Národně socialistická společnost je založena na poutu krve a půdy, namísto soudobých umělých pokusů o vznik multietnického lidského guláše. Jako důležitý argument pro tuto politiku nám může být fakt, že koncepce tzv. “demokratické” společnosti, prosazované různými zaslepenci, se ukázala pro přežití Evropy natolik slabá, že ji všichni její přirození nepřátelé bez sebemenších problémů okupují a stravují, plně podle zákonů Přírody. Neexistuje na světě jiná lidská rasa, národ, či etnikum, jejichž vedení by nechalo svůj lid s tak flegmatickým klidem napospas vetřelcům.
Soudržnost. Tak jako všude v Přírodě je soudržnost savců dána krví – rodinou a smečkou, stejně tak tomu musí být i v národně socialistické společnosti. Soudržnost, tedy národní a rasová pospolitost, je základním kamenem národně socialistické ideje.
Národ a rasa, skupina pokrevně spřízněných lidí, se musí zbavit okovů pozůstatků feudálního systému a otroctví. Každá bytost, každý člen národa musí mít v národním společenství své místo. Nejsme marxisté, nestavíme na proletariátu. Nejsme kapitalisté, nestavíme na bankéřích. Nejsme feudalisté, nestavíme na šlechtě. Nejsme židokraté, nestavíme na Židech. Jsme národní socialisté – stavíme na národu, stavíme na krvi.
Každý charakterově vyzrálý jedinec, který byl někdy odloučen od své rodiny, ví, co znamená cítit ono pokrevní pouto, které nás s ní pojí. Stejně tak by měl každý člen národa pocítit ono pokrevní pouto, které ho pojí k národu a zavazuje ho k sebeobětování se pro své soukmenovce, pro svou širokou rodinu. K práci pro celek, kdy osobní blaho jedince musí jít stranou, kdy bude podřízeno blahu národního společenství. Sobeckost a závist jsou nejodpornějšími produkty kapitalismu a komunismu. Úplně potlačit tyto vlastnosti je jedním z cílů národního socialismu a jeho úmorné, mravenčí práce.
Žádná část národa nebude protežována, žádná část národa nebude diskriminována. Komunismus vytvořil odpor k majetným vrstvám, kapitalismus vytvořil odpor k vrstvám nemajetným. Úkolem národního socialismu je začlenit všechny vrstvy obyvatelstva do jednoho jediného celku – národního společenství – a odbourat hranice mezi sociálními konstrukty posledních staletí. Každý uvědomělý národní socialista ví, že nemůže existovat kreativní člověk bez pomoci dělníka, stejně jako nemůže existovat dělník bez pomoci kreativního člověka.
Tato provázanost členů národa je rovna legendárním Svatoplukovým prutům, kdy pouze jejich vzájemná soudržnost jim zajistí nezlomnou pevnost. Stejně pevného propojení všech složek/prutů národního celku zajistí pokrevně spřízněné společnosti dostatečně silný základ pro její šťastný rozvoj kulturní, sociální, rasový. Rozvoj národní.
Parazitování jedné části národního celku na druhé, jak ho známe z komunismu nebo kapitalismu, je v národním socialismu nepřípustné. Nacionální socialismus ctí obyčejného člověka a chce odstranit struktury sociálně nespravedlivé společnosti, která stojí na neomezené moci semitských elit a prosazuje neomezenou plutokracii (vládu nejbohatších). Zejm. v čekých podmínkách je nasnadě, že vládnoucí kasta nepřišla ke svým majetkům poctivou prací, ale zločinem. Rovněž je nepřípustné nadřazovat jednu skupinu lidí nad druhé. Pro národní společenství je důležitý obyčejný dělník, právě tak jako řemeslník, či jaderný technik. Jeden jako druhý jsou spojenými články pevného řetězu národní pospolitosti, která pouze takto nerozdělena může nejlépe a nejúčinněji čelit veškerému nebezpečenství, vyplývajícího z věčného zápasu Přírody.
Věříme, že národ dojde k jednotě teprve tehdy, když neexistují páni a otroci a vládne sociální spravedlnost. Tak jako je tomu v Přírodě. Nacionální socialismus striktně odmítá nadnárodní společnosti a jakékoliv větší kapitalistické uspořádání, díky kterému by došlo k ovládání trhu, neboť kapitalismus v podání nadnárodních společností ve svém důsledku zcela likviduje volný trh a především drobné živnostníky. Zhoubné důsledky neregulovaného bujení nadnárodních společností vidíme v Čechách a na Moravě, kde se vylidňují centra měst a společenský život se přesouvá za město do nákupních center.
