Ať se podíváte na jakoukoliv oblast globálního byznysu, vždy na ně narazíte. Přesto není žádná jiná rodina obestřena tolika mýty a tajemstvími. Už otec Johna D. Rockefellera byl podvodník. A i když se o rodinu příliš nestaral, něco synovi přece jen zanechal: "Nepromarněte žádnou příležitost své chlapci podvést. Kšeftuji s těmito chlapci a podvedu je, kdykoliv můžu. Chci, aby byli mazaní," chlubil se jednou William Rockefeller svému příteli, alespoň podle kronikáře rodu Allana Nevins.
Jednou si spolu hráli a synek jako obvykle na otcovu výzvu skočil ze židle do jeho náruče. Tentokrát ale prohnaný otec natažené ruce stáhl zpět a malý John se udeřil. "Velký Bill" se nad ním sklonil a řekl mu: "Pamatuj, že nesmíš nikdy nikomu věřit, ani nejlepšímu příteli. Věřit musíš jen sobě." Sám to musel vědět nejlépe. Byl mastičkář a šarlatán, který si říkal Doktor a po domech prodával ropu v lahvičce jako lék na bradavice, rakovinu, impotenci či cokoliv, na co si vzpomenete. S trochou nadhledu by se dalo říci, že byl první naftař v rodině, která během deseti let ovládla ropný průmysl v USA. Tak se z Rockefellerů stal nejmocnější klan, jaký kdy v Americe žil, a přesto se o nich skoro nic neví. Nebo právě proto?
Na tuto rodinu existují v zásadě dva odlišné pohledy. Jeden říká, že jsou to tvrdí obchodníci, kteří svou největší moc ztratili spolu s rozdělením jejich ropného monopolu před sto lety, a pak se stali běžnými miliardáři a bohulibými mecenáši. Ten druhý je vidí jako loupeživé barony, kteří monopol neztratili, naopak stále nabírají na síle a ve skutečnosti se jejich majetek pohybuje v bilionech (to není překlep) dolarů. Pokud by byl pravdivý jen zlomek informací o všech projektech za kterými stojí, dělalo by to z Johna Davisona Rockefellera a jeho širokého potomstva něco mezi Darthem Vaderem, Drákulou a epidemií. Kde je ale pravda? ZEN se vydal na vzrušující pouť po stopách ztělesnění amerického snu, aby vám přinesl některé veřejně dohledatelné informace.
Na rozdíl od svého otce měl najučenlivejší z osmi dětí John D. cílevědomosti na rozdávání, a ještě než měl dvacet let, obchodoval se zemědělskými produkty. V roce 1859 ho společníci vyslali do pensylvánského městečka Titusville, aby zjistil, zda by ropa, která zde byla objevena, mohla být skutečně tak lukrativní, jak se říkalo. Rockefellerovi brzy došlo, že především její zpracování a doprava jsou tou pravou zlatou žilou. A tak založil v roce 1870 Standart Oil Company.
Věc, kterou John D. nenáviděl ze všeho nejvíc, byla konkurence. Pokud v době vzniku Standart Oil působilo v okolí Clevelandu 27 rafinérií, během pár let se Johnovi podařilo skutečné mistrovské dílo. Nejen že se dohodl s nejbohatším Američanem Cornelio Vanderbiltem a později jeho rivalem Tomem Scottem na vytvoření železničního monopolu na přepravu ropy, čímž získal proti jiným rozhodující výhodu, ale dokonce oba magnáty navíc donutil a podplatil, aby mu dávali ilegální provize či slevy nejen na jeho vlastní zásilky, ale i na každý barel, který přepravovali jeho konkurenti.
Vanderbilt, přezdívaní Komodor, měl podle článku z roku 1881 Příběh velkého monopolu v časopise The Atlantic prohlásit, že byl jen jeden muž, který mu mohl diktovat - Rockefeller. Tomu se tak za jediný rok podařilo geniálně vyřadit ostatní zpracovatele ropy, a to pomocí jejich vlastních peněz. Simon Sterne, právník Newyorské komise pro železnice, který se nekalé praktiky na železnicích snažil vyšetřit, uvedl, že "vztahy železničních společností a Standart Oil se ukázaly jako nejnestoudnější překroucení povinností veřejné dopravy pro soukromé účely v historii světa".
K tomu, aby vybudoval takové impérium, ale i sebaprohnanejší obchodník potřebuje jednu věc - peníze. Ty Rockefeller podle novináře Jima Marrse (stal se nejprodávanějším autorem v kategorii literatura faktu v žebříčku New York Times) poskytla National City Bank of Cleveland, identifikována kongresovými výslechy z 70. let 19. století jako jedna ze tří amerických bank ovládaných stejně (všeho) schopnou evropskou dynastií Rothschildů. (viz box na konci článku).
