První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Vyvolení bohem a mesiášství v judaismu a v sionistické doktríně

V souhlase se svým reakčním zaměřením propaguje dnešní sionismus mezi osobami židovského původu zvláštní judaistickou myšlenku, že je “židovský národ bohem vyvolený”. Ideologové a vůdci mezinárodního sionismu stále tvrdí, že existuje “světový židovský národ” a “jed­notný židovský národ” (tuto tezi charakterizoval již V. I. Lenin jako v podstatě  protivědeckou a politicky  reakční).  Přitom  se  zpravidla opakuje tvrzení o “jedinečnosti židovského národa” (“atypičnosti”) a o jeho “převaze” nad jinými národy.

Bývalý předseda výkonného vý­boru SSO E. Pinkus říká: “Izraelci a židé v diaspoře si uvědomují, že tvoří jediný národ, spjatý společnou historickou kulturou a spo­lečným osudem” (zvýrazněno autorem). O existenci “jediného židov­ského národa” hovořil a psal nejednou jeden z hlavních otců sionismu — Ben Gurion. Známý ideolog soudobého sionismu a judaismu Martin Buber napsal: “Židovství je atypické. Jeho základní charakteris­tiky nelze srovnávat s žádným ze známých etnických společenství.” Jiný sionistický ideolog z počátku 20. století N. Sokolov píše: “Ži­dé jsou nepochybně nejčistší rasa ze všech civilizovaných národů na světě.” Nejbližší spolupracovník T. Herzla, ideolog “západního sio­nismu” M. Nordau tvrdil, že “židé jsou méně přizpůsobiví a schopnější než průměrný Evropan, nemluvě již o všech těch pasivních Asiatech a Afričanech”.

Také židovští klerikálové se snaží absolutizovat dogma o tom, že “židovský národ je vyvolený bohem”. Jeden ze sloupů dnešního ju­daismu F. Rosenzweig napsal: “Izrael (pod Izraelem rozuměl Rosenzweig jako sionističtí a klerikální autoři nejenom název státu, ale i »světový židovský národ«) je víc než vyvolený národ. Je to jediný a jedinečný národ, národ jednoho a jedinečného boha …”

Logickým důsledkem propagandy judaistického dogmatu o “boží vyvolenosti židovského národa” je pěstování rasismu, protože lidstvo se tímto způsobem dělí na “vyvolený národ” a ty ostatní.

Rasismus je dnes stálým průvodcem politické praxe mezinárodního sionismu a izraelských vládnoucích kruhů. Svědčí o tom zejména řá­dění band z Ligy na obranu židů rabína M. Kahaneho v USA a poli­tika teroru a represe proti palestinským Arabům, kterou uskutečňují izraelské úřady jak v samotném Izraeli, tak na okupovaných arabských územích.

Dogma o “vyvolení bohem” organicky souvisí s tradičním židovským mesianismem, poněvadž podle ortodoxních judaistických představ “při konci světa” mesiáš přinese “božím vyvolencům” vítězství nad všemi ostatními národy. Dnes doznal mesianismus značné změny. Pojetí me­siáše, kterého zobrazuje tóra nejčastěji jako potomka Davidova, se dnes často zavrhuje a nahrazuje se novým blouznivým pojetím o ko­lektivním mesiášském předurčení celého “vyvoleného národa”. V nej­úplnější formě je vykládá profesor jeruzalémské univerzity G. Scholem: “Neexistuje konkrétní mesianismus, podle něhož bychom krá­čeli v čele přesně určeného mesiášského hnutí, které by se rozvinulo kolem jmenovitého mesiáše.” A dále říká: “Mesianismus zachvacuje celý izraelský národ (podtrženo autorem) a oprošťuje se od osobníhocharakteru, protože právě celý izraelský národ se musí připravit na to, aby vykoupil své odvěké hříchy.”

Takový výklad mesiášství otvírá nové možnosti pro podněcování šovinistické a hegemonistické organizace u židovského obyvatelstva Izraele a v “diaspoře”.

