Dějiny světa jsou dějinami velkých myšlenek a velkých činů. Velké myšlenky, ideje a činy vytvářejí a prosazují velcí lidé. Příklady lze vidět ve všech dobách a všech oborech lidské činností. Na přelomu století se ve všech vědeckých institucích tvrdilo, že žádný stroj těžší vzduchu nemůže létat. Pak se objevili bratři Wrightové. Totéž se tvrdilo později o raketách a jejich řízeném letu – než to předvedl Werner von Braun. Ještě v polovině století lékaři kategoricky popírali možnosti transplantace lidských orgánů. A pak v Johanesburgu zachránil prof. Barnard život člověku přenesením cizího srdce.
Muž, který se narodil 20. dubna 1889 v Braunau, nebyl ani technikem, ani lékařem. Byl to muž, kterému hluboce vadilo ponížení vlastního národa. Vadilo mu také, že všude kolem sebe – všude v Evropě i ve světě – viděl různé společenské systémy, zřízení, ideje a filozofie a žádná z nich nedokázala čelit problémům a zlu tohoto světa. Nedokázala je řešit. Tak, aby svět lidí se řídil přirozenými zákony, platnými v celé živé přírodě. Jako všichni velcí muži i on měl své předchůdce, vzory a učitele. Ať už to byl profesor geopolitiky Carl Haushofer, ke kterému chodil na soukromé přednášky ve Vídni, ať to byl geniální filozof Friedrich Nietzsche, jehož teze a závěry přijal za své nebo ať to byli třeba i staří antičtí myslitelé, které vždy uznával a obdivoval. On názory svých předchůdců, jejich myšlenky a přesvědčení nejen převzal, on je doplnil, aktualizoval, převedl do reálného bytí, do skutečného současného světa. Ale hlavně: udělal něco, co neudělal před ním žádný slavný myslitel a filozof. Uvedl totiž své ideály a představy do života. Předvedl svému národu, všem árijcům a vlastně celému světu, že EXISTUJE ještě něco jiného než stará monarchie, něco jiného než parlamentní demokracie, něco jiného než komunismus. Prostě systém přirozené vlády nejschopnějších – v rasovém i osobním smyslu. Systém, který odstraňuje všechno špatné, zlé, nezdravé, zkažené a zbytečné. Systém, který vrací člověka do jeho původního postavení jako součásti přírody. On opravdu neusiloval o nic jiného, než o to, čím se řídí prakticky všechno živé na Zemi. To, že dnes se současní lidé řídí – bohužel – zcela jinými zákony, pravidly a zcela jinou pseudomorálkou, je jen důkazem, že ON měl pravdu. Protože, kdyby se svět řídil JEHO zásadami, JEHO pravdou a JEHO praxí, nevypadal by tento náš současný svět tak jak vypadá. A jak vypadá, to snad vidíme všichni. Stačí se podívat na jeho sociální a rasovou strukturu. Na jeho problémy s ekologií, populací, zločinností – stačí si jen vybrat jakýkoliv aspekt naší současnosti a našeho světa. To, že se JEHO dílo nezdařilo, není vůbec důkazem, že myšlenka a cesta byla špatná. Je to spíše důkazem toho, že čím je nějaká idea větší, tím obtížněji a déle trvá její prosazení. A také ovšem toho, že velikost člověka není vůbec ani tak v tom, CO dokázal. Význam a velikost člověka je totiž hlavně v tom, co CHTĚL dokázat. A ON chtěl hodně. Určitě víc, mnohem víc, než v té době stačil svět vůbec pochopit a zhodnotit do všech důsledků.
Víte – z pravdy a poznání jde někdy i strach. Ten strach – a patologická nenávist – dokázaly ve druhé světové válce spojit bolševiky i “demokraty”. Ten strach a nenávist trvá dodnes. Nadějí světa zůstává, že existují i takoví lidé, k jakým se hlásíme i my. My místo strachu máme naději, víru, odvahu a vůli.
Jinak bychom totiž nebyli hodni JEHO odkazu.
|Autor: ElmarZdroj: svobodnyodpor.info|20.4.2014|
Muž, který se narodil 20. dubna 1889 v Braunau, nebyl ani technikem, ani lékařem. Byl to muž, kterému hluboce vadilo ponížení vlastního národa. Vadilo mu také, že všude kolem sebe – všude v Evropě i ve světě – viděl různé společenské systémy, zřízení, ideje a filozofie a žádná z nich nedokázala čelit problémům a zlu tohoto světa. Nedokázala je řešit. Tak, aby svět lidí se řídil přirozenými zákony, platnými v celé živé přírodě. Jako všichni velcí muži i on měl své předchůdce, vzory a učitele. Ať už to byl profesor geopolitiky Carl Haushofer, ke kterému chodil na soukromé přednášky ve Vídni, ať to byl geniální filozof Friedrich Nietzsche, jehož teze a závěry přijal za své nebo ať to byli třeba i staří antičtí myslitelé, které vždy uznával a obdivoval. On názory svých předchůdců, jejich myšlenky a přesvědčení nejen převzal, on je doplnil, aktualizoval, převedl do reálného bytí, do skutečného současného světa. Ale hlavně: udělal něco, co neudělal před ním žádný slavný myslitel a filozof. Uvedl totiž své ideály a představy do života. Předvedl svému národu, všem árijcům a vlastně celému světu, že EXISTUJE ještě něco jiného než stará monarchie, něco jiného než parlamentní demokracie, něco jiného než komunismus. Prostě systém přirozené vlády nejschopnějších – v rasovém i osobním smyslu. Systém, který odstraňuje všechno špatné, zlé, nezdravé, zkažené a zbytečné. Systém, který vrací člověka do jeho původního postavení jako součásti přírody. On opravdu neusiloval o nic jiného, než o to, čím se řídí prakticky všechno živé na Zemi. To, že dnes se současní lidé řídí – bohužel – zcela jinými zákony, pravidly a zcela jinou pseudomorálkou, je jen důkazem, že ON měl pravdu. Protože, kdyby se svět řídil JEHO zásadami, JEHO pravdou a JEHO praxí, nevypadal by tento náš současný svět tak jak vypadá. A jak vypadá, to snad vidíme všichni. Stačí se podívat na jeho sociální a rasovou strukturu. Na jeho problémy s ekologií, populací, zločinností – stačí si jen vybrat jakýkoliv aspekt naší současnosti a našeho světa. To, že se JEHO dílo nezdařilo, není vůbec důkazem, že myšlenka a cesta byla špatná. Je to spíše důkazem toho, že čím je nějaká idea větší, tím obtížněji a déle trvá její prosazení. A také ovšem toho, že velikost člověka není vůbec ani tak v tom, CO dokázal. Význam a velikost člověka je totiž hlavně v tom, co CHTĚL dokázat. A ON chtěl hodně. Určitě víc, mnohem víc, než v té době stačil svět vůbec pochopit a zhodnotit do všech důsledků.
Víte – z pravdy a poznání jde někdy i strach. Ten strach – a patologická nenávist – dokázaly ve druhé světové válce spojit bolševiky i “demokraty”. Ten strach a nenávist trvá dodnes. Nadějí světa zůstává, že existují i takoví lidé, k jakým se hlásíme i my. My místo strachu máme naději, víru, odvahu a vůli.
Jinak bychom totiž nebyli hodni JEHO odkazu.
|Autor: ElmarZdroj: svobodnyodpor.info|20.4.2014|