John D. Všetkéhoschopný
Za 72 500 dolarů Rockefeller vyplatil a z firmy proti jejich vůli vytlačil své společníky. A pak systematicky vytlačovat rivaly. Zpočátku jim nabízel peníze či akcie Standard Oil výměnou za to, že mu firmy prodávaly za nejnižší ceny, jaké mohly nabídnout. Ti bystřejší vzali akcie. Jak ale dopadli ti tvrdohlaví? "Pokud se Standard Oil nedařilo expandovat mírovými prostředky, byl připraven k násilí. ... Oslovil vedoucího nepřátelské rafinerie. Předák dostal doživotní rentu a v žádanou dobu v oné nezávislé továrně došlo k malé explozi," píše v knize The Robber Barons z roku 1934 novinář Matthew Josephson. Není divu, že při takové vynalézavosti již v roce 1880 JDR vlastnil více než 90 % americké naftové produkce.
Rockefeller byl specialista na jednání prostřednictvím nastrčených osob v politice, médiích i u konkurence - taktika najít lidi, kteří se dají koupit, se mu osvědčila nejvíce." Schopnost jednat s lidmi je zrovna tak zpeněžitelné jako cukr nebo káva," říkával. Všichni dobří oligarchové se tohoto sofistikovaného systému nakonec drží dodnes. William Manchester v knize Rockefeller Family Portrait napsal: "Veřejnost si dlouho nebyla vědoma jeho moci, protože předstíral, že soutěží s firmami, které tajně zcela vlastnil. Skuteční rivalové zjišťovali, že má v kapse jejich nejvěrnější funkcionáře. Chapadla chobotnice byla všude."
Když si veřejnost všímat začala, bylo už pozdě. Zásluhou pětiletého investigativního výzkumu slavné Idy Tarbellové, dcery jednoho z malých pensylvánských producentů ropy, mezi kterými měl John D. přezdívku Reckafellowe tedy "Všeho schopný", se Američané dozvěděl , jak pod pláštíkem zbožnosti, čestnosti a volného trhu funguje organizovaný zločin. Reportáže vyvolaly pozdvižení a začalo se mluvit o nutnosti monopol rozdělit. Dne 15. května 1911 americký vrchní soud rozhodl: "Sedm osob a jejich korporační nástroj se spiklo proti svým spoluobčanům. V rámci bezpečnosti státu je nutné, aby bylo toto spiknutí neutralizováno..." A tak byl Standard Oil rozdělen.
Rockefeller na to byl samozřejmě připraven. Jak zmínil v knize Boháči a superboháči uznávaný ekonom Ferdinand Lundberg: "Popis historie všech autorů, těch, kteří mu přejí, i těch druhých, jasně ukazuje, že Rockefeller byl hluboké spiklenecké, intrikánské povahy, vždy plánoval na roky dopředu, s jasnou vizí..." A tak přijetí antimonopolního zákona pomohlo právě jemu. Standard Oil Company totiž nejdříve přetransformoval v Standard Company Trust - první velkou korporaci tak, jak ji známe dnes. Struktura zahrnovala bludiště obchodních vztahů a propletenců, takže bylo téměř nemožné je rozplést. Po rozdělení Standard Oil vniklo 34 společností známých dnes jako ExxonMobil, BP či Chevron - tedy korporace, které dodnes ovládají západní obchod s ropou. Nástupnické společnosti byly propojeny přes banky vždy alespoň jedním členem dozorčí rady.
Šikovné nadace
V té době se ale přece jen bortila jeho pověst šikovného selfmademana a kritika k němu mířila ze všech stran. John D. si proto najal muže jménem Ivy Lee - tehdejší jedničku PR a reklamy. Ten mu poradil jednoduchou věc: že si reputaci vylepší, když bude rozdávat peníze. Rockefellerovu transformaci v lidumila dobře popisuje v knize Akta Rockefeller novinář Gary Allen. Zjednodušeně by se dala shrnout takto: rozdával peníze svým nově vzniklým nadacím a pak nadace nechal své peníze utrácet tak, aby jeho impériu vynesly ještě větší moc a zisk. "Princip spočívá v tom, že se vzdáte vlastnictví, ale udržíte si kontrolu. Většina lidí si nemyslí, že jim něco skutečně patří, pokud nemají vlatnícke právo. Rockefellerové vědí, že je to velká chyba. Mnohdy je lepší, když váš majetek vlastní nějaký fond nebo nadace pod vaší kontrolou." Pokud o vás nikdo neví, uchováte si navíc i to nejcennější - svobodu...
Rodinný byznys
Ropa
John D. Rockefeller vybudoval největší ropnou společnost světa Standard Oil. V roce 1877 ovládal Standard Oil na americkém trhu s ropou 95 % akcií. V roce 1882 musel John D. kvůli antimonopolním zákonu slíbit, že část svého impéria rozprodá. Jenže založil nové firmy a prodal je de facto sám sobě, čímž ještě posílil. Dnes jsou po různých fúzích známé jako ExxonMobil (v Evropě čerpací stanice Esso), BP (Aral), Unilever, Chevron nebo Texaco. A tak vznikl první miliardář.
Banky
John D. své ropné zisky náležitě využil a doménou Rockefellera se stalo i bankovnictví. Rockefeller se povýšil mezi osm hlavních bankovních rodin (Chase Manhattan Bank, Citigroup). Senátor Nelson Aldrich měl vyšetřovat, zda velké banky nevyvolaly paniku na burze v roce 1907. Místo toho svolal jejich zástupců na tajné setkání, kde si napsali zákon o bankovnictví. Bankovní kartel s eufemitickým názvem Federální rezervní systém, který od roku 1913 emituje peníze a půjčuje jejich vládám i firmám. Aldrichova dcera se provdala za Johna D. mladšího.
