Mnoho let poté, co v USA došlo k úplnému zrovnoprávnění, stále zůstával počet černochů na univerzitách velmi nízký. Antirasisté si to vysvětlovali přetrvávajícím bílým rasismem a diskriminací, která zákeřně znemožňuje černochům splnit podmínky přijetí a dostat se na univerzitu.
Roku 1968 přišli studenti bojující proti rasismu s požadavky na zvýšení počtu černošských studentů na amerických univerzitách. Spolu s černošskými aktivisty navrhli program "Black Studies", který byl v lednu 1969 zařazen do studia na univerzitě Berkeley v Kalifornii. Berkley byla tehdy jedním z center ultralevičáckého antirasistického hnutí.
V příštích letech následovaly další americké univerzity, které od počátku 70-tých let začaly zakládat katedry černošských studií. Ovšem ne zcela dobrovolně.
Na mnohých univerzitách bylo založení studijního programu Black Studies doslova násilně vynuceno levičáckými studenty, kteří pořádali protesty, stávky a okupace univerzitních budov a obviňovali vedení z rasismu a diskriminace.
V zakládání a personálním obsazování Black Studies hráli roli neomarxističtí univerzitní intelektuálové z oborů jako sociální vědy, filozofie, psychologie a kulturní antropologie. Tyto obory se také staly páteří studijního programu Black Studies. Vedle nich se mělo vzdělávání zaměřit na oblast černošské historie, "kultury", tance a umění.
Program Black Studies byl od počátku koncipován nejen jako prostředek ke studiu černošské kultury a historie, ale také jako indoktrinační platforma, kde se budou černoši pod vedením neo-marxistických akademiků politicky vzdělávat, aby zaujali místo v řadách rodící se "Nové levice".
Indoktrinace a radikalizace černochů probíhala hlavně v sociologických a politologických kurzech vyučovaných v rámci Black Studies programu, ale také v kurzech o kultuře a hudbě, kde byli propagováni radikální černí "anti-white" umělci a aktivisté.
Black Studies má vychovávat uvědomělé černošské, neomarxisticky orientované intelektuály a politiky - novou černošskou inteligenci. Má posilovat černou hrdost, identitu, sebedůvěru a vyzdvihovat černošskou "kulturu".
Dnes se program Black Studies, někdy se skrývající i pod jinými názvy, vyučuje na desítkách amerických univerzit.
Černá ano, bílá ne
Programy jako Black Studies, posilující identitu a uvědomění černých menšin, jsou v moderním anti-rasistickém systému vítané a podporované.
Ale co bílá identita? Na západních univerzitách lze nalézt kurzy zabývající se bílou identitou. Ovšem přístup k bílé identitě je tam přesně opačný, než jak Black Studies přistupují k černé identitě. Jde o kritiku a nenávist.
Critical Whiteness Studies
Critical Whiteness Studies ( kritická bělošská studia ) je poměrně nová neo-marxistická "věda", která tvrdí, že rasy neexistují a že bílá rasa byla vynalezena ( jako sociální konstrukt ) bílými lidmi, aby mohli vykořisťovat barevné menšiny.
Anti-rasisté tvrdí, že na západě stále panuje útisk, vykořisťování barevných menšin a "patriarchální bělošská nadvláda", který neskončí, dokud tu bude existovat hegemonie bílých = dokud tu bude převaha bílého obyvatelstva s vědomím své bílé identity.
Critical Whiteness Studies (CWS) studuje, jak bílí lidé vnímají svou etnicitu, jak se utváří údajná "bílá hegemonie" a hledá způsoby, jak co nejúčinněji bílou identitu podkopávat.
CWS pomáhá anti-rasistickým levičákům rozbořit naši bílou identitu tím, že ji budou permanentně destruktivně kritizovat a zpochybňovat. Budou upozorňovat na údajná bílá privilegia, bílou vinu a neustále obviňovat bílé lidi z rasismu a diskriminace.
CWS v podstatě tvrdí, že bílí jsou univerzální zlo s podvědomě zakořeněnými předsudky a barevné menšiny jsou naopak univerzální oběti. Dokonce i bílí lidé, kteří navenek odmítají rasismus, jsou podle CWS podvědomí rasisté profitující z bílé hegemonie.
