První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Destrukce rodiny - Klíč k úspěchu neomarxistické revoluce

Již počátkem 30-tých let minulého století hledali neo-marxističtí psycho-analytici odpověď na otázku: Z čeho pramení etnocentrismus, národní identita, vnitroskupinová soudržnost a pocit příslušnosti ke své rodině, kultuře, etniku, národu? A zejména hledali způsob, jak všechny tyto hodnoty podkopat a oslabit.

Ze silných, zdravých, vnitřně jednotných, sebevědomých a hrdých národů měli tito neo-marxističtí intelektuálové strach (sami byli většinou židé, migranti, homosexuálové apod.) a zároveň v etnicky/kulturně jednotné, tradiční a konzervativní společnosti spatřovali hlavní překážku pro šíření neo-marxistické kulturní revoluce.

Jejich cílem je, aby národ byl vnitřně nejednotný, rozervaný, slabý, bezbranný, snadno ovladatelný, plný odlišných menšin. Aby popíral a nenáviděl sám sebe, svou historii a etnicko-kulturní kořeny.

Marxistická psychoanalýza

Erich Fromm, Leo Löventhal a Herbert Marcuse rozpracovali myšlenku spojení Freudovy teorie psychoanalýzy s marxismem. Všichni byli židé z "Frankfurské školy" - skupina radikálních neo-marxistů a freudovských psychoanalytiků.

Spojení psychoanalýzy s marxismem jim poskytlo řadu nových strategií a psychologických zbraní k podkopávání tradičního národa, destruktivní kritice bílé křesťanské společnosti a kultury a k šíření neomarxistické kulturní revoluce. Na těchto nových myšlenkách a přístupech následně vyrostla západní neomarxistická Nová levice.

V roce 1950 vydali členové Frankfurtské školy v USA své závěry v rozsáhlé publikaci o "Autoritativní osobnosti", která měla na rozmach neomarxistického levičáctví na západě zásadní vliv.

Podle teorie psychoanalýzy vše závisí na výchově a vývoji během dětství. Proto se neo-marxisté zaměřili na rodinu a snažili se vypátrat, jaké rodinné modely a vazby existují u lidí konzervativních a národně orientovaných, nebo naopak u lidí s humanisticko-levičáckým přesvědčením.

V kapitole o rodině autoři rozdělili malou skupinku studentů, dle jejich názorů, na konzervativní (proti odlišným menšinám) a humanistické levičáky (obhájce cizích menšin). Následně je podrobili sérii dotazníků a pohovorů.

Výsledky byly následující:

Rodina jako celek:

Konzervativní lidé s předsudky měli sklony obdivovat rodiče, brát je za svůj vzor, nekritizovat svou rodinu. Pocházeli z tradičních, konvenčních a bezúhonných rodin s větší mírou disciplíny. Jsou více orientovaní na svou skupinu, zdůrazňují důležitost a význam rodiny a tradic.

Antirasističtí levičáci bez předsudků měli častěji sklony rodiče kritizovat, být v opozici proti své rodině, bez úcty, s projevy vzdoru. Pocházeli z nekonvenčních rodin s liberálnější výchovou, bez disciplíny a fyzických trestů. Orientace na svou skupinu je u nich slabá.

Vztah k otci:

Konzervativní lidé s předsudky měli většinou zásadového otce, který byl autoritativním nositelem hodnot, vzorem mužnosti, staral se o rodinu a dokázali ji zabezpečit.

Antirasističtí levičáci bez předsudků většinou měli ne-autoritativního a nevýrazného otce, který nereprezentoval mužnost, ani autoritu.

Vztah k matce:

Konzervativní lidé s předsudky měli za matku ženu, která představovala morální model, své děti vychovávala a učila, co je dobré a co špatné. Dítě tak přijme určité hodnoty a odmítá odlišnosti a deviace.

Antirasističtí levičáci bez předsudků častěji měli matku emocionální a rozmazlující, která děti nijak neomezovala a neučila, co je zlé a co dobré. Tato relativistická výchova bez jasně daných hodnot údajně vede k tomu, že dítě následně toleruje jakoukoliv odchyku a odlišnost.

Role v rodině:

Konzervativní lidé s předsudky většinou vyrůstali v rodině s dominantním otcem - patriarchální model.

Antirasističtí levičáci bez předsudků vyrůstali častěji v rodině se slabším otcem a dominantní matkou.

