Již od vzniku homosexuálního hnutí platí, že za homosexuály se jako stín plíží pedofilie čekající na moment, kdy společnost zeslábne, začne být tolerantní a začne ustupovat inkrementálním požadavkům gay-aktivistů. Pak se vynoří pedofilové a s využitím stejných taktik a s podobnou rétorikou zahájí kampaň za legalizaci a normalizaci pedofilie. Česko toho nezůstane ušetřeno.
Historie propojení pedofilie s homosexuálním hnutím
Homosexuální hnutí se naplno rozjelo v průběhu "sexuální revoluce", boje za lidská práva a nástupu Nové levice na přelomu 60 a 70-tých let v USA a velkoměstech západní Evropy. V době rychlého vzestupu "progresivních" levičáckých hnutí, nepokojů, demonstrací a boření tradičních konvencí padaly veškeré zábrany a k platformám sdružujícím aktivisty gay a lesbické scény se brzy začali přidávat i pedofilové.
Pomáhal tomu fakt, že mnozí homosexuálové měli zároveň i pedofilní sklony. Jedním z takových byl homosexuální pedofil a americký žid David Thorstad, zakladatel organizace NAMBLA.
NAMBLA - americká asociace homosexuálních pedofilů
Od počátku 70-tých let se v propagandě šířené homosexuálním hnutím začala objevovat i pedofilní tématika a argumenty ospravedlňující a normalizující pedofilii. Tehdy používali rétoriku "práv dítěte" a "sexuálního osvobození" - tvrdili, že děti mají právo na sexuální aktivity a má jim být umožněn pohlavní styk s dospělými. Současně prosazovali i zákaz tělesných trestů a ultra-liberální výchovu bez autority, pravidel a konvencí. Inspiraci pro jejich argumenty jim poskytovala mezi neomarxisty oblíbená Freudova teorie psychoanalýzy.
Homosexuální hnutí bylo od počátku úzce spjaté a personálně propojené s proudem Nové levice a ideologií neomarxismu. Neomarxisté viděli v homosexualismu účinný prostředek k boření tradičních konzervativních hodnot a rodiny. Bez spolupráce s neomarxistickými levičáky a intelektuály, kteří obsadili pozice v důležitých institucích, univerzitách, médiích a politice, by homosexuálové neměli šanci se prosadit.
V Chicagu v roce 1972 vznikla americká Koalice homosexuálních organizací a přijala usnesení, ve kterém si stanovila za cíl zrušit všechny zákony, které obsahují minimální věk, od kterého lze provozovat pohlavní styk. V dalším bodě žádala legalizaci adopcí bez ohledu na sexuální orientaci. Pedofilní agenda se tedy stala oficiální součástí homosexualismu.
V roce 1978 zmíněný David Thorstad s dalšími homosexuálními pedofily, kteří byli aktivní v gay scéně, založili organizaci NAMBLA - Asociace amerických pedofilů. NAMBLA se pak pravidelně účastnila demonstrací, konferencí a jiných akcí organizovaných homosexuální scénou. NAMBLu podpořil i homosexuální židovský básník Allan Ginsberg - jedna z ikon Nové levice.
Založení NAMBLA má souvislost s událostí z prosince roku 1977, kdy policie provedla razii na síť pedofilů v Bostonu, kteří lákali chlapce ( nejmladšímu bylo 8 let ) do bytů a fotili si jejich sexuální zneužívání. Proti razii a soudnímu procesu protestovala skupina homosexuálních aktivistů a právníků, kteří spustili kampaň s hesly jako "lidská práva gayů" a "gay solidarita". Tato nechutná kauza inspirovala pedofily k založení NAMBLA, která je bude sdružovat a obhajovat.
David Thorstad je jedním z těch, na kterých můžeme ilustrovat úzké propojení všech 3 sfér - homosexuální, pedofilní a neo-marxistické. Bojoval za homosexuály jako předseda newyorské Aliance Gay Aktivistů (GAA) založené roku 1969, zároveň byl radikálním multikulturním levičákem ( člen Socialist Workers Party a redaktor anarcho-levičáckého časopisu Militant ) a zároveň byl pedofil.
