První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Jak se Hitler vzepřel bankéřům

Mnoho lidí s radostí tvrdí, že Hitler byl financován z Wall Street a židovskými bankéři. Existuje mnoho doložených důkazů o tom, že Wall Street a židovští bankéři financovali Hitlera - alespoň na první pohled. Částečně to bylo tak proto, že díky tomu bankéři zbohatli (viz níže) a částečně se tak dělo s cílem kontrolovat Stalina. Avšak když se Německo osvobodilo od nadvlády bankéřů, bankéři rozpoutali proti Německu světovou válku.


Pokud vezmeme v úvahu všechna fakta, obvinění, že "židé financovali Hitlera" se stávají bezpředmětnými. Právnička z Los Angeles, Ellen Brownová, se tímto tématem zabývá ve své knize "Dluhová pavučina" (Web Of Debt).

Když se Hitler dostal k moci, Německo bylo beznadějně zlomené. Versailleská smlouva uložila na německý lid drtivé břemeno reparací a navrhovala, aby Německo zaplatilo válečné náklady všech národů zapojených do války. Tyto náklady činily trojnásobek hodnoty veškerého majetku v Německu.

Soukromí spekulanti s měnou způsobili propad německé marky, čímž způsobili jednu z nejhorších inflaci v moderní době. Vozík plný stamiliardových bankovek nedokázal zaplatit ani jeden bochník chleba. Národní pokladna byla prázdná. Bezpočet domů a farem se přesunulo do vlastnictví spekulantů a soukromých (židy kontrolovaných) bank. Němci žili v chatrčích a hladověli.

Nic takového se nikdy předtím nestalo - totální zničení národní měny, plus zlikvidování úspor obyvatelstva a destrukce obchodu. K tomu navíc přišla globální deprese. Německu nezbývalo jen podlehnout dluhovému otroctví mezinárodních bankéřů (zejména židovských) až do roku 1933, kdy přišel k moci Národní socialismus. V tomto okamžiku německá vláda překazila záměry mezinárodních bankovních kartelů vydáním svých vlastních peněz. Světové židovstvo reagovalo prohlášením globálního bojkotu vůči Německu.

Hitler začal národní úvěrový program a vypracoval plán veřejných prací, který zahrnoval kontrolu povodní, oprav veřejných budov a soukromých rezidencí, výstavbu nových silnic, mostů, kanálů a přístavních zařízení. Všechny tyto práce byly hrazeny z peněz, které již nepocházely od soukromých mezinárodních bankéřů.

Předpokládané náklady těchto různých projektů byly stanoveny na jednu miliardu jednotek národní měny. Aby to bylo možné zaplatit, německá vláda (ne mezinárodní bankéři) vydala směnky, tzv. Pracovní certifikáty. Tímto způsobem dali národní socialisté milionům lidí práci a platili jim Pracovními certifikáty.

Během vlády národního socialismu nebyly německé peníze kryté zlatem (které bylo ve vlastnictví mezinárodních bankéřů). Bylo to v podstatě potvrzení za práci a materiál dodáný vládě. Hitler řekl: "Za každou vydanou marku jsme požadovali její ekvivalent ve formě vykonané práce, nebo zboží, které bylo vyrobeno." Vláda platila dělníkům Certifikáty. Dělníci utráceli Certifikáty na jiné výrobky a služby a tím vytvářeli další pracovní místa pro jiné lidi. Tímto způsobem se německý lid dostal z dluhové propasti, do které se spadl díky mezinárodním bankéřům.

Za období dvou let byl problém nezaměstnanosti v podstatě vyřešen a Německo bylo opět na nohou. Mělo pevnou, stabilní měnu, bez dluhů a inflace v době, kdy miliony lidí ve Spojených státech a dalších západních zemích (řízených mezinárodními bankéři) byly stále bez práce. Během pěti let se Německo stalo z nejchudší země Evropy nejbohatší.

