Dochází někdy “demokratickým” politikům to, k čemu směřuje jejich politika, dělaná na zakázku kapitalistů? Přemýšleli někdy o budoucnosti těch, kterým dnes vládnou? Zcela určitě ne. Žádný “demokratický” politik nepřemýšlí nad naší budoucností, nad tím, co bude za pár desítek let, nad tím, jaký výsledek jeho současná angažovanost přinese.
Zajímá ho pouze současnost. Kolik dostane zaplaceno, jak se nepředřít, jak se co nejlépe zbavit odpovědnosti za své jednání. Jak co nešikovněji proplouvat stokou, které se říká “parlamentní demokracie”, ale pro kterou existuje vhodnější pojmenování - ŽIDOKRACIE.
Typický demokratický politik už s vědomím, že pro budoucnost voličů neudělá nic, vstupuje do politiky. Vhodným řiťolezectvím a intrikami, či jen svou neoblíbeností, je v žebříčku “důležitosti” postrkován výše a výše, až se jednou do vytoužené poslanecké sněmovny dostane.
Zde je uveden do stavu věcí jsoucích - “držet hubu a krok”. Pravidelné semináře rétorických cvičení a schůze parlamentních klubů vytvoří figuru noblesního “demokrata”, na kterého je potom potěchou se dívat třeba při záznamech z jednání Poslanecké sněmovny. V ní “demokratický” politik celé roky sedí a kouká, občas hlasuje - většinou ani neví o čem - a pak se zlobí, že on ne, že on mačkal ten druhý knoflík. Vyjma hlasování o zvyšování platů poslancům - to se kupodivu všichni trefí napoprvé.
Občas promluví před ostatními stejně vnímavými poslanci, aby vykázal nějakou aktivitu, a aby volič nedůvěřivě nekroutil hlavou, za co že to “demokratický” politik bere přes sedmdesát tisíc měsíčně. Že jeho projev, pokud zrovna nenapadá jinou hašteřivou “demokratickou” stranu, nikoho nezajímá, je vidět z věčně unuděných, ospalých výrazů “elity národa”, kde jen noviny, mobil nebo notebook vnášejí trochu života do těch jinak věru politováníhodných tváří.
Bohužel - na co “demokratický” politik opravdu není připraven, je starost o budoucnost voliče. Zde už program domovské parlamentní strany nemá váhu, zde už rozhodují peníze a vliv těch “nahoře”.
A tak parlamentní loutka schvaluje zákony objednané mocnou nadnárodní lobby, ať už kapitalistickou, či sionistickou. Vlastně je to jedno - obě dvě jsou spolu provázané pupeční šňůrou etnické soudržnosti. Obě dvě se k “demokratovi” dostanou skrze členy zednářských lóží, kde tyto návrhy zaznívají poprvé. “Bratři zednáři” je následně navrhují na schůzích poslaneckých klubů, či je neformálně “tichou poštou” protlačují k těm “správným” osobám.
Občan se pak nestačí divit, co za nepochopitelné zákony a nařízení od “demokratických” politiků slyší a nechápe, proč mu “demokrat” stále podráží nohy. Ale není mu nic platná zloba, protože “demokratický” parlamentní systém slouží jen kapitalisticko-sionistické lobby a občan - výrobní jednotka kapitalismu - má svou nepatrnou cenu pouze před volbami.
To, co občanovi už nikdo neřekne - protože to v zájmu nadnárodní lobby není - je osud jeho budoucnosti i budoucnosti jeho domova. Bílý občan v Evropě ještě stále nechápe nadcházející katastrofu, kterou pro něj kapitál-sionisté chystají. Ti s ní naopak počítají bezpečně, proto se na ni už dopředu připravují.
O co kráčí. Bílý občan netuší, že přes svou nevůli se už stal pevně součástí globálního kapitalistického Systému, který pro klid a výkonnost vlastního podniku přizpůsobí globální politické a sociální podmínky tak, aby kapitál-sionistům plně vyhovovaly. Běloch se dnes ocitl ve firemním hodnocení podniku jako problémový pracovník s velkou mírou individuality, vzpurnosti, a s ohromným potenciálem nebezpečnosti pro vedení podniku. Nadto rozkládá morálku pracujících otroků v rukou kapitál-sionistů.
