První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  

Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Tankové eso Feldwebel Kurt Knispel

Největší tankové eso druhé světové války - zničil potvrzených 168 nepřátelských tanků. (* 20.09.1921, Salis (Salisfeld), okr. Jeseník (Freiwaldau), ČSR; + 28.04.1945, v okrese Znojmo (Znaim), ČSR - padl v boji).


Kdo z vážnějších zájemců o bojovou techniku ​​z období druhé světové války by neznal jména jako Otto Carius se 150 nebo Michael Wittmann se 138 potvrzenými zničenými tanky. Jejich bojová činnost, místa nasazení i čísla strojů na kterých bojovali, jsou všeobecně známá a např. na téma Wittmannovy smrti se dodnes vedou diskuze.

Kdo však zná blíže život a bojové osudy Kurta Knispela, největšího tankového esa nejen v německé armádě, ale ve druhé světové válce vůbec?

Kurt Knispel se narodil v Sudetech, přičemž jeho otec Leopold Knispel měl v době jeho narození jako trvalé bydliště uvedené Mikulovice (Niklasdorf), okr. Jeseník. Po bezstarostném dětství a ukončení učení v automobilce nastupuje mladý Kurt dne 6.9.1940 do německé armády.

Základní výcvik provádí u 4. Kompanie, Panzer-Ersatz-Abteilung 15 umístěné ve městě Sagan, kde se krom pořadové přípravy poprvé střetává i se zbraní, která se mu stane v pravém slova smyslu osudnou - tankem. Výcvik absolvuje v Sagan a v Putlos na typech Pz.Kpfw. I, II a IV a ukončuje ho jako tankový nabíječ a střelec. Dne 13.8.1941 je převelen nejprve k 3. Kompanie Panzer-Regiment 29 a za dva dny na to k 9. Kompanie Panzer-Regiment 29, která patřila pod 12. Panzer-Division.

Bojový křest absolvuje v měsících červenec až srpen 1941 v oblasti Minska a Smolenska jako střelec v Pz.Kpfw. IV, kterému velí Leutnant Hellman. Právě na tomto stroji dosahuje své první vítězství, když dne 25.8.1941 zasahuje na vzdálenost 800 metrů sovětský tank T-34. Dne 4.11.1941 je mu za dosažené úspěchy udělen Železný kříž druhé třídy (Eisernes Kreuz II. Klasse). Od září 1941 do ledna 1943, kdy se vrací do Putlos bojuje také před Leningradem, u Volchova a Ladoga. Za toto období má jako střelec přiznaných 12 zničených tanků.

V Putlos, kde byl v té době umístěn záložní útvar E 500, potom absolvuje přeškolení na tank Pz.Kpfw. VI Tiger. Po úspěšném zvládnutí nové techniky je dne 15.4.1943 převelen ke 1. Kompanii, schwere Panzer-Abteilung 503, se kterou se následně zapojí do bojů v Kurském oblouku v rámci operace Zitadelle, kde jeho jednotka působí jako součást 7. Panzer-Division. Během těchto bojů se mu prokazatelně podařilo zasáhnout pohybující se tank na vzdálenost vyšší než 2.000 m a podle tvrzení členů jeho posádky byly případy, kdy zasáhl statický cíl (tank) i na vzdálenost 3.000 m. I když se to na první pohled jeví jako těžko uvěřitelné, nelze i takovéto raritní zásahy bez dalšího vyloučit. Navíc o tom, že Knispel musel být brilantní střelec, svědčí celkový počet jím dosažených vítězství. Celkově v této operaci zničil 27 tanků, resp. samohybných děl. Po Kurském oblouku následují další těžké boje - Čerkasská kapsa, Kamenec-Podolsk, Belgorod, Tarnopol. Po dosažení padesátého vítězství je mu dne 24.7.1943 udělen Železný kříž první třídy (Eisernes Kreuz I.Klasse).

Po tom, co byla sPzAbt. 503 po těžkých bojích a utrpěných ztrátách v květnu 1944 stažena do Ohrdrufu (Durynsko) na doplnění, tzv. Auffrischung, dochází také k jejímu doplnění novou bojovou technikou. K 33 Tiger I přibývá 12 vynikajících Pzkfw VI Tiger II.