Německu se dokonce podařilo obnovit mezinárodní obchod, a to i přes odpor mezinárodních bankéřů na poskytování zahraničních úvěrů Německu a navzdory globálnímu bojkotu průmyslu ležícího v rukách židovských vlastníků. Německo uspělo díky přímému směnnému obchodu s jinými zeměmi - barterový obchod, který dostal bankéře ze hry. Německo vzkvétalo, protože barterové obchody eliminovaly národní dluh a obchodní deficity. (Venezuela dělá totéž v současnosti, kdy obchoduje s ropou za komodity, lékařskou pomoc apod. Proto se bankéři snaží Venezuelu eliminovat.)


Ekonomická svoboda Německa trvala krátce; ale zanechala za sebou několik památek, včetně proslulého dálničního systému Autobahn, první autostráda na světě.

Hjalmar Schacht, který byl dočasně šéfem Německé centrální banky, to shrnul takto ... Americký bankéř se vyjádřil: "Dr. Schachte, měli byste přijít do Ameriky. Máme hodně peněz a to je skutečné bankovnictví. "Schacht odpověděl:" Vy byste měli přijít do Berlína. Nemáme peníze. Toto je skutečné bankovnictví."

(Schacht, údajně Rothschildův agent, ve skutečnosti vlastně podporoval soukromé mezinárodní bankéře proti Německu a byl odměněn tím, že všechna obvinění proti němu v Norimberském procesu byla stažena.)

Tato ekonomická svoboda udělala Hitlera velmi populárního mezi německým lidem. Německo bylo zachráněno z Anglické ekonomické teorie, která říká, že všechny měny musí být odvozeny od zlata vlastněného soukromými a utajovanými bankovními kartely - jako je Federální rezervní systém, nebo Evropská centrální banka - místo toho, aby byly vydány vládou ve prospěch lidu.

Hlavním důvodem, proč se bankéři zapojili do světové války proti Německu bylo to, že Hitler odstavil bankéře díky vytvoření vlastních peněz, čímž osvobodil německý národ. Ještě horší bylo to, že tato svoboda a prosperita se měla rozšířit i do dalších zemí. Hitler musel být zastaven.

CG Rakovsky byl jeden ze zakladatelů sovětského bolševismu a důvěrný přítel Trockého (zástupce zájmů amerických bankéřů v sovětském Rusku - pozn. překl.). Rakovsky byl souzen během inscenovaných procesů v SSSR za Stalinovy ??doby. Podle Rakovského byl Hitler zpočátku financován mezinárodními bankéři a to prostřednictvím jejich zástupce - Hjalmara Schachta. Bankéři financovali Hitlera, aby mohli kontrolovat Stalina, který si uzurpoval moc od jejich agenta Trockého. Pak se stal Hitler ještě větší hrozbou než Stalin, když začal tisknout své vlastní peníze. (Stalin se dostal k moci v roce 1922, což bylo jedenáct let předtím, než se dostal k moci Hitler.)

Ekonom Henry CK Liu píše o pozoruhodné transformaci Německa:

"Nacisté se dostali k moci v roce 1933, kdy byla německá ekonomika v totálním kolapsu, donucena plnit devastující válečné reparace s nulovými vyhlídkami na zahraniční investice a půjčky. Prostřednictvím nezávislé měnové politiky a veřejného programu pro plnou zaměstnanost byla Třetí říše schopna změnit bankrotující Německo, zbavené zámořských kolonií, na nejsilnější ekonomiku Evropy v průběhu čtyř let - ještě před tím, než začala investovat do zbrojení." (Henry CK Liu, "Nazism and the German Economic Miracle", Asia Times - 24. květen 2005)

V "Miliardy pro bankéře, dluhy pro lidi" (1984) Sheldon Emry komentoval:

"Německo vydalo bezdluhové a bezúročné peníze, což znamenalo pro Německo překvapivý vzestup z deprese na světovou mocnost v průběhu pěti let. Německá vláda financovala veškerou svou činnost v letech 1935 - 1945 bez zlata a bez dluhů. Pro celý kapitalistický a komunistický svět to znamenalo nutnost zničit německou revoluci a přivést Evropu zpět do náruče bankéřů."

Tyto skutečnosti se dnes neobjevují v žádných učebnicích, protože židé vlastní většinu vydavatelství. Co se v nich objevuje, je katastrofální inflace od roku 1923 ve Výmarské republice. Dnešní učebnice používají tuto inflaci na překrucování pravdy. Představují radikální devalvaci německé marky jako příklad toho, co se stane, pokud vláda tiskne své vlastní peníze místo toho, aby si je půjčila od soukromých bankovních kartelů.

