První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Co dělat?

Uvažuje-li někdo, jak radikálním způsobem změnit svůj život, a vzdá-li se všech rozptylujících prostředků (televize, počítače a mobilu), vyvstane před ním zásadní problém: jak smysluplně využít to obrovské množství nově získaného času?


Moderní svět z nás činí pasivní nesvéprávné konzumenty, kteří nejsou schopní myslet a konat sami za sebe: proto i když už se konečně rozhodneme dělat něco smysluplného, má mnoho z nás tendenci očekávat, že nás někdo zabaví nebo nám řekne, co dělat. Pokud už se však někdo najde a řekne, co je třeba udělat, existuje velká pravděpodobnost, že stejně nedojdeme spokojenosti, kterou jsme očekávali. Důvod je poměrně prostý: každý z nás je jiný a každý má určenu vlastní cestu, na níž by měl realizovat svůj vlastní potenciál. Na otázku co se svým volným časem si každý musí odpovědět sám. My můžeme jen říci, že smysluplnou činností je jakákoli aktivní činnost, jež vychází z nitra jedince a k níž cítí vnitřní impulz.

Nebylo by správné snažit se nějakou činnost vyvyšovat nad druhou a snažit se někomu namluvit, že je pro něj vhodnější než jiná. Jak jsme řekli, každý člověk je jiný a to, že někdo dokáže svůj čas vložit například do meditací a subtilní práce s myslí ještě neznamená, že to dokáže i někdo jiný. Důležitý je správný (v pravém slova smyslu aktivní, vyvěrající v nitru jedince) přístup, neboť, jak učí vadžrajána, se správným přístupem lze duchovní probuzení realizovat při jakékoli činnosti.

Výběr konkrétních činností, do nichž člověk vloží čas, záleží na diferencích konkrétního jedince: proto žádná obecná doporučení vydávat nemůžeme. Vezmeme-li v potaz tradiční učení o kastách, můžeme alespoň v bodech nastínit, co by mohlo znamenat smysluplnou činnost, jíž by se dal vyplnit ušetřený čas.

První kastu charakterizuje práce s vlastním duchem. Tomu by odpovídalo hloubkové studium tradičních doktrín a jejich praktikování. Máme tím na mysli snahu pochopit některé z tradičních iniciačních učení a usilovat skrze něj o duchovní probuzení. To znamená následovat svého duchovního učitele (máte-li nějakého), číst tradiční spisy, učit se rozumět moudrosti skryté za tradiční symbolikou, usilovat o probouzení správného náhledu na svět skrze zklidnění mysli a meditaci a nakonec dosáhnout schopnosti transcendentního činu.[1] Nabytých schopností lze využít k vědomé vládě nad svým vlastním životem a bódhisattvické pomoci (slovem či skutkem) svým soukmenovcům, kteří hledají inspiraci a vedení.

Druhá kasta si bere za předmět zájmu vlastní tělo. Je kastou válečníků, jimž je vlastní každá činnost, která tuží tělo i mysl. Válečníku je vlastní utužování těla fyzickým posilováním i vytrvalostními disciplínami. Lze se věnovat boxu či nějakému bojovému umění; nebo nějaké velmi náročné činnosti (napadá nás například horolezectví), která pokoří našeho největšího nepřítele – toho, kterého si neseme sami v sobě. Každopádně věnování se nějakému sportu je zde samozřejmostí – byť by to měla být obyčejná cyklistika nebo turistika. Chybět by nemělo též otužování a dbání na správnou stravu (tj. s dostatkem kvalitního ovoce a zeleniny). Ani válečník by se neměl vyhýbat meditacím a kontrole vlastní mysli, neboť jen ten, kdo ovládl svou mysl, může plně ovládnout i své tělo a vytrvat v jeho tréninku.

Třetí kasta se vyznačuje projevováním kvalit svého ducha skrze neživou hmotu. Existuje mnoho různých způsobů jak se realizovat: kdo má hudební sluch, měl by svůj čas věnovat hudbě či zpěvu, kdo má talent na umění výtvarné, měl by kreslit, malovat či fotografovat a ten, kdo má šikovné ruce, by se měl věnovat sochařství, hrnčířství nebo kovářství. Samozřejmostí je pozitivní přístup k jakékoli práci, byť by byla sebetvrdší. Je-li potřeba zrýt zahradu, nebo odklidit sníh z chodníku před domem, byla by hloupost stěžovat si na nudu.

Čtvrté kastě není pomoci, ta se televize, internetu a mobilu nikdy nevzdá, neboť jejím příslušníkům chybí jakákoli vnitřní diferenciace od mas a jakýkoli náznak vlastní vůle.

V závislosti na osobních charakteristikách a schopnostech si lze postupem času vytvořit takový program, který bude pro každého naplňovat a pomůže mu překonat svoje lidské já a duchovně se probudit. Nezáleží na tom co se dělá, ale proč se to dělá: cokoli, co povede k překonání reaktivního ega a probuzení skutečné aktivní Osobnosti, je smysluplná činnost, jíž by měl být věnován všechen možný čas.


Poznámky:

1. Čin, který nekoná omezené ego, ale Absolutní Osobnost. Je to nepodmíněný čin, před nímž nemůže obstát jakákoli překážka.


|Autor: Antal|Zdroj: hrdost.net|6.5.2014|