První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Alexander McClelland v Terezíně

Velice zajímavý dopis psaný bývalým vězněm pracovního tábora Terezín, Alexandrem McCellandem, ve kterém popisuje praktiky tzv. Kápů - táborové policie z řad vězňů, kteří se, narozdíl od německých vojáků, ke svým spoluvězňův chovali s neskutečnou krutostí a brutalitou. Toto svědectví přeživšího vykresluje běžný život v koncentračních táborech jinak, než je oficiálně presentový médii a holocaustovými vyděrači.

Jmenuji se Alexander McCelland a jsem australský veterán druhé světové války a TPI (Úplně a trvale nezpůsobilý), a taky přeživší koncentračního tábora. Když mi bylo 19, dobrovolně jsem se přihlásil do AIF a bojoval jako střelec s lehkým kulometem Bren v 2/1 pěším praporu v Severní Africe, Řecku a na Krétě, kde jsem byl zraněn a zajat Němci. Strávil jsem zbytek války jako válečný zajatec, ale vzhledem k množství pokusů o útěk jsem byl nakonec přeložen do koncentračního tábora TEREZÍN.

Z koncentračního tábora blízko Terezínského ghetta v bývalém Československu jsem zaznamenal svoje zážitky v autobiografické knize: Odpověď – Spravedlnost. V roce 1965 jsem vystupoval v oceněném, ale historicky nepřesném australském televizním dokumentu o Terezíně nazvaném: Kde smrt nosí úsměv. Nutno zdůraznit, že nedostávám svůj TPI důchod z důvodu velkých zranění z bojů na Krétě, ale z důvodů nehumánního zacházení v koncentračním táboře.

Je chyba myslet si, že Němci měli dostatek vlastní pracovní síly, aby ji mohli v táborech využívat a řídit je. Němci hlídali jenom vnější obvod táborů, my vězni jsme jen zřídka viděli německé vojáky, takže to nebyli členové SS nebo němečtí dozorci, co nás denně bili. Ne, každodenní bití, které mě zanechalo úplně neschopným, přicházelo od dvou chlapíků – vězňů, kterým se říkalo KÁPA. Kápa (neboli táborová policie), měla zvláštní privilegium, jako třeba vlastní pokoje nebo větší pravomoc. Moc měla například v tom říkat, kdo může navštěvovat táborový lazaret (nemocnice pro nemocné a zraněné) nebo táborový nevěstinec. A z důvodu absence velmi disciplinovaných Němců, měla tahle Kápa dokonce moc nad životem a smrtí. Tihle dva členové Kápa, kteří mě každodenně bili těžkým dřevěným obuškem, kterému říkali: Herr Doktor (Pan Doktor), byli oba vězni a oba byli židovského původu. Jeden byl z Maďarska a ten druhý byl tuším, z Ukrajiny. Býval jsem často svědkem toho, když tahali jiné nešťastné vězně z jejich obytných buněk na Appelplatz (cvičiště) a ubíjeli je k smrti "Panem Doktorem".

Takže kdykoliv, když potkám takzvaného "přeživšího koncentračního tábora", tak se mu hluboce zadívám do očí, abych viděl, jaký je to vlastně typ "přeživšího", zda to opravdu byl vězeň jako já nebo jeden z těch mnoha privilegovaných, kteří přežili válku jen díky nehumánnímu zacházení s ostatními vězni. S takovýmto jednáním se nedají němečtí vojáci nedají vůbec přirovnat. Jako příklad uvádím, že to byl právě německý voják SS, který mi zachránil život před Kápy, kteří mě po výprasku poslali ven z tábora k pracovní jednotce s nebezpečně zraněnou nohou. Voják SS, který procházel kolem, viděl moje kamarády, kteří mi pomáhali. Poté přišel ke mně a dal mi lékárničku...

Teď se dívám hluboce do očí takzvaných "přeživších", protože vím, že ne všichni přeživší, byli nevinné oběti. Vím, že mnoho vězňů byli brutální a nehumánní zločinci.

Světu nebyla nikdy řečena celá pravda o tom, jaký byl život v táborech. Všechno co slyšíme nebo čteme v médiích je to, jak hrozní byli němečtí hlídači a jak hrozně se k vězňům chovali. Byl jsem ve více než v 8 zajateckých táborech a v koncentračním táboře, takže kdo bude znát pravdu? Já nebo média?!

Se srdečným pozdravem

Alexander McClelland
PO Box 887
Toronto NSW 2283




|Autor: NSS|Zdroj: svobodnyodpor.info|31.1.2014|