V souhlase se svým reakčním zaměřením propaguje dnešní sionismus mezi osobami židovského původu zvláštní judaistickou myšlenku, že je “židovský národ bohem vyvolený”. Ideologové a vůdci mezinárodního sionismu stále tvrdí, že existuje “světový židovský národ” a “jednotný židovský národ” (tuto tezi charakterizoval již V. I. Lenin jako v podstatě protivědeckou a politicky reakční). Přitom se zpravidla opakuje tvrzení o “jedinečnosti židovského národa” (“atypičnosti”) a o jeho “převaze” nad jinými národy.
Bývalý předseda výkonného výboru SSO E. Pinkus říká: “Izraelci a židé v diaspoře si uvědomují, že tvoří jediný národ, spjatý společnou historickou kulturou a společným osudem” (zvýrazněno autorem). O existenci “jediného židovského národa” hovořil a psal nejednou jeden z hlavních otců sionismu — Ben Gurion. Známý ideolog soudobého sionismu a judaismu Martin Buber napsal: “Židovství je atypické. Jeho základní charakteristiky nelze srovnávat s žádným ze známých etnických společenství.” Jiný sionistický ideolog z počátku 20. století N. Sokolov píše: “Židé jsou nepochybně nejčistší rasa ze všech civilizovaných národů na světě.” Nejbližší spolupracovník T. Herzla, ideolog “západního sionismu” M. Nordau tvrdil, že “židé jsou méně přizpůsobiví a schopnější než průměrný Evropan, nemluvě již o všech těch pasivních Asiatech a Afričanech”.
Také židovští klerikálové se snaží absolutizovat dogma o tom, že “židovský národ je vyvolený bohem”. Jeden ze sloupů dnešního judaismu F. Rosenzweig napsal: “Izrael (pod Izraelem rozuměl Rosenzweig jako sionističtí a klerikální autoři nejenom název státu, ale i »světový židovský národ«) je víc než vyvolený národ. Je to jediný a jedinečný národ, národ jednoho a jedinečného boha …”
Logickým důsledkem propagandy judaistického dogmatu o “boží vyvolenosti židovského národa” je pěstování rasismu, protože lidstvo se tímto způsobem dělí na “vyvolený národ” a ty ostatní.
Rasismus je dnes stálým průvodcem politické praxe mezinárodního sionismu a izraelských vládnoucích kruhů. Svědčí o tom zejména řádění band z Ligy na obranu židů rabína M. Kahaneho v USA a politika teroru a represe proti palestinským Arabům, kterou uskutečňují izraelské úřady jak v samotném Izraeli, tak na okupovaných arabských územích.
Dogma o “vyvolení bohem” organicky souvisí s tradičním židovským mesianismem, poněvadž podle ortodoxních judaistických představ “při konci světa” mesiáš přinese “božím vyvolencům” vítězství nad všemi ostatními národy. Dnes doznal mesianismus značné změny. Pojetí mesiáše, kterého zobrazuje tóra nejčastěji jako potomka Davidova, se dnes často zavrhuje a nahrazuje se novým blouznivým pojetím o kolektivním mesiášském předurčení celého “vyvoleného národa”. V nejúplnější formě je vykládá profesor jeruzalémské univerzity G. Scholem: “Neexistuje konkrétní mesianismus, podle něhož bychom kráčeli v čele přesně určeného mesiášského hnutí, které by se rozvinulo kolem jmenovitého mesiáše.” A dále říká: “Mesianismus zachvacuje celý izraelský národ (podtrženo autorem) a oprošťuje se od osobníhocharakteru, protože právě celý izraelský národ se musí připravit na to, aby vykoupil své odvěké hříchy.”
Takový výklad mesiášství otvírá nové možnosti pro podněcování šovinistické a hegemonistické organizace u židovského obyvatelstva Izraele a v “diaspoře”.