Tento sociologický výzkum autoři posléze podrobili psycho-analýze. Připomeňme, že freudovská psychoanalýza nemá nic společného se skutečnou vědou a v době svého vzniku hraničila s okultismem.
Psychoanalytici z Frankfurtské školy prohlásili, že normální, tradiční a slušné konzervativní rodiny přenáší na své děti etnocentrické postoje a sklony k "fašismu". Nutno podotknout, že veškerá kritika je v knize explicitně namířena na většinové bílé rodiny, nikoliv na židovské a barevné, takže výchova k tradicím a identitě v rodinách imigrantů a menšin není nijak kritizována. Pouze u bílých ano.

Jako ideální lidský charakter byl stanoven "rozený levičák" - vykořeněný, vnitřně rozervaný, humanisticko-liberální levičák, kompletně odtržený od své skupiny (své rodiny, národa, kultury) s ochranářským komplexem a nekritickým obdivem ke všemu cizímu, odlišnému a menšinovému. Takový charakter freudo-marxisté označili za psychologicky zdravý. Naopak za psychologicky nevhodný a špatný označili všechny, kteří cítí příslušnost ke své rodině a národu, ctí tradiční hodnoty, preferují domácí (My) nad cizím a odlišným (Oni) apod.

Rodinný model, styl výchovy a všechno, co vede k tomu, že z dětí vyroste "rozený levičák", má být prosazováno a propagováno. Naopak výchova a model rodiny vedoucí k tomu, že z dětí vyrostou silní, zdraví, konzervativní a národně orientovaní lidé má být v bělošské společnosti systematicky podkopávána.
Neomarxisté v knize zdůrazňují, že v rodinách pod vlivem mužské otcovské autority vyroste ze synů také silný muž s úctou k hodnotám a silným národním autoritám. A z toho mají strach. Bojí se národa, který se dokáže bránit a který tvoří silná, jednotná a zdravá mužská populace.

Útok má směřovat zejména proti tradičnímu modelu rodiny, proti přirozeným rolím muž/žena, proti výchově k hodnotám, disciplíně a tradicím a proti patriarchálnímu modelu založenému na otcovské autoritě. Nový "progresivní" model rodiny má vzniknout převrácením tradičního. Otec má být zženštilý, emocionální, vykonávající ženské domácí práce. Matka má být emancipovaná kariéristka. Výchova dětí má být ultra-liberální, bez disciplíny a výchovy k hodnotám, fyzické tresty zakázány. Podporovány budou netradiční a "rozmanité" typy rodin - alternativní, rasově smíšené, homosexuální rodiny apod.

Na západě již slaví úspěchy. Významná část mladé generace je morálně rozvrácená, zdegenerovaná a infikovaná neomarxistickou ideologií a jejími zvrácenými hodnotami. Kluci jsou vychováváni k zženštilosti, homosexuálnímu stylu a slabosti, dívky naopak k emancipaci, feminismu, agresivní asertivitě, odmítání rodinných hodnot a mateřství. I u nás se vliv neomarxistického levičáctví na rodinu a výchovu začíná pomalu projevovat. Přibývá mladých mužů, kteří jsou spíše parodií na muže - zženštilí, emocionální, zdegenerovaní, neschopní bránit sebe, natož svou rodinu a národ.



Závěr

Neomarxisté jsou přesvědčeni, že když se jim podaří rozvrátit tradiční rodinu, tak bude zaručeno, že z dětí budou vyrůstat jejich vysnění antirasističtí levičáci - zdeformované osoby bez pocitu příslušnosti ke své skupině ( národu, rase ), vykořeněné, xenofilní, pseudo-humanistické, s nulovým respektem k národním autoritám a tradičním hodnotám. S takovými charakterovými vlastnostmi pak budou předurčeni k přijetí jejich neomarxistické, multikulturně levičácké ideologie.

Dnešní útoky na tradiční rodinu, výchovu a role muž/žena, genderová politika, homosexualismus a různé sociální experimenty s rodinou, které známe ze současné doby, pramení z ideologie vytvořené neomarxistickými psychoanalytiky z Frankfurtské školy v první polovině minulého století. Jde o kulturní terorizmus zaměřený výhradně na naši bílou společnost s cílem ji oslabit, rozvrátit a zahubit. Proto naše obranné a odvetné akce musí být tvrdé a maximálně radikální.


|Autor: Redakce|Zdroj: white-media.info|4.4.2014|