Představme si, že by se to všechno nedělo...

Následující text pochází z jedné internetové diskuse a byla by jistě škoda, aby nebyl zveřejněn jako samostatný článek. Jedná se o věcný komentář, kterým autor odpovídá jistému “vlastenci-hraničáři”. Text je v nepozměněném tvaru, pouze na konci byl doplněn o další autorův text ze stejné diskuze. Věřím, že zaujme nejednoho z vás.

Odpovím ti tedy ještě zbytkově na pár dotazů. Jsem rodilý Čech a prošel jsem stejnou školní a mediální vlasteneckou výchovu stejně jako ty, určitě jsem zažil ještě více té komunistické propagandy než ty. Přiznám se ale, že jsem opravdu hodně na pochybách co se týče mého češství, když někdo tvrdí, že mám jako “Slovan” kulturně blíže k Ukrajincům, Srbům, Chorvatům, Rusům atd. U toho narážím, to je fakt, cítím se jako Čech, ale kulturně a historicky mně připadnou nejbližší sousedící jihoněmecké oblasti. Připadá mi ten křečovitý slovanofilský nacionalismus trochu ujetý. A přiznám se, že se jako Čech stydím za naše “vlastence” a za současnou politickou reprezentaci země, doslova jimi pohrdám. Na druhé straně mám Čechy rád, mám tu blízké, kamarády atd. I mezi nimi jsou typicky zmanipulovaní lidé jako jseš ty, tvůj nacionalismus je v naší zemi obvykle standard mezi lidmi (akorát ne tak extrémní). Kdybych k téhle zemi už opravdu neměl žádný vztah, tak sem ani na diskuzi nechodím a mávnu nad tím rukou.

Možná mám jednu “výhodu”. Ty se sice němčiny štítíš, ale já jsem si němčinu sám dobrovolně osvojil skoro jako mojí druhou mateřštinu, v Rakousku i Německu mě všichni považují za Vídeňáka. Jsem přesvědčený o tom, že nebýt téhle jazykové bariéry u tebe, dostal bys na věc trochu střízlivější názor, mohl by ses podívat na Čechy a naši historii také trochu jakoby zvenčí, a zjistil bys, že my Češi si o sobě opravdu myslíme, že jsme pupkem světa. A získal by sis mezi Němci nebo Rakušany třeba přátele. Zjistil bys, že ti zdaleka nejsou tak nacionalisticky zaujatí jako průměrní Češi.

Znám se třeba i osobně s předsedou rakouské pobočky “Landsmanšaftu” Zeihselem (protože jsem kdysi tlumočil rozhovor s jednou českou TV společností), a dokážu si samozřejmě srovnat, že sudetoněmecké spolky si svojí situaci také trochu podají po svém, ale nedá se to srovnat se šovinismem a lhaním Klubu českého pohraničí a spol. Přál bych ti, aby sis někdy mohl o tom udělat obrázek a srovnat to.

Psal jsi, že “henleinovci” dělali problémy. Ale ne bezdůvodně. Jenom náznakově, kde se vzaly jejich motivy:

Nejdříve v roce 1918 Češi sestavili bez voleb parlament bez československých Němců, aby si mohli schválit pozemkovou reformu ve svůj prospěch. Značná část půdy pak přešla do čistě českých rukou.

V březnu 1919 se konala generální stávka českých Němců vyvolaná zasedáním vídeňského parlamentu, československé vojsko zasáhlo – střílelo do bezbranných demonstrantů, celkem postřílelo 54 civilistů.

Čsl. legionáři se hromadně vypravovali do pohraničí a pořádali tam demonstrace a vyvolávali střety, ničili památky a pomníky.

Po roce 1918 byly podniky patřící německy mluvícím občanům zdaňovány nepoměrně více než podniky české, státní zakázky dostávali jen Češi, stát podporoval v hospodářské soutěži vnitrozemská česká města před německými. Na základě zákona o státním jazyce byli propouštěni Němci ze státní správy a nahrazováni Čechy. Do pohraničí se dosazovali čeští úředníci a zakládaly se zde i v čistě německých sídelních oblastech nové české školy. V době hospodářské krize se česká vláda starala především o záchranu firem v českých rukách. V zimě 1932/1933 tvořili českoslovenští příslušníci německého jazyka plné dvě třetiny lidí bez práce v celé ČSR. Počet nezaměstnaných Sudetoněmců byl větší než celkový počet nezaměstnaných ve Francii. Československo bylo v absolutním počtu nezaměstnaných v roce 1934 (700.000) čtvrté na světě (!!!) po USA, Německu a Velké Británii. Zatímco ale v Německu se díky nacionálnímu socialismu podařilo z původně 6 milionů nezaměstnaných dosáhnout v roce 1936 plnou zaměstnanost, museli čeští Němci jen šilhat za hranice, protože doma se situace zlepšila jenom částečně a vysoká nezaměstnanost v Sudetech nadále setrvávala, zatímco ve vnitrozemí ČSR klesala.

