První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Nacionální socialismus a ženy

Redakce se po návratu z dovolené se zájmem začetla do diskuse po filmem Eartlings a to především do části, věnované ženám a sexismu, který prý v NS jako ideji již je obsažen, přičemž ze sexismu údajně vychází některé rysy Nacionálního Socialismu a tudíž je zavrženíhodný.

Zkusme se tedy na věc podívat (již před časem byly hlasy ptající se, jak to s těmi ženami v NS je). Ještě než začneme, je nutno zdůraznit a chtít po tobě, pozorný čtenáři, abys vzal na vědomí, že obecně ne vždy je idea (či soustava idejí) totožná s hnutím, které se k ní hlásí.

Opět se jedná o oblast, kde lze říci, že co hlava to názor. Mezi našimi kamarády nalezneme postoje ženy zcela degradující na roditelky bojovníků, které nemají nejmenší právo do něčeho „strkat rypák“ a tudíž vše veřejné včetně politiky a jejího výkonu patří mužům, těm hybatelům dějin. Někteří aktivisté NS ovšem zaujímají hledisko mnohem přátelštější a přistupují k ženám s úctou, vyslechnou jejich názory a berou je na vědomí. Chtělo by se říci, že první postoj je ryze „náckovský“, avšak světe div se (či spíše antiautoritáři div se) obdobné názory jsou i ve většinové společnosti velmi často zastoupeny. Zřejmě je to dáno tím, že se tito lidé nesetkali s jiným typem ženy než s koketnými povrchními bytostmi, zcela nechápajícími vyšší záležitosti jako je politika, technické obory apod. Takovým nezbývá než doporučit seznámení se s dívkami a ženami s větším rozhledem a jistě zjistí, že i ony umí k mnohému promluvit velice inteligentně.

Je jasné, že ženy nejsou nic podřadného a nemyslícího (tupé loutky existují napříč všemi vrstvami společností, napříč pohlavími, rasami, vzděláními atp.) a že mohou a umí být důležitými i v dějinných procesech (věda, politika apod.). Proto je nutno na ně nahlížet s respektem a přistupovat k nim zcela adekvátně. Avšak co to je ten adekvátní přístup, že?

Feministky a feministé odmítají veškeré mezipohlavní rozdíly jako vykonstruované a nesmyslné, dnešní „neutěšený“ stav jako produkt patriarchátu a z těchto základů vycházejí při nabízení řešení. On vznik nějakého ženského hnutí a obrody lze z hlediska historického pochopit – dříve ženy skutečně utlačovány byly (lhostejno zda muž svou ženu miloval či nikoliv – její názor na společenské problémy apod. odmítal poslouchat, neboť co žena může vědět, že?) a v mnohých zemích dodnes jsou. A kde je útlak je i odpor. Avšak existují nějaké předem dané úlohy lidí, podmíněné pohlavím?

Odpověď je snadná – ano, existují. Prvopočátky rozdílných rolí muže a ženy se formovaly již na úsvitu dějin lidstva a to v podmínkách dosti primitivních. Žena jako pokračování rodu (ano, zdá se, že ženy byly primárně matkami a muži otci – v primitivních podmínkách šlo vždy o bezprostřední přežití) musela být vzhledem k těhotenství či péči o potomky uchráněna nebezpečných situací a proto muži byli pověřeni tím nebezpečenstvím, přičemž v obojím byla naprosto stejná důležitost a nikdo se nepozastavoval nad tím, že žena sedí doma když muž někde shání potravu – dělba práce za účelem přežití byla jasná a snadno pochopitelná a především bylo snadné oprávněnost této dělby ověřit. Netřeba se nyní procházet historií a ukazovat si jak byly role přirozeně či uměle stále izolovanější od sebe navzájem atp. Od úsvitu dějin uběhla již pěkná řádka let a lidstvo vytvořilo civilizace, které zanikly a přišly další a tak dokola. Snad jen můžeme poukázat na zajímavé vztahy u předkřesťanských Germánů (no jo, zase ta „náckovská“ germanofilie), kdy v kostce řečeno žena byla paní domu a tam měla velké slovo, disponovala majetkem a mohla stejně jako muži vést soudní spory s kýmkoliv, směla dědit, když chtěla, mohla s muži vyrazit do války, sama si mohla určovat koho si vezme a koho ne a přitom všechny tyto možnosti jí nikterak nebránily v mateřských povinnostech – no nebyla to krása?

