Evropa bez Národního socialismu?!

Evropa s národním socialismem. O tom musel slyšet každý. Každý o tom něco četl nebo viděl nějaký ten tendenční dokumentární film z produkce vítězů WWII. Hodně lidí něco slyšelo i z vyprávění prarodičů. Co jsem se ale opravdu nikde nedověděl – či jsem špatně hledal – je pojem ‘Evropa bez národního socialismu’. Sem tam se historici jen tak mezi řádky zmíní o tom, že  – kdyby, tak by.. – nebo některý z přeživších sympatizantů NS a zároveň pamětníků tehdejší doby se řečnicky zeptá: jak byste to řešili VY? Odpověď samozřejmě nikdy nedostane..

Ano. Dokázal by někdo dnes odpovědět na otázku, jak řešit katastrofální situaci tehdejší doby? Odpovědí bude: “Co? Co tím jako myslíte?”

Koho z našich opozičníků kdy napadlo zabývat se třeba také historickými a politickými souvislostmi, které vložily moc do rukou národního socialismu a jeho vůdce, Adolfa Hitlera? Není pravdou, že 99,9 % těchto lidí o tom nic neví? A není pravdou, že Židé, kteří naopak ví až příliš, jim tyto skutečnosti ostražitě tají? Dokonce pod hrozbou trestního postihu?

Je velice snadné v dnešní době, v křesle u televize, či u knih, do sebe soukat židovskou propagandu a jejími lživými argumenty pak mlátit “hloupé nácky” po hlavách. Je velice snadné kroutit hlavami, ťukat si prstem na čelo a hlasitě se divit, jak ještě v dnešní době může někdo věřit “takovému zlu”. Ale stejně snadné je vás vyvést z omylu..

Ví někdo o tom, že Německo podepsalo mír v první světové válce s naprosto nepřijatelnými podmínkami? Že pro velkou část obyvatelstva to bylo zděšení? Že mírové podmínky brali jako obrovskou křivdu? Německo bylo roztrháno na kusy. Navíc v zemi se stále více rozmáhal komunismus šířený Židy a s planoucí revolucí, která etablovala separatismem Bavorské republiky. Vzkvétající říše kancléře Bismarcka byla minulostí a s ní i vše, v co Němci ještě věřili. Inflace a válečné reparace dostaly poválečné Německo do takové potupy, jakou nepoznal jeho lid po stovky let. Židovští komunisté šířili anti-němectví a anti-vlastenectví. Burcovali německou dělnickou třídu k občanské válce, k boji proti “buržoazii”, k boji proti soukromému vlastnictví, k boji proti Německu, k boji proti národnímu uvědomění. K boji proti hodnotám, které nebyly produktem kapitalismusu – nýbrž proti hodnotám, které nevoněli Židům z proletariátu.

V lednu 1923 Francie a Belgie obsadily německé Porúří a začaly drancovat tamní zásoby uhlí. Přitom docházelo k tyranizování místního německého obyvatelstva neustálými excesy okupačních vojáků. To, spolu s inflací a stabilizací měny na úkor německé početné dělnické třídy, vyvolalo nepokoje, které zachvátily celé Německo. V mnoha částech země docházelo k otevřeným střetům mezi armádou a policií na jedné straně a dělníky na straně druhé. Po srážkách zůstávalo na ulicích mnoho mrtvých. Zatímco německý hladový dělník umíral na ulici, bohatí občané se znovu bavili v barech, v nočních podnicích s lehkými děvami, znovu si užívali přepychu a bohatství. Slova židovských komunistů tak dopadala na úrodnou půdu a zcela falešně – většina boháčů byla židovského původu – obracela v dělnících nenávist k německému národu, který si jich podle rudých našeptávačů nevážil.

A v této době povstal muž, který pochopil, že židovské komunistické vedení, které dělnickou masu vedlo vstříc bratrovražedné občanské válce, je největším zlem pro civilizovaný svět. Jak by Německo dopadlo v nastalé anarchii, se mohl každý přesvědčit o pár let později ve Španělsku. A komu to ještě nedochází – židovští komunisté agitovali masy nezaměstnaných proti svým bratrům a sestrám po celé Evropě. V mnohé evropské zemi té doby hořel plamen revoluce zapálený židovskými rudými štváči, kteří neváhali své ovce postavit tváří v tvář svým národním soukmenovcům. Jen pro jednu nereálnou ideu židovského utopisty Karla Marxe, ve které Židé viděli své vysvobození.

V meziválečném Německu fungovala pětimiliónová komunisticko-bolševická nelegitimní armáda, zvaná Bojovníci Rudé fronty, a navíc třímilionová armáda sociálně-demokratických bojovníků (tehdy umírněnější obdoba komunistů), s názvem Černo-rudo-zlatí. Hitler věděl, že je třeba začít rychle něco dělat. Pokud se Německo nemá změnit v bratrovražedné peklo občanské války – mezi žido-bolševiky a židovskými sociál-demokraty vedenými zaslepenými ovcemi na straně jedné a ostatními Němci na straně druhé. Vítězství bolševismu by znamenalo obrovskou katastrofu – nositele civilizace by zašlapalo na mentální úroveň tříletého dítěte a autoritativní vláda Židů v Německu, spolu s tou v Sovětském svazu, by se staly středobodem bolševického světa. Zbytek Evropy by tomuto šířícímu se moru podlehl během pár let. Zcela jistě by tomuto faktu přispěl i krach na burze a deprese světové ekonomiky na přelomu dvacátých a třicátých let. Že si Židé bratrovražednou válku Evropanů skutečně přáli, dokázala pozdější léta.

