Uprostřed druhé světové války se Léon Degrelle, který se narodil v roce 1906 v malém belgickém městě Bouillon, připojil k dalším 600 000 neněmeckým dobrovolníkům, aby se zúčastnil bojů na východní frontě. Poté, co překonal těžké strasti a byl několikrát raněn, se Degrelle stal velitelem divize Waffen-SS, "Legion Wallonie". V roce 1941 Hitler povolil vytváření protibolševických národních jednotek v boji proti komunismu v každé zemi západní Evropy, tak v ostatních zemích jako například Chorvatsko, Španělsko, Itálie a mnoha dalších.
Navzdory někdejším pokusům Napoleona, Waffen-SS byly první vskutku celoevropskou armádou. Ohromný boj této armády popsaný v Degrellovém slavném eposu "Tažení v Rusku 1941 - 1945 s SS divize Wallonie na východní frontě" mu v Evropě zajistil slávu až do takové míry, že byl označen za "Homéra 20. století."
Sám Degrelle řekl o Waffen-SS:
Pokud by Waffen-SS neexistovaly, Evropa by byla naprosto uchvácena sověty již v roce 1944. Do Paříže by přišli dříve než Američané. [...] Bez odporu SS by sověti byli v Normandii dříve než generál Dwight David Eisenhower. Lidé prokazovali hlubokou vděčnost mužům, kteří obětovali své životy. Takový sebaobětující idealismus a heroismus neexistoval od středověkých náboženských misí. V tomto století materialismu SS vyčnívá jako jasné světlo ducha. Nepochybuji o tom, že oběti a neuvěřitelné činy Waffen-SS si najde vlastních básníků jako Schiller. Velikost navzdory nepřízni osudu je to, co vyděluje SS.
Degrelle tehdy ještě nevěděl o tom, že on sám se stane kronikářem těchto neuvěřitelných činů Waffen-SS.
Degrelle měl už 35 let, když vstoupil do Wehrmachtu spolu s dalšími dobrovolníky z Valonska. Po tom, co se jeho oddíl zúčastnil četných bitev se značnými úspěchy, říšský vůdce SS Heinrich Himmler se nechal přesvědčit o tom, že Valony zahrne do Waffen-SS. V roce 1944 byl Degrelle vyznamenán vysokými vyznamenáními (včetně dubových listů a železného kříže).
Degrelle byl přítelem a blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera a stal se tváří propagandy národních socialistů na propagaci této mise mezi cizinci. Stal se nejznámějším cizokrajným dobrovolníkem v celé německé armádě a vypracoval se přes vojenské hodnosti od obyčejného vojáka po generála.
Degrellovi se podařilo poznat nejvýraznější osobnosti 20. století: Mussolini ho pozval do Říma, Churchill se s ním setkal v Londýně a Hitler ho přijal v Berlíně. Sám byl velkým vizionářem. Již koncem první světové války měl velkou touhu získat si na svou stranu své lidi a být strůjcem jejich osudu. Ve třiceti letech svého života byl již Degrelle úzce zapojen do boje, který měl formovat osud Evropy.
V roce 1918 se Degrelle stal vůdcem rexistů (dle Christus Rex), politické strany úzce spojené s fašismem a národním socialismem, ale v principu hnutím za obnovení křesťanství. Nakonec Degrelle byl zbožným katolíkem. Reformy rexistů byly namířeny na vytvoření sociální spravedlnosti - hlavního pilíře klidu uvnitř národa - a také vytvoření silného kolektivistického systému. Zdůvodňovali to tím, že jednotlivec by se měl vždy snažit být přínosem celku. Rexizmus sám sebe chápal jako demokratický a autoritářských systém se silným sociálním a morálním charakterem.
Degrelle si uvědomoval, že vypuknutí druhé světové války může vést jedině k sociálně-politickému obnovení Evropy, zejména od chvíle, kdy byl boj namířen proti nelidskému komunistickému systému. Tento boj se měl stát bojem dobra proti zlu, svobody proti orientálnímu despotismu.
Po pádu národně socialistického Německa Degrelle uprchl do Norska, kde nastoupil do letadla, se kterým proletěl Evropu okupovanou Spojenci, aby pak nouzově přistál ve Španělsku. Po válce odsoudila belgická vláda Degrella v nepřítomnosti k smrti za zradu. Španělská vláda generála Francisca Franca ho odmítla vydat. Léon Degrelle zemřel v španělské Malaze 1. dubna 1994 ve věku 87 let.