Po vylodění spojenců v Normandii zasahuje sPzAbt. 503 do bojů při Caen a na ústupech z Normandie. Po dosažení 126 vítězství je Knispelovi dne 20.5.1944 uděleno vysoké vyznamenání - Řád německého kříže ve zlatě (Kriegsorden des Deutschen Kreuz in Gold) - zkráceně Deutsches Kreuz. Přesto má stále hodnost Unteroffizier a do hodnosti Feldwebel je povýšen až 1.1.1945, se zpětnou účinností od 1.11.1944. Současně je jediným poddůstojníkem, který byl jmenován ve zprávách branné moci (Wehrmachtbericht), což byl v podstatě bulletin o vojenské situaci vydávaný OKW denně od 1.9.1939 do 9.5.1945 a vysílaný vždy v poledních rozhlasových zprávách. Podle této zprávy ze dne 25.4.1944 Knispel od července 1941 do března 1944 zasáhl a zničil 101 nepřátelských tanků.

Na podzim roku 1944 následuje opětovné doplnění bojem opotřebované jednotky (nových 45 tanků Tiger II) a 12.10.1944 přeložení na východní frontu do Budapešti. Dne 18.10.1944 je jeho jednotka přesunuta do maďarského Szolnoku. Tam je dne 21.12.1944 sPzAbt. 503 přejmenována na schwere Panzer-Abteilung "Feldherrnhalle" a zařazena pod Panzer-Korps Feldherrnhalle. Bylo to z důvodu, že označení sPzAbt. 503 bylo přiděleno jednomu z sPzAbt. Waffen SS. Přesto však v hlášeních, resp. v písemnostech jednotky, nadále figuruje označení 503 a v celosti zní - sPzAbt. 503 Feldherrnhalle.

Po těžkých bojích na území Maďarska ustupuje Knispelově jednotka, resp. to co z ní zůstalo, přes Rakousko na území Československa a snaží se probít do amerického zajetí. A právě někde na pomezí hranic Rakouska a Československa nachází Knispel svoji smrt. Všechny mně dostupné prameny se shodují v datu jeho smrti, které bylo ustáleno na 28.4.1945, různí se však v místě jeho úmrtí. Jeden zdroj uvádí, že Knispel byl zabit v boji u obce Wostitz (Vlasatice), další, že byl těžce zraněn při vsi Stronsdorf (Dolní Rakousko/Niederösterreich), která leží v těsné blízkosti hranic a zemřel v obci Urbau (Vrbovec), okres Znojmo, kde je i pohřben. Tento poslední údaj uvádí také Deutsche Dienstelle, úřad se sídlem v Berlíně, pátrající po posledním místě odpočinku německých vojáků padlých v druhé světové válce. Zranění měl utrpět v tanku, do kterého si přesedl a kterému předtím velel Feldwebel Skoda, který den předtím v tomto tanku zahynul. Tyto detaily uvedl krátce po válce v jednom z dopisů Horst Bechtel, tankový střelec 3. Kompanie.


V souvislosti s jeho nespornými bojovými úspěchy se vynořuje otázka, proč Knispel - brilantní tankový střelec a nesporné tankové eso - nepostupoval v hodnostech a nebyl mu udělen Rytířský kříž (Ritterkreuz), na který byl přitom navržen čtyřikrát (!), přičemž jiným tankistům bylo toto vyznamenání udělované už při dosažení 50 vítězství? Odpověď je třeba zřejmě hledat v Knispelově značné "nepředpisovosti", která byla už na první pohled zřejmá např. z jeho dlouhých vlasů (s výjimkou známé fotky z tzv. přehlídky, na které je pro propagandistické účely značně "učlovečený"). Jeho spolubojovníci také zmiňovali, že si nikdy nebral servítky a otevřeně kritizoval i chyby nadřízených. Všechny tyto skutečnosti ho proto pro propagandu činily těžko použitelným a není divu, že na výsluní zájmu se dostala jiná esa, jako např. již zmíněný Otto Carius či Michael Wittmann.

Celkově tedy Kurt Knispel dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec. Oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27.

Podle posledních zpráv se podařilo historikům z Moravského zemského muzea objevit ve Vrbovci na Znojemsku ostatky Kurta Knispela. Předběžně byl identifikován podle vojenské známky, kterou měl na krku. Pro potvrzení tohoto unikátního nálezu bude provedeno antropologické zkoumání ostatků v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea a následně budou uloženy na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně.



|Autor: Redakce|Zdroj: zasláno e-mailem|11.8.2014|