Teorie CWS vychází z:
1. ze spisů neomarxistických ideologů ( zejména Frankfurtská škola a M. Foucault )
2. z výroků a spisů amerických černošských protibělošských aktivistů
3. ze souvisejících oborů, jako Critical Race Studies ( prosazuje neexistenci ras a rozdílů)
Přímé ztotožňování "bělošství" s rasismem se objevilo už koncem 60-tých let ve výrocích a spisech levičáckých intelektuálů. Všechny tyto postoje přešly i do Critical Whiteness Studies. Jeden z anti-rasistických intelektuálů a lektorů CWS Jeff Hitchcock ve svém projevu řekl: "Není zločin, který by bělošství nespáchalo na lidech jiné barvy pleti."
Zrádce rasy
Ke vzniku CWS významně přispěla i skupina intelektuálů a aktivistů kolem časopisu Race Traitor (zrádce rasy), kterou vede židovský neomarxista a univerzitní profesor Noel Ignatiev. Tato skupina fanatiků psala o nutnosti vyhlazení bílé identity, jako jediné možnosti k vyřešení sociální nerovnosti.
Race Traitor definuje bílou rasu jako "historicky zkonstruovanou sociální formaci, která se skládá ze všech, kteří se podílí na privilegované společnosti lidí s bílou barvou kůže".
Race Traitor vyzývá ke zradě bílé rasy - oslavuje bělochy, kteří se postavili na stranu barevných imigrantů a menšin proti svým vlastním lidem.
Toto silně marxistické pojetí vnímá bílé lidi jako třídu vykořisťovatelů. Běloši mají možnost vystoupit z této třídy ( opustit bílou rasu ) tím způsobem, že se postaví do opozice proti bílé rase, přidají se k barevným a stanou se tak součástí utlačované třídy barevných menšin bojujících proti bílé nadvládě - jakéhosi multi-kulturního proletariátu.
CWS pracuje s následujícími postuláty:
1. Empowerment marginalizovaných skupin
Empowerment ( = posílení) - zvyšování politické, společenské síly a sebedůvěry.
Empowerment marginalizovaných skupin má posilovat menšiny a tím podkopávat bílou hegemonii. Má motivovat menšiny k politickému aktivismu, k obsazování pozic ve strukturách státu, školství, médiích, institucích a vytlačovat z těchto pozic bílé lidi (zejména muže). Má posilovat jejich hrdost a identitu, aby nad námi bílými získávali navrch.
2. Definiční moc
Barevné menšiny mají mít výhradní právo definovat, které bělošské chování, výroky a hodnoty jsou rasistické a diskriminační. Bílým nepřísluší žádné právo o tom diskutovat, protože všichni bílí prý jsou podvědomí rasisté a věc by hodnotili z pozice bílé hegemonie. Pokud menšiny něco označí za rasismus a diskriminaci, pak mohou požadovat potrestání viníků a nápravu křivd. Bílí smí jen mlčky přijmout sankce.
V rámci výsadního práva na definiční moc mají mít menšiny i možnost rozhodnout, která slova a slovní spojení jsou diskriminační a následně by tato slova měla být zakázána.
3. Dichotomická tolerance
Názory, hodnoty a vzorce chování barevných menšin se nijak nesoudí a podporují se, ať jsou jakékoliv. Co antirasističtí levičáci u bílých kritizují, to u menšin tolerují a podporují. Například údajná genderová diskriminace žen v bílé společnosti je terčem levičácké kritiky, ale u barevných imigrantů a cizích kultur, kde existuje skutečná a mnohem výraznější podřízenost žen, je vše tolerováno a není nijak kritizováno.
Veškerá kritika míří jen na bílé. Směrem k menšinám jen nekritická tolerance.
V amerických městech je běžné, že se bílí lidé automaticky stěhují dál od míst, kde je hodně černochů, kvůli kriminalitě, gangům, hluku a drogám. Vznikají tak oddělené světy. Anti-rasisté to vysvětlují rasismem a netolerancí ze strany bílých. Když se běloch spontánně odstěhuje z místa, kde je hodně černochů, tak podle antirasistů je příčina v netoleranci a rasismu toho bělocha a nikdy není příčinou asociálnost a kriminalita černochů. Připouští se vždy jen bílá vina.
Brzy i na Karlově Univerzitě?
CWS se prosazuje v posledních 20 letech v Americe a západní Evropě v levičáckých antirasistických hnutích a mezi univerzitními neo-marxisty. Na desítkách amerických univerzit vyučují intelektuálové z oborů sociologie, filozofie a politologie proti-bělošské kurzy Critical Whiteness Studies.
