěvovala sezení s lidmi u moci a dokonce jezdila do Mississippi, aby jim pomohla zaregistrovat se jako voliči. Nyní jí sledujete venku jak uplatňuje svou zvířecí moudrost, kterou jí poskytl bůh, aby chránila své vlastnictví! Minulou noc její manžel a děti byli zavražděni. Paní Moody již není liberálka. Nyní je členem velké bílé rasy - bojovník! Ale je příliš pozdě.

Kolem desáté hodiny spatříte větší množství anti-bílého davu, jak se toulá kolem sídliště a přebírá rozvaliny, kope do mrtvol, trhá oděv z žen a bláznivě se směje svým nevyslovitelným krutostem.

Po celý den se vám podařilo přežít a udržet malou skupinu společně. Ale několik zemřelo a žízeň se stává nesnesitelnou pro všechny. Kolem sedmé hodiny, kdy je letní noc ještě horká z denního slunečního svitu, musíte sledovat malé děvče, jak umírá v matčiných rukou. Stále pláče pro svou "mámu" a její matka stále tiše zpívá: "Máma je tu miláčku, je tu! Opravdu je zde!" a zlehka vzlyká kolébajíc dítko s kudrnatými vlasy tam a zpět, tam a zpět, do té doby, než malá dívčí hlava v úmrtí neupadá na stranu.

Vaše oči se naplnily slzami a vaše srdce hněvem proti idiotům a politickým krysám, kteří přivedli největší národ na této zemi k této zkáze - a vše ve jménu "bratrství" a "pokroku". Pokroku?

Asi kolem osmé slyšíte v dáli zvuk nákladního automobilu. Dlouho křižuje kolem, ale vy nemůžete vědět, co je to za poselství. Pak přijede až do vašeho okolí a vy slyšíte zprávu, která vychází z reproduktorů:

"Toto je nová sociálně demokratická lidová vláda Spojených států. Svrhli jsme rasistickou vládu Spojených států. Spojené národy velvyslance Alfréda Goldberga nám již uznaly novou lidovou demokracii. Ozbrojené síly a národní garda jsou nyní v našich rukou. Spojené národy čínských a kubánských vojáků nyní přistály na letišti a budou napomáhat k osvobození milující lidové osvobozenecké armády v obnoveném řádu.

Odpor je zbytečný. V celém státě se nic nemůže pohybovat bez našeho povolení. Nařizujeme vám vylézt z úkrytu a ohlásit se na nejbližším registračním bodě pro přesun do připravené uprchlické oblasti, kde budete nakrmeni a zapřáhnuti do práce. Po deváté hodině dnes večer všichni, kteří nebudou zapsáni v registračním centru, budou zastřeleni . . . Toto je nová sociálně demokratická lidová vláda Spojených států. Ozbrojené síly a národní garda . . . potom náklaďák odjel do sousedství donekonečna hrajíc svou zprávu zkázy Amerického národa.

Vaše oči zastřené slzami sledují většinu lidí, jak vycházejí z úkrytu a začínají se potulovat kolem hledajíc "registrační body". Nalezl jste kohosi, kdo se zastavil u vaší .38. Pak jste si všimnul . . . . pěkné mladé děvče na vás kouká; s tichou prosbou ve svých očích. Podáte jí pistoli a vylezete z díry před vámi . . . slyšíte výstřel.

"V příští válce bude uniformou barva kůže."


|Autor: Tyr|Zdroj: svobodnyodpor.info|21.12.2013|