1) Federální agenti uvedli, že organizace Order by byla mnohem nebezpečnější, kdyby ses připojil o rok dříve. Jaká byla Tvá pozice v organizaci a co nového si přinesl do Order, že měli takové obavy?
Byl jsem první člověk z rasového hnutí a jediný člen The Order umístěný na FBI seznamu deseti nejhledanějších lidí. To se stalo v době, kdy jsem byl jediný člen Order, který ještě nebyl zatčen. Při zdůvodňování mého umístění na seznam top hledaných byla FBI velmi kreativní ve zveličování mých vlastností. Pokud by byla pravda desetina z toho, co o mně napsali, byl by ze mě špatný Hombre (filmová postava z roku 1967, něco jako Chuck Norris). Zda by byl Order nebezpečnější, kdybych se přidal dříve, je čistě jen jejich dohad. Nemůžeme vrátit čas zpět, abychom zjistili, jestli by to byla pravda.
Moje pozice v řádu byla šéf bezpečnosti. Order se transformoval na podzemní organizaci od poloviny roku 1983. Já jsem se přidal v červnu 1984, v době kdy v řádu žádný koncept bezpečnosti neexistoval, možná s výjimkou Andrewa Barnhilla a Bruce Pierce. Každopádně jsem dostal titul šéfa bezpečnosti, protože jsem vlastnil hlasový analyzátor stresu (detektor lži), který jsem přinesl, když jsem se přidal.
Co se týče nových věcí, které jsem do řádu přinesl, bylo jich pár, ale nic velkého. Byl jsem potápěč námořnictva trénovaný na demolice. Rok po propuštění z námořnictva jsem strávil rok v Nigérii během občanské války. Jsem držitelem 2. stupně černého pásu v Hapkido, 1. stupně černého pásu v Taekwondo a 2. stupně hnědého pásu v kombinovaném Shuri-ryu a Gojo-ryu stylu. Psali, že jsem expert na střelné zbraně. To není zcela pravda, ale s některými umím zacházet docela dobře. Byl jsem celonárodní instruktor sebeobrany pro Americkou asociaci pistolí a pušek, odkud pochází několik členů Order. Učil jsem sebeobranu beze zbraní stejně jako útok pistolemi a puškami na více výcvikách hnutí na jihovýchodě USA. V mém rodném městě Stuart na Floridě jsem měl střelnici, kde byl vítán každý běloch, který měl zájem o výcvik boje s puškou nebo pistolí. Dokonce jsem měl kurzy pro děti, jak útočit s pistolí. Na začátku 80. let jsem strávil nějaký čas ve střední Americe, kde jsem dělal tělesnou stráž pro lidi, kteří vedli guerillové operace proti sandinistům v Nikaraguy. Tyto operace byly vedeny z Kostariky a neměli nic společného s contras vedených americkou vládou. Kromě těchto věcí si myslím, že nepřátelé mají obavy z mé vrozené schopnosti získat si lidi a ty, kteří si myslí, že jsou chytřejší a schopnější, donutit polknout vlastní ego a pracovat společně na dosažení cíle, touhy a odhodlání ke splnění 14 slov.
2) Za jaké "zločiny" si v současnosti vězněn, jaká je výše Tvého trestu a jaké je nejbližší možné datum Tvého propuštění?
Odpykává si 20 let za účast na zločinném spolčení, 20 let za zosnování zločinného spolčení a 20 let za zastrašování. Po lopatě řečeno, odpykávám si 60 let za účast na pokusu stanovit bílou domovinu na severozápadě USA. Byl jsem také souzen v Denveru (Colorado), za vraždu židovského rozhlasového hlasatele a také v Ft. Smith (Arkansas), za spiknutí a vzpouru proti vládě spojených států za účelem ustanovení pro-bílé vlády. Porota mě v obou případech uznala nevinným. Nové posouzení mám v roce 2015. Pokud mi nezruší možnost propuštění za dobré chování, musí mě pustit v roce 2026, po odpykání si 2/3 z mého trestu.
3) Jaký byl Tvůj život, dokud ses nepřidal k Order?
Před přidáním se k řádu jsem byl šťastně ženatý. Měli jsme jednu dceru a moje nejmladší dcera z prvního manželství žila s námi. Moje nejstarší dcera žila se svou matkou. Moje první žena a já jsme zůstali přáteli a stále si jednou za čas napíšeme dopis.