Pedofilní NAMBLA se brzy stala právoplatným členem Mezinárodní asociace leseb a gayů (ILGA) – mezinárodní lobbistická organizace, kterou později uznalo OSN jako zástupce a mluvčího homosexuálních hnutí z Ameriky a západní Evropy a přidělilo jí statut poradce.
Roku 1979 se v 1. vydání časopisu Gay Community News objevil manifest, že "konečným cílem osvobození gayů je dosažení sexuální svobody pro všechny - ne jen rovná práva pro gaye a lesby, ale také volná sexualita u mládeže a dětí."
V zemích západní Evropy homosexuální revolucionáři a ultra-levičácké iniciativy otevřeně deklarovali požadavek na zrušení, nebo výrazné snížení věkového limitu na sex s dětmi. V prostředí všeobecné tolerance získávali podporu i z politické, mediální a právní sféry. Množili se profesionální Gay-právníci chránící také pedofily, kteří se dostali do konfliktu se zákonem.
V Německu vznikl Svaz homosexuálů, pederastů a transvestitů, který měl blízko k nově založené Straně Zelených a získával od ní finanční dotace. Stejně jako jinde na západě, i zde byli homosexuálové a pedofilové v otevřené koalici a jejich ideologií bylo radikální neomarxistické levičáctví. Jeden z lídrů německých pedofilů Olaf Stuben prohlásil, že dětská nevinnost je buržoazní přežitek a pedofilie je zdravá a morální.
Pedofil do každé rodiny
Tento trend pokračoval i během 80-tých let minulého století. Časopisy a knihy vydávané západními homosexuálními organizacemi a intelektuály byly až do 90-tých let plné obhajoby a propagace pedofilie ( některé v tom ve zmírněné formě pokračují dodnes).
Časopis Journal of Homosexuality, vydávaný univerzitními homosexuálně-levičáckými intelektuály, publikoval sérii sociologických a psychologických článků s názvem Mužská mezigenerační blízkost. V jednou z těchto článků se píše: "Rodiče by neměli pohlížet na pedofila, který miluje jejich syna, jako na nepřítele, nebo zloděje jejich majetku, ale jako na výchovného partnera, kterého by měli zvát k sobě domů."
Ve stejném časopise později gay-aktivista Helmut Graupner zveřejnil názor, že sexuální vztahy s mladými chlapci spadají do homosexuálních práv. Není překvapením, že hlavními autory a editory tohoto gay-časopisu byli psychoanalytik John DeCecco z Univerzity v San Francisku a gay-právník Edward Brongersma, kteří zároveň pracovali pro holandský pedofilní žurnál Paidika, také pro NAMBLA Bulletin a další radikálně pedofilní magazíny. Edward Brongersma byl navíc vysokým politikem holandských socialistů.
Další z lídrů homosexuálního hnutí, americký žid Larry Kramer, ve své knize Zrození AIDS-aktivisty ospravedlňoval případy zneužívání chlapců a tvrdil, že chlapci si styk s gay-pedofily sami přejí. Kramer se kromě gay-aktivismu věnoval publikováním o holokaustu, byl často propagován v médiích a obdržel Pulitzerovu cenu.
V roce 1995 jiný homosexuální časopis Guide vydal v článku obhajujícím pedofily toto prohlášení: "Nebojme se být označeni za pedofily. Musíme s hrdostí říkat, že sex je dobro, včetně dětského sexu! Musíme to učinit kvůli dětem!“
Cílem útoku homosexualistů se staly i mládežnické spolky, zejména ty reprezentující tradiční hodnoty ( např. Skautské a církevní organizace). Homosexuálové zahájili nátlakové akce, později podpořené soudními žalobami, aby dětské spolky nediskriminovaly otevřeně homosexuální osoby ( mezi nimiž je mnoho pedofilů) a umožnily jim stát se skautskými vedoucími.
To mělo dvojí efekt - devianti se dostali k dětem a neomarxismu se dařilo systematicky rozkládat organizace vychovávající mládež k vlastenectví a konzervativním hodnotám. Někteří homosexuální vedoucí ve Skautu, usvědčení z pedofilních aktivit, se dokonce znovu vraceli do své funkce poté, co je neomarxističtí psychologové prohlásili za vyléčené. Výsledkem byl rychlý nárůst případů zneužívání chlapců v americkém Skautu v 80-tých letech.
