Dny 19. až 21. srpna 1927 jsou pro všechny účastníky nezapomenutelné. Nejen straníci, ale i obyvatelé Norimberku si konečně uvědomili, že se zde opět předvedla prehistorická německá vůle, jež má jasný cíl. Tisíce SAmanů, kteří pochodovali kolem Führera, hrdě na něj hledíc svýma zářícíma očima, se vrátilo domů s ujištěním, že Führer byl na ně rovněž hrdý. Viděl, jak kolem něj prochází ta nejlepší německá krev, stejně jako v roce 1914, kdy se jako dosud neznámý vojín připojil k velké armádě pochodující k hranicím, aby pomohl zachránit Německo.
Všichni národní socialisté byli hrdí, že se na sjezdu navzdory obrovským davům neudál jediný incident. To je konečně důkazem skutečnosti, že kde národní socialisté dominují, tam se komunita německého národa stává skutečností. Marxisté, šlo-li o poctivé německé pracující, vzdali všechny protesty a nepoddali se podněcování svých vůdců-zrádců. Ano, mnoho občanů Norimberku ke svému užaslému potěšení vidělo, že němečtí pracující, dělníci i inteligence, z nichž mnozí byli známí sociální demokraté, bylo zřejmě přemoženo svými pocity z armády svastik a vzali na sebe naše svastiky a orlice. V dělnických čtvrtích, kam by se národní socialista v letech 1920 či dokonce 1922 bál vstoupit, vlály prapory se svastikou z oken ve čtvrtém a pátém patře. Tito němečtí pracující procitli z marxistické zrady a my k nim natahujeme ruce v naději, že se k nám jednoho dne připojí, jako celá skupina bývalých rudých bojovníků, kteří v neděli 21. srpna navlékli pásky se svastikou.
To vše znovu potvrzuje názor, že sjezd národně socialistické strany není obyčejným sjezdem, ale spíše sjezdem lidu v tom nejlepším slova smyslu. Muži, kteří pochodovali na cestě k německé budoucnosti, ženy, které na shromáždění roznesly miliony květin, ti všichni jsou svědectvím, že vůle je řídícím elementem všeho co činíme. Tato plamenná vůle inspiruje a naplňuje především rozmanité tisíce, a rovněž dodává národně socialistickému názoru na stát jeho charakteristické znaky. Národně socialistický stranický sjezd je nejpatrnější nikoli odbornými diskusemi, ale spíše tím, že zoceluje vůli a buduje národ.
Německý národ je prvním a nejdůležitějším údělem našeho hnutí. Pouze je-li si jádro jisté, pak má náš finanční a ekonomický program nějakou šanci. Národní socialismus je především věcí charakteru. Srdce naší doktríny uprostřed upadajícího světa přináší fundamentální hodnoty charakteru německého národa, ideje cti a svobody, jak v osobním tak obecném slova smyslu. Staré „národní“ strany selhaly ve zkoušce charakteru a Internacionála sama prokázala, že je od samého začátku nepřítelem německých hodnot.
Národně socialistické smýšlení je jasné a odhodlané. Jeho hodnoty jsou vidět ani ne tak v elegantních prostředcích jako v zářících očích jeho hnědých řad a vášně jeho stoupenců.
Každý z nás se z Norimberku vrátil s čerstvými silami. Dokonce i ten nejposlednější mezi námi ví, že má velký úděl, tak veliký, tak cenný, že jeden život na něj nestačí. Takový, jenž byl na počátku rozpoznán jedinci a z něhož se stalo masové hnutí dneška. Toto hnutí bude budovat první skutečný německý národní stát, na rozdíl od bývalých náboženských a dynastických států. Norimberk 1927 nám dal pevné základy. Teď musíme v práci pokračovat! Neúnavně, dokud armáda svastik nezvítězí.
Úvod knihy Alfreda Rosenberga a Wilhelma Weißa, Reichsparteitag der NSDAP Nürnberg 19./21. August 1927 (Munich: Verlag Frz. Eher, 1927).
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|10.7.2014|
Všichni národní socialisté byli hrdí, že se na sjezdu navzdory obrovským davům neudál jediný incident. To je konečně důkazem skutečnosti, že kde národní socialisté dominují, tam se komunita německého národa stává skutečností. Marxisté, šlo-li o poctivé německé pracující, vzdali všechny protesty a nepoddali se podněcování svých vůdců-zrádců. Ano, mnoho občanů Norimberku ke svému užaslému potěšení vidělo, že němečtí pracující, dělníci i inteligence, z nichž mnozí byli známí sociální demokraté, bylo zřejmě přemoženo svými pocity z armády svastik a vzali na sebe naše svastiky a orlice. V dělnických čtvrtích, kam by se národní socialista v letech 1920 či dokonce 1922 bál vstoupit, vlály prapory se svastikou z oken ve čtvrtém a pátém patře. Tito němečtí pracující procitli z marxistické zrady a my k nim natahujeme ruce v naději, že se k nám jednoho dne připojí, jako celá skupina bývalých rudých bojovníků, kteří v neděli 21. srpna navlékli pásky se svastikou.
To vše znovu potvrzuje názor, že sjezd národně socialistické strany není obyčejným sjezdem, ale spíše sjezdem lidu v tom nejlepším slova smyslu. Muži, kteří pochodovali na cestě k německé budoucnosti, ženy, které na shromáždění roznesly miliony květin, ti všichni jsou svědectvím, že vůle je řídícím elementem všeho co činíme. Tato plamenná vůle inspiruje a naplňuje především rozmanité tisíce, a rovněž dodává národně socialistickému názoru na stát jeho charakteristické znaky. Národně socialistický stranický sjezd je nejpatrnější nikoli odbornými diskusemi, ale spíše tím, že zoceluje vůli a buduje národ.
Německý národ je prvním a nejdůležitějším údělem našeho hnutí. Pouze je-li si jádro jisté, pak má náš finanční a ekonomický program nějakou šanci. Národní socialismus je především věcí charakteru. Srdce naší doktríny uprostřed upadajícího světa přináší fundamentální hodnoty charakteru německého národa, ideje cti a svobody, jak v osobním tak obecném slova smyslu. Staré „národní“ strany selhaly ve zkoušce charakteru a Internacionála sama prokázala, že je od samého začátku nepřítelem německých hodnot.
Národně socialistické smýšlení je jasné a odhodlané. Jeho hodnoty jsou vidět ani ne tak v elegantních prostředcích jako v zářících očích jeho hnědých řad a vášně jeho stoupenců.
Každý z nás se z Norimberku vrátil s čerstvými silami. Dokonce i ten nejposlednější mezi námi ví, že má velký úděl, tak veliký, tak cenný, že jeden život na něj nestačí. Takový, jenž byl na počátku rozpoznán jedinci a z něhož se stalo masové hnutí dneška. Toto hnutí bude budovat první skutečný německý národní stát, na rozdíl od bývalých náboženských a dynastických států. Norimberk 1927 nám dal pevné základy. Teď musíme v práci pokračovat! Neúnavně, dokud armáda svastik nezvítězí.
Úvod knihy Alfreda Rosenberga a Wilhelma Weißa, Reichsparteitag der NSDAP Nürnberg 19./21. August 1927 (Munich: Verlag Frz. Eher, 1927).
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|10.7.2014|