Nacionální socialismus uznává pouze část tržního systému ve formě volného podnikání, a to hlavně v podobě drobných podnikatelů a jejich přirozené konkurence (řeznictví, pekařství, kadeřnictví apod., která jsou ovšem pod státním živnostenským dohledem, aby nedocházelo k „nekalé“ soutěži), kteří jsou zdravou hybnou silou ekonomiky daného státu, a to do té doby, než výrazně ovlivňují ekonomickou situaci na trhu formou spekulací, kartelových dohod a likvidací drobného podnikání v podobě nadnárodních společností, popřípadě snahou o monopolizaci podnikatelské činnosti v podobě velkovýroby za účelem pohlcení drobných živnostníků.
Znárodnění velkých podniků a továren, jež výrazně ovlivňují situaci na trhu v neprospěch drobných podnikatelů a živnostníků, popřípadě spojují-li se tyto firmy s dalšími podobnými subjekty na mezinárodním trhu či obchodují v nesouladu s ideály nacionálního socialismu, je ve prospěch prosperity národně socialistického státu samozřejmostí.
Z výše uvedeného tak zřetelně vyplývá, že NS uznává tržní hospodářství jen v podobě drobných podnikatelů a živnostníků, nikoliv v podobě velkých podniků, firem a továren, které hýbou ekonomikou daného státu a ovlivňují tržní hospodářství do té míry, která by mohla poškodit drobné podnikání, které je jednou z hnacích sil ekonomiky státu. Tyto velké podniky by tedy v takovém případě měly být v rukou státu, nebo samosprávy.
Aby však národ mohl přežít, potřebuje ke svému národnímu životu i půdu. Pokud půdu definujeme politicky, máme z ní politický útvar, politické teritorium. V moderní době, řekněme, stát. Stát je tedy užíván pokrevně spřízněným společenstvím ke svému přežití tak, jako savci používají v Přírodě ohraničená teritoria ke svému životu. Aby moderní stát zajistil národnímu společenství vše potřebné k přežití a ke kvalitnímu rozvoji všech jeho členů, je bezpodmínečně nutná naprostá koexistence – tedy spolupráce – mezi ním a jeho občany. Tato spolupráce zajistí přežití a dokonalý rozvoj jak národa, tak i zároveň tohoto státu. Udržením rovnováhy mezi požadavky a potřebami národa a státu dosáhneme nejlepšího výsledku v jejich vzájemném soužití. Zrodí se permanentně fungující, spravedlivý a progresivní systém, zaručující všem občanům a jejich zastřešujícímu politickému útvaru, zdravou a důstojnou budoucnost.
Všechny výše uvedené teze byly jasně dané a úspěšně praktikované již v národně socialistickém Německu, které o tyto pilíře opíralo svou prosperující ekonomiku.
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|10.11.2014|
Soudržnost. Tak jako všude v Přírodě je soudržnost savců dána krví – rodinou a smečkou, stejně tak tomu musí být i v národně socialistické společnosti. Soudržnost, tedy národní a rasová pospolitost, je základním kamenem národně socialistické ideje.
Národ a rasa, skupina pokrevně spřízněných lidí, se musí zbavit okovů pozůstatků feudálního systému a otroctví. Každá bytost, každý člen národa musí mít v národním společenství své místo. Nejsme marxisté, nestavíme na proletariátu. Nejsme kapitalisté, nestavíme na bankéřích. Nejsme feudalisté, nestavíme na šlechtě. Nejsme židokraté, nestavíme na Židech. Jsme národní socialisté – stavíme na národu, stavíme na krvi.
Každý charakterově vyzrálý jedinec, který byl někdy odloučen od své rodiny, ví, co znamená cítit ono pokrevní pouto, které nás s ní pojí. Stejně tak by měl každý člen národa pocítit ono pokrevní pouto, které ho pojí k národu a zavazuje ho k sebeobětování se pro své soukmenovce, pro svou širokou rodinu. K práci pro celek, kdy osobní blaho jedince musí jít stranou, kdy bude podřízeno blahu národního společenství. Sobeckost a závist jsou nejodpornějšími produkty kapitalismu a komunismu. Úplně potlačit tyto vlastnosti je jedním z cílů národního socialismu a jeho úmorné, mravenčí práce.
Žádná část národa nebude protežována, žádná část národa nebude diskriminována. Komunismus vytvořil odpor k majetným vrstvám, kapitalismus vytvořil odpor k vrstvám nemajetným. Úkolem národního socialismu je začlenit všechny vrstvy obyvatelstva do jednoho jediného celku – národního společenství – a odbourat hranice mezi sociálními konstrukty posledních staletí. Každý uvědomělý národní socialista ví, že nemůže existovat kreativní člověk bez pomoci dělníka, stejně jako nemůže existovat dělník bez pomoci kreativního člověka.