Distanc
V 90-tých letech už ale společnost začala být znechucena a šokována množícími se případy znásilnění dětí, včetně hrůzných vražd spáchaných pedofily. Mezi pachateli se objevovali i členové NAMBLA a dalších homosexuálních/ pedofilních organizací bojujících za práva sexuálních menšin. Jeden takový případ se odehrál v polovině 90-tých let, kdy dva členové NAMBLA unesli, znásilnili, mučili a zavraždili 10-letého chlapce jménem Jeffrey Curley z Bostonu.
Zároveň homosexuálové integrovaní do levičáckých politicko-aktivistických skupin se rozhodli masivně infiltrovat mainstream, dostat se do vrcholné politiky a obsadit silnější pozice v médiích, školství a důležitých institucích. Potřebovali víc sponzorů, voličů a všeobecnou toleranci. Radikální pedofilové pro ně začali být přítěží a proto se od nich z taktických důvodů začali veřejně distancovat. Ovšem skrytě, za oponou, tichá spolupráce pokračovala.
V polovině 90-tých let sílila kritika na adresu Mezinárodní asociace leseb a gayů (ILGA) zastoupené při OSN - kvůli vazbám na pedofilní zločince. V reakci na to se homosexuálové z ILGA rozhodli oficiálně vyloučit pedofily z NAMBLA ze svých řad.
Ovšem i nadále zůstala ILGA prorostlá pedofilií, proto Organizace Spojených Národů (OSN) v roce 1994 zrušila Mezinárodní asociaci leseb a gayů její statut nevládní organizace zastoupené při OSN, což jí sebralo vliv i finanční dotace. V roce 2002 ILGA žádala OSN o opětovné získání své funkce, což jí bylo zamítnuto, neboť systematicky skrývala a nezveřejňovala seznam svých členů, aby nevyšlo najevo, kolik pedofilů mají ve svých řadách.
Mnozí homosexuální pedofilové, kteří se také rozhodli nastoupit "dlouhý pochod institucemi", začali skrývat své pedofilní sklony a začali se prezentovat "jen" jako gayové. O některých z nich jsme měli možnost slyšet například v souvislosti s nedávným skandálem Strany Zelených v Německu, kde došlo k odhalení pedofilní minulosti mnoha gay-aktivistů působících ve vrcholných pozicích této strany.
Jedním z nich byl homosexuální poslanec Volker Beck, který se angažuje v boji za práva homosexuálů, proti nacionalismu, v organizování gay-pride demonstrací apod. Nyní historici odhalili, že v 80-tých letech prosazoval legalizaci pedofilie a podílel se na knize s názvem "Der pedosexuelle Komplex", ve které obhajoval pederasty / pedofily a sex s dětmi.
Současnost - nová vlna hnutí za normalizaci pedofilie?
Organizace B4U-ACT je mezinárodní skupina levičáckých filozofů, psychologů, gender-sociologů, sociálních antropologů a dalších intelektuálů, která bojuje za toleranci, dekriminalizaci a normalizaci pedofilie. Mezi těmito bojovníky za práva pedofilů již tradičně převažují neomarxisté židovského původu ( Richard Kramer, Jacob Breslow, Lisa Cohen a další ).
Produkují různé pseudo-vědecké zmanipulované výzkumy, které mají podpořit oprávněnost jejich požadavků a vymýšlí nové maskující termíny a eufemistická (zjemňující) označení, kterými nahrazují termín pedofilie - například "parafilie", nebo nový termín "minor-attracted persons" (osoby přitahované k nezletilým). Inovují staré taktiky, slogany a argumenty využívané homosexuálním hnutím pro účely pedofilního hnutí.
Mezi první úspěchy organizace B4U-ACT bylo částečně to samé, co se nátlakem a lobbingem podařilo homosexuálnímu hnutí v roce 1973, tedy vyřadit homosexualitu ze seznamu sexuálních deviací. V roce 2013 dosáhli toho, že pedofilie přestává být v USA klasifikována jako nebezpečná sexuální deviace.
