70 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora

27.5.2012 uplynulo již 70 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reynharda Tristiana Eugena Heydricha, který svým zraněním následně 4. června 1942 podlehl. K této historické události přináší redakce politicko-informačního portálu odpor.info komentář Romana Elmara Skružné, jenž se celé události věnuje ve svém díle Vzkaz na str. 104 - 105. Zajímavý je taktéž popis celého průběhu onoho osudného dne zveřejněný zde.

Fakt, že byly české vysoké školy zavřeny, si zavinila část české inteligence sama – když se nechala aktivně zatáhnout do některých akcí namířených proti Říši a tím vlastně i proti zájmům vlastního národa. Pokud se týká znovuotevření vysokých škol, stačí si jen připomenout datum – mělo to být roku 1942. A právě téhož roku poslal do Čech samozvaný „exilový prezident“ Beneš paradesantní výsadky z Anglie, jinými slovy – nájemné vrahy. Beneš a jeho zahraniční kumpáni prostě nutně potřebovali nějakou VELKOU AKCI. Jejich chlebodárci na Západě jim totiž často vyčítali, že se v Protektorátu „nic neděje“, že není vidět žádný odpor proti Říši, že lidé normálně žijí a pracují, že mnozí z nich dokonce začínají oceňovat nový pořádek a začlenění do říšského svazku. Když se tedy nenašli dostatečně ochotní vrahové a darebáci doma, byli shozeni na padácích z letadel startujících z Londýna. Mnozí čtenáři jistě znají historii zavraždění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z literatury či filmovéhozpracování–pochopitelně velmi účelově a zkresleně podanou.Již samotný průběh atentátu byl názornou ukázkou „kdo je kdo“. Vrah bývá vždy ve výhodě v důsledku momentu překvapení. V tomto případě se ale oba vrahové přepočítali. Jednomu se zasekl stengun, protože ho v rozčilení špatně složil dohromady, a tak musel zasáhnout druhý, zezadu hozeným granátem. Oba ve svém „hrdinství“ zapomněli, že mají i nabité pistole. Nepoužili je – protože se dali na útěk jako malí kluci. Zcela jinak se zachoval říšský protektor, i když byl těžce raněn. On i jeho řidič (poddůstojník SS Klein) okamžitě vytáhli své pistole a zahájili palbu – dokonce oba muže nějakou dobu pronásledovali. Dnes jsou k dispozici dokonce i takové údaje, že v hozeném granátu byly toxické látky, na které pak R. Heydrich zemřel. Vrahové i se svými společníky se pak skrývali jako krysy v kryptě pod kostelem v Resslově ulici a nechali za sebe pykat a trpět mnoho jiných lidí: bylo samozřejmě vyhlášeno stanné právo a výjimečný stav – se všemi důsledky, které z toho vyplývaly.

Snad každý zná ještě ze školy onu účelově zmanipulovanou verzi o obcích jménem Lidice a Ležáky. Stopy pomahačů té vraždy vedly opravdu do Lidic a do Ležáků – v Ležákách byly dokonce nalezeny zbraně a vysílačky. Je nutné si uvědomit, že zodpovědnost za tyto události nenesly říšské bezpečnostní složky, ale – jak už jsem předeslal – snaha pana Beneše se „zviditelnit“. Tuhle akci mu ostatně vyčítali hned tehdy mnozí jeho lidé. A odsuzovala ji tenkrát naprostá většina lidí v celém Protektorátu. I já si na to velmi dobře pamatuji. O Lidicích a Ležákách se zmiňuji zcela záměrně. Říká se, že zapomínat by se nemělo. To je svatá pravda. V době Vietnamské války srovnali Američané se zemí stovky měst a vesnic leteckým bombardováním. Použili i biologické a chemické zbraně (!) – kupříkladu tzv. defoliant „Agent orange“.

Ale i „práce v terénu“ jim nebyla cizí: každý se může dočíst o postřílení všech žen, dětí a starých lidí z vesnice My-lai a o jejím zapálení. Proč? Protože proti partyzánům nebyli ten den „američtí chlapci“ dost úspěšní. Ostatně něco podobného předvedli američtí ochránci a strážci humanity i v Evropě docela nedávno – oni i jejich spojenci z NATO bombardovali a srovnali se zemí desítky měst a vesnic v Kosovu. V zemi, která je svrchovaným územím cizího státu, tedy Jugoslávie. Letadla a dálkově řízené rakety pozabíjely tolik naprosto nezúčastněných a nevinných lidí, že je to s Lidicemi naprosto nesrovnatelné. Konečně – vždyť na to jsou Američané dávno „odborníci“ – za druhé světové války dokázali srovnat se zemí desítky německých měst, kde nebyl jediný voják nebo významný vojenský objekt, a doslova zaživa upálit statisíce civilních obyvatel. A Hirošima a Nagasaki? Kolik by se tam asi „vešlo“ těch tolikrát nesmyslně připomínaných Lidic? Když Izrael vojensky obsadil části všech zemí, se kterými sousedí, Spojené státy a NATO mlčely, a nejen to: dokonce poskytují židům materiální, finanční i vojenskou podporu a pomoc.Nebo by je snad mělo zajímat, kolik „Lidic“ je na okupovaných územích? Mohl bych samozřejmě jmenovat další příklady a jít třeba i trochu dál do evropské či americké historie. Každý stát a tím spíše velmoc dělá obyčejně všechno pro to, aby dokázala, že kdo má moc, má i právo. Jde jen o to, že není tak docela jedno, KDO onu moc má.



|Autor: Redakce|Zdroj: skruzny.wordpress.com|27.05.2012|