Velká deprese
16 let po zřízení FEDu, který oficiálně vznikl, aby bránil dalším krizím, velké banky, které jej tvoří, nafoukly bublinu a pak stáhly peníze z akciového trhu. Malé banky a podniky zkrachovaly, neboť jejich bankéři v čele s Morganem, Rockefellerové s Rothschildy levně koupili a upevnili tak svou moc. Od té doby se scénář několikrát opakoval. 1 % Američanů vlastní více než 90 % veškerého majetku. Kdo má monopol na vydávání peněz, ovládá i korporace, protože ty závisí na levném financování...
Jídlo
Rockefellerům a jejich nadaci ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům, které se nevyrábějí z ničeho jiného než z ropy. Revoluce cynicky nazvaná "zelená" způsobila i přes krátkodobé zvýšení výnosu vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globálním agrobyznysem víceméně naftař získal nové trhy. Podle všeho navíc dynastie v agrokorporácích vlastní významné podíly.
Zdraví
Rockefellerova nadace způsobila revoluci také v medicíně. Financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, které propagovaly výzkum léků. Nechemické postupy subvencování nebyly. V roce 1939 založil jejich Standard Oil spolu s kartelovým partnerem, německou korporaci IG Farben (dnes Bayer či BASF), s níž přes válku obchodoval, tzv. Druh Trust. Rodina má vliv na významnou část farmaceutického průmyslu a platí Americkou zdravotnickou asociaci.
Vzdělání
Rockefellerové stáli za založením Harvardovy univerzity či univerzit v Princetonu, Stanfordu a Yale. V Evropě "zasponzorovali" například nejvlivnější ekonomickou univerzitu, která určuje, co si ostatní mají o ekonomii myslet - London School of Economics. Vytvořili i americkou Národní vzdělávací asociaci, která má vliv například na to, jaké budou ve školách učebnice.
V době, kdy čelil Standard Oil antimonopolnímu zákonu a americké státy jeden po druhém schvalovaly 16. dodatek ústavy o progresivní dani z příjmu, tehdy nejbohatšímu Američanovi stačilo vytvořit několik nadací, které byly od daně osvobozeny a rozdělit mezi ně akcie: "Mělo to stejný efekt, jako když přesunete peněženku z pravé kapsy do levé. Podařilo se mu nejen vyhnout se daním z příjmu, ale i těm z nemovitostí či dani dědické. Generace rodiny tak rozdávala miliony dolarů sama sobě. To je také důvod, proč používají tolik trustů. Mohou jich být i desetitisíce," napsal Allen v roce 1976. Výsledkem bylo, že tisk začal psát o JDR jako o dobrákovi od kosti. A pověst filantropů se Rockefellerů drží dodnes.
Vyhnutí se daním pomohlo hlavnímu monopolistovi zadupat konkurenci a ještě více zbohatnout, i když to mělo být naopak. Nezdanitelnou kasičku opatrně popsal deník Washington Post: "Za dvě generace se nesmírné jmění, které po sobě John D. zanechal, rozdrolilo do různých vrstev fondů a těsně přidružených firem, které nejsou povinny zveřejňovat informace, dobrovolně je neposkytují a zdvořile odmítají žádosti o ně."
Když se snažil kongresový výbor demokrata Eugena Coxe v roce 1952 odhalit podvody a "podvratné živly", které za nadacemi stojí, byly mu vlastní stranou do týmu nastrčeni "méně oddaní kolegové". Cox při vyšetřování zemřel a jeho kolega Carroll Reece, který chtěl ve vyšetřování pokračovat, se stal terčem pomluv jak ze strany nadací a kongresmanů, tak korporátního tisku. Podařilo se mu pod tlakem prokázat alespoň to, že úzce propojená Rockefellerova, Carnegieho a Fordova nadace od počátku za peníze daňových poplatníků sponzorovaly komunistickou propagandu. Ano, čtete dobře. Podle Reece se nadace snažila Američany zmanipulovat tak, aby byli pro vytvoření globální světové vlády. A to zejména podporou válek, protože ty, jak známo, občany vystraší tak, že souhlasí s čímkoliv...
Jak ukázal pozdější vývoj, právě politická agenda elit, které ovlivňují korporace, a tím i politiku, stála za vytvořením procesu, který dnes známe jako globalizace. A v této hře nejsou ideologičtí nepřátelé zas takovými protivníky. Podle dostupných dokumentů tak například Rockefellerovi finanovali nejen Lenina, ale vždy obě strany v jakémkoliv střetu, od světových válek po tu ve Vietnamu. Podrobnosti najde zájemce například v knize amerického profesora Antonyho Suttona Wall Street and The Bolschevik Revolution. A nakonec jen díky Standard Oil - který byl za druhé světové války partnerskou firmou IG Farben, která vyráběla i nechvalně známý Cyklon B - a jeho příměsy leteckého benzinu, tetraethylolovu, mohly vzlétnout německé bombardéry...
