Žijeme v tzv. postmoderní době. Tato doba je typická tím, že se nese ve znamení postupného ovládnutí světa silami, které lze označit jako temné. Dá se říci, že jsou už jen krok od svého cíle, tedy od celosvětové vlády. Pomocí zlatého telete a modly dnešních dní, peněz, už ovládly skoro úplně všechno. Především jsou pod jejich kontrolou vlády všech zemí světa. Staly se jen loutkami v rukou těchto architektů, kteří budují svět podle svých představ.
Jsou jen herci v jejich velké, globální hře a otroky této supervlády. Její obrysy spíše tušíme, než je reálné vidíme. Je jako ten loutkář, co hýbe loutkami v divadle. Všichni víme, že tam je. Vidíme pohyby opony, ale nevidíme ho. Stejně je to i s dnešními vládami. Proto je vrcholně nebezpečné si myslet, že některá vláda je nebo by mohla být spojencem v boji s touto tajnou mocí. Toto již není boj mezi dvěma státy či národy. Toto je boj všech národů proti vládám. Ano proti vládám. Protože to už nejsou skutečné vlády. Jsou loutkové. Nacházíme se tedy ve stavu popsatelný jako vnitřní okupace. Můžeme si svobodně zvolit vládu či parlament. Dopředu však víme, že ji loutkář bude ovládat. Otázkou tedy je, co dělat.
Především bojovat proti skutečnému nepříteli a jeho poskokům. Jak? Všemi prostředky. Každé hnutí odporu má smysl. Je však třeba pamatovat na jedno. Každé vítězství, každé svržení vlády a vybojovaná změna je jen vítězstvím v bitvě. A jednou bitvou se válka nevyhrává. Vždy je to dlouhý boj. Proto je vrcholně nebezpečné se spokojit s dílčím vítězstvím a přestat být ostražitý. Dějiny tohoto boje o tom jasně svědčí. Proto je třeba se z těchto dějin poučit. Třeba vzít v úvahu, že máme co do činění s mocným a zákeřným nepřítelem, kterého pravou tvář v podstatě neznáme. To je třeba brát v úvahu, nato netřeba nikdy zapomínat.
Nyní se určitě mnozí ptají, kdy bude ten okamžik vítězství. Jakkoliv se tato otázka zdá složitá, odpověď je jednoduchá. Tento boj je totiž nekonečný. Boj za svobodu se totiž nikdy nekončí. Vždycky tu bude někdo, kdo bude usilovat o to, aby národy o tuto svobodu připravil. Proto národy musí být připraveny získanou svobodu bránit. Protože tak jako je nekonečný boj dobra se zlem je nekonečný i tento boj za svobodu.
Možná se mění formy, možná se mění způsoby a prostředky boje, ale boj jako takový se nikdy neskončí. Toho si musíme být vědomi. Protože pokud ne, tak vybojovanou a draze zaplacenou svobodu ztratíme. Stalo se to už nejednou a stane se to opět. Proto se nesmíme dát uklidnit dílčími úspěchy a oslabit svou ostražitost. A musíme být vždy připraveni v boji pokračovat. Jen tato připravenost a ostražitost nás může přiblížit k našemu konečnému cíli v tomto nelítostném a nekonečném boji. V boji svobody s porobou, v boji dobra se zlem...
|Autor: Redakce|Zdroj: rodobrana.wordpress.com|7.4.2014|
Jsou jen herci v jejich velké, globální hře a otroky této supervlády. Její obrysy spíše tušíme, než je reálné vidíme. Je jako ten loutkář, co hýbe loutkami v divadle. Všichni víme, že tam je. Vidíme pohyby opony, ale nevidíme ho. Stejně je to i s dnešními vládami. Proto je vrcholně nebezpečné si myslet, že některá vláda je nebo by mohla být spojencem v boji s touto tajnou mocí. Toto již není boj mezi dvěma státy či národy. Toto je boj všech národů proti vládám. Ano proti vládám. Protože to už nejsou skutečné vlády. Jsou loutkové. Nacházíme se tedy ve stavu popsatelný jako vnitřní okupace. Můžeme si svobodně zvolit vládu či parlament. Dopředu však víme, že ji loutkář bude ovládat. Otázkou tedy je, co dělat.
Především bojovat proti skutečnému nepříteli a jeho poskokům. Jak? Všemi prostředky. Každé hnutí odporu má smysl. Je však třeba pamatovat na jedno. Každé vítězství, každé svržení vlády a vybojovaná změna je jen vítězstvím v bitvě. A jednou bitvou se válka nevyhrává. Vždy je to dlouhý boj. Proto je vrcholně nebezpečné se spokojit s dílčím vítězstvím a přestat být ostražitý. Dějiny tohoto boje o tom jasně svědčí. Proto je třeba se z těchto dějin poučit. Třeba vzít v úvahu, že máme co do činění s mocným a zákeřným nepřítelem, kterého pravou tvář v podstatě neznáme. To je třeba brát v úvahu, nato netřeba nikdy zapomínat.
Nyní se určitě mnozí ptají, kdy bude ten okamžik vítězství. Jakkoliv se tato otázka zdá složitá, odpověď je jednoduchá. Tento boj je totiž nekonečný. Boj za svobodu se totiž nikdy nekončí. Vždycky tu bude někdo, kdo bude usilovat o to, aby národy o tuto svobodu připravil. Proto národy musí být připraveny získanou svobodu bránit. Protože tak jako je nekonečný boj dobra se zlem je nekonečný i tento boj za svobodu.
Možná se mění formy, možná se mění způsoby a prostředky boje, ale boj jako takový se nikdy neskončí. Toho si musíme být vědomi. Protože pokud ne, tak vybojovanou a draze zaplacenou svobodu ztratíme. Stalo se to už nejednou a stane se to opět. Proto se nesmíme dát uklidnit dílčími úspěchy a oslabit svou ostražitost. A musíme být vždy připraveni v boji pokračovat. Jen tato připravenost a ostražitost nás může přiblížit k našemu konečnému cíli v tomto nelítostném a nekonečném boji. V boji svobody s porobou, v boji dobra se zlem...
|Autor: Redakce|Zdroj: rodobrana.wordpress.com|7.4.2014|