"My jsme opravdoví demokraté ... Rex je království absolutních duší, které nikdy nevyjednává, které kráčí přímo a přesně zná svou cestu. Toto je skutečný zázrak rexistů; tato víra, tato neposkvrněná, hořící sebejistota, absolutně potlačení sobectví a individualismu, nasměrování celé své bytosti, která může být i libovolně bezděčnou, do služby myšlence, která překračuje to individuální, vyžaduje vše a neslibuje nic." - Léon Degrelle
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|26.10.2014|
Navzdory někdejším pokusům Napoleona, Waffen-SS byly první vskutku celoevropskou armádou. Ohromný boj této armády popsaný v Degrellovém slavném eposu "Tažení v Rusku 1941 - 1945 s SS divize Wallonie na východní frontě" mu v Evropě zajistil slávu až do takové míry, že byl označen za "Homéra 20. století."
Sám Degrelle řekl o Waffen-SS:
Pokud by Waffen-SS neexistovaly, Evropa by byla naprosto uchvácena sověty již v roce 1944. Do Paříže by přišli dříve než Američané. [...] Bez odporu SS by sověti byli v Normandii dříve než generál Dwight David Eisenhower. Lidé prokazovali hlubokou vděčnost mužům, kteří obětovali své životy. Takový sebaobětující idealismus a heroismus neexistoval od středověkých náboženských misí. V tomto století materialismu SS vyčnívá jako jasné světlo ducha. Nepochybuji o tom, že oběti a neuvěřitelné činy Waffen-SS si najde vlastních básníků jako Schiller. Velikost navzdory nepřízni osudu je to, co vyděluje SS.
Degrelle tehdy ještě nevěděl o tom, že on sám se stane kronikářem těchto neuvěřitelných činů Waffen-SS.
Degrelle měl už 35 let, když vstoupil do Wehrmachtu spolu s dalšími dobrovolníky z Valonska. Po tom, co se jeho oddíl zúčastnil četných bitev se značnými úspěchy, říšský vůdce SS Heinrich Himmler se nechal přesvědčit o tom, že Valony zahrne do Waffen-SS. V roce 1944 byl Degrelle vyznamenán vysokými vyznamenáními (včetně dubových listů a železného kříže).
Degrelle byl přítelem a blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera a stal se tváří propagandy národních socialistů na propagaci této mise mezi cizinci. Stal se nejznámějším cizokrajným dobrovolníkem v celé německé armádě a vypracoval se přes vojenské hodnosti od obyčejného vojáka po generála.
Degrellovi se podařilo poznat nejvýraznější osobnosti 20. století: Mussolini ho pozval do Říma, Churchill se s ním setkal v Londýně a Hitler ho přijal v Berlíně. Sám byl velkým vizionářem. Již koncem první světové války měl velkou touhu získat si na svou stranu své lidi a být strůjcem jejich osudu. Ve třiceti letech svého života byl již Degrelle úzce zapojen do boje, který měl formovat osud Evropy.
V roce 1918 se Degrelle stal vůdcem rexistů (dle Christus Rex), politické strany úzce spojené s fašismem a národním socialismem, ale v principu hnutím za obnovení křesťanství. Nakonec Degrelle byl zbožným katolíkem. Reformy rexistů byly namířeny na vytvoření sociální spravedlnosti - hlavního pilíře klidu uvnitř národa - a také vytvoření silného kolektivistického systému. Zdůvodňovali to tím, že jednotlivec by se měl vždy snažit být přínosem celku. Rexizmus sám sebe chápal jako demokratický a autoritářských systém se silným sociálním a morálním charakterem.
Degrelle si uvědomoval, že vypuknutí druhé světové války může vést jedině k sociálně-politickému obnovení Evropy, zejména od chvíle, kdy byl boj namířen proti nelidskému komunistickému systému. Tento boj se měl stát bojem dobra proti zlu, svobody proti orientálnímu despotismu.
Po pádu národně socialistického Německa Degrelle uprchl do Norska, kde nastoupil do letadla, se kterým proletěl Evropu okupovanou Spojenci, aby pak nouzově přistál ve Španělsku. Po válce odsoudila belgická vláda Degrella v nepřítomnosti k smrti za zradu. Španělská vláda generála Francisca Franca ho odmítla vydat. Léon Degrelle zemřel v španělské Malaze 1. dubna 1994 ve věku 87 let.
"My jsme opravdoví demokraté ... Rex je království absolutních duší, které nikdy nevyjednává, které kráčí přímo a přesně zná svou cestu. Toto je skutečný zázrak rexistů; tato víra, tato neposkvrněná, hořící sebejistota, absolutně potlačení sobectví a individualismu, nasměrování celé své bytosti, která může být i libovolně bezděčnou, do služby myšlence, která překračuje to individuální, vyžaduje vše a neslibuje nic." - Léon Degrelle
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|26.10.2014|