V roce 1973, kdy byla nalezena ložiska ropy ve Východočínském moři, vydal se David Rockefeller (vnuk Johna D.), který je hlavou rodiny dodnes, dělat byznys do Číny, kde zrovna úřadoval Mao Ce - tung. O své cestě napsal 10. srpna pozoruhodný článek do New York Times s názvem Od čínského cestovatele: "Okamžitě vás tady ochromí duch národní harmonie... Bez ohledu na to, jakou cenu si čínská revoluce vyžádala, očividně se jí podařilo vytvořit efektivnější a loajálnější vládu a také vypěstovat silnou morálku. Sociální experiment v Číně pod vedením předsedy Maa je jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších v dějinách lidstva." Byl to ten experiment, při kterém zemřelo pár desítek milionů lidí...
Svět dluhů
Ukrývání skutečného bohatství způsobilo také to, že oficiálně nejbohatším mužem světa podle časopisu Forbes je dnes Prodavač mobilů z Mexika Carlos Slim. Málokdo se ale pozastaví nad tím, jak by na špici žebříčku boháčů mohl chybět majetek rodiny, která již na konci 19. století vlastnila obchod s ropou. A že všechny ty ropné giganty a banky jsou příliš velké na to, aby padly, musí také někdo vlastnit. Selským rozumem je možné odhadnout, že pokud někdo na přelomu 19. a 20. století měl na kontě více než miliardu dolarů a dnes by tato miliarda odpovídala bez započtení výnosů ekonomické síly zhruba 800 miliardám dolarů, tak toto bohatství těžko může zmizet. Zvlášť když uvážíme, že John D. a jeho potomstvo skutečně nezaháleli.
I když se laskavému čtenáři může jevit, že ovládnout ropný průmysl již samo o sobě představuje ohromující výkon, výnosy z ropy netvořily hlavní zdroj příjmů této neobyčejné rodiny. Pod kontrolu dostali jak Chase Manhattan Bank, tak Citigroup a spolu s rodinou Morganových i JP Morgan Chase. Právě bankéřské rodiny Rothschildů, Rockefellerů, Warburgů a Morganů stály u zrodu instituce nepřesně nazývané jako Americká centrální banka - Federální rezervní systém.
Těsně po panice na burze v roce 1907 vytvořil americký Kongres komisi, která měla prošetřit, zda krizi nevyvolali úmyslně bankéři (což také vyvolali), a navrhnout opatření, která by podobným kolapsům zabránila. Komisi však vedl senátor Nelson Aldrich, který samotné bankéře, jež měl vyšetřovat, pozval na utajené devítidenní setkání, kde si nový zákon o bankovnictví sami napsali. Výsledkem byl kartel s monopolem na vytváření peněz, zabalen tak, že vypadá jako jeden z úřadů federální vlády. Od roku 1913 je každý dolar, který FED vytiskne, vládě USA půjčován s úrokem. Není divu, že globální ekonomika se topí pod břemenem dluhů. Senátorovi Aldrichovi se po jeho službě dostalo privilegia - jeho dcera Abby se mohla vdát za JD Rockefellera mladšího.
Díky, média
Tento bankovní kartel uplatňuje kontrolu samozřejmě nejen v USA, ale i nad ostatními vládami a korporacemi. A to nejen pomocí vlastnictví, ale hlavně půjček. Zní to jako konspirační teorie, ale bohužel je to fakt. Velmi známá je např. studie vědců ze Švýcarského federálního institutu technologií, podle níž jedno procento nadnárodních společností - celkem 147 korporací - prostřednictvím složité majetkové struktury ovládá většinu ostatních nadnárodních firem. Přesto o založení FEDu bylo napsáno mnoho skvělých knih, v médiích se spojení bankovní kartel nepoužívá; síla inzerentů je příliš velká. Na setkání skupiny nejvlivnějších byznysmenů a politiků - Bilderberg - v roce 1991 její spolutvůrce David Rockefeller údajně prohlásil: "Jsme vděční Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a již téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom stáli v žáru reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovládu."
Tato vláda prý zaručí světu život v míru a blahobytu. Jak Rockefeller dodal: "Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích." Plány na světovládu popsal i ve svých pamětech: "Mnozí věří, že jsme součástí tajné společnosti, která pracuje proti zájmům USA, a mě a mou rodinu popisují jako internacionalisty, kteří se tajně spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, aby vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu - nový svět, pokud chcete. Pokud to má být obvinění, pak se prohlašuji za viníka. A jsem na to pyšný!"
Rothschildové
To, co znamenají Rockefellerové v USA, jsou Rothschildové v Evropě. Jen mají více peněz. V roce 2012 se obě rodiny oficiálně obchodně spojili. Zakladatel dynastie Mayer Amschel Bauer, syn zlatníka z Frankfurtu, se po otcově smrti přejmenoval podle červeného štítu nad rodinným obchodem na Rothschilda. Byl skvělý finančník, důvěru mu dali evropští králové i rakouský císař. Svých pět synů rozeslal po Evropě, aby impérium rozšířili. Rozhodující vliv získal v napoleonských válkách, jejíž obě strany financoval. Než se svět dozvěděl, že Napoleon prohrál, Nathan Rothschild na burze předstíral opak. Státní dluhopisy padly o 95 % a on koupil (nejen) Anglii...