Ale zpět k dnešku. Dnešní doba je v oblasti mužských a ženských rolí směsicí přirozených i umělých „produktů“ dějin, podle nichž žijeme. To co dnes bereme jako přirozené je mnohdy skutečně uměle vytvořeno a je tedy dobré toto vše identifikovat a na tomto základě jít dál.

Je ovšem zcela jasné, že vždy budou ženy jediné, kdo může rodit (odhlédněme nyní od mimoděložních těhotenství, klonování, mužského těhotenství apod.) a to samo o sobě je natolik důležité, že se této přirozenosti lidstvo jednoduše zbavit nemůže. Na ženu těhotnou je nutno brát ohledy více než na jiné lidi, je nutno matce dát veškerou podporu a chovat k ní úctu neboť ona je polovinou budoucnosti (druhou polovinou je muž a jejich budoucnost: dítě). To přirozeně v dnešní době ovlivňuje i možné pracovní nasazení či řekněme obsazení. Skvělá pracovnice nezřídka o místo přijde kvůli těhotenství a následné mateřské. Je to spravedlivé? Zřejmě ne, ale bohužel je to i pochopitelné z hlediska zaměstnavatele (existují ovšem různé alternativy – např. dočasné zaměstnání jiné osoby po dobu mateřské dovolené – toto by mělo být aplikováno co nejčastěji a jistě by bylo vhodné, aby vznikly zákony či jiné páky na zaručení fungování této alternativy).

Narazili jsme zde na pracovní proces, jehož se ženy zúčastňují teprve krátce (z hlediska historie) – během této doby dokázaly, že pracovat umí, avšak dokázaly i skutečnost, že něco jako „mužské“ a „ženské“ práce opravdu existují. Lhostejno, zda je to kvůli historickému vývoji, který ženy mohl v důsledku patriarchátu oslabit v samostatnosti a socialisaci – dnes tyto rozdíly zkrátka a dobře existují (a je nutno s nimi kalkulovat) i když mohou být hlasy tvrdící, že tomu tak není (přičemž druhým dechem připouští rozdíly svalováním viny právě na patriarchát). Jsou práce, jimž se ženy obecně vyhýbají (např. těžký průmysl) a práce pro něž se hodí lépe (administrativa). Samozřejmě nelze toto brát jako absolutní pravdu neboť ženy pracující v „těžkých“ odvětvích jsou dnes celkem časté a naopak muži dnes přijímají role, dříve příslušející především ženám. A je to tak správně – každému co jeho jest. Přesto tito lidé, vstupující do oblastí „ryze ženských či mužských“ musí počítat s tím, že jako atypický vzorek pracovní síly budou pod drobnohledem zaměstnavatele.

Obecně vzato, my, jako NS, chceme lidstvo zdravé a svobodné – to se týká jak mužů tak žen – a nová doba, kterou chceme nastolit bude vycházet z přírodních zákonů (žena – matka, muž – otec), avšak civilizační výdobytky též nechceme zahazovat (pracovní příležitosti, technologie, lékařství…). Nacionální Socialismus se snaží najít symbiozu mezi přírodními zákony a civilizačními procesy (proto veganství a rostlinné zemědělství, proto silné uvědomění o historické a rasové identitě). Proto lze říci následující:

Ženy, jako polovina lidstva pochopitelně mají stejné právo podílet se na chodu společnosti ve všech sférách avšak z přirozenosti vzniklé role nelze nikdy odbourat.

Chce-li žena vzdělání – nechť je jí umožněno stejně jako muži. Chce-li žena do politiky – nechť je jí to umožněno stejně jako muži, jistě má hodně co říci k politickým procesům. Nikdy však nesmí ani muž, ani žena zapomínat na svou rodičovskou úlohu. To je základ z nějž se nelze vymanit. Dnešní společnost skutečně obsahuje řadu nesmyslných předsudků (již jsme hovořili o rasových předsudcích jako o historií vyvinutém sebeobranném mechanismu – rasové předsudky jsou správné ve své základní podobě) a vůči ženám jsou tyto předsudky naneštěstí velmi časté. Např. opravdu ubohé vtipy o blondýnách (kdo ví, zda se zde neprojevuje rasismus či jakási závist různých jiných ras, stálo by za to tuto problematiku trochu rozebrat) či stále zakořeněný a ničím nepodložený názor, že žena má být u sporáku a nic jiného nedělat (přitom ženy dávno dokázaly, že pracovat umí, že se umí vzdělávat stejně jako muži atp.). Toto jsou předsudky, vůči nimž je nutno bojovat neboť žena je stejně důležitá jako muž a pokud dnešní společnost na danou problematiku takto nenahlíží, víme již, co NS „opraví“ jako další věc.

