Dušičky, blahoslavený večer, je večer, kdy začíná posvěcení (iniciace) dětí! V pohanském světě nebyly děti vnímány jako skutečné lidské bytosti, dokud tento rituál nepodstoupily. Předtím jim nebyla dávána ani vlastní jména! Aby se mohly stát skutečnými lidmi, každé dítě muselo projít tímto děsivým, nebezpečným a obtížným rituálem. Musely překonat svůj strach ze tmy, nebo medvěda, mrtvých a z