Autor: Milan Vidlák
Zdroj: zen.e15.cz
|Autor: Redakce|Zdroj: rodobrana.wordpress.com|12.4.2014|
Jednou si spolu hráli a synek jako obvykle na otcovu výzvu skočil ze židle do jeho náruče. Tentokrát ale prohnaný otec natažené ruce stáhl zpět a malý John se udeřil. "Velký Bill" se nad ním sklonil a řekl mu: "Pamatuj, že nesmíš nikdy nikomu věřit, ani nejlepšímu příteli. Věřit musíš jen sobě." Sám to musel vědět nejlépe. Byl mastičkář a šarlatán, který si říkal Doktor a po domech prodával ropu v lahvičce jako lék na bradavice, rakovinu, impotenci či cokoliv, na co si vzpomenete. S trochou nadhledu by se dalo říci, že byl první naftař v rodině, která během deseti let ovládla ropný průmysl v USA. Tak se z Rockefellerů stal nejmocnější klan, jaký kdy v Americe žil, a přesto se o nich skoro nic neví. Nebo právě proto?
Na tuto rodinu existují v zásadě dva odlišné pohledy. Jeden říká, že jsou to tvrdí obchodníci, kteří svou největší moc ztratili spolu s rozdělením jejich ropného monopolu před sto lety, a pak se stali běžnými miliardáři a bohulibými mecenáši. Ten druhý je vidí jako loupeživé barony, kteří monopol neztratili, naopak stále nabírají na síle a ve skutečnosti se jejich majetek pohybuje v bilionech (to není překlep) dolarů. Pokud by byl pravdivý jen zlomek informací o všech projektech za kterými stojí, dělalo by to z Johna Davisona Rockefellera a jeho širokého potomstva něco mezi Darthem Vaderem, Drákulou a epidemií. Kde je ale pravda? ZEN se vydal na vzrušující pouť po stopách ztělesnění amerického snu, aby vám přinesl některé veřejně dohledatelné informace.
Na rozdíl od svého otce měl najučenlivejší z osmi dětí John D. cílevědomosti na rozdávání, a ještě než měl dvacet let, obchodoval se zemědělskými produkty. V roce 1859 ho společníci vyslali do pensylvánského městečka Titusville, aby zjistil, zda by ropa, která zde byla objevena, mohla být skutečně tak lukrativní, jak se říkalo. Rockefellerovi brzy došlo, že především její zpracování a doprava jsou tou pravou zlatou žilou. A tak založil v roce 1870 Standart Oil Company.
Věc, kterou John D. nenáviděl ze všeho nejvíc, byla konkurence. Pokud v době vzniku Standart Oil působilo v okolí Clevelandu 27 rafinérií, během pár let se Johnovi podařilo skutečné mistrovské dílo. Nejen že se dohodl s nejbohatším Američanem Cornelio Vanderbiltem a později jeho rivalem Tomem Scottem na vytvoření železničního monopolu na přepravu ropy, čímž získal proti jiným rozhodující výhodu, ale dokonce oba magnáty navíc donutil a podplatil, aby mu dávali ilegální provize či slevy nejen na jeho vlastní zásilky, ale i na každý barel, který přepravovali jeho konkurenti.
Vanderbilt, přezdívaní Komodor, měl podle článku z roku 1881 Příběh velkého monopolu v časopise The Atlantic prohlásit, že byl jen jeden muž, který mu mohl diktovat - Rockefeller. Tomu se tak za jediný rok podařilo geniálně vyřadit ostatní zpracovatele ropy, a to pomocí jejich vlastních peněz. Simon Sterne, právník Newyorské komise pro železnice, který se nekalé praktiky na železnicích snažil vyšetřit, uvedl, že "vztahy železničních společností a Standart Oil se ukázaly jako nejnestoudnější překroucení povinností veřejné dopravy pro soukromé účely v historii světa".
K tomu, aby vybudoval takové impérium, ale i sebaprohnanejší obchodník potřebuje jednu věc - peníze. Ty Rockefeller podle novináře Jima Marrse (stal se nejprodávanějším autorem v kategorii literatura faktu v žebříčku New York Times) poskytla National City Bank of Cleveland, identifikována kongresovými výslechy z 70. let 19. století jako jedna ze tří amerických bank ovládaných stejně (všeho) schopnou evropskou dynastií Rothschildů. (viz box na konci článku).
John D. Všetkéhoschopný
Za 72 500 dolarů Rockefeller vyplatil a z firmy proti jejich vůli vytlačil své společníky. A pak systematicky vytlačovat rivaly. Zpočátku jim nabízel peníze či akcie Standard Oil výměnou za to, že mu firmy prodávaly za nejnižší ceny, jaké mohly nabídnout. Ti bystřejší vzali akcie. Jak ale dopadli ti tvrdohlaví? "Pokud se Standard Oil nedařilo expandovat mírovými prostředky, byl připraven k násilí. ... Oslovil vedoucího nepřátelské rafinerie. Předák dostal doživotní rentu a v žádanou dobu v oné nezávislé továrně došlo k malé explozi," píše v knize The Robber Barons z roku 1934 novinář Matthew Josephson. Není divu, že při takové vynalézavosti již v roce 1880 JDR vlastnil více než 90 % americké naftové produkce.
