Přijela samá dobrá buržoazní společnost s pravdou a láskou ve znaku. Věrná Dášeňka, talentovaný Šípek, Černý, netalentovaný Kocáb, zelený Bursík, Jacques, Schwarzenberg, Vondra, Kalousek, Lobkowitz, Svoboda, Sobotka, vyslanci "kulturní" fronty, pozéři, řiťolezci a další zástupy bezmezných obdivovatelů a utcívačů kultu slavného dramatika. Nechyběl pochopitelně ani mozek celého projektu, slovenský žid, homosexuální aktivista a po roce 68 angažovaný komunista Fero Fenič. Po pásmu patetických, jeho i sebeoslavných projevů a dostatečném ukojení svého kolektivního ega pod nově vztyčenými nápisy, si vzácní hosté navzájem zatleskali a poté, co se dosyta napili a najedli, mohli s klidem na duši celý trapně působící, elitářský komediální akt (ve kterém hrají hlavně sami pro sebe než pro Havlíčka) ukončit s pocitem dobře odvedené práce.
Těžko říct, jestli by si Havel sám přál, aby se po něm necelý rok po jeho smrti přejmenovávalo mezinárodní letiště. Zvlášť, když podle jeho vlastních vzpomínek na letištích a v letadlech hlavně blil. Faktem zůstává, že většina jeho spoluobčanů si to nepřála. Někteří dokonce dali svůj nesouhlas demonstrativně najevo ať už dříve nebo během dnešního slavnostního aktu. Na názory plebsu se ale nikdo neptá. Ilumináti rozhodli, a tak tu máme letiště Václava Havla, stejně jako jsme měli třeba Stalinův pomník. Historie nám ukazuje, že kult osobnosti většinou nepřežívá nebožtíka moc dlouho. Můžeme jen tipovat, o kolik přežije název letiště trvání letenské fronty na maso.
|Autor: Travis Bickle|Zdroj: radicalboys.com|6.10.2012|
