Základní náčrt nacionalistického názoru, výklad odlišností nacionalismu od současného řízení státu ve světě a důvody, proč je nacionalismus důležitým prostředkem v boji proti globalismu, světovému znečišťování a průmyslovému ničení kulturních a přírodních ekosystémů.
I. Co je nacionalismus
1. Vymezení nacionalismu
Většina přesvědčení zachycuje jen některou oblast procesu socializace člověka, avšak nacionalismus je koncept, který se uplatňuje společně v sociálním, kulturním a politickém kontextu. Na rozdíl od demokracie či totality se nejedná o systém vlády ani ekonomický systém, jako je socialismus či kapitalismus, ale o systém hodnot, který určuje cíle a metody společnosti. Jako takový není omezen na pouhou formu „ovládání“, ale je spíše jakýmsi světonázorem, jenž, pokud ho populace sdílí, nepodléhá moderní nákaze.
Jakožto světonázor nacionalismus také zahrnuje prvky filosofie, sociologie a duchovna. Vysvětluje jednak, proč se lidé chovají, jak se chovají, a navrhuje praktickou metodu, jak činy plánovat i vykonávat. Jedná se tak spíše o vzorový systém než o dogmatický a morální systém, a lze ho uplatnit na každé úrovni lidské existence. Navíc dovoluje experimentování a variování mezi jeho systémy vlády, společenské organizace a mysticismu, pokud se přidržuje základních principů nacionalismu.
2. Definice nacionalismu
Nacionalismus lze nejlépe charakterizovat jakožto přesvědčení o organizaci lidských bytostí dle její evoluční a kulturní součásti, národa (či meta-kmenu). Národy jsou vymezeny těmi, kdo je založili a jejich genetickým původem, což znamená, že jediní lidé nuceni se spolu ztotožňovat na politické úrovni jsou lidé téhož etnika. Dle nacionalistického světonázoru si každá osoba z dané etnické skupiny nejvíce váží vlastního etnika a neúčastní se nadnárodních seskupení, organizací či korporací.
3. Lidstvo jakožto panteismus
Ti, kteří věří v mysticismus, uznávají dva základní názory:
1) že existuje vnější zdroj k ovládání tohoto světa, který jím manipuluje, k němuž ve smrti všichni spějeme, a
2) že zdroj mysticismu ve světě je svět samotný nebo se tento nachází uvnitř světa – materiálním, prostém a „skutečném“ – jak ho známe.
Nacionalismus má původ v názoru, že pro záměry vytvoření vlády musíme fungovat dle bodu 2), dokud neobjevíme jasné prostředky k prozkoumání úmyslů jakýchkoli „jiných světů“, které mohou existovat dle bodu 1). Jako takový má panteistickou podstatu, namísto „dualistické“ (vyznávající dva „světy“, božský a skutečný), a předpokládá, že každý vzor pro naše jednání musí spočívat v chápání současnosti, včetně rozmanitosti přírody, která by měla být chráněna a mělo by se o ni pečovat skrze zájem o zachování jedinečných skupin oddělených, aby se navzájem nesmísily a činily kompromis mezi svým genetickým původem, kulturou.
Tento objektivistický pohled na situaci, jak jej uvádí historie, duchovní systémy a naši nezaujatí vědci, je v současné globalistické politické situaci považován za kacířství a znamení „nenávisti“ – toto jsou metody používané v boji proti nacionalismu a nemají základy v rozporu vědy a nacionalismu. V současnosti je většina lidí vedena ke strachu z „rasismu“ v čemkoliv, co prohlašuje, že existují genetické rozdíly mezi populacemi. Pro ně zde uvádíme stručný přehled rasové teorie.
Teorie rasy a kultury
„Teorie týkající se rasy, která podporuje historickou teorii i rasovou teorii LNSG, ,paralelní evoluci’, je známa jako teorie kultury a rasy. Tato teorie říká, že rasa a kultura se při rozvoji civilizace navzájem ovlivňují; lze ji parafrázovat tak, že kulturní normy určují, které znaky přežijí, a rasa je záznamem znaků, které kultura zvolila; dále je implicitním důsledkem, že kultura se změní uvedením nové rasy do této populace, protože tito lidé podmíněni rozdílnými genetickými determinanty přežití se vyvinou k životu v jejich kultuře a zjistí, že žít mimo tyto soubory pravidel přinese zmatek a smrt.
