První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Erich „Bubi“ Hartmann – Absolutní eso

Erich Hartmann se narodil 19. dubna 1922 v obci Weissach u Stuttgartu. Většinu svého dětství však prožil na Dálném východě, protože jeho otec pracoval v Číně jako lékař. Do Německa se vrátil v roce 1928. Později se, jako mnoho jiných mladých lidí, zapojil do výcvikového programu letů s kluzáky, na které v 14 letech získal letecký průkaz. Celý program byl především určen pro školení potenciálních letců Luftwaffe a probíhal pod záštitou Hitlerjugend. Letecký průkaz na letadla získal Erich Hartmann v roce 1939. Koncem roku 1940 se jako dobrovolník začal vzdělávat ve škole pro důstojníky - Luftkriegsschule II.



Po 73 letových hodinách absolvoval 24. března 1941 svůj první samostatný let. Byl povýšen do hodnosti poručíka. V září 1942 byl přidělen k Jagdgeschwader 52. JG 52 byla rozmístěna v oblasti Kavkazu na východní frontě v Sovětském svazu a měla k dispozici letadla Messerschmitt Bf - 109G. Hartmanna přidělili ke zkušenému letci A. Grislawskému. Po několika náročných dnech cvičných letů a simulace vzdušného boje Grislawski uznal, že i když se Hartmann ještě musí hodně učit, hlavně v taktice vzdušného boje je velmi nadaným pilotem.

Následně byl přidělen k 7. letce JG 52, kde sloužil s esem Waltrem Krupinským, se kterým se spřátelil. První sovětské letadlo Il - 2 sestřelil 7. listopadu 1942. Do konce roku zaznamenal už jen jediný úspěch. 7. července 1943 však zničil sedm letadel v průběhu jediného dne. Tento úspěch zaznamenal v průběhu velkých leteckých bojů v rámci bitvy u Kurska. Do srpna 1943 dosáhl 50 vzdušných vítězství, ale v průběhu měsíce dalších 48. Po svém 90. vítězství s poškozeným strojem nouzově přistál a byl zajat. Podařilo se mu však uniknout ze zajetí a vrátit se za německou linii. V září byl pověřen velením 9. letky JG 52. V říjnu se mu podařilo zničit 33 nepřátelských letadel. Po svém 148. vzdušném vítězství byl 29. října 1943 vyznamenán Rytířským křížem. Do konce roku zvýšil své skóre na 159 zničených nepřátelských letadel.

Dubové ratolesti k Rytířskému kříži získal 2. března 1944. V roce 1944 pokračoval v ještě rychlejším tempu. Hartmannovy úspěchy ve vzdušných soubojích sledovalo i velitelství Luftwaffe s určitou dávkou nedůvěry, jeho zásahy však byly nezřídka potvrzeny dvoj až trojnásobně, a také byly dosaženy pod dohledem pozorovatele létajícího v jeho letce. V březnu dosáhl 202. vítězství. Sovětské velitelství na Hartmannovu hlavu dokonce vypsalo vysokou odměnu.

4. července 1944 získal Hartmann meče k Rytířskému kříži. Jelikož kužel vrtule Hartmannova stroje byl černé barvy, byl jeho stroj snadno identifikovatelný a mnoho sovětských letců se zdráhalo nebo vyhýbalo boji s takovými stroji. Z tohoto důvodu byly k Hartmannovi často přidělováni nováčci, protože jim hrozilo podstatně nižší nebezpečí. 300. vítězství dosáhl Erich Hartmann 24. srpna, kdy v průběhu dne sestřelil 11 letadel. Po dosažení magické trojstovky však následoval zákaz bojových letů od samotného Hermanna Göringa, který se obával vlivu na morálku v případě, že by oslavovaný hrdina zahynul. Hartmann však nakonec dosáhl toho, že se mohl opět vrátit do boje. Za zisk více než 300 sestřelů mu byly (jako jednomu z 27 německých vojáků během druhé světové války) uděleny diamanty k jeho Rytířskému kříži.


Adolf Hitler vyznamenává letců Luftwaffe. Hartmann druhý zleva .


V průběhu jediného roku zaznamenal Hartmann neuvěřitelných 172 vítězství, což je dodnes nepřekonaný rekord. V červnu roku 1944 sestřelil také své první čtyři americké letouny P - 51 Mustang nad Rumunskem. Ale již následující měsíc ho jiné Mustangy pronásledovaly tak dlouho, až mu došlo palivo a musel nouzově přistát.

Na začátku roku 1945 Hartmanna vyzval generál Adolf Galland, aby se připojil k nově vytvořeným jednotkám používajících proudová letadla Messerschmitt Me 262. Hartmann však návrh odmítl, protože chtěl i nadále zůstat s JG 52. Na svém postu velitele 1. skupiny působil až do konce války. 8. května 1945 sestřelil v boji nad Brnem 352. letadlo. Toto vítězství je některými vojenskými historiky považováno za poslední německé vzdušné vítězství ve druhé světové válce. Zanedlouho poté se jeho jednotka vzdala americké 90. pěší divizi.

Hartmann během války absolvoval 1404 bojových letů během nichž svedl 825 vzdušných soubojů. Během nich pro poškození nebo při nouzových přistáních zničil 14 svých letadel, přitom nikdy nebyl nucen použít padák a v určitém slova smyslu tak nikdy nebyl ani sestřelen. Sám však říkal, že je více hrdý na to, že nikdy neztratil v boji svou dvojku.


Po válce ho Američané předali Sovětskému svazu, kde byl bez relevantních důkazů odsouzen za válečné zločiny (zabíjení civilního obyvatelstva) a poškozování Sovětského válečného hospodářství na 12 let vězení. Hlavně na začátku svého zajetí byl vystaven krutému mučení a samotce. Navzdory mučení a ponižování se nenechal zlomit. Sovětští představitelé se ho snažili získat na svou stranu a nabízeli mu i vysoký post v nově budovaném letectví Východního Německa. Během zajetí zemřel ve věku 3 let Hartmannův syn, kterého předtím nikdy neviděl. Po více než 10 letech strávených v zajetí na Sibiři se v roce 1955 vrátil mezi posledními zajatci do Západního Německa. Zde se opět setkal se svou ženou. Rok po návratu domů se stal důstojníkem západoněmeckého letectví - nové Luftwaffe. Velel první jednotce vybavené americkými proudovými letadly Lockheed F - 104 Starfighter - Jagdgeschwader 71 "Richthofen". Několikrát se zúčastnil leteckého výcviku v USA. Do výslužby odešel v roce 1970.


Erich Hartmann zemřel ve věku 71 let 20. září 1993. V roce 1997 byl ruskou stranou plně rehabilitován. Potvrdilo se také, že podmínky procesu jakož i rozsudek samotný byl nezákonný.


|Autor: Redakce|Zdroj: rodobrana.wordpress.com|22.4.2014|