Konrad Henlein a jeho strana byl až do roku 1936 zastáncem nového, spravedlivého národnostního uspořádání v RÁMCI (!!!) ČSR, teprve později se přiklonil k národnímu socialismu a k separatistickým tendencím a orientoval se na Říši. A není divu, přestože SdP dostala v roce 1935 při volbách absolutně nejvíc hlasů v celé ČSR, nedostalo se jí adekvátnímu zastoupení ve vládě. I tak ale požadavky v memorandu SdP z června 1938 byly českými šovinisty zamítnuty – požadovalo se zde rozdělení státu na autonomní jazykové oblasti. Doporučuji každému si tohle memorandum stáhnout někde z internetu a objektivně jej posoudit. Když se k návrhům SdP vyjádřili čeští agrárníci v tisku pozitivně, a neměli nic proti tomu s Henleinem o tom jednat, byli šovinisty z Prahy označeni za zrádce národa.


O mobilizaci:

Když 23. září 1938 vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci, na seznamech povolaných mužů byly i desítky tisíc Němců. Jako občané Československa se stejně jako Češi a Slováci měli postavit obsazování pohraničí. V některých útvarech sice nenastoupilo více než šedesát procent Němců, situace by musela být ale zajímavá, kdyby došlo k vážnějšímu konfliktu. Němci v mobilizované čsl. armádě...
Přitom se tak trochu zapomíná na fakt, že československá vláda už 2 dny před mobilizací, totiž 21. září 1938, přijala a akceptovala Hitlerovy podmínky a vzápětí sama podala demisi, její demisi si nevynutil rozbouřený lid, jak se traduje. Mobilizace byla psychologická hra, nemyslelo se na vážný konflikt. A pokud byli českoslovenští důstojníci a vojáci tací vlastenci, kteří chtěli bojovat za každou cenu, jak si vysvětlíš jejich chování za druhé republiky, před vznikem Protektorátu? Ačkoliv bylo stoprocentně potvrzeno už 8. března 1939, že Wehrmacht chystá na 15. března invazi, nenapadlo „bojechtivé“ čsl. vojsko, aby třeba částečně zničilo vojenskou výzbroj, aby tak nepadla bez výjimky a kompletně do rukou Wehrmachtu!


Odboj a Pražské povstání:

A o tom zbytečném defacto-poválečném teátru zvaném “Pražské povstání” tu řeč už byla. Každý, kdo viděl filmové záběry z Prahy těsně před “povstáním” si udělá obrázek sám. Kdyby k němu nedošlo, nezměnilo by se na průběhu vojenských akcí nic, výsledek by byl stejný. Není divu, že se němečtí vojáci, prchající na západ a zdecimovaní z války, bránili, když na ně z nenadání stříleli civilisté a stavěli se jim do cesty, když v pokoji odcházeli do amerického zajetí! Němečtí vojáci měli jenom jeden zájem – odejít v klidu do zajetí, neměli zájem “válčit” s pražskými civilisty! Kdyby nedošlo k těmhle provokacím, nevšímali by si vůbec domácího obyvatelstva. Zato, když se pak dostali do rukou pouličního mobu, byli lynčováni a věšeni za nohy nad rozdělaným ohněm...

Zeptám se zcela na rovinu. Jaký byl praktický význam a přínos atentátu na Heydricha? Na co se v konečném efektu vlastně celkově zmohl domácí odboj (kromě důkladné zpravodajské činnosti a nějakých těch sabotáží na vlacích apod. s blížícím se koncem války)? Jaký byl vojensko-strategický význam “Pražského povstání”?

Představme si, že by se to všechno nedělo – nekonal by se žádný atentát, nekonalo by se žádné povstání – co by to změnilo na průběhu války a začlenění Čech a Moravy do Říše?

Když si představíme, že by se to všechno nekonalo, nepadlo by v první řadě zbytečně mnoho lidských životů. To je jediný rozdíl z vojenskostrategického hlediska.

Jak by ale naši exulanti tehdy spojencům dokazovali, že český národ s “okupanty” de facto nespolupracuje? Nevytýkali by spojenci Benešovi po válce pasivitu domácího obyvatelstva? To zajisté! A jak by se potom dalo před mezinárodní veřejností morálně “ospravedlnit” vyhnání Němců po válce a utvoření nového Československa v předmnichovských hranicích?

Jinými slovy řečeno, atentát na Heydricha a s tím související odveta a tzv.”Pražské povstání” měly jediný účel – posloužit jako morální ospravedlnění znovuzaložení a uspořádání ČSR podle přání londýnského a moskevského exilu.

Ve svém důsledku toto uspořádání otevřelo dveře bolševizaci země...



|Autor: Hilmar|Zdroj: svobodnyodpor.info|26.1.2013|