V tomto konceptu rasa neexistuje na čistě lineární konstrukci; existují rozvíjející se populace lidstva, které se objevily paralelně a každá nese jiné znaky, které jsou specifické pro kulturu a civilizace, jež každou rasu utvořily. Další stupně analýzy předpokládají, že míšení ras je pro zástupce všech ras krokem zpět v evoluci, protože budou nahrazeny jejich specifické znaky – vlastnosti vytvořené tisíciletími evolučního tlaku směrem ke kulturnímu ideálu – generickými znaky či kompromisy mezi potenciálními znaky v jejich genetických profilech.
Takto je zformován základ vztahu LNSG k rase: rasa je kultura, je pamětí, je systémem hodnot a ty jsou posvátné pro každou populaci. Zatímco jsme pro bílé a neuznáváme jiné cíle, než je zachování naší podstaty a vlastního kmene, jsme vázáni k úctyhodnému jednání s jinými populacemi a především úctyhodné separaci ras a zákazu míšení ras, míšení populací a hlavně využívání jiných ras k nevolnickému otročení, námezdní práci apod.“
4. Národy jakožto ekosystémy
Dle nacionalistického názoru jsou lokalizované národy etnických skupin, které si samy vládnou, podobné lidským ekosystémům tím, že při své plné specializaci na své území a svůj charakter se vyznačují vysokým stupněm vnitřní variace a různých rolí, které představuje každý jejich člen. Jako jsou myši a orlové v lese, tak existují v každé lidské společnosti vůdcové a realizátoři, tak jako jsou ti, kteří boří v každém ekosystému to staré, a ti, kteří hledají možnosti změny, i když jsou v přírodě tvorové, kteří si dělají nory pod zemí, staví přehrady, živí se zbytky a ničí jiné formy života, aby šli vlastní cestou.
Pro lidi uvnitř rasy neexistuje jediný zevnějšek jako takový, ani jediný genetický znak či kombinace, avšak tito lidé se sobě nejvíce podobají geneticky, adaptivními dispozicemi a kulturním prostředím. Je tudíž rozumné udržovat tyto ekosystémy co nejvíce izolované, aby se zabránilo ve velké míře zavedení cizího elementu, který pak tyto oblasti ničí. Jako je les v rukách industrializovaného lidstva bezmocný, tak je bezmocné i lidstvo a jeho 15 000 let kulturního dědictví v rukách moderních technologických vládců.
5. Příroda vůči národu
Pokud se budeme držet příkladu přírody, můžeme převzít systémy biologického organizování pro použití člověkem, jak to bylo běžné ve starověkých říších v Řecku, Římě a Egyptě (dlouho předtím, než se zhroutily krátce po přijmutí neetnických občanů). Každý kmen si vládne sám a meta-kmen je spojuje volně a umožňuje obchodování a výměnu myšlenek. Kmeny na sebe mohou volně působit, ale pokud se rozhodnou mísit se, vystupují z meta-národa. Není větší věrnosti než k národu, a každé území je ovládáno lidmi, kteří na něm bezprostředně žijí (v malých skupinách) – lidmi, kteří se navzájem znají jako vzdálený, avšak nezbytný rod – pro které země, rodina, kmen a kultura jsou provázané, na sobě závislé koncepty. V tomto druhu systému ustává všeobecné znečišťování, nadměrný rozvoj, ekonomické otročení vzdáleným vlastníkům a znehodnocování kultury; takto mnoho lidí správně rozpoznalo nacionalismus, ať už demokratických států či totalitních, jako jedinou sílu, která dokáže trvale odolávat globalismu.
Globalismus je pro účel tohoto článku definován jakožto jakýkoliv systém, v němž jsou národy spojovány do obchodních či vojenských skupin, nebo prostřednictvím systému nadnárodního obchodu, což znamená, že to, co skupiny spojuje, je dogma související s ekonomickými systémy, s ekonomikou – a ne lidmi, jejich kulturou a dědictvím – jakožto primárním cílem. V době, kdy je toto psáno, se zdá, že globalistický stát se soustřeďuje asi kolem zájmů USA a Izraele a záhy nás asimiluje do bezkulturního „tržního ráje“ USA, s pouze nábožně xenofobními mezinárodními kmeny, ze soucitu si stále chránícími svou identitu.