Situace v České republice
V roce 2013 se pochodu Prigue Pride účastnili pedofilové. Letos ( 2014), už byly na Prague Pride policií zadrženy 3 osoby podezřelé z propagace pedofilie, neboť rozdávaly letáky z dílny organizace ČEPEK ( česká pedofilní komunita). Kampaň za normalizaci pedofilie začíná tím, že se snaží přesvědčit veřejnost, že pedofilové nejsou nebezpeční, nechtějí zneužívat děti a chtějí se léčit. Nejprve musí získat toleranci.
Stejně jako v ostatních zemích, i v ČR je homosexuální hnutí propojené s neomarxistickým. Neomarxističtí intelektuálové jsou často horlivějšími zastánci otevřeného spojenectví mezi homosexuály a pedofily, než sami gayové a lesby. Například článek Právo pedofilů na duhovou vlajku ( autorem je neomarxista z Filozofické fakulty UK Jaroslav Bican ) odpor k pedofilům označuje za hysterii a volá po otevřeném spojenectví homosexuálů a pedofilů pod duhovou vlajkou. Pedofilové prý jsou jedna z ukřivděných a "stigmatizovaných menšin", jako romové. A gayové a lesby by "měli s pedofily cítit zvláštní solidaritu".
O tiché spolupráci organizátorů Prague Pride s pedofily se můžete dočíst zde: Prague Pride spolupracuje s pedofily.
Závěr
To je pravděpodobně strategie, kterou aktivisté homosexuálně-levičáckého hnutí v ČR využijí. Postupně budou nahlodávat veřejné mínění, zdůrazňovat hodnoty humanismu, lidských práv a tolerance a budou se postupně snažit udělat z pedofilů chudinky, znevýhodněnou menšinu, ke které musí být společnost tolerantní. Poté začnou první požadavky na jejich práva a následovat bude agresivní inkrementalismus.
Kdo chrání homosexuály a pomáhá jim získat jejich úchylná práva, ten dláždí cestu také pedofilům. Ochránci těchto menšin jsou stejně nebezpeční, jako sami pedofilové. A na vinně jsou i zdegenerovaní tolerantní občané, kteří svou tolerancí k homosexuálům vytváří příznivé klima pro nástup pedofilů.
Nenávist ke zlu a úchylnosti je povinností každého dobrého člověka.
|Autor: Redakce|Zdroj: white-media.info|1.10.2014|
Historie propojení pedofilie s homosexuálním hnutím
Homosexuální hnutí se naplno rozjelo v průběhu "sexuální revoluce", boje za lidská práva a nástupu Nové levice na přelomu 60 a 70-tých let v USA a velkoměstech západní Evropy. V době rychlého vzestupu "progresivních" levičáckých hnutí, nepokojů, demonstrací a boření tradičních konvencí padaly veškeré zábrany a k platformám sdružujícím aktivisty gay a lesbické scény se brzy začali přidávat i pedofilové.
Pomáhal tomu fakt, že mnozí homosexuálové měli zároveň i pedofilní sklony. Jedním z takových byl homosexuální pedofil a americký žid David Thorstad, zakladatel organizace NAMBLA.
NAMBLA - americká asociace homosexuálních pedofilů
Od počátku 70-tých let se v propagandě šířené homosexuálním hnutím začala objevovat i pedofilní tématika a argumenty ospravedlňující a normalizující pedofilii. Tehdy používali rétoriku "práv dítěte" a "sexuálního osvobození" - tvrdili, že děti mají právo na sexuální aktivity a má jim být umožněn pohlavní styk s dospělými. Současně prosazovali i zákaz tělesných trestů a ultra-liberální výchovu bez autority, pravidel a konvencí. Inspiraci pro jejich argumenty jim poskytovala mezi neomarxisty oblíbená Freudova teorie psychoanalýzy.
Homosexuální hnutí bylo od počátku úzce spjaté a personálně propojené s proudem Nové levice a ideologií neomarxismu. Neomarxisté viděli v homosexualismu účinný prostředek k boření tradičních konzervativních hodnot a rodiny. Bez spolupráce s neomarxistickými levičáky a intelektuály, kteří obsadili pozice v důležitých institucích, univerzitách, médiích a politice, by homosexuálové neměli šanci se prosadit.