Co se týče zaměstnání - po propuštění z námořnictva jsem 12 let pracoval jako potápěč na ropných plošinách v moři. Dělal jsem kolem 150-180 dní ročně a měl dost peněz, abych se zbytek roku mohl věnovat svým koníčkům - střelbě, bojovým uměním a survivalovým aktivitám. V roce 1980 jsem skončil s potápěním a vrátil se zpět na Floridu, kde jsem začal s bratrem podnikat ve stavebnictví. Stavěl jsem domy až do mého připojení se k Order.
4) Jaké důvody Tě vedly k připojení k Order? Byl tam nějaký rozhodující faktor nebo okamžik?
Bylo mnoho důvodů, proč jsem se přidal k Order, ale asi nejdůležitější faktor, který zapříčinil vznik Order a později i moje připojení se, byla ZOG vražda Gordona Kahla. Po ní byla atmosféra v zemi zralá na odpověď. Byl jsem překvapen, že k tomu nevedla už ZOG vražda Vicky a Sammyho Weaverových. Po Kahlově vraždě jsem navštívil pár mítinků různých uskupení na jihovýchodě, kde jsem několik lidí podrobil zkoušce na hlasovém analyzátoru stresu. Někteří z nich se později stali členy Order. V květnu 1984 se Andrew Barnhill vrátil na Floridu a navštívil mě. Řekl mi o skupině na severozápadě, která dělá více, než jen mluví. Přesvědčil mě k letu do Washingtonu a prvnímu setkání s Robertem Mathewsem. Do deseti minut po příjezdu do Bobova domu jsem ho otestoval přes můj hlasový analyzátor. O čtyři dny později jsem složil přísahu a vstoupil do Order.
5) Jsou nějaké věci, které lituješ a je něco, v čem by si postupoval jinak?
Jasné, že lituji. Lituji, že jsem ztratil rodinu. Lituji, že hniji ve vězení. Mrzí mě, že jsme věci nedělali jinak, ale ne že jsme je dělali. Nejvíc ze všeho mě mrzí, že Order neuspěl při plnění svých cílů. I když mnohého lituji, nemám žádné výčitky. Když jsem se rozhodl přidat k Order, byl jsem si plně vědom toho, co toto rozhodnutí může znamenat. Cítil jsem, že budoucnost mých dětí a mé rasy za to stojí.
Spojení s Order bylo součástí mého osudu. Také mi to dalo tu čest být součástí organizace, která dala světu vědět, že zatímco naše rasa směřuje k plánovanému vyhynutí, jsou zde ti, kteří zasvětí vše pro to, aby to odvrátili. Order sice nesplnil své cíli, ale jeho členové přinesli oběť na oltář a dali život umírajícímu rasovému hnutí.
6) Jaká je Tvá současná situace ve federálním vězeňském systému? Je tu nějaká cesta, jak Ti pomoci?
Jsem v před-propouštěcí fázi ve Florence ADX, což je superstřežené vězení federálního systému. V červnu by měly být papírové podklady na můj přesun odeslány do regionálního úřadu. Pokud budou schváleny, mohl bych být poslán do normální věznice na konci června nebo začátkem srpna. Doufám, že mě pošlou do nové basy na Floridu. Neviděl jsem se s rodinou od roku 1988. I tak, podle toho, jak mě federálové vězní (byl jsem stále na samotce nebo v superstřeženém vězení během 19 let mého uvěznění), tak mě asi pošlou do obyčejné věznice, kde byl vězněn i David Lane. Takto to nebudou mít daleko při mém transportu.
7) Jaký je momentální stav ohledně Tvého možného podmínečného propuštění?
4. září 2002 jsem podal žádost o dodržování mých práv a napadl 15 letý verdikt od komise pro podmínečné propuštění. Odpověděli mi 15. listopadu 2002 a já jsem podal stížnost 6. června 2002. Od té doby v mém případě nenastal žádný pokrok. Předpokládám, že soudce má potíže se zamítnutím mých podání. V případě dvou podání doručených komisi pro podmíněné propuštění použili moje obvinění z Bergovy vraždy a pobuřování k zamítnutí mého podmínečného propuštění. Jak jsem uvedl výše, v obou případech jsem byl uznán jako nevinný. Předpokládám, že komise pro podmínečné propuštění určí nové jednání, kde nebude možné použít nic z předchozích osvobozujících rozsudků vůči mně. Normálně by to znamenalo propuštění na podmínku. Jelikož jsem však bílý nacionalista, nemám nárok na běžné zacházení. Komise pro podmíněné propuštění mi stanoví nové jednání, kde použijí další falešné důvody, poruší vlastní pravidla a celý proces začne znovu. Může to trvat dlouhé roky.
