První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Krize Věků (pátá a závěrečná část)

Snad změna myšlení některých z nás může přijít dříve, než se dnes zdá. Vzrůstající příliv imigrace již v mnohých z nás potlačil vliv ideologických nesmyslů a podnítil náš hlad po reálných skutečnostech, jejichž skutečný význam a obsah byl potlačen několika omezenými frázemi. Rozvoj našeho nového poznání musí být rychlý, čas nás tlačí a příliš velké zpoždění znamená náš konec. Pokud v jistých oblastech nebude dosaženo uvědomění a nebudou podle nich rychle učiněny praktické kroky, můžeme být přemoženi nenapravitelnými pohromami a všechny naše snahy a oběti přijdou nazmar.

To jsou věci, které prostě musí být učiněny, pokud máme projít nadcházejícím osudovým časem, jehož bouřlivé události mohou učinit bělošské obrození nemožným. Účinky těchto opatření nepřijdou rychle. Spíše naopak. Negativní trendy našeho věku jsou natolik hluboce zakořeněné, že bude trvat dlouho, než dojde ke skutečnému opětovnému vzestupu našich počtů a kvalit.

Ale přinejmenším nám dají možnost, aby se naše rány zhojily, a dají novému biologickému obrození čas k tomu, aby vstoupilo do smýšlení některých lidí, dalo jim vědomí této nové odpovědnosti a nový idealismus v našem materialistickém věku. Jak čas poplyne, absolutní důležitost dědičnosti a naprosto prvořadá hodnota superiorních rasových typů proniknou hluboko do našeho bytí a osvojíme si skutečné rasové uvědomění a odpovědnost (jako opozitum vůči uvědomění národnímu nebo kulturnímu) (20), jenž nám umožní překonat propast, do níž nás stahuje dnešní etablovaná politika, uzdravit sociální zlořády a potlačit temnou kletbu rasového míšení.(21)

V těchto lepších dnech my nebo další generace vezme do rukou problém znehodnocování rasy, eliminace defektních vlivů a odstranění efektů znevýhodňujících lepší elementy ukončí náš současný rasový úpadek. Do té doby se znalosti biologie natolik rozvinou a nová vitální idealistická filosofie získá na vlivu, že budeme schopni zahájit pozitivní projekty rasového zdokonalování, jež bezpochyby přinesou ty nejskvělejší výsledky.(22) (23)

Tyto velkolepé oslňující úkoly patrně nebudou přímo naše. Jsou pro naše následovníky ve šťastnějším věku. Ale my máme také svoje poslání, a tím těžkým úkolem je záchrana světa mířícího do katastrofy! Na nás je učinit uskutečnitelným tento lepší budoucí čas, jehož plně zralé plody nikdy neuvidíme.

Nezní to úplně povzbudivě, ale co na tom? Neučí nás snad nový idealismus, že jsme články v řetězu života, na nichž spočívají vysoce důležité povinnosti a závazky k mrtvým předkům a budoucím nenarozeným generacím? V nejhlubším smyslu jsme nakonec potomky předků, kteří spí v tichém přesvědčení, že nezradíme jejich důvěru vloženou do našich rukou, a předky potomků, kteří ve věčnosti budoucího života čekají, spoléhajíce na to, že je nepřipravíme o jejich právo na zrození.



Poznámky a rozšiřující výklad

(20) V této souvislosti je na místě poznamenat, že Stoddard správně zdůrazňoval jako nejdůležitější celo-bělošskou rasovou solidaritu, která by měla být nadřazena nacionalismu jednotlivých západních národů a zároveň také proto odmítal univerzalistické a kosmopolitní ideologické tendence chtějící lidstvo sjednocovat bez ohledu na rasu.

Jak uvádí (1920, s. 72): „Tak se ještě jednou vracíme k základnímu principu rasy. Co jiného je onen „vitální instinkt“ než naléhavý imperativ superiorních dědičných kvalit? (…) Ničivým důsledkem selhání praktické realizace této základní pravdy není nikde předvedeno názorněji než na poli světové politiky v průběhu půlstoletí předcházejícího Velké Válce. Toto období bylo ovládnuto dvěma protichůdnými směry politického myšlení: národním imperialismem a internacionalismem. Rozkolísány nevyrovnaným duchem tehdejších časů, oba směry rozvinuly extrémní tendence; ta první stvořila monstrózní aberace jako pangermanismus a panslavismus, ta druhá vyvinula stejně chybné koncepty jako kosmopolitismus a proletarismus. Stoupenci těchto soupeřících škol se pouští do vzájemných konfliktů a dokonce i vnitřních sporů. Obě přehlížejí zásadní význam rasy, společně s jeho bezprostředně souvisejícím principem, bytostnou solidaritou bílého světa.“

Stoddard tedy zaujímal správné stanovisko, že by Západ měl být interpretován v rasovém smyslu – tj. jako civilizace vázána na bílou rasu a nikoli univerzalisticky. Západ je de facto výtvorem genofondu bílé rasy.