Kapitál-sionista bělocha propustit nemůže, protože ten by se mu vzepřel a mohl by ohrozit chod podniku. Zabít ho hned také nemůže, protože by to vypadalo, že se mstí za více jak šedesát let starou vzpouru proti managementu podniku. Zaměstnávat ho ale s jeho nebezpečnou mentalitou také nechce. Jak z toho ven? Postupným “odklizením z očí” ostatním zaměstnancům.
Zatímco do Evropy tahá “demokratický” politik - loutka v rukou kapitál-sionistů - nové a nové imigranty, regiony “třetího” světa jsou imigrací zcela nedotčeny. Vše v zájmu kapitálu.
Zatímco potraty v Evropě jsou “demokratickým” politikem plně podporovány, jsou to v drtivé většině jen bílé ženy, kdo tento zákrok podstupuje. Na druhou stranu - je to opět “demokratický” politik, který vyzývá k záchraně dětí z “třetího” světa, k jejich neustálé podpoře. Stejně aktivní a nákladné podpory se bílé evropské dítě nedočká. A nesouhlas s potraty je “demokraty” brán jako výraz extremismu. Vše v zájmu kapitálu.
Zatímco bílý člověk na nátlak “demokratického” politika musí u sebe doma respektovat tradice příchozích imigrantů, imigrant tradice bílého člověka respektovat nemusí. Což mu musíme odpustit - je na nás vyžadována tolerance k jejich chování a každé naše pozvednutí obočí je označeno za projev primitivního rasismu. Vše v zájmu kapitálu.
Zatímco je Evropa zatím plná schopných a vzdělaných bílých lidí, zůstávají zde po studiích studenti z “třetího” světa. Z “třetího” světa, kde doktor nebo učitel je zcela nedostatkovým zbožím. Proč? Vše v zájmu kapitálu.
Zatímco velké procento imigrantů z “třetího” světa žije ze sociálních dávek státu, které platí bílý evropský daňový poplatník, je to zase jen bílý Evropan, kdo je postrkován k vyššímu pracovnímu nasazení - na úkor pohodlného života imigrantů. Vše v zájmu kapitálu.
Protože ani toto nepřesvědčí nedůvěřivé bílé Evropany o jejich již naplánované budoucnosti, přidám poslední fakt.
Imigrace do bílého teritoria je černým bahnem, které bude postupně zaplavovat naše města, ulice, domy. Bílí to dnes řeší vystěhováním se z uličních bloků, ze sídlišť - mimo aglomeraci - do satelitních městeček. Ale černé bahno se nezastaví a postupně zaplaví i tato útočiště. Bílí utečou do vesnic, do lesů, kde budou stavět nové domy, ale černé bahno se jednou dostane i tam.
Bílý člověk, i když si to nechce přiznat, dnes utíká před realitou do soukromí, kde chce žít svůj život podle evropského normálu, mimo úděsnost dnešní doby, mimo dosah černého bahna. A marně se domnívá, že tomuto bahnu uteče, že se mu schová. Není tomu tak.
Bílý člověk má zmizet z povrchu země, a pokud nepovstane, zahyne. Zahyne v zájmu kapitálu.
”Demokratický” politik proti tomu nic neudělá, protože “demokratický” politik proti tomu nic dělat nemá. Proto má svou nezbytnou “poslaneckou imunitu”, která ho zbavuje zodpovědnosti za jeho politickou činnost. Židokracie. Nic víc.
Pokud se nechceme utopit v černém bahně a splnit sen kapitál-sionistům, postavme se na odpor! Pokud chceme zachránit budoucnost bílého evropského člověka, musíme vybudovat z Evropy pevnost. Pevnost Evropa - jediná záchrana bílých Evropanů.
Tomuto cíli je třeba podřídit vše. Ještě není pozdě. Ještě máme naději na záchranu. Pevně v to věřím! Evropský člověk bude opět svobodně dýchat a zbaví se jha otroctví kapitalismu. “Demokratický” pohůněk kapitál-sionistů nám už nebude vrážet kudlu do zad - utopí se sám v černém bahně za hranicemi naší pevnosti jménem Evropa!
|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|25.12.2012|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 7 lety