Přeloženo dle materiálů LNSGP.
|Autor: Wolf |Zdroj: sarmatia.wordpress.com|24.5.2014|
I. Co je nacionalismus
1. Vymezení nacionalismu
Většina přesvědčení zachycuje jen některou oblast procesu socializace člověka, avšak nacionalismus je koncept, který se uplatňuje společně v sociálním, kulturním a politickém kontextu. Na rozdíl od demokracie či totality se nejedná o systém vlády ani ekonomický systém, jako je socialismus či kapitalismus, ale o systém hodnot, který určuje cíle a metody společnosti. Jako takový není omezen na pouhou formu „ovládání“, ale je spíše jakýmsi světonázorem, jenž, pokud ho populace sdílí, nepodléhá moderní nákaze.
Jakožto světonázor nacionalismus také zahrnuje prvky filosofie, sociologie a duchovna. Vysvětluje jednak, proč se lidé chovají, jak se chovají, a navrhuje praktickou metodu, jak činy plánovat i vykonávat. Jedná se tak spíše o vzorový systém než o dogmatický a morální systém, a lze ho uplatnit na každé úrovni lidské existence. Navíc dovoluje experimentování a variování mezi jeho systémy vlády, společenské organizace a mysticismu, pokud se přidržuje základních principů nacionalismu.
2. Definice nacionalismu
Nacionalismus lze nejlépe charakterizovat jakožto přesvědčení o organizaci lidských bytostí dle její evoluční a kulturní součásti, národa (či meta-kmenu). Národy jsou vymezeny těmi, kdo je založili a jejich genetickým původem, což znamená, že jediní lidé nuceni se spolu ztotožňovat na politické úrovni jsou lidé téhož etnika. Dle nacionalistického světonázoru si každá osoba z dané etnické skupiny nejvíce váží vlastního etnika a neúčastní se nadnárodních seskupení, organizací či korporací.
3. Lidstvo jakožto panteismus
Ti, kteří věří v mysticismus, uznávají dva základní názory:
1) že existuje vnější zdroj k ovládání tohoto světa, který jím manipuluje, k němuž ve smrti všichni spějeme, a
2) že zdroj mysticismu ve světě je svět samotný nebo se tento nachází uvnitř světa – materiálním, prostém a „skutečném“ – jak ho známe.
Nacionalismus má původ v názoru, že pro záměry vytvoření vlády musíme fungovat dle bodu 2), dokud neobjevíme jasné prostředky k prozkoumání úmyslů jakýchkoli „jiných světů“, které mohou existovat dle bodu 1). Jako takový má panteistickou podstatu, namísto „dualistické“ (vyznávající dva „světy“, božský a skutečný), a předpokládá, že každý vzor pro naše jednání musí spočívat v chápání současnosti, včetně rozmanitosti přírody, která by měla být chráněna a mělo by se o ni pečovat skrze zájem o zachování jedinečných skupin oddělených, aby se navzájem nesmísily a činily kompromis mezi svým genetickým původem, kulturou.
Tento objektivistický pohled na situaci, jak jej uvádí historie, duchovní systémy a naši nezaujatí vědci, je v současné globalistické politické situaci považován za kacířství a znamení „nenávisti“ – toto jsou metody používané v boji proti nacionalismu a nemají základy v rozporu vědy a nacionalismu. V současnosti je většina lidí vedena ke strachu z „rasismu“ v čemkoliv, co prohlašuje, že existují genetické rozdíly mezi populacemi. Pro ně zde uvádíme stručný přehled rasové teorie.
Teorie rasy a kultury
„Teorie týkající se rasy, která podporuje historickou teorii i rasovou teorii LNSG, ,paralelní evoluci’, je známa jako teorie kultury a rasy. Tato teorie říká, že rasa a kultura se při rozvoji civilizace navzájem ovlivňují; lze ji parafrázovat tak, že kulturní normy určují, které znaky přežijí, a rasa je záznamem znaků, které kultura zvolila; dále je implicitním důsledkem, že kultura se změní uvedením nové rasy do této populace, protože tito lidé podmíněni rozdílnými genetickými determinanty přežití se vyvinou k životu v jejich kultuře a zjistí, že žít mimo tyto soubory pravidel přinese zmatek a smrt.