V Chicagu v roce 1972 vznikla americká Koalice homosexuálních organizací a přijala usnesení, ve kterém si stanovila za cíl zrušit všechny zákony, které obsahují minimální věk, od kterého lze provozovat pohlavní styk. V dalším bodě žádala legalizaci adopcí bez ohledu na sexuální orientaci. Pedofilní agenda se tedy stala oficiální součástí homosexualismu.
V roce 1978 zmíněný David Thorstad s dalšími homosexuálními pedofily, kteří byli aktivní v gay scéně, založili organizaci NAMBLA - Asociace amerických pedofilů. NAMBLA se pak pravidelně účastnila demonstrací, konferencí a jiných akcí organizovaných homosexuální scénou. NAMBLu podpořil i homosexuální židovský básník Allan Ginsberg - jedna z ikon Nové levice.
Založení NAMBLA má souvislost s událostí z prosince roku 1977, kdy policie provedla razii na síť pedofilů v Bostonu, kteří lákali chlapce ( nejmladšímu bylo 8 let ) do bytů a fotili si jejich sexuální zneužívání. Proti razii a soudnímu procesu protestovala skupina homosexuálních aktivistů a právníků, kteří spustili kampaň s hesly jako "lidská práva gayů" a "gay solidarita". Tato nechutná kauza inspirovala pedofily k založení NAMBLA, která je bude sdružovat a obhajovat.
David Thorstad je jedním z těch, na kterých můžeme ilustrovat úzké propojení všech 3 sfér - homosexuální, pedofilní a neo-marxistické. Bojoval za homosexuály jako předseda newyorské Aliance Gay Aktivistů (GAA) založené roku 1969, zároveň byl radikálním multikulturním levičákem ( člen Socialist Workers Party a redaktor anarcho-levičáckého časopisu Militant ) a zároveň byl pedofil.
Pedofilní NAMBLA se brzy stala právoplatným členem Mezinárodní asociace leseb a gayů (ILGA) – mezinárodní lobbistická organizace, kterou později uznalo OSN jako zástupce a mluvčího homosexuálních hnutí z Ameriky a západní Evropy a přidělilo jí statut poradce.
Roku 1979 se v 1. vydání časopisu Gay Community News objevil manifest, že "konečným cílem osvobození gayů je dosažení sexuální svobody pro všechny - ne jen rovná práva pro gaye a lesby, ale také volná sexualita u mládeže a dětí."
V zemích západní Evropy homosexuální revolucionáři a ultra-levičácké iniciativy otevřeně deklarovali požadavek na zrušení, nebo výrazné snížení věkového limitu na sex s dětmi. V prostředí všeobecné tolerance získávali podporu i z politické, mediální a právní sféry. Množili se profesionální Gay-právníci chránící také pedofily, kteří se dostali do konfliktu se zákonem.
V Německu vznikl Svaz homosexuálů, pederastů a transvestitů, který měl blízko k nově založené Straně Zelených a získával od ní finanční dotace. Stejně jako jinde na západě, i zde byli homosexuálové a pedofilové v otevřené koalici a jejich ideologií bylo radikální neomarxistické levičáctví. Jeden z lídrů německých pedofilů Olaf Stuben prohlásil, že dětská nevinnost je buržoazní přežitek a pedofilie je zdravá a morální.
Pedofil do každé rodiny
Tento trend pokračoval i během 80-tých let minulého století. Časopisy a knihy vydávané západními homosexuálními organizacemi a intelektuály byly až do 90-tých let plné obhajoby a propagace pedofilie ( některé v tom ve zmírněné formě pokračují dodnes).
Časopis Journal of Homosexuality, vydávaný univerzitními homosexuálně-levičáckými intelektuály, publikoval sérii sociologických a psychologických článků s názvem Mužská mezigenerační blízkost. V jednou z těchto článků se píše: "Rodiče by neměli pohlížet na pedofila, který miluje jejich syna, jako na nepřítele, nebo zloděje jejich majetku, ale jako na výchovného partnera, kterého by měli zvát k sobě domů."