Bývalý předseda SSO N. Goldmann, kterému není cizí “filozofické” myšlení, se rovněž snaží dát mesianismu čistě pozemský charakter, třebaže ve svých závěrech nedospívá k úplnému odstranění mesiáše. Goldmann však využívá ve stejné míře uvedeného dogmatu, aby ve svých spisech prosazoval nacionalistické a hegemonistické myšlenky a “zdůvodnil” zvláštní úlohu židovského “národa”. Píše: “Osud našeho národa je jedinečný, neboť jsme uvěřili v mesiáše, který se objeví na tomto světě, a věřili jsme v sociální spravedlnost, která se musí uskutečnit na tomto světě … Chce-li mít Izrael aspoň nějaký význam, musí zůstat této koncepci věrný. A je-li tato koncepce něčím víc než snem, právě Izrael ji má uskutečnit.”
Jak vyplývá z tohoto citátu, Goldmann se snaží podepřít tezi o “výjimečnosti židovského národa” odvoláním na to, že judaismus touží po sociální spravedlnosti, kterou prý mesiáš v hotové formě sešle “na tento svět”.
Jak ale vypadá ta “sociální spravedlnost” vyplývající z dnešních mesiášských představ sionistických a judaistických ideologů? Prohlašují obvykle za “antisemitskou pomluvu” závěr, že židovský mesianismus je prostoupen duchem krajního nacionalismu a hegemonismu. Podívejme se tedy, co o něm píší sami jeho hlasatelé. “Pokud jde o židy”, káže profesor jeruzalémské univerzity, známý sionista J. Katz, “má koncepce, kterou vymysleli kvůli podpoře své vlády ve světe, hluboké historické kořeny. Taková je židovská víra v mesiáše, který má navrátit židovský národ do jeho země a podle lidových představ založit židovskou hegemonii nad národy celého světa.” Tu se ukazuje, o jaké sociální spravedlnosti sní hlasatelé dnešního mesianismu! Ideologové judaismu a sionismu usilují o to, aby byla uzákoněna teze, že po staletí udržované naděje v mesiáše se neukázaly být planými sny, nýbrž byly dnes do značné míry uskutečněny. Podle jejich tvrzení se například “stát Izrael zrodil z mesiáštských tužeb” (podtrženo autorem). Na mesiášské prameny soudobého sionismu poukazují i buržoazní autoři J. P. Migeon a J. Jolly. Podle jejích názoru návrat části židů do Palestiny “je prodchnut mesiášským smyslem, který prostupuje všechny zásady sionistické politiky”.
Také Ben Gurion se pokoušel využít v zájmu židovského buržoazní-ho nacionalismu mesiášskou mystiku. Napsal: “Dnes jsme my v Izraeli prodchnuti mesiášskou myšlenkou. Židé cítí, že zde mají své poslání.” A dále říká: “Tato koncepce předurčila, aby židovský národ přežila a je samotným středem židovského náboženského, morálního a národního vědomí.” Pokud jde o druhou myšlenku, pak musíme rozluštění otázky přežití židů hledat nikoli v mesiášské myšlence, nýbrž v konkrétních sociálních podmínkách, poněvadž “židovstvo se neuchovalo navzdory dějinám, nýbrž díky jim”.
Je také třeba říci, že mesianismu, jako všech dalších judaistických dogmat, ve velké míře využívají klerikálové jako prostředku k ospravedlnění dobyvačné politiky Izraele. Ortodoxní židé, když se snaží doplnit sionistickou argumentaci o potřebě “zcela židovského” Jeruzaléma, například tvrdí, že “na konci světa ve dnech příchodu mesiáše bude znovu postaven chrám a obnoví se přinášení obětí”.
V souvislosti se zkoumáním základních aspektů soudobého mesianismu je třeba souhlasit se závěrem francouzského sociologa L. Jona-e, který správně poznamenal, že dnešní sionismus “změnil náboženský mesianismus v politickou ideologii”.
Kapitola z knihy Historie a politika mezinárodního sionismu a judaismu (Praha 1982)
|Autor: R.O.|Zdroj: bratrstvi.net|16.1.2014|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 5 lety