Proniká i do Evropy. Na prestižní univerzitě Kings College London vyučuje Whiteness Studies neomarxistický profesor Richard Dyer, který je také výrazným aktivistou gay a lesbického hnutí v Británii. Dyer přednášel i v České republice a oslovoval zde umělecko-levičáckou komunitu svými chorými názory.
V jednom rozhovoru Dyer uvedl: "Myslím, že se toho hodně změnilo a že v západním světě zastávají lidé s černou pletí různé významné pozice. Je to velký rozdíl a je to velmi důležité. Bílí se posouvají z centra na okraj. A tak by to mělo být. V centru by neměla být žádná konkrétní skupina."
Podle této levičácké filozofie je dobře, když v Africe vládnou černoši, na Blízkém východě muslimové, ale už není přípustné, aby si v Evropě vládli bílí lidé, kteří jsou tu doma. Vládnout by tu měl multikulturní internacionální socialismus a v jeho čele směska černochů a jiných imigrantů, feministek, homosexuálů a neomarxistických intelektuálů.
Pokus o genocidu bílých
Neomarxistická sociololožka Ruth Frankenberg napsala, že bělošství je sociální konstrukt, který je tvořen "sérií ustálených jevů produkovaných historicky, sociálně, politicky a kulturně". Takže kdo chce odstranit bělošství, musí postupně dekonstruovat, rozložit a převrátit veškeré tradiční historické a společenské vazby, konzervativní hodnoty, tradiční kulturu a etnickou jednotu bílých národů.
Neo-marxismus chce systematickou destruktivní kritikou a stimulováním pocitů viny postupně rozložit bílou identitu tím, že zboří přirozené vazby a zpřetrhá kořeny. Neomarxističtí levičáci doufají, že bez těchto pout bílá společnost ztratí svou identitu, přirozený pocit příslušnosti ke své skupině, a postupně se rozplyne v internacionální multikulturní záplavě barev a ras.
V podstatě jde o pokus o etnickou a kulturní genocidu bílých lidí, kde místo zbraní a fyzické likvidace jsou využity sofistikované a zákeřné metody psychologie a psychoanalýzy, sociálního inženýrství, propagandy a manipulace.
Budeme to jen mlčky a bezbranně sledovat, nebo se začneme radikálně bránit této chorobě ? Buď vyhladíme rakovinu až do poslední zhoubné buňky, nebo zahubí ona nás. Jiná varianta neexistuje.
|Autor: Redakce|Zdroj: white-media.info|3.1.2015|
Roku 1968 přišli studenti bojující proti rasismu s požadavky na zvýšení počtu černošských studentů na amerických univerzitách. Spolu s černošskými aktivisty navrhli program "Black Studies", který byl v lednu 1969 zařazen do studia na univerzitě Berkeley v Kalifornii. Berkley byla tehdy jedním z center ultralevičáckého antirasistického hnutí.
V příštích letech následovaly další americké univerzity, které od počátku 70-tých let začaly zakládat katedry černošských studií. Ovšem ne zcela dobrovolně.
Na mnohých univerzitách bylo založení studijního programu Black Studies doslova násilně vynuceno levičáckými studenty, kteří pořádali protesty, stávky a okupace univerzitních budov a obviňovali vedení z rasismu a diskriminace.
V zakládání a personálním obsazování Black Studies hráli roli neomarxističtí univerzitní intelektuálové z oborů jako sociální vědy, filozofie, psychologie a kulturní antropologie. Tyto obory se také staly páteří studijního programu Black Studies. Vedle nich se mělo vzdělávání zaměřit na oblast černošské historie, "kultury", tance a umění.
Program Black Studies byl od počátku koncipován nejen jako prostředek ke studiu černošské kultury a historie, ale také jako indoktrinační platforma, kde se budou černoši pod vedením neo-marxistických akademiků politicky vzdělávat, aby zaujali místo v řadách rodící se "Nové levice".
Indoktrinace a radikalizace černochů probíhala hlavně v sociologických a politologických kurzech vyučovaných v rámci Black Studies programu, ale také v kurzech o kultuře a hudbě, kde byli propagováni radikální černí "anti-white" umělci a aktivisté.
Black Studies má vychovávat uvědomělé černošské, neomarxisticky orientované intelektuály a politiky - novou černošskou inteligenci. Má posilovat černou hrdost, identitu, sebedůvěru a vyzdvihovat černošskou "kulturu".
Dnes se program Black Studies, někdy se skrývající i pod jinými názvy, vyučuje na desítkách amerických univerzit.