Naším ideálem je „tradiční“ rodina, kde jsou role opravdu rozděleny a i když je rozdílení do veliké míry ovlivněno přirozenými úlohami, přesto je uvnitř rodiny většina věcí rozdělována individuálně na základě schopností, časových možností a především na základě dohody. Říkáme-li, že žena má být brána s respektem, pak je nutno jí vycházet vstříc (stejně tak žena má vycházet vstříc muži) na základě individuálních podmínek každé rodiny a každého vztahu.

Uřvané feministky, mnohdy motivované svou frustrací a pocitem ukřivdění (pochopitelně ne všechny jsou takové) ve svých útocích na současné tzv. stereotypy, dochází velmi daleko. Některé tvrdí, že jsou muži zcela k ničemu což je prý dokázáno vědeckým výzkumem, jiné se chovají přecitlivěle při obsazování pracovních míst asi jako cikáni při svém svalování vlastní neschopnosti na rasismus většinové společnosti. Kam až může feminismus vést jsme zveřejnili již dříve a takovéto extrémy jsou nebezpečné stejně jako ostatní protievropské a multirasové spolky neboť vedou pouze k rozkladu zdravé společnosti (což lze pozorovat na každém kroku kolem nás). Feministky se dokonce mnohdy dopouštějí falzifikace dějin pro své cíle. Například když v roce 1998 v Pekingu (zajímavé, že zrovna v Pekingu) proběhla konference o ženách s názvem Žena 2000, bylo v úvodu závěrečné zprávy uvedeno, že „hnací silou demokratizačních změn (v r. 1989 pozn. H8edgereich) byla rostoucí síla ženských a feministických organizací a spolků“. Takže sametovou revoluci nám tu provedly feministky, pokud jste to nevěděli. Jak to bylo se sametovým podvodem jistě víme všichni a proto snad není nutno tento nesmysl dále rozvíjet.

Velmi oblíbené je u mnohých feministek vynalézání nových, „korektních, nesexistických“ výrazů v různých jazycích. U nás se mezi nimi před delším časem vedla diskuse o diskriminaci žen v češtině, když „ženy byly“, jde-li o čistě ženskou skupinu, avšak stačí, aby se objevil jeden jediný muž a už se musí psát „oni byli“. Jeden muž a hned se musí měnit „I“ v tvarosloví! Jaká to diskriminace!

Pro vykreslení naprosto zoufalé situace žen v západních zemích se feministky chytají i případů odmítnutí ženy při pohovoru. Okamžitě jde o diskriminaci a zaměstnavatel je „sexistické prase“ – opět lze nalézat paralely s procikánskými spolky. O tom, že zaměstnavatel si může vybrat koho chce se mluvit nesmí, neboť to feministkám nejde na ruku. Soudním procesem vymohou dané ženě pracovní místo (to tam chudák bude mít asi moc fajn pracovní prostředí, když se ví jak se na své místo dostala) a pak si napakují kapsy granty a dary všemožného druhu. Paradoxně tak tyto organizace prohlubují propast mezi muži a ženami (koneckonců i ty vtipy o blondýnách se ženským aktivistkám hodí – opět důkaz sexismu v západních zemích!).

Velmi zajímavé jsou závěry některých druhů feministek, tvrdící, že za veškerým utlačováním žen ve světě stojí bílý muž. Drzost, nezodpovědnost a naprostá zcestnost tohoto tvrzení je do očí bijící, avšak zde by se jistě dal vystopovat původ takového nesmyslu. Tomuto tématu se budeme jistě v budoucnu ještě věnovat: je velmi zajímavé.

Dnešní článek ukončeme tak, že nahlížet na ženy jako na nesvéprávná stvoření je naprosto zcestné, naproti tomu vidět je jako systematicky utlačované a drcené, je též pomýlené. Boj proti šovinismu a předsudkům vůči ženám je správný a nacionální socialista by si měl tyto věci uvědomovat. Chceme-li svobodnou společnost, chceme i svobodnou rodinu.


|Autor: Redakce| Zdroj: h8edgereich.wordpress.com