Rockefeller byl specialista na jednání prostřednictvím nastrčených osob v politice, médiích i u konkurence - taktika najít lidi, kteří se dají koupit, se mu osvědčila nejvíce." Schopnost jednat s lidmi je zrovna tak zpeněžitelné jako cukr nebo káva," říkával. Všichni dobří oligarchové se tohoto sofistikovaného systému nakonec drží dodnes. William Manchester v knize Rockefeller Family Portrait napsal: "Veřejnost si dlouho nebyla vědoma jeho moci, protože předstíral, že soutěží s firmami, které tajně zcela vlastnil. Skuteční rivalové zjišťovali, že má v kapse jejich nejvěrnější funkcionáře. Chapadla chobotnice byla všude."
Když si veřejnost všímat začala, bylo už pozdě. Zásluhou pětiletého investigativního výzkumu slavné Idy Tarbellové, dcery jednoho z malých pensylvánských producentů ropy, mezi kterými měl John D. přezdívku Reckafellowe tedy "Všeho schopný", se Američané dozvěděl , jak pod pláštíkem zbožnosti, čestnosti a volného trhu funguje organizovaný zločin. Reportáže vyvolaly pozdvižení a začalo se mluvit o nutnosti monopol rozdělit. Dne 15. května 1911 americký vrchní soud rozhodl: "Sedm osob a jejich korporační nástroj se spiklo proti svým spoluobčanům. V rámci bezpečnosti státu je nutné, aby bylo toto spiknutí neutralizováno..." A tak byl Standard Oil rozdělen.
Rockefeller na to byl samozřejmě připraven. Jak zmínil v knize Boháči a superboháči uznávaný ekonom Ferdinand Lundberg: "Popis historie všech autorů, těch, kteří mu přejí, i těch druhých, jasně ukazuje, že Rockefeller byl hluboké spiklenecké, intrikánské povahy, vždy plánoval na roky dopředu, s jasnou vizí..." A tak přijetí antimonopolního zákona pomohlo právě jemu. Standard Oil Company totiž nejdříve přetransformoval v Standard Company Trust - první velkou korporaci tak, jak ji známe dnes. Struktura zahrnovala bludiště obchodních vztahů a propletenců, takže bylo téměř nemožné je rozplést. Po rozdělení Standard Oil vniklo 34 společností známých dnes jako ExxonMobil, BP či Chevron - tedy korporace, které dodnes ovládají západní obchod s ropou. Nástupnické společnosti byly propojeny přes banky vždy alespoň jedním členem dozorčí rady.
Šikovné nadace
V té době se ale přece jen bortila jeho pověst šikovného selfmademana a kritika k němu mířila ze všech stran. John D. si proto najal muže jménem Ivy Lee - tehdejší jedničku PR a reklamy. Ten mu poradil jednoduchou věc: že si reputaci vylepší, když bude rozdávat peníze. Rockefellerovu transformaci v lidumila dobře popisuje v knize Akta Rockefeller novinář Gary Allen. Zjednodušeně by se dala shrnout takto: rozdával peníze svým nově vzniklým nadacím a pak nadace nechal své peníze utrácet tak, aby jeho impériu vynesly ještě větší moc a zisk. "Princip spočívá v tom, že se vzdáte vlastnictví, ale udržíte si kontrolu. Většina lidí si nemyslí, že jim něco skutečně patří, pokud nemají vlatnícke právo. Rockefellerové vědí, že je to velká chyba. Mnohdy je lepší, když váš majetek vlastní nějaký fond nebo nadace pod vaší kontrolou." Pokud o vás nikdo neví, uchováte si navíc i to nejcennější - svobodu...
Rodinný byznys
Ropa
John D. Rockefeller vybudoval největší ropnou společnost světa Standard Oil. V roce 1877 ovládal Standard Oil na americkém trhu s ropou 95 % akcií. V roce 1882 musel John D. kvůli antimonopolním zákonu slíbit, že část svého impéria rozprodá. Jenže založil nové firmy a prodal je de facto sám sobě, čímž ještě posílil. Dnes jsou po různých fúzích známé jako ExxonMobil (v Evropě čerpací stanice Esso), BP (Aral), Unilever, Chevron nebo Texaco. A tak vznikl první miliardář.
Banky
John D. své ropné zisky náležitě využil a doménou Rockefellera se stalo i bankovnictví. Rockefeller se povýšil mezi osm hlavních bankovních rodin (Chase Manhattan Bank, Citigroup). Senátor Nelson Aldrich měl vyšetřovat, zda velké banky nevyvolaly paniku na burze v roce 1907. Místo toho svolal jejich zástupců na tajné setkání, kde si napsali zákon o bankovnictví. Bankovní kartel s eufemitickým názvem Federální rezervní systém, který od roku 1913 emituje peníze a půjčuje jejich vládám i firmám. Aldrichova dcera se provdala za Johna D. mladšího.