8) Prosím, popiš Tvoje současné podmínky, v jakých žiješ.
Jsem v před-propouštěcí fázi ADX (vězení s maximální ostrahou). To slovo před-propouštěcí neznamená propuštění na svobodu, ale přeřazení do běžného vězení. Tato před-propouštěcí fáze je jedna z nejsnesitelnějších jaké jsem zažil od mého uvěznění. I když je tu 32 cel, nikdy zde není více než 24 vězňů. Drogy v ADX neexistují, takže zde nejsou problémy, které feťáci způsobují. Každý se snaží dostat do běžného vězení, takže všichni se snaží dobře vycházet. I když jsou v ADX držení nejnásilnější vězni federálního systému, za celou dobu, co jsem tady, tu byla jen jedna bitka a ani jedno pobodání.
Během této před-propouštěcí fáze bychom měli být tak blízko režimu v normálním vězení, jak je to jen možné. Věřte mi, že je velký rozdíl mezi ADX a množstvím volného pohybu v normálním vězení. Dveře cely se otevírají v 6:00 na 5 minut a pak každou půlhodinu, což nám umožňuje se trochu pohybovat a vyjít na prostranství před našimi celami. Jsme zavřeni v našich celách od 16:00 do 20:00 a pak na noc od 21:30. Prostranství na patře je asi 25 stop široké a asi 100 stop dlouhé. Na každém ze dvou pater je hrazda, bradla, šest stolů a dvě sprchy. Chybí mi sprcha, kterou jsem měl předtím ve své cele, ale i tak mám celu relativně pěknou. Je 7 stop široká, 11,5 vysoká, s pevnou postelí, k podlaze připevněným stolem a židlí, jednou poličkou, kovovou skříňkou a kovovým záchodem a umyvadlem. Mám také kabel s 10 TV stanicemi a 9 rádio stanicemi.
V této fázi jíme všechny naše pokrmy společně u stolů na chodbě, tedy kromě víkendů, kdy nám je vozí v jídlonosičích. Od pondělí do pátku musíme půl dne pracovat ve vězeňské továrně. Jeden měsíc polovina z nás pracuje v ranních hodinách a druhá polovina v odpoledních. Jednou za měsíc se to střídá. Přístup na čerstvý vzduch máme čtyřikrát do týdne během poloviny dne, kdy nejsme v práci.
Kromě činností, které jsem zmínil výše, neopustíte cely. S výjimkou jídla, práce a cvičení, trávím většinu svého času v mém soukromém světě cely. Velmi mi bude chybět toto soukromí, až odsud odejdu.
9) Jak brala Tvá rodina a Tvoji přátelé Tvoje uvěznění a jaká je současná úroveň pomoci zvenčí?
Moje uvěznění si vybralo daň na mé rodině. Jsem stále v kontaktu s matkou, bratrem a jednou z mých tří dcer. Pokud jde o přátele a známé, které jsem znal před mým uvězněním, kontakty jsou většinou nulové. Většina vzala nohy na ramena a zmizela z dohledu ZOG. Někteří, jejichž podporu oceňuji, jako vůdcové hnutí Bob Miles či dr. Pierce, odešli do Valhally. Dále zmíním Metzgerovce, jejichž podpora nikdy za ta léta nezakolísala. Jinak jsem v kontaktu s velmi málo lidmi, které jsem znal předtím, než se Order dostal na titulní stránky novin. Existují lidé z hnutí, které jsem nikdy neviděl naživo, ale kteří se pro mě za ty roky stali skoro rodinou. Na rozdíl od drtivé většiny vězňů, jsem byl posledních 17 let zcela izolovaný a neměl jsem možnost vydělat ani těch pár dolarů, které platí vězňům, kteří pracují. Ať je to s podporou od hnutí jak chce, nevím, co bych dělal bez ní.
10) Jaké je Tvé současné hodnocení hnutí? Nějaké rady, myšlenky, kritika?