Hitler s jeho národním socialismem však začal šířil jinou ideu. Proč dělit rodinu na kasty? Proč nemůže každý člen rodiny dělat to, co umí nejlépe, a takovým způsobem, aby tím každodenně pomáhal své rodině i svému domovu? Proč ničit Německo, proč zatracovat vlastní národ? Proč nevyužít své schopnosti? Proč ze sebe dělat slabocha? Proč všechno svádět na bohaté? Chyba není v bohatých. Chyba je v Systému! Řešením není eliminovat schopného podnikatele a zabavit mu majetek jen proto, že svou pílí a nadáním dosáhl většího úspěchu než ostatní. Řešením je zničit kapitalismus. Řešením je přesvědčit bohatého a schopného podnikatele o tom, že by svým umem měl prospívat i své rodině a domovu. Prostě – aby kovářova kobyla nechodila bosa.

Takový podnikatel by měl přestat vykořisťovat soukmenovce z vlastního národa, z vlastní rodiny. Na základě sociální a národní solidarity, kterou by měl ke svému pokrevnímu spoluobčanovi cítit, si musí uvědomit, že i ten nejprostší člověk v národě je součástí stejné rodiny, ze které oba pochází. Také by se kromě vlastní kapsy měl začít starat i o budoucnost svého domova, svého rodného státu, ve kterém podniká. Uvědomit si, že je třeba přispět na jeho obranu, na jeho bezpečnostní složky, které zaručí ochranu jemu, jeho firmě i jeho zaměstnancům.

Stejně tak by národně-sociální dělník měl vědět, že dobré organizační schopnosti jeho zaměstnavatele mu zaručí jistotu obživy, a že svou poctivou prací hlavně on přispívá k zisku zaměstnavatele. K zisku, ze kterého zaměstnavatel vyplatí dělníkovi poctivou mzdu odpovídající jeho práci, a zaplatí státu na ochranu a bezpečnost, která zajistí dělníkovi slušný, bezpečný život. Vše má tedy svůj význam, každá práce má své opodstatnění, ať je vědecká, manuální či organizační. Každá by měla přispívat společnému prospěchu lidu i země.

A nakonec – nakonec je tu státní vláda, která s vědomím plné zodpovědnosti k vlastnímu národu a s ním spojené soudržnosti, má pracovat “podle své nejlepší vůle a svědomí, k požehnání a blahu jim svěřeného lidu” a společného domova, tedy státu.

Bohužel – Židům, ať kapitalistickým, či bolševickým, se tato idea nelíbila. Tedy – v jimi okupované Evropě a USA. Nepočítala totiž s udržením moci v jejich nenechavých rukou. Bílému člověku tedy nebylo dopřáno zbavit se nadvlády ani bolševiků, ani kapitál-sionistů, kteří dodnes bezohledně drancují Evropu. Její kulturu, její morálku, její obyvatelstvo..

A ještě něco. Mnoho lidí se nemůže smířit s okupací Čech a Moravy německou mocí. Prý to bylo hrozné a padlo mnoho stovek lidí. Jak by se asi tito lidé postavili faktu, že už v polovině třicátých let minulého století byla v Československu neuvěřitelná koncentrace žido-bolševiků, kteří osnovali revoluci a převzetí moci? Stejně tak tu bylo velmi mnoho českých fašistů. Bez zásahu Hitlera by tu vypukla úplně stejná občanská válka jako ve Španělsku, s mnoha desítkami tisíc mrtvých. Navíc by s touto občanskou válkou přišli i materiální škody – vlivem zásahu neschopných “demokratických” pantátů. Katastrofa by byla tedy několikanásobně větší, než za německé okupace! Kromě toho – za ní trpěli v naprosté většině žido-bolševičtí štváči a až neuvěřitelně naivní političtí negramoti, vzývači “demokracie” a Beneše. Ano, toho Beneše, který svou stupidní naivitou “demokratického” politika nepředpokládal ani okupaci Němci, ani poválečnou okupaci bolševiky.

Pro všechny “intelektuály” a “humanisty” je tedy snadné z křesla u televize nadávat “hloupým náckům”. Ovšem ale až poté, co sami předloží svůj recept na přežití evropské civilizace a evropské kultury, v jejichž zbytcích se těmto posměváčkům tak moc líbí, společně s receptem na zachování lidské důstojnosti všech vrstev obyvatelstva DOBRÉHO a POCTIVÉHO CHARAKTERU, v těžké době po první světové válce..

Jak byste tedy VY řešili katastrofální dějinnou situaci té doby?! No schválně..


|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|15.1.2013|