Ve stejném časopise později gay-aktivista Helmut Graupner zveřejnil názor, že sexuální vztahy s mladými chlapci spadají do homosexuálních práv. Není překvapením, že hlavními autory a editory tohoto gay-časopisu byli psychoanalytik John DeCecco z Univerzity v San Francisku a gay-právník Edward Brongersma, kteří zároveň pracovali pro holandský pedofilní žurnál Paidika, také pro NAMBLA Bulletin a další radikálně pedofilní magazíny. Edward Brongersma byl navíc vysokým politikem holandských socialistů.
Další z lídrů homosexuálního hnutí, americký žid Larry Kramer, ve své knize Zrození AIDS-aktivisty ospravedlňoval případy zneužívání chlapců a tvrdil, že chlapci si styk s gay-pedofily sami přejí. Kramer se kromě gay-aktivismu věnoval publikováním o holokaustu, byl často propagován v médiích a obdržel Pulitzerovu cenu.
V roce 1995 jiný homosexuální časopis Guide vydal v článku obhajujícím pedofily toto prohlášení: "Nebojme se být označeni za pedofily. Musíme s hrdostí říkat, že sex je dobro, včetně dětského sexu! Musíme to učinit kvůli dětem!“
Cílem útoku homosexualistů se staly i mládežnické spolky, zejména ty reprezentující tradiční hodnoty ( např. Skautské a církevní organizace). Homosexuálové zahájili nátlakové akce, později podpořené soudními žalobami, aby dětské spolky nediskriminovaly otevřeně homosexuální osoby ( mezi nimiž je mnoho pedofilů) a umožnily jim stát se skautskými vedoucími.
To mělo dvojí efekt - devianti se dostali k dětem a neomarxismu se dařilo systematicky rozkládat organizace vychovávající mládež k vlastenectví a konzervativním hodnotám. Někteří homosexuální vedoucí ve Skautu, usvědčení z pedofilních aktivit, se dokonce znovu vraceli do své funkce poté, co je neomarxističtí psychologové prohlásili za vyléčené. Výsledkem byl rychlý nárůst případů zneužívání chlapců v americkém Skautu v 80-tých letech.
Distanc
V 90-tých letech už ale společnost začala být znechucena a šokována množícími se případy znásilnění dětí, včetně hrůzných vražd spáchaných pedofily. Mezi pachateli se objevovali i členové NAMBLA a dalších homosexuálních/ pedofilních organizací bojujících za práva sexuálních menšin. Jeden takový případ se odehrál v polovině 90-tých let, kdy dva členové NAMBLA unesli, znásilnili, mučili a zavraždili 10-letého chlapce jménem Jeffrey Curley z Bostonu.
Zároveň homosexuálové integrovaní do levičáckých politicko-aktivistických skupin se rozhodli masivně infiltrovat mainstream, dostat se do vrcholné politiky a obsadit silnější pozice v médiích, školství a důležitých institucích. Potřebovali víc sponzorů, voličů a všeobecnou toleranci. Radikální pedofilové pro ně začali být přítěží a proto se od nich z taktických důvodů začali veřejně distancovat. Ovšem skrytě, za oponou, tichá spolupráce pokračovala.
V polovině 90-tých let sílila kritika na adresu Mezinárodní asociace leseb a gayů (ILGA) zastoupené při OSN - kvůli vazbám na pedofilní zločince. V reakci na to se homosexuálové z ILGA rozhodli oficiálně vyloučit pedofily z NAMBLA ze svých řad.
Ovšem i nadále zůstala ILGA prorostlá pedofilií, proto Organizace Spojených Národů (OSN) v roce 1994 zrušila Mezinárodní asociaci leseb a gayů její statut nevládní organizace zastoupené při OSN, což jí sebralo vliv i finanční dotace. V roce 2002 ILGA žádala OSN o opětovné získání své funkce, což jí bylo zamítnuto, neboť systematicky skrývala a nezveřejňovala seznam svých členů, aby nevyšlo najevo, kolik pedofilů mají ve svých řadách.
Mnozí homosexuální pedofilové, kteří se také rozhodli nastoupit "dlouhý pochod institucemi", začali skrývat své pedofilní sklony a začali se prezentovat "jen" jako gayové. O některých z nich jsme měli možnost slyšet například v souvislosti s nedávným skandálem Strany Zelených v Německu, kde došlo k odhalení pedofilní minulosti mnoha gay-aktivistů působících ve vrcholných pozicích této strany.