Černá ano, bílá ne
Programy jako Black Studies, posilující identitu a uvědomění černých menšin, jsou v moderním anti-rasistickém systému vítané a podporované.
Ale co bílá identita? Na západních univerzitách lze nalézt kurzy zabývající se bílou identitou. Ovšem přístup k bílé identitě je tam přesně opačný, než jak Black Studies přistupují k černé identitě. Jde o kritiku a nenávist.
Critical Whiteness Studies
Critical Whiteness Studies ( kritická bělošská studia ) je poměrně nová neo-marxistická "věda", která tvrdí, že rasy neexistují a že bílá rasa byla vynalezena ( jako sociální konstrukt ) bílými lidmi, aby mohli vykořisťovat barevné menšiny.
Anti-rasisté tvrdí, že na západě stále panuje útisk, vykořisťování barevných menšin a "patriarchální bělošská nadvláda", který neskončí, dokud tu bude existovat hegemonie bílých = dokud tu bude převaha bílého obyvatelstva s vědomím své bílé identity.
Critical Whiteness Studies (CWS) studuje, jak bílí lidé vnímají svou etnicitu, jak se utváří údajná "bílá hegemonie" a hledá způsoby, jak co nejúčinněji bílou identitu podkopávat.
CWS pomáhá anti-rasistickým levičákům rozbořit naši bílou identitu tím, že ji budou permanentně destruktivně kritizovat a zpochybňovat. Budou upozorňovat na údajná bílá privilegia, bílou vinu a neustále obviňovat bílé lidi z rasismu a diskriminace.
CWS v podstatě tvrdí, že bílí jsou univerzální zlo s podvědomě zakořeněnými předsudky a barevné menšiny jsou naopak univerzální oběti. Dokonce i bílí lidé, kteří navenek odmítají rasismus, jsou podle CWS podvědomí rasisté profitující z bílé hegemonie.
Teorie CWS vychází z:
1. ze spisů neomarxistických ideologů ( zejména Frankfurtská škola a M. Foucault )
2. z výroků a spisů amerických černošských protibělošských aktivistů
3. ze souvisejících oborů, jako Critical Race Studies ( prosazuje neexistenci ras a rozdílů)
Přímé ztotožňování "bělošství" s rasismem se objevilo už koncem 60-tých let ve výrocích a spisech levičáckých intelektuálů. Všechny tyto postoje přešly i do Critical Whiteness Studies. Jeden z anti-rasistických intelektuálů a lektorů CWS Jeff Hitchcock ve svém projevu řekl: "Není zločin, který by bělošství nespáchalo na lidech jiné barvy pleti."
Zrádce rasy
Ke vzniku CWS významně přispěla i skupina intelektuálů a aktivistů kolem časopisu Race Traitor (zrádce rasy), kterou vede židovský neomarxista a univerzitní profesor Noel Ignatiev. Tato skupina fanatiků psala o nutnosti vyhlazení bílé identity, jako jediné možnosti k vyřešení sociální nerovnosti.
Race Traitor definuje bílou rasu jako "historicky zkonstruovanou sociální formaci, která se skládá ze všech, kteří se podílí na privilegované společnosti lidí s bílou barvou kůže".
Race Traitor vyzývá ke zradě bílé rasy - oslavuje bělochy, kteří se postavili na stranu barevných imigrantů a menšin proti svým vlastním lidem.
Toto silně marxistické pojetí vnímá bílé lidi jako třídu vykořisťovatelů. Běloši mají možnost vystoupit z této třídy ( opustit bílou rasu ) tím způsobem, že se postaví do opozice proti bílé rase, přidají se k barevným a stanou se tak součástí utlačované třídy barevných menšin bojujících proti bílé nadvládě - jakéhosi multi-kulturního proletariátu.
CWS pracuje s následujícími postuláty:
1. Empowerment marginalizovaných skupin
Empowerment ( = posílení) - zvyšování politické, společenské síly a sebedůvěry.
Empowerment marginalizovaných skupin má posilovat menšiny a tím podkopávat bílou hegemonii. Má motivovat menšiny k politickému aktivismu, k obsazování pozic ve strukturách státu, školství, médiích, institucích a vytlačovat z těchto pozic bílé lidi (zejména muže). Má posilovat jejich hrdost a identitu, aby nad námi bílými získávali navrch.
