Narodil se 31. října 1932. Jeho otci, Josefu Skružnému, bylo v té době hodně přes šedesát let a byl známým novinářem, spisovatelem, dramatikem a vydavatelem a v neposlední řadě českým fašistou. Do tragédie roku 1945 vyrůstal Elmar v přepychu, jelikož jeho otec byl velice zámožný a k jeho rodině patřily služebné, zahradník, řidič, ale také návštěvy významných osobností.
Byl členem Kuratoria a jeho oddíl se pravidelně účastnil výměnných pobytů oddíly HJ. Spolu se svým bratrem byl vychováván k v duchu árijských hodnot a v úctě k nim. Těm se také nikdy, narozdíl od svého bratra, nezpronevěřil. Bratr Josef krátce po svatbě se ženou z komunistické rodiny „zapomněl“ na hodnoty, které uznával jeho otec, stal se členem KSČ, lidových milicí a dokonce i soudcem z lidu. Elmar s ním až do jeho smrti v roce 2003 nepromluvil a hluboce jím pohrdal.
Po otcově smrti si přísahal, že jej pomstí. A celý život vedl svou, jak jí nazýval, „soukromou válku“. Pro svůj kádrový profil byl vyloučen z reálného gymnázia a vystudoval střední průmyslovku. Bylo mu zabráněno studovat vysokou školu a musel nastoupit do zaměstnání k rýsovacímu prknu. Tuto práci nenáviděl a šťastnou náhodou se mu podařilo dostat se na Lesnickou fakultu ČVUT i díky kádrovákovi, který „zapomněl“ na stížnosti ze zaměstnání, že „člověku, který odmítá členství i v tak masové organizaci, jakou je ROH, je umožněno studovat na vysoké škole“. Tu také řádně dostudoval.
Po studiích pracoval nějaký čas „u lesa“ na Slovensku. Zde se seznámil s mnoha lidmi, kteří sdíleli stejné hodnoty. Šlo především o bývalé Gardisty. Spolu s nimi podnikal i různé akce proti systému v podobě letáků, tiskovin, ale i přímé diverze. Pak následovala vojenská služba. Během ní došlo k osudovému setkání. Kontaktoval jej člověk jménem Walter. Byl to bývalý příslušník SS, který pod falešnou identitou působil v československé armádě. Věděl o mnohých Elmarových aktivitách, a nabídl mu členství v nástupnické organizaci SS. Elmar podepsal přísahu a spolu s Walterem a několika dalšími pak podnikli mnoho diverzních akcí. Při jedné, na níž Elmarovi účast striktně zamítl, Walter zemřel.
Dvakrát dva roky strávil jako disident v komunistickém vězení v Plzni Na Borech. Poté pracoval již jen v dělnických profesích. Bohužel se v písemné podobě nedochovalo takřka nic, co by mapovalo jeho život v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Po listopadu 89 začal spolupracovat s lidmi, kteří mu byli názorově blízcí. Nadšeně komentoval každou demonstraci, každý časopis, každý leták. Do svých tématických složek si pečlivě vystřihoval ústřižky z novin a mnohdy přidal i své komentáře. Každou maličkost vnímal jako krůček směrem k CÍLI. Jeho krédem bylo: „Hoď do vody kámen a svět již nebude nikdy jako dřív.“ Zastával názor, že každá věc má svůj význam. Jako ta kapka vody, která narazí na kámen a po dlouhé době v něm vyhloubí trhliny, může i zdánlivě bezvýznamný čin způsobit revoluční změny. Byl členem mnoha organizací (NA,NSB, Ahnenerbe a další), psal články do desítek časopisů, měl projevy na mnoha akcích. Za audionahrávku „Pravda o lži“ byl odsouzen ke třem letům nepodmíněně. Odvolací soud se protahoval a nástupu do vězení se již bohudík nedožil.
Čest jeho památce!
|Autor: Redakce|Zdroj: odpor.info|3.2.2006|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 6 lety
