Abychom vůbec pochopili politiku a mohli konfrontovat různé politické ideologie, je třeba uvést některá staletá oficiální dogmata na pravou míru. Politická korektnost prosazovaná v evropských zemích od nadvlády papežské církevní stolice a od vítězství francouzské rovnostářské revoluce nám zakazuje mluvit o absolutním vlivu světských autorit na všeobecné lidské konání. Není to tedy bůh, a nejsou to myšlenky svobody a rovnosti, které formují dějiny člověka. Dějiny člověka formuje opět jenom člověk.
Už jsme si vysvětlili, že neautoritativní pojetí řízení společnosti je utopií. Bylo potvrzeno, že přirozeným způsobem se k moci vždy dostane autoritativní politická síla. Povězme si tedy ve zkratce něco o původu autorit a o jejich neoddiskutovatelném podílu na vývoji lidské civilizace a chodu lidských dějin.
Už od pradávna se člověk liší od ostatních živých tvorů z říše fauny tím, že vlastní poměrně větší mozek a může lépe využívat rozum. Panuje-li tedy u živých tvorů přirozený respekt k přirozeným autoritám, a vzniká-li tím právo těchto autorit na vedení dané druhové skupiny živých tvorů, je u člověka funkce a zodpovědnost autority mnohem složitější. Zabývá-li se vůdce zvířecí smečky pouze plány v horizontu maximálně příštích hodin, je větším rozumem a tudíž i větší zodpovědností obdarovaný člověk nucen přemýšlet o fungování a budoucnosti dané společnosti v řádech roků, či desetiletí. Vývojové schopnosti člověka v oblasti kombinování rozumu a zručnosti ho posunuly daleko dopředu, a umocnily tak neadekvátnost ustrnutí lidského bytí na primitivní úrovni zvířecích savců.
S postupným vývojem fungování lidských komunit se jejich mocenští vůdci stále častěji potýkali s narůstající potřebou zdokonalovat podmínky k životu společnosti. Člověk, díky schopnosti využití vztahu myšlení a tvůrčího umu, se nespokojil se stereotypem spaní ve špinavé jeskyni, požíráním syrového masa a mrznutím v chladném období. Mozek se vyvíjel, pracoval na plné obrátky; vynalézavost stále zručnějšího objevitele nových praktických řešení vedla namísto zvířecího migrujícího života k životu usedlejšímu. Člověk si zařídil reprezentativnější obydlí. Obstaral si stálý přísun potravy z obnovitelných zdrojů. Zkrotil oheň k zajištění tepla. Začal žít způsobem hodným myslící bytosti.
Lidská společnost se tedy přirozeně rozvíjela. Zlepšovala svou zručnost; vymýšlela a uváděla na svět nové objevy, ulehčující od nedostatků praktického života. Spolu s vývojem lidstva se však začalo vyvíjet i uspořádání lidských komunit. Malé primitivní rodinné klany se začaly sdružovat do kmenů, kmeny do kmenových svazů, až začaly fungovat první nesmělé náznaky rozvinutých společností. Čím více se zkvalitňovala kultura života lidské společnosti, tím více rostla její potřeba dostatečně efektivního vedení. Vedení, nutného k dalšímu prospěšnému rozvoji společnosti. Jak se však efektivní vedení pozná?
Na začátku jsme si uvedli, že lidská společnost prochází na své cestě postupným vývojem, započatým u našich primitivních, divokých prapředků. Tento vývoj, kdy se společnost rozrůstá a čelí mnoha druhům vnitřním i vnějším nebezpečenstvím, tlačí do popředí obavu typicky lidskou: Jak bude vypadat budoucnost? Jak zajistíme přežití a další rozvoj naší společnosti? Jak zabráníme nevyzpytatelné krizi a možnému rozpadu? Tyto otázky si alespoň jednou za život položí každý člověk. Mnoho lidí je z mysli hned zase vyžene, některý je tam ale ponechá a dumá. Snaží se pochopit podstatu sebe sama a podstatu zachování budoucnosti.
Takto uvažující lidé se stávají – aniž by to třebas chtěli – politicky uvědomělými. Liší se od zvířat tím, že nemyslí na to, jak se mají oni sami dnes. Myslí na to, jak se budou mít příští generace. Mají zodpovědnost vůči budoucnosti. Vůči budoucnosti svých potomků, vůči budoucnosti zachování lidstva.
Politicky uvědomělý jedinec začne tedy pozorovat svět kolem sebe. Má výkonný mozek, má dar rozumu, přemýšlí. Střádá informace a pečlivě vyhodnocuje nastalou situaci, ve které se právě nachází jeho společnost. Reflektuje aktuální problémy a snaží se na ně vymyslet lék. Přináší řešení, která by dostatečně napomohla pozitivnímu vývoji lidské společnosti. Stává se politickým ideologem.
Pokud se takový politický ideolog rozhodne prosadit koncepci svých řešení jako nástroj fungování systému, roztáčí kola dějinného zápasu o moc v dané společnosti. Stává se věrozvěstem svých myšlenek a názorů. Získává příznivce, podporovatele, bojuje o vliv. Dostává se do křížku se stávající politickou silou, i s odpůrci z řad její opozice, kteří mají vlastní plán na řízení správy věcí veřejných. Formuje se autorita, která podle věčných přírodních zákonů bojuje přirozeně s ostatními autoritami o pradávný post pomyslného vůdce smečky.
Podíváme-li se hloubavým pohledem na dějiny lidstva, zjistíme, že jsou nezvratně tvořeny právě těmito autoritami. Ideology, kteří dokázali oslovit a přesvědčit nejvíce zúčastněných a naslouchajících osob. Náčelníci, vladykové, knížata, monarchové, císařové, kancléři a prezidenti, ale i selští, vojenští a náboženští vůdcové. Autority, které vynikaly nad ostatními. Autority, které uměly vysvětlit své motivy pro získání a udržení moci, a pro které jejich věrní dokázali dát pomyslnou ruku do ohně, položit za ně život.
Ty autority, které se ukázaly jako neschopné, opět zanikly ve vnitro-společenském zápase.
Je nepopiratelným faktem, že za každou politickou idejí, za každým politickým názorem (paradoxně i za anti-autoritářstvím) stojí člověk, jedinec, autorita. To samé platí i v náboženství. Na začátku nebyla myšlenka, která by stvořila člověka. Na začátku byl člověk, který stvořil myšlenku. Autorita, která vyřkne, jak by svět měl vypadat, jak by lidé měli žít. A pouze síla autority zajistí, zda prosazovaná koncepce získá reálnou podobu, či upadne v zapomnění. Dějiny lidstva tvoří autority.
|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|7.1.2014|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 5 lety