2. Definiční moc
Barevné menšiny mají mít výhradní právo definovat, které bělošské chování, výroky a hodnoty jsou rasistické a diskriminační. Bílým nepřísluší žádné právo o tom diskutovat, protože všichni bílí prý jsou podvědomí rasisté a věc by hodnotili z pozice bílé hegemonie. Pokud menšiny něco označí za rasismus a diskriminaci, pak mohou požadovat potrestání viníků a nápravu křivd. Bílí smí jen mlčky přijmout sankce.
V rámci výsadního práva na definiční moc mají mít menšiny i možnost rozhodnout, která slova a slovní spojení jsou diskriminační a následně by tato slova měla být zakázána.
3. Dichotomická tolerance
Názory, hodnoty a vzorce chování barevných menšin se nijak nesoudí a podporují se, ať jsou jakékoliv. Co antirasističtí levičáci u bílých kritizují, to u menšin tolerují a podporují. Například údajná genderová diskriminace žen v bílé společnosti je terčem levičácké kritiky, ale u barevných imigrantů a cizích kultur, kde existuje skutečná a mnohem výraznější podřízenost žen, je vše tolerováno a není nijak kritizováno.
Veškerá kritika míří jen na bílé. Směrem k menšinám jen nekritická tolerance.
V amerických městech je běžné, že se bílí lidé automaticky stěhují dál od míst, kde je hodně černochů, kvůli kriminalitě, gangům, hluku a drogám. Vznikají tak oddělené světy. Anti-rasisté to vysvětlují rasismem a netolerancí ze strany bílých. Když se běloch spontánně odstěhuje z místa, kde je hodně černochů, tak podle antirasistů je příčina v netoleranci a rasismu toho bělocha a nikdy není příčinou asociálnost a kriminalita černochů. Připouští se vždy jen bílá vina.
Brzy i na Karlově Univerzitě?
CWS se prosazuje v posledních 20 letech v Americe a západní Evropě v levičáckých antirasistických hnutích a mezi univerzitními neo-marxisty. Na desítkách amerických univerzit vyučují intelektuálové z oborů sociologie, filozofie a politologie proti-bělošské kurzy Critical Whiteness Studies.
Proniká i do Evropy. Na prestižní univerzitě Kings College London vyučuje Whiteness Studies neomarxistický profesor Richard Dyer, který je také výrazným aktivistou gay a lesbického hnutí v Británii. Dyer přednášel i v České republice a oslovoval zde umělecko-levičáckou komunitu svými chorými názory.
V jednom rozhovoru Dyer uvedl: "Myslím, že se toho hodně změnilo a že v západním světě zastávají lidé s černou pletí různé významné pozice. Je to velký rozdíl a je to velmi důležité. Bílí se posouvají z centra na okraj. A tak by to mělo být. V centru by neměla být žádná konkrétní skupina."
Podle této levičácké filozofie je dobře, když v Africe vládnou černoši, na Blízkém východě muslimové, ale už není přípustné, aby si v Evropě vládli bílí lidé, kteří jsou tu doma. Vládnout by tu měl multikulturní internacionální socialismus a v jeho čele směska černochů a jiných imigrantů, feministek, homosexuálů a neomarxistických intelektuálů.
Pokus o genocidu bílých
Neomarxistická sociololožka Ruth Frankenberg napsala, že bělošství je sociální konstrukt, který je tvořen "sérií ustálených jevů produkovaných historicky, sociálně, politicky a kulturně". Takže kdo chce odstranit bělošství, musí postupně dekonstruovat, rozložit a převrátit veškeré tradiční historické a společenské vazby, konzervativní hodnoty, tradiční kulturu a etnickou jednotu bílých národů.
Neo-marxismus chce systematickou destruktivní kritikou a stimulováním pocitů viny postupně rozložit bílou identitu tím, že zboří přirozené vazby a zpřetrhá kořeny. Neomarxističtí levičáci doufají, že bez těchto pout bílá společnost ztratí svou identitu, přirozený pocit příslušnosti ke své skupině, a postupně se rozplyne v internacionální multikulturní záplavě barev a ras.
V podstatě jde o pokus o etnickou a kulturní genocidu bílých lidí, kde místo zbraní a fyzické likvidace jsou využity sofistikované a zákeřné metody psychologie a psychoanalýzy, sociálního inženýrství, propagandy a manipulace.
Budeme to jen mlčky a bezbranně sledovat, nebo se začneme radikálně bránit této chorobě ? Buď vyhladíme rakovinu až do poslední zhoubné buňky, nebo zahubí ona nás. Jiná varianta neexistuje.
|Autor: Redakce|Zdroj: white-media.info|3.1.2015|