Bývalý předseda SSO N. Goldmann, kterému není cizí “filozofické” myšlení, se rovněž snaží dát mesianismu čistě pozemský charakter, třebaže ve svých závěrech nedospívá k úplnému odstranění mesiáše. Goldmann však využívá ve stejné míře uvedeného dogmatu, aby ve svých spisech prosazoval nacionalistické a hegemonistické myšlenky a “zdůvodnil” zvláštní úlohu židovského “národa”. Píše: “Osud našeho národa je jedinečný, neboť jsme uvěřili v mesiáše, který se objeví na tomto světě, a věřili jsme v sociální spravedlnost, která se musí usku­tečnit na tomto světě … Chce-li mít Izrael aspoň nějaký význam, mu­sí zůstat této koncepci věrný. A je-li tato koncepce něčím víc než snem, právě Izrael ji má uskutečnit.”

Jak vyplývá z tohoto citátu, Goldmann se snaží podepřít tezi o “vý­jimečnosti židovského národa” odvoláním na to, že judaismus touží po sociální spravedlnosti, kterou prý mesiáš v hotové formě sešle “na tento svět”.

Jak ale vypadá ta “sociální spravedlnost” vyplývající z dnešních mesiášských představ sionistických a judaistických ideologů? Pro­hlašují obvykle za “antisemitskou pomluvu” závěr, že židovský mesianismus je prostoupen duchem krajního nacionalismu a hegemonismu. Podívejme se tedy, co o něm píší sami jeho hlasatelé. “Pokud jde o židy”, káže profesor jeruzalémské univerzity, známý sionista J. Katz, “má koncepce, kterou vymysleli kvůli podpoře své vlády ve světe, hluboké historické kořeny. Taková je židovská víra v mesiáše, který má navrátit židovský národ do jeho země a podle lidových představ založit židovskou hegemonii nad národy celého světa.”  Tu se uka­zuje, o jaké sociální spravedlnosti sní hlasatelé dnešního mesianismu! Ideologové judaismu a sionismu usilují o to, aby byla uzákoněna teze, že po staletí udržované naděje v mesiáše se neukázaly být planými sny, nýbrž byly dnes do značné míry uskutečněny. Podle jejich tvrze­ní se například “stát Izrael zrodil z mesiáštských tužeb”  (podtrženo autorem). Na mesiášské prameny soudobého sionismu poukazují i buržoazní autoři J. P. Migeon a J. Jolly. Podle jejích názoru návrat části židů do Palestiny “je prodchnut mesiášským smyslem, který prostu­puje všechny zásady sionistické politiky”.

Také Ben Gurion se pokoušel využít v zájmu židovského buržoazní-ho nacionalismu mesiášskou mystiku. Napsal: “Dnes jsme my v Izraeli prodchnuti mesiášskou myšlenkou. Židé cítí, že zde mají své poslá­ní.” A dále říká: “Tato koncepce předurčila, aby židovský národ přežila a je samotným středem židovského náboženského, morálního a národního vědomí.”  Pokud jde o druhou myšlenku, pak musíme rozluštění otázky přežití židů hledat nikoli v mesiášské myšlence, nýbrž v konkrétních sociálních podmínkách, poněvadž  “židovstvo se neuchovalo navzdory dějinám, nýbrž díky jim”.

Je také třeba říci, že mesianismu, jako všech dalších judaistických dogmat, ve velké míře využívají klerikálové jako prostředku k ospra­vedlnění dobyvačné politiky Izraele. Ortodoxní židé, když se snaží doplnit sionistickou argumentaci o potřebě “zcela židovského” Jeruza­léma, například tvrdí, že “na konci světa ve dnech příchodu mesiáše bude znovu postaven chrám a obnoví se přinášení obětí”.

V souvislosti se zkoumáním základních aspektů soudobého mesia­nismu je třeba souhlasit se závěrem francouzského sociologa L. Jona-e, který správně poznamenal, že dnešní sionismus “změnil nábožen­ský mesianismus v politickou ideologii”.

Kapitola z knihy Historie a politika mezinárodního sionismu a judaismu (Praha 1982)


|Autor: R.O.|Zdroj: bratrstvi.net|16.1.2014|