Tato provázanost členů národa je rovna legendárním Svatoplukovým prutům, kdy pouze jejich vzájemná soudržnost jim zajistí nezlomnou pevnost. Stejně pevného propojení všech složek/prutů národního celku zajistí pokrevně spřízněné společnosti dostatečně silný základ pro její šťastný rozvoj kulturní, sociální, rasový. Rozvoj národní.
Parazitování jedné části národního celku na druhé, jak ho známe z komunismu nebo kapitalismu, je v národním socialismu nepřípustné. Nacionální socialismus ctí obyčejného člověka a chce odstranit struktury sociálně nespravedlivé společnosti, která stojí na neomezené moci semitských elit a prosazuje neomezenou plutokracii (vládu nejbohatších). Zejm. v čekých podmínkách je nasnadě, že vládnoucí kasta nepřišla ke svým majetkům poctivou prací, ale zločinem. Rovněž je nepřípustné nadřazovat jednu skupinu lidí nad druhé. Pro národní společenství je důležitý obyčejný dělník, právě tak jako řemeslník, či jaderný technik. Jeden jako druhý jsou spojenými články pevného řetězu národní pospolitosti, která pouze takto nerozdělena může nejlépe a nejúčinněji čelit veškerému nebezpečenství, vyplývajícího z věčného zápasu Přírody.
Věříme, že národ dojde k jednotě teprve tehdy, když neexistují páni a otroci a vládne sociální spravedlnost. Tak jako je tomu v Přírodě. Nacionální socialismus striktně odmítá nadnárodní společnosti a jakékoliv větší kapitalistické uspořádání, díky kterému by došlo k ovládání trhu, neboť kapitalismus v podání nadnárodních společností ve svém důsledku zcela likviduje volný trh a především drobné živnostníky. Zhoubné důsledky neregulovaného bujení nadnárodních společností vidíme v Čechách a na Moravě, kde se vylidňují centra měst a společenský život se přesouvá za město do nákupních center.
Nacionální socialismus uznává pouze část tržního systému ve formě volného podnikání, a to hlavně v podobě drobných podnikatelů a jejich přirozené konkurence (řeznictví, pekařství, kadeřnictví apod., která jsou ovšem pod státním živnostenským dohledem, aby nedocházelo k „nekalé“ soutěži), kteří jsou zdravou hybnou silou ekonomiky daného státu, a to do té doby, než výrazně ovlivňují ekonomickou situaci na trhu formou spekulací, kartelových dohod a likvidací drobného podnikání v podobě nadnárodních společností, popřípadě snahou o monopolizaci podnikatelské činnosti v podobě velkovýroby za účelem pohlcení drobných živnostníků.
Znárodnění velkých podniků a továren, jež výrazně ovlivňují situaci na trhu v neprospěch drobných podnikatelů a živnostníků, popřípadě spojují-li se tyto firmy s dalšími podobnými subjekty na mezinárodním trhu či obchodují v nesouladu s ideály nacionálního socialismu, je ve prospěch prosperity národně socialistického státu samozřejmostí.
Z výše uvedeného tak zřetelně vyplývá, že NS uznává tržní hospodářství jen v podobě drobných podnikatelů a živnostníků, nikoliv v podobě velkých podniků, firem a továren, které hýbou ekonomikou daného státu a ovlivňují tržní hospodářství do té míry, která by mohla poškodit drobné podnikání, které je jednou z hnacích sil ekonomiky státu. Tyto velké podniky by tedy v takovém případě měly být v rukou státu, nebo samosprávy.
Aby však národ mohl přežít, potřebuje ke svému národnímu životu i půdu. Pokud půdu definujeme politicky, máme z ní politický útvar, politické teritorium. V moderní době, řekněme, stát. Stát je tedy užíván pokrevně spřízněným společenstvím ke svému přežití tak, jako savci používají v Přírodě ohraničená teritoria ke svému životu. Aby moderní stát zajistil národnímu společenství vše potřebné k přežití a ke kvalitnímu rozvoji všech jeho členů, je bezpodmínečně nutná naprostá koexistence – tedy spolupráce – mezi ním a jeho občany. Tato spolupráce zajistí přežití a dokonalý rozvoj jak národa, tak i zároveň tohoto státu. Udržením rovnováhy mezi požadavky a potřebami národa a státu dosáhneme nejlepšího výsledku v jejich vzájemném soužití. Zrodí se permanentně fungující, spravedlivý a progresivní systém, zaručující všem občanům a jejich zastřešujícímu politickému útvaru, zdravou a důstojnou budoucnost.
Všechny výše uvedené teze byly jasně dané a úspěšně praktikované již v národně socialistickém Německu, které o tyto pilíře opíralo svou prosperující ekonomiku.
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|10.11.2014|