Jedním z nich byl homosexuální poslanec Volker Beck, který se angažuje v boji za práva homosexuálů, proti nacionalismu, v organizování gay-pride demonstrací apod. Nyní historici odhalili, že v 80-tých letech prosazoval legalizaci pedofilie a podílel se na knize s názvem "Der pedosexuelle Komplex", ve které obhajoval pederasty / pedofily a sex s dětmi.
Současnost - nová vlna hnutí za normalizaci pedofilie?
Organizace B4U-ACT je mezinárodní skupina levičáckých filozofů, psychologů, gender-sociologů, sociálních antropologů a dalších intelektuálů, která bojuje za toleranci, dekriminalizaci a normalizaci pedofilie. Mezi těmito bojovníky za práva pedofilů již tradičně převažují neomarxisté židovského původu ( Richard Kramer, Jacob Breslow, Lisa Cohen a další ).
Produkují různé pseudo-vědecké zmanipulované výzkumy, které mají podpořit oprávněnost jejich požadavků a vymýšlí nové maskující termíny a eufemistická (zjemňující) označení, kterými nahrazují termín pedofilie - například "parafilie", nebo nový termín "minor-attracted persons" (osoby přitahované k nezletilým). Inovují staré taktiky, slogany a argumenty využívané homosexuálním hnutím pro účely pedofilního hnutí.
Mezi první úspěchy organizace B4U-ACT bylo částečně to samé, co se nátlakem a lobbingem podařilo homosexuálnímu hnutí v roce 1973, tedy vyřadit homosexualitu ze seznamu sexuálních deviací. V roce 2013 dosáhli toho, že pedofilie přestává být v USA klasifikována jako nebezpečná sexuální deviace.
Situace v České republice
V roce 2013 se pochodu Prigue Pride účastnili pedofilové. Letos ( 2014), už byly na Prague Pride policií zadrženy 3 osoby podezřelé z propagace pedofilie, neboť rozdávaly letáky z dílny organizace ČEPEK ( česká pedofilní komunita). Kampaň za normalizaci pedofilie začíná tím, že se snaží přesvědčit veřejnost, že pedofilové nejsou nebezpeční, nechtějí zneužívat děti a chtějí se léčit. Nejprve musí získat toleranci.
Stejně jako v ostatních zemích, i v ČR je homosexuální hnutí propojené s neomarxistickým. Neomarxističtí intelektuálové jsou často horlivějšími zastánci otevřeného spojenectví mezi homosexuály a pedofily, než sami gayové a lesby. Například článek Právo pedofilů na duhovou vlajku ( autorem je neomarxista z Filozofické fakulty UK Jaroslav Bican ) odpor k pedofilům označuje za hysterii a volá po otevřeném spojenectví homosexuálů a pedofilů pod duhovou vlajkou. Pedofilové prý jsou jedna z ukřivděných a "stigmatizovaných menšin", jako romové. A gayové a lesby by "měli s pedofily cítit zvláštní solidaritu".
O tiché spolupráci organizátorů Prague Pride s pedofily se můžete dočíst zde: Prague Pride spolupracuje s pedofily.
Závěr
To je pravděpodobně strategie, kterou aktivisté homosexuálně-levičáckého hnutí v ČR využijí. Postupně budou nahlodávat veřejné mínění, zdůrazňovat hodnoty humanismu, lidských práv a tolerance a budou se postupně snažit udělat z pedofilů chudinky, znevýhodněnou menšinu, ke které musí být společnost tolerantní. Poté začnou první požadavky na jejich práva a následovat bude agresivní inkrementalismus.
Kdo chrání homosexuály a pomáhá jim získat jejich úchylná práva, ten dláždí cestu také pedofilům. Ochránci těchto menšin jsou stejně nebezpeční, jako sami pedofilové. A na vinně jsou i zdegenerovaní tolerantní občané, kteří svou tolerancí k homosexuálům vytváří příznivé klima pro nástup pedofilů.
Nenávist ke zlu a úchylnosti je povinností každého dobrého člověka.
|Autor: Redakce|Zdroj: white-media.info|1.10.2014|