V tomto konceptu rasa neexistuje na čistě lineární konstrukci; existují rozvíjející se populace lidstva, které se objevily paralelně a každá nese jiné znaky, které jsou specifické pro kulturu a civilizace, jež každou rasu utvořily. Další stupně analýzy předpokládají, že míšení ras je pro zástupce všech ras krokem zpět v evoluci, protože budou nahrazeny jejich specifické znaky – vlastnosti vytvořené tisíciletími evolučního tlaku směrem ke kulturnímu ideálu – generickými znaky či kompromisy mezi potenciálními znaky v jejich genetických profilech.
Takto je zformován základ vztahu LNSG k rase: rasa je kultura, je pamětí, je systémem hodnot a ty jsou posvátné pro každou populaci. Zatímco jsme pro bílé a neuznáváme jiné cíle, než je zachování naší podstaty a vlastního kmene, jsme vázáni k úctyhodnému jednání s jinými populacemi a především úctyhodné separaci ras a zákazu míšení ras, míšení populací a hlavně využívání jiných ras k nevolnickému otročení, námezdní práci apod.“
4. Národy jakožto ekosystémy
Dle nacionalistického názoru jsou lokalizované národy etnických skupin, které si samy vládnou, podobné lidským ekosystémům tím, že při své plné specializaci na své území a svůj charakter se vyznačují vysokým stupněm vnitřní variace a různých rolí, které představuje každý jejich člen. Jako jsou myši a orlové v lese, tak existují v každé lidské společnosti vůdcové a realizátoři, tak jako jsou ti, kteří boří v každém ekosystému to staré, a ti, kteří hledají možnosti změny, i když jsou v přírodě tvorové, kteří si dělají nory pod zemí, staví přehrady, živí se zbytky a ničí jiné formy života, aby šli vlastní cestou.
Pro lidi uvnitř rasy neexistuje jediný zevnějšek jako takový, ani jediný genetický znak či kombinace, avšak tito lidé se sobě nejvíce podobají geneticky, adaptivními dispozicemi a kulturním prostředím. Je tudíž rozumné udržovat tyto ekosystémy co nejvíce izolované, aby se zabránilo ve velké míře zavedení cizího elementu, který pak tyto oblasti ničí. Jako je les v rukách industrializovaného lidstva bezmocný, tak je bezmocné i lidstvo a jeho 15 000 let kulturního dědictví v rukách moderních technologických vládců.
5. Příroda vůči národu
Pokud se budeme držet příkladu přírody, můžeme převzít systémy biologického organizování pro použití člověkem, jak to bylo běžné ve starověkých říších v Řecku, Římě a Egyptě (dlouho předtím, než se zhroutily krátce po přijmutí neetnických občanů). Každý kmen si vládne sám a meta-kmen je spojuje volně a umožňuje obchodování a výměnu myšlenek. Kmeny na sebe mohou volně působit, ale pokud se rozhodnou mísit se, vystupují z meta-národa. Není větší věrnosti než k národu, a každé území je ovládáno lidmi, kteří na něm bezprostředně žijí (v malých skupinách) – lidmi, kteří se navzájem znají jako vzdálený, avšak nezbytný rod – pro které země, rodina, kmen a kultura jsou provázané, na sobě závislé koncepty. V tomto druhu systému ustává všeobecné znečišťování, nadměrný rozvoj, ekonomické otročení vzdáleným vlastníkům a znehodnocování kultury; takto mnoho lidí správně rozpoznalo nacionalismus, ať už demokratických států či totalitních, jako jedinou sílu, která dokáže trvale odolávat globalismu.
Globalismus je pro účel tohoto článku definován jakožto jakýkoliv systém, v němž jsou národy spojovány do obchodních či vojenských skupin, nebo prostřednictvím systému nadnárodního obchodu, což znamená, že to, co skupiny spojuje, je dogma související s ekonomickými systémy, s ekonomikou – a ne lidmi, jejich kulturou a dědictvím – jakožto primárním cílem. V době, kdy je toto psáno, se zdá, že globalistický stát se soustřeďuje asi kolem zájmů USA a Izraele a záhy nás asimiluje do bezkulturního „tržního ráje“ USA, s pouze nábožně xenofobními mezinárodními kmeny, ze soucitu si stále chránícími svou identitu.
Přeloženo dle materiálů LNSGP.
|Autor: Wolf |Zdroj: sarmatia.wordpress.com|24.5.2014|
