Snad ti nedělají starosti cizí názory, ptal se legendární Richard Feynman v názvu své svérázné autobiografie. Z cizích názorů má evidentně těžkou hlavu novopečený senátor a kandidát na presidenta Tomio Okamura. Populární anebo spíš zpopularizovaný podnikatel a showman se stal v minulosti opakovaně terčem kritiky a dohadů. Otazníky se vždy vznášely nad původem jeho majetku. Zvlášť u politika by to nebylo nic neobvyklého. Zatímco běžně se setkáváme s tím, že je politik konfrontován se skutečností, že má majetku víc, než by se slušelo, tak u Okamury je problém opačný: majetku má zase příliš málo.
Už je to víc jak rok, kdy byl Okamurův mediálně pěstovaný obraz úspěšného podnikatele znesvěcen šťouraly, kteří upozorňovali na nepříliš dobré hospodářské výsledky Okamurových podniků a investic. Teď v době, kdy oblíbený čecho-moravo-koreo-japonec shromažďuje podpisy pro kandidaturu na Hrad přišel s podobným obviněním na svém blogu jistý blogger a prý snad také "podnikatel v cestovním ruchu".
Zvláštní je, jakým způsobem Okamura na poměrně nevinný článek reagoval. Sebestředně a arogantně, přesvědčen o vlastní výjimečnosti. Skoro jako by na tomhle šprochu nebylo pravdy jenom trochu a Okamura by byl ve skutečnosti jako Eddie Murphy, když se vydával za milionáře.
Okamura se "vypořádal" s kritikou tak, že začal šermovat se svým (ať už skutečným nebo imaginárním) majetkem a úzkoprse žvlatlat o nemovitostech s výhledem na Hrad a nových Aston Martinech. Jako by to někoho normálního mělo zajímat.
Copak může být pro politika lepší reklama, než když o něm někdo prohlásí, že je "vobyčejnej člověk" a že také žije od výplaty k výplatě stejně jako 60% spoluobčanů? Lze se masám lépe vlichotit do přízně, než ukázat, že vám nemají co závidět a že jste jedním z nich?
Skutečnost, že se kamarádíčkuje třeba s Haškem nebo Němcovou není žádná novinka a proto nelze očekávat, že by se měl stát nějakým postrachem pro vládnoucí aparát. To nakonec odráží i vřelý vztah, jaký k němu chovají mainstreamová média. Pokud by chtěl skutečně "zatočit s tuneláři" jak říká, asi těžko by mu u sebe mafie poskytovala prostor.
Takže o co vlastně jde? Koho má zajímat Okamurův majetek, ať už je jakýkoliv? V politice nebyl, z grantů, dotací ani tunelů neprosperoval. Daňové poplatníky neokradl. Proč se tedy Okamura tak srdnatě bije za zachování iluze vlastní majetnosti?
Stejně jako osel, kterého přimějete k pohybu vpřed, když mu před očima budete mávat hlávkou zelí, reaguje systémem a neoliberální masírkou ujařmený Čech na blištivou iluzi bohatství. Bohatství znamená v atomizované společnosti, kde si každý jednotlivec hájí své parciální zájmy automaticky úspěch. Úspěch znamená, že nás okolní svět uzná, naše ego se cítí naplněno a my pociťujeme štěstí, tedy to, po čem každý touží. Nicméně je to pouze pomíjivý klam. Nic z toho skutečné štěstí nepřinese, ale i iluze štěstí je pro účely politického marketingu velmi cenná. Proto ta nutnkavá potřeba ospravedlnit se před světem, když někdo veřejně zpochybňuje můj sociální status.
Pro některé potenciální a na osobnost presidenta náročnější voliče, to může být signál, že ani Tomio Okamura (stran jeho nejasných politických názorů) není žádným spásným "prorokem", pokrokovým vůdcem nebo vyjímečnou osobností. Jen další z řady ambiciózních, schopných, výřečných lidí ztracených ve světě forem.
|Autor: Travis Bickle|Zdroj: radicalboys.com|27.10.2012|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 7 lety