Velká deprese
16 let po zřízení FEDu, který oficiálně vznikl, aby bránil dalším krizím, velké banky, které jej tvoří, nafoukly bublinu a pak stáhly peníze z akciového trhu. Malé banky a podniky zkrachovaly, neboť jejich bankéři v čele s Morganem, Rockefellerové s Rothschildy levně koupili a upevnili tak svou moc. Od té doby se scénář několikrát opakoval. 1 % Američanů vlastní více než 90 % veškerého majetku. Kdo má monopol na vydávání peněz, ovládá i korporace, protože ty závisí na levném financování...
Jídlo
Rockefellerům a jejich nadaci ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům, které se nevyrábějí z ničeho jiného než z ropy. Revoluce cynicky nazvaná "zelená" způsobila i přes krátkodobé zvýšení výnosu vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globálním agrobyznysem víceméně naftař získal nové trhy. Podle všeho navíc dynastie v agrokorporácích vlastní významné podíly.
Zdraví
Rockefellerova nadace způsobila revoluci také v medicíně. Financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, které propagovaly výzkum léků. Nechemické postupy subvencování nebyly. V roce 1939 založil jejich Standard Oil spolu s kartelovým partnerem, německou korporaci IG Farben (dnes Bayer či BASF), s níž přes válku obchodoval, tzv. Druh Trust. Rodina má vliv na významnou část farmaceutického průmyslu a platí Americkou zdravotnickou asociaci.
Vzdělání
Rockefellerové stáli za založením Harvardovy univerzity či univerzit v Princetonu, Stanfordu a Yale. V Evropě "zasponzorovali" například nejvlivnější ekonomickou univerzitu, která určuje, co si ostatní mají o ekonomii myslet - London School of Economics. Vytvořili i americkou Národní vzdělávací asociaci, která má vliv například na to, jaké budou ve školách učebnice.
V době, kdy čelil Standard Oil antimonopolnímu zákonu a americké státy jeden po druhém schvalovaly 16. dodatek ústavy o progresivní dani z příjmu, tehdy nejbohatšímu Američanovi stačilo vytvořit několik nadací, které byly od daně osvobozeny a rozdělit mezi ně akcie: "Mělo to stejný efekt, jako když přesunete peněženku z pravé kapsy do levé. Podařilo se mu nejen vyhnout se daním z příjmu, ale i těm z nemovitostí či dani dědické. Generace rodiny tak rozdávala miliony dolarů sama sobě. To je také důvod, proč používají tolik trustů. Mohou jich být i desetitisíce," napsal Allen v roce 1976. Výsledkem bylo, že tisk začal psát o JDR jako o dobrákovi od kosti. A pověst filantropů se Rockefellerů drží dodnes.
Vyhnutí se daním pomohlo hlavnímu monopolistovi zadupat konkurenci a ještě více zbohatnout, i když to mělo být naopak. Nezdanitelnou kasičku opatrně popsal deník Washington Post: "Za dvě generace se nesmírné jmění, které po sobě John D. zanechal, rozdrolilo do různých vrstev fondů a těsně přidružených firem, které nejsou povinny zveřejňovat informace, dobrovolně je neposkytují a zdvořile odmítají žádosti o ně."
Když se snažil kongresový výbor demokrata Eugena Coxe v roce 1952 odhalit podvody a "podvratné živly", které za nadacemi stojí, byly mu vlastní stranou do týmu nastrčeni "méně oddaní kolegové". Cox při vyšetřování zemřel a jeho kolega Carroll Reece, který chtěl ve vyšetřování pokračovat, se stal terčem pomluv jak ze strany nadací a kongresmanů, tak korporátního tisku. Podařilo se mu pod tlakem prokázat alespoň to, že úzce propojená Rockefellerova, Carnegieho a Fordova nadace od počátku za peníze daňových poplatníků sponzorovaly komunistickou propagandu. Ano, čtete dobře. Podle Reece se nadace snažila Američany zmanipulovat tak, aby byli pro vytvoření globální světové vlády. A to zejména podporou válek, protože ty, jak známo, občany vystraší tak, že souhlasí s čímkoliv...
Jak ukázal pozdější vývoj, právě politická agenda elit, které ovlivňují korporace, a tím i politiku, stála za vytvořením procesu, který dnes známe jako globalizace. A v této hře nejsou ideologičtí nepřátelé zas takovými protivníky. Podle dostupných dokumentů tak například Rockefellerovi finanovali nejen Lenina, ale vždy obě strany v jakémkoliv střetu, od světových válek po tu ve Vietnamu. Podrobnosti najde zájemce například v knize amerického profesora Antonyho Suttona Wall Street and The Bolschevik Revolution. A nakonec jen díky Standard Oil - který byl za druhé světové války partnerskou firmou IG Farben, která vyráběla i nechvalně známý Cyklon B - a jeho příměsy leteckého benzinu, tetraethylolovu, mohly vzlétnout německé bombardéry...
