První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Ahnenerbe - Okultní úřad Třetí říše

Ahnenerbe, okultní úřád Třetí říše, založili v roce 1935 doktor August Hirt a filozof Friedrich Heilscher. Od začátků působení řádu se nezachovala žádná dokumentace, je však pravděpodobné, že institut se od samého vzniku věnoval výzkumem v oblasti rasových věd. Osoba doktora Augusta Hirta je historikům dobře známá, protože mnoho dokumentů a věcných důkazů zachycuje jeho vědeckou činnost.


Druhý zakladatel řádu však patří mezi nejzáhadnější historické osobnosti minulého století. Heilscher byl filozofem, okultistických odborníkem, zasvěceným znalcem černé magie. Říkalo se, že jeho poznatky daleko převyšují znalosti Karla Haushofera. Heilscher položil základy Ahnenerbe, určil profil institutu, vybudoval jeho jednotlivé divize. Nikdy nevstoupil do řad NSDAP, což bylo tehdy velmi řídkým jevem, neboť vedení strany a především Führer v této věci nesnesli žádné symbolické výmluvy.

V případě Friedricha Heilschera však udělali výjimku. Filozofa si velmi vážil jak Führer, tak i Heinrich Himmler, Wolfram von Sievers a Karl Ernst Haushofer. Jeho odborné znalosti si vysoce cenili i nejniternější kruhy vedení. Hitler a Himmler se na něj často obraceli před rokem 1939 i po vypuknutí války a po uvěznění Karla Haushofer ho jmenovali na post hlavního tajného poradce. Tvrzení, že tento uznávaný mág měl vážný vliv na chod dějin, není tedy přehnané. V třicátých letech vykonával úkoly spojené s vedením řádu Ahnenerbe, i když tím nebyl oficiálně pověřený. Také později se občas objevil v
blízkosti této záhadné organizace.

Po vypuknutí války se úřad rozšířil a přičlenil k SS. V tomto roce (1939) byla přiřazena pod kontrolu úřadu Ahnenerbe každá okultní organizace v Říši. Tak se zformovala nejvyšší kancelář, která kontrolovala, řídila a financovala veškerý výzkum v dané oblasti.

K místní společnosti patřila kromě jiných známých osobností ještě jedna obzvláště bizarní figura, muž jménem Karl Maria Willigut. Stařec (narodil se v r. 1866) byl a zůstal záhadnou osobou, o jeho činnosti ani o něm samém nám nezůstaly podrobné a spolehlivé informace, víme však, že se těšil nekonečné úctě. Muž, jehož jméno značí v překladu "božská vůle", byl totiž čarodějem, hlavním mistrem černé magie a temným andělem Říše. Patřil k vnitřnímu kruhu Heinricha Himmlera. Uvedl šéfa SS do hlubin germánské mytologie a navrhl charakteristickou lebku, která se stala symbolem SS. Willigut nepřetržitě
poskytoval Himmlerovi informace a rady, čímž si získal značný vliv na vrchní vedení SS. Tí, kterým se tento vztah nelíbil, považovali za nezodpovědnost, že vůdce SS poskytl starci ovládanému temnými silami takovou moc a nazývali ho "Himmlerovým Rasputinem". Ahnenerbe bylo tedy spojeným okultním úřadem, který se dělil na četné frakce. V rámci jednotlivých frakcí pracovaly stovky odborníků. Programy a experty velmi štědře podporovala a financovala SS. Z rozsáhlých okupovaných územích se do Berlína dostávaly neocenitelné výzkumné materiály. Ahnenerbe organizovala i badatelské expedice a archeologické výzkumy, úřad prakticky kontroloval celou německou archeologii. Archeologové bez jeho povolení a dozoru nemohli ani jen zvednout krumpáč.

Okultistická kancelář zaměstnávala spiritistická média, matematiky, jazykovědce, mágy, astrology, fyziky, lékaře a jiné odborníky. Všichni členové Ahnenerbe nosili černý stejnokroj SS. Vedoucí jednotlivých úseků se zodpovídali přímo Himmlerovi. Členové SS věděli, že Ahnenerbe se zabývá mimořádnými výzkumy, velmi si tedy vážili těchto žen a můžů se zvláštním identifikačním označením, i když z nich měli velký respekt. Za vedoucího úřadu specializovaného na okultní vědy jmenoval Himmler Sturmbannführera SS Wolframa von Sieverse, který se tak stal členem jeho osobního štábu a jako takový věděl o každé tajné akci SS. Pod vedením Sieverse se úřad Ahnenerbe značně rozrostl. V roce 1940 měl již 46 oddělení.

19 z těchto úseků vedli profesoři a v čele dalších devatenácti stály osoby s doktorátem. Na úřadě se tedy neškolili neučení šarlatáni, jak to tvrdily zlé jazyky, ale seriózní odborníci jako například světoznámý znalec Indie Walter Wust (krátký čas zastával i post vedoucího úřadu), Ernst Schaefer nebo
archeolog Walter Jankuhn. Heinrich Himmler a Wolfram von Sievers si mohli vybírat mezi elitou německého vědeckého a okultistického života. Například již zmíněný profesor Wust se přidal k organizaci s nadšením, a jako spousta dalších, bral svou práci v Ahnenerbe jako přirozenou součást své kariéry.(Profesor Wust byl blízkým Hitlerovým člověkem. Na Führerovo požádání připravil několik přednášek pro členy SS, ve kterých uváděl, že Mein Kampf je zrcadlem árijského světonázoru a že je prokazatelná velká podobnost mezi Führerem a jinými árijskými osobnostmi jako například Buddhou, dále mezi rasovou shodou a starootcovským dědictvím. Profesor se tedy otevřeně zastával národně socialistické rasové teorie).