Hnutí v této zemi ztratilo perspektivu a stává se jen žertem na pobavení našich nepřátel. Je holým faktem, že existuje jen jeden způsob, jak naše řady přežijí. Je jen jedna cesta, kterou můžeme zajistit budoucnost bílých dětí. Jediná šance je, pokud naše rasa získá jakýmikoli prostředky svůj vlastní prostor, jinými slovy, naši vlastní bílou domovinu. To je fakt. Všechny kecy, pózy a křičení hesel na tom nic nemění. Je tu jen jeden způsob, jak získat bílou vlast, naneštěstí hnutí momentálně nemá odvahu se rozhýbat v tomto směru.
Hnutí tvrdí, že ctí památku Order, ale dělá to opravdu? Když chci něco ctít, inspiruje mě to. Celá existence Order byla o získání bílé domoviny na severozápadě. Najednou všechny publikace hnutí schvalují tuto myšlenku. Dnes je to všechno o tom nepoštvat si proti sobě ZOG, protože by se mohl naštvat a nedovolit nám naše setkání a hudební akce.
Myslím, že hnutí raději bojuje mezi sebou než se ZOG. Hádat se mezi sebou je bezpečnější než přinést skutečné oběti. Internetové války v chatovacích místnostech musí být zavěšeny na hřebík a malicherné hašteření ukončeno.
Nikdy jsem nepotkal nikoho, s kým bych ve všem souhlasil na 100 % a pochybuji, že někdy potkám. To mě nikdy neodradilo od práce s ostatními na dosažení společného cíle. Order byl složen z členů, kteří přišli ze všech frakcí hnutí, které v té době existovaly. Zvažte to a udělejte si obraz o různých frakcích hnutí jako o otevřené dlani s prsty. Některé prsty jsou větší a silnější než ostatní, ale stále jsou součástí celku. Každý sám o sobě by se dal snadno zlomit, ale když se spolu spojí v pěst, stanou se mocnou zbraní. Dnes je rasové hnutí jako ta otevřená dlaň. Ale na rozdíl od prstů na rukou, které přejí jeden druhému, různé části hnutí se neustále vzájemně napadají. To je známka slabosti a jen dává našim nepřátelům důvod se smát.
Nikdo z hnutí nesmí sklouznout k útokům na naše vůdce, organizace, strategie, náboženství, přesvědčení atd. z různých částí hnutí jen proto, že s něčím nesouhlasí. Všechny tyto problémy se napraví, když vyhrajeme. V této chvíli je každý z nás prst té ruky a každý probouzí část mozku mrtvých bílých mas, které by nebylo možné dosáhnout stejným přístupem. Přitom každý prst přispívá k síle pěsti, bude to spolupráce těchto různých skupin a nikoliv strategie jejich vůdců, které vytvoří novou síť potřebnou na stvoření nového Roberta Mathewse, který sevře prsty v pěst a vytvoří bílou domovinu.
Pamatujte, že největší problém je zušlechťování, uchování a přetrvání naší Rasy. Pokud Rasa umře, bude jedno, proč k tomu došlo, nebo čemu kdo věřil, dokud tu byla. Opět platí, jediná cesta jak přežít, je mít národ se vším, co mu patří.
11) Tvoje slova k mladší generaci?
Jsem sakra hrdý a vážím si těch z mladé generace, kteří jsou rasově uvědomělí a aktivně se účastní boje za 14 slov, jsou součást mého kmene, moje druhá rodina. Moje generace to zahodila. Přežití rasy je nyní v rukou vaší generace, která je vzdělanější v problémech naší rasy a jste v lepším souznění se 14 slovy než naše generace ve vašem věku. Úloha, jejíž teď čelíte, je skvělá role, pokud vaše Rasa má přežít, musí být zrozen nový bílý národ. A jako každý zrození, i zrození nového národa přijde s množstvím bolesti a krve. Vaše generace, pokud přistoupí k této úloze a uspěje, zapíše se do historie našeho Rodu jako největší bílá generace, která kdy žila.
12) Závěrečný komentář?
Chci vám poděkovat za podporu, které se mi za ty roky dostalo, to je taková pomoc, která mi říká, že mé oběti nebyly marné. Sláva vám všem, kteří aktivně pracují na tom, aby se 14 slov stalo realitou.
|Autor: Redakce|Zdroj: nezaslepeni.wordpress.com|3.1.2013|