Stoddard proto správně zdůrazňoval i nutnost udržení rasově homogenní populace v západních zemích (1920, s. 226): „Jsou skutečnými baštami rasy, dědictvím budoucích generací, které mají právo požadovat na nás, že se narodí jako příslušníci bílé rasy v bílé zemi. Bude to zlé, pokud jakákoli z našich ras bude zavírat uši před tímto nejzákladnějším voláním krve.“

V tomto bodě je důležité zmínit, že nejde jen o otázku existenční provázanosti rasy a civilizace, ale i o rozdíly mezi rasami ve váze, jakou přikládají právě své rasové identitě. Nebílé rasové a etnické skupiny jsou svou vrozenou mentalitou výrazně kolektivističtější a etnocentričtější než bílí. Sen o barvoslepé společnosti, v níž se vůbec nebude zohledňovat příslušnost jedince k etniku či rase, který proklamují jak mnozí levicoví rovnostáři, kosmopolité a multikulturalisté, tak i pravicoví konstruktivisté, „prozápadní“ barvoslepí univerzalisté a obecně mnozí lidé zasazující se za západní civilizaci a její „hodnoty“ (kteří ovšem zapomínají, že západní civilizace je v konečné instanci výtvorem bílé rasy a jejího genofondu, a to včetně typického západního individualismu), je naivní a utopický. Tito všichni si neuvědomují, že jen bílá rasa je svou mentalitou tak individualistická, ostatní populační skupiny jsou svojí povahou založeny spíše kolektivisticky, a to jak ve svých domovských zemích, tak u jejich přistěhovaleckých diaspor na Západě, které se zcela otevřeně organizují na rasovém a etnickém základě. Za takové situace je prosazovaný barvoslepý individualismus, který na sebe bílá rasa sama uvalila, pro ni sebedestruktivní, neboť tím jen podporuje její ústup a vytlačování skupinami, které jsou mnohem soudržnější a více dbají na své kolektivní zájmy. Univerzalistický altruismus a kosmopolitní individualismus nemůže obstát v kompetici s kolektivismem a etnocentrismem. Sen o barvoslepé společnosti, kde nebude vůbec zohledňována příslušnost jedince k nějaké rasové/etnické skupině, je chimérou.

(21) Tento Stoddardův plán bělošského biologického a ideového obrození popisovaný v posledních odstavcích je v celospolečenském smyslu už dnes bohužel pasé. Jako celek už bílou rasu nelze k něčemu takovému přesvědčit, což je dáno kombinací všeobecné lhostejnosti a vlivu politicky korektní ideologie. Ale vhodné mohou tyto záměry být jako začátek pro bělošský separatismus a survivalismus v budoucnosti – tedy jako jisté ideové vodítko pro ty, kteří jsou odhodláni vlastní bělošskou a kulturní identitu udržet při životě. Samozřejmě to chce rovněž praktické kroky, nejen ideové a myšlenkové schéma, jak ho popisuje Stoddard. Tedy zvýšení porodnosti, hlavně u nadprůměrně inteligentních, získávání lidí pro tento projekt, uchovávání co nejvíce vědomostí a materiálních výdobytků naší civilizace pro její budoucí obnovu, schopnost přežití v budoucím kolapsu civilizace a chaosu atd.

(22) Stoddard shrnuje konečný záměr eugeniky jako neustálý racionální proces eugenického zlepšování genetických kvalit člověka a rasy (1922. s. 262): „Eugenický ideál se tedy jeví jako věčně se zlepšující super rasa. Ne Nietzscheho „Nadčlověk“ – tato brilantní, ale zhoubná vize vůdčí kasty, kvetoucí jako nádherná, ale parazitující orchidej na hnijícím kmeni otrocké degradace; ale super rasa jako celek, očišťující sebe samu skrze eliminaci svých defektů a nedostatků, a pozvedající a zdokonalující sebe samu skrze kultivaci svých kvalit. Taková rasa stvoří novou civilizaci. Samozřejmě ani za těch nejlepších podmínek ani tato rasa ani tato civilizace nepřijdou dnes nebo zítra – možná ne po mnoho generací; neboť, jako všechny skutečné a trvalé kreace, budou výtvorem progresivního, evolučního procesu, ne planoucí revoluce nebo strnulé reakce.“

Zde je na místě dodat, že pomocí tzv. nové eugeniky opírající se o moderní biotechnologie by mohlo zlepšení populace proběhnout mnohem rychlejším tempem a na ještě vyšší úroveň, než Stoddard kdysi předpokládal (moderní biotechnologické metody jako třeba embryonální selekce byly v jeho době ještě zcela neznámé). Eugenikou takto vylepšený bílý člověk by mohl vést mnohem plnější a spokojenější život, dosáhnout maximálního rozvinutí svého tvůrčího potenciálu a vytvořit nejvyspělejší civilizaci vůbec.

Eugenika by mohla podstatnou měrou zvýšit kvality všech populačních skupin, nejvíce však u bílé rasy, vzhledem k její už nyní relativně vysoké inteligenci ve srovnání s většinou ostatních skupin, a rovněž zejména vzhledem k její určitě nejvyšším vlohám pro kreativitu a invenci.