V roce 1973, kdy byla nalezena ložiska ropy ve Východočínském moři, vydal se David Rockefeller (vnuk Johna D.), který je hlavou rodiny dodnes, dělat byznys do Číny, kde zrovna úřadoval Mao Ce - tung. O své cestě napsal 10. srpna pozoruhodný článek do New York Times s názvem Od čínského cestovatele: "Okamžitě vás tady ochromí duch národní harmonie... Bez ohledu na to, jakou cenu si čínská revoluce vyžádala, očividně se jí podařilo vytvořit efektivnější a loajálnější vládu a také vypěstovat silnou morálku. Sociální experiment v Číně pod vedením předsedy Maa je jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších v dějinách lidstva." Byl to ten experiment, při kterém zemřelo pár desítek milionů lidí...
Svět dluhů
Ukrývání skutečného bohatství způsobilo také to, že oficiálně nejbohatším mužem světa podle časopisu Forbes je dnes Prodavač mobilů z Mexika Carlos Slim. Málokdo se ale pozastaví nad tím, jak by na špici žebříčku boháčů mohl chybět majetek rodiny, která již na konci 19. století vlastnila obchod s ropou. A že všechny ty ropné giganty a banky jsou příliš velké na to, aby padly, musí také někdo vlastnit. Selským rozumem je možné odhadnout, že pokud někdo na přelomu 19. a 20. století měl na kontě více než miliardu dolarů a dnes by tato miliarda odpovídala bez započtení výnosů ekonomické síly zhruba 800 miliardám dolarů, tak toto bohatství těžko může zmizet. Zvlášť když uvážíme, že John D. a jeho potomstvo skutečně nezaháleli.
I když se laskavému čtenáři může jevit, že ovládnout ropný průmysl již samo o sobě představuje ohromující výkon, výnosy z ropy netvořily hlavní zdroj příjmů této neobyčejné rodiny. Pod kontrolu dostali jak Chase Manhattan Bank, tak Citigroup a spolu s rodinou Morganových i JP Morgan Chase. Právě bankéřské rodiny Rothschildů, Rockefellerů, Warburgů a Morganů stály u zrodu instituce nepřesně nazývané jako Americká centrální banka - Federální rezervní systém.
Těsně po panice na burze v roce 1907 vytvořil americký Kongres komisi, která měla prošetřit, zda krizi nevyvolali úmyslně bankéři (což také vyvolali), a navrhnout opatření, která by podobným kolapsům zabránila. Komisi však vedl senátor Nelson Aldrich, který samotné bankéře, jež měl vyšetřovat, pozval na utajené devítidenní setkání, kde si nový zákon o bankovnictví sami napsali. Výsledkem byl kartel s monopolem na vytváření peněz, zabalen tak, že vypadá jako jeden z úřadů federální vlády. Od roku 1913 je každý dolar, který FED vytiskne, vládě USA půjčován s úrokem. Není divu, že globální ekonomika se topí pod břemenem dluhů. Senátorovi Aldrichovi se po jeho službě dostalo privilegia - jeho dcera Abby se mohla vdát za JD Rockefellera mladšího.
Díky, média
Tento bankovní kartel uplatňuje kontrolu samozřejmě nejen v USA, ale i nad ostatními vládami a korporacemi. A to nejen pomocí vlastnictví, ale hlavně půjček. Zní to jako konspirační teorie, ale bohužel je to fakt. Velmi známá je např. studie vědců ze Švýcarského federálního institutu technologií, podle níž jedno procento nadnárodních společností - celkem 147 korporací - prostřednictvím složité majetkové struktury ovládá většinu ostatních nadnárodních firem. Přesto o založení FEDu bylo napsáno mnoho skvělých knih, v médiích se spojení bankovní kartel nepoužívá; síla inzerentů je příliš velká. Na setkání skupiny nejvlivnějších byznysmenů a politiků - Bilderberg - v roce 1991 její spolutvůrce David Rockefeller údajně prohlásil: "Jsme vděční Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a již téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom stáli v žáru reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovládu."
Tato vláda prý zaručí světu život v míru a blahobytu. Jak Rockefeller dodal: "Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích." Plány na světovládu popsal i ve svých pamětech: "Mnozí věří, že jsme součástí tajné společnosti, která pracuje proti zájmům USA, a mě a mou rodinu popisují jako internacionalisty, kteří se tajně spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, aby vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu - nový svět, pokud chcete. Pokud to má být obvinění, pak se prohlašuji za viníka. A jsem na to pyšný!"
Rothschildové
To, co znamenají Rockefellerové v USA, jsou Rothschildové v Evropě. Jen mají více peněz. V roce 2012 se obě rodiny oficiálně obchodně spojili. Zakladatel dynastie Mayer Amschel Bauer, syn zlatníka z Frankfurtu, se po otcově smrti přejmenoval podle červeného štítu nad rodinným obchodem na Rothschilda. Byl skvělý finančník, důvěru mu dali evropští králové i rakouský císař. Svých pět synů rozeslal po Evropě, aby impérium rozšířili. Rozhodující vliv získal v napoleonských válkách, jejíž obě strany financoval. Než se svět dozvěděl, že Napoleon prohrál, Nathan Rothschild na burze předstíral opak. Státní dluhopisy padly o 95 % a on koupil (nejen) Anglii...
Autor: Milan Vidlák
Zdroj: zen.e15.cz
|Autor: Redakce|Zdroj: rodobrana.wordpress.com|12.4.2014|