Ti, kteří pracovali v Ahnenerbe, se dostali do významných společenských pozic. Např. zakladatel úřadu August Hirt byl jmenován v roce 1939 vedoucím Anatomového ústavu Říšské univerzity ve Štrasburku, kde mohl volně pokračovat ve svých vědeckých bádáních.

O činnosti Ahnenerbe pojednává však jen málo spolehlivých pramenů. Organizaci přežily většinou pouze osobní referáty a informace z druhé ruky, které jsou samozřejmě zkreslené a neúplné. Veřejnost o ní dlouho věděla pouze ze soudního prohlášení zaznamenaného během Norimberského procesu. Prohlášení znělo následovně:

"K centrálním kancelářím SS přiřadili výzkumnou organizaci, která dostala jméno Výzkumná kancelář Ahnenerbe. V úřadě pracovali vědci, kteří byli čestnými členy SS. Po dobu války přičlenili vědecko-výzkumný ústav k organizaci Ahnenerbe, která ve svých rozsáhlých pokusech použila živé lidské subjekty. Členem Insitutu byl i Dr. Racher, vedoucí těchto pokusů, které probíhaly s vědomím a podporou úřadu Ahnenerbe vybudovaného na příkaz Reichsführer SS. Chod Ahnenerbe financovala SS, její vůdce zastával post kurátora nadace."

Definice spojenců je relativně přesná, ale ani zdaleka ne vyčerpávající. Anglosaské mocnosti samozřejmě nechtěly předložit veřejnosti celkový obraz činnosti Ahnenerbe. Vztahovalo se to především na rasové a okultní programy, respektive na výzkumy spojené s těmito projekty. Úřad Ahnenerbe organizačně a finančně zajistil mnoho vědeckých výprav, badatelských programů a archeologických výzkumů. Němečtí výzkumníci navštívili Severní Evropu, Írán, Jižní Ameriku nebo Kanárské ostrovy. Všude pátrali po mystických předmětech, svatých relikviích, svědectvích o původu árijské rasy a po jiných okultních důkazech.

Velmi známou je německá expedice do Tibetu, známá i jako tibetská expedice SS, která se konala mezi květnem 1938 a srpnem 1939 pod patronací Říše. Vůdcem expedice byl zoolog, lovec a člen SS Ernst Schäfer. Schäfer podnikl již předtím několik cest do Asie, zejména pak do Číny. Rovněž se účastnil již dvou výprav do Tibetu, a to v letech 1931 a 1934–1935. V polovině čtyřicátých let byl povolán do nacistického Německa, kde se v červnu 1936 se setkal s Heinrichem Himmlerem, který jej pověřil přípravou a následným vedením expedice na tibetské území. Himmler si od expedice sliboval zejména podporu Ahnenerbe. Rovněž tím chtěl podepřít teorii Hanse F. K. Günthera, podle které dávní Árjové kolem roku 2000 př. n. l. dobyli většinu Asie včetně Japonska a Číny a že i Gautama Buddha byl árijský potomek nordické rasy.

Schäfer proto začal připravovat expedici. Za členy expedice vybral hlavně mladé a urostlé muže, kteří měli fyzické předpoklady pro překonání tak náročné cesty. Mezi členy výpravy patřili např. 24 letý geolog Karl Wienert, technik Edmund Geer stejného věku, 38 letý filmař a entomolog Ernst Krause a 26 letý antropolog Bruno Beger. Výdaje expedice byly hrazeny z různých veřejných i soukromých zdrojů včetně samotné SS.

Expedice se na cestu vydala na jaře 1938. Měla namířeno do sikkimského Gangtoku, kde členové výpravy sestavili karavanu čítající nosiče, tibetské překladatele a 50 mezků. Karavana se vydala na cestu 21. června 1938. Cestou vědecká část členů prováděla různá měření a sběr biologických vzorků. Koncem roku skupina vstoupila na území Tibetu, Lhasy dosáhla 19. ledna 1939. Členové expedice strávili ve Lhase dva měsíce, během nichž pořizovali fotografie i filmové záběry a sbírali informace o zemědělství, kultuře, náboženství apod. Po odchodu ze Lhasy skupina zamířila do údolí řeky Jarlung, kde mimo jiné navštívili i Jumbulagang. Odtud pak pomalu zamířili zpět do Indie. Z cesty si odnesli až 2000 fotografií, množství nejrůznějšího biologického materiálu (vzorky rostlin, exempláře živočichů apod.) a množství zeměměřičských a antropologických údajů.

Po vypuknutí války význam Ahnenerbe dále rostl, až tato tajná okultistická organizace fungující pod Waffen SS nabyla grandiózních rozměrů. Přičiněním postupujících vojsk se do okultního úřadu Říše dostaly kompletní muzejní sbírky, knihovny a archivy, veřejné a soukromé archeologické kolekce, které armádní komisaři dávali převézt do Berlína nebo na zámek Wewelsburg. Byl vyčleněn speciální útvar vedený archeologem Walterem Jankuhnem, který vyhledával veškeré předměty, které by mohly být užitečné pro výzkumy prováděné v Ahnenerbe.

Po válce byl úřad Ahnenerbe zrušen, ale i přesto většina německých archeologů se dále věnovala svému povolání. Někteří členové SS, například Gustav Riek z univerzity v Tübingenu, pracovali na svých místech až do smrti.


|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|26.3.2014|