(23) Když shrneme vztah civilizace a genetiky ve vší úplnosti, dojdeme ke dvěma zásadním zjištěním.

Za prvé, řád věcí je zaveden tak, že primitivní stadium podporuje rozvoj a uchovávání vysokých genetických kvalit, ale neumožňuje člověku, aby je uplatnil a rozvinul. Primitivní skupiny žijí v tvrdých podmínkách uchovávajících kvalitní genofond, mají neregulovanou vysokou porodnost a žijí v zaostalé izolaci, takže si uchovávají i svou homogenitu. Naopak stadium civilizace dává člověku příležitost k naplnění svého potenciálu a nejlepších kvalit, avšak s tím, jak toto jejich uplatňování civilizaci pozvedá na stále vyšší úroveň, se prostředí civilizace stává stále nepříznivějším pro uchování kvalit, počtů a homogenity populace, která ji vytvořila. Vyspělá civilizace vytváří komplex dysgenických a depopulačních vlivů, které vedou ke snižování kvalit i počtů jejích obyvatel; zároveň také svou vyspělostí, prosperitou a vlivem stále více přitahují zaostalejší populace z chudších částí světa, které ji postupně zaplavují. To všechno nakonec vede k jejímu zániku.

Druhou nanejvýš důležitou skutečností však zároveň je, že moderní civilizace dneška také člověku dala poznání těchto základních vitálních principů, dala mu zásadní vědomosti v oblasti genetiky, psychologie, rasových rozdílů a demografie. A nadto mu dala i moderní prostředky a technologie k odvrácení fatálních hrozeb, které sama vytváří, a dokonce i možnost pozvednout kvality vlastních obyvatel na mnohem vyšší úroveň. Eugenika a obecné zohledňování genetiky, rasových rozdílů a demografie dává tedy obyvatelstvu vyspělé civilizace možnost k dosažení ideálního kompromisu: mít vlastní civilizaci s jejími pro člověka pozitivními možnostmi a vymoženostmi, a zároveň si díky eliminaci jejích negativních efektů na vlastní populaci trvale uchovávat své kvality, počty a identitu, a tím si zachovat i ji samu – trvale a bez toho, aby se jako civilizace minulosti dříve či později zhroutila. A dokonce skýtá možnost populaci kvalitativně pozvednout ještě výše, než by to dokázala krutá přirozená selekce ve stadiu primitivního života – a tím lidskou civilizaci povznést na mnohem vyšší úroveň.


Poznámka

První část textu je překladem z neznámější knihy The Rising Tide of Color (Vzrůstající příliv barevných) amerického myslitele, politologa, historika, rasového teoretika, eugenika a novináře T. Lothropa Stoddarda (1883-1950). (Vydána roku 1920.) Konkrétně jde o závěrečnou 12. kapitolu The Crisis of the Ages (Krize Věků).

Zanesl jsem do ní několik menších úprav – vzhledem k tomu, že byla psána už před téměř 100 lety. Něco jsem jako už neaktuální z původního textu vynechal. Dále jsem do překladu této poslední části zařadil několik pasáží z dalších kapitol knihy pro podrobnější rozšíření a lepší pochopení myšlenek celého textu. A nakonec s ohledem na to, že dnes se změna myšlení a politiky u celé bílé rasy už čekat nedá, jak tehdy Stoddard doufal, jsem znění některých pasáží mírně poupravil ve smyslu varianty bělošského separatismu týkajícího se jen odhodlaných.

Tato první část má být vlastně jakýmsi zestručnělým shrnutím a úvodem pro pochopení všech základních a fatálních trendů zasahujících bílou rasu a celé lidstvo.

Druhá rozsáhlejší část textu propojená s první částí skrze formu poznámek je podrobnějším rozšířením a doplňujícím výkladem pro lepší pochopení myšlenek původního textu a uvedení dalších důležitých skutečností. Je tvořena několika pasážemi z další významné Stoddardovy knihy The Revolt Against Civilization (Vzpoura proti civilizaci) z roku 1922 a mými vlastními doplňujícími poznámkami a myšlenkami, které problematiku celého tématu dále rozšiřují. To proto, aby bylo téma popsáno v celé úplnosti a zohledňovalo aktuální situaci dneška.


Linky na obě díla:
The Rising Tide of Color
v html:

http://www.europeanamericansunited.org/school1/WesternPhilosophy/stoddard/rtoc/index.html

v pdf:

http://www.balderexlibris.com/index.php?post/Lothrop-Stoddard-Theodore-The-Rising-Tide-of-color-Against-White-World-Supremacy

The Revolt Against Civilization
v html:

http://prometheus.greatnow.com/racivil/revltciv.html

v pdf:

http://www.aryan-nation.org/zog/books/newbooks6_20_08/RevoltAgainstCivilization.pdf

Kompletní seriál v pdf ke stažení zde.



|Autor: Wolf|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|29.9.2014|