Ve skutečnosti Výmarská finanční krize začala nemožnými reparačními platbami uloženými Versailleskou smlouvou. Rotschildův agent Hjalmar Schacht, který byl měnovým komisařem republiky, naproti tomu nechal německou vládu tisknout své vlastní peníze ...

"Versailleská smlouva je modelem důmyslných opatření na hospodářské zničení Německa. Německo nemohlo najít žádný jiný způsob, jak se udržet nad vodou, než inflační tisk bankovek."

Schacht opakuje lži z učebnic, že Výmarská inflace byla způsobena tiskem vlastních peněz. Avšak v jeho knize "Magie peněz" z roku 1967 se vyklubalo šídlo z pytle odhalením, že to byla Reichsbank v soukromém vlastnictví a nikoli ve vlastnictví německé vlády, která pumpovala nové peníze do ekonomiky. To znamená, že soukromá banka způsobila Výmarské republice hyperinflaci.

Stejně jako americký Federální rezervní systém byla Reichsbank pod dohledem pověřených vládních úředníků, ale byla provozována s cílem soukromého zisku. To, co dostalo válečnou inflaci do hyperinflace, byly spekulace zahraničních investorů, kteří prodávali marku a sázeli na její klesající hodnotu. Při manipulacích známých jako krátký prodej (short sale) si spekulanti půjčili něco, co nevlastnili, prodali to, a pak to "kryli" tím, že to koupili zpět za nižší cenu.

Spekulace na německou marku byly možné proto, že SOUKROMÁ Reichsbank (ještě není pod kontrolou nacistů) tlačila obrovské množství peněz, které byly k dispozici pro půjčky. Tato měna, stejně jako dnešní americká měna, byla vytvořena účetními zápisy v bankovních účetních knihách. Potom byla tato inflační měna zapůjčena na úroky. Když Reichsbank nedokázala držet krok s nenasytným poptávkou po marce, dalším soukromým bankám bylo umožněno vyrábět marky z ničeho a půjčovat je na úrok. Výsledkem byl zběsilý růst dluhu a inflace.

Tak, podle Schachte samotného, německá vláda nezpůsobila Výmarské republice hyperinflaci. Naopak, právě vláda (pod vedením Národních socialistů) dostala hyperinflaci pod kontrolu. Národní socialisté dali Reichsbank pod přísnou kontrolu a urychleně přijali nápravná opatření k odstranění zahraničních spekulací. Jedním z těchto opatření bylo zabránění snadného přístupu k inflačním půjčkám od soukromých bank. Pak Hitler postavil Německo na nohy tím, že vláda emitovala Pracovní certifikáty.

Schacht, Rotschildův agent, nesouhlasil s vydáním nekrytých peněz a byl vyhozen z vrcholové pozice v Reichsbank. Avšak ve svých pozdějších pamětech přiznal, že rozhodnutí vlády vydat vlastní peníze nevyvolalo cenovou inflaci předpokládanou klasickou ekonomickou teorií, která říká, že měna musí být půjčená od soukromých kartelů.

To, co způsobuje hyperinflaci, jsou nekontrolované spekulace. Pokud jsou spekulace spojené s dluhy (vůči soukromým bankovním kartelům), výsledkem je katastrofa. Na druhou stranu, když vláda vydává měnu pod pečlivým dohledem, způsobí to rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, takže ceny zůstanou nedotčeny. Proto není inflace, neexistuje dluh, není nezaměstnanost a není nutná daň z příjmů.

Toto samozřejmě ohromně děsí bankéře, protože eliminuje jejich moc. Také to děsí lidi, kteří vlastní banky, což jim umožňuje kupovat média, vlády a vše co uznají za vhodné.

Proto prosím všechny, kteří s radostí vykřikují, že "židé financovali Hitlera", aby se na toto tvrzení podívali ve světle všech faktů.





|Autor: Abdul Alhazred|Zdroj: protiprudu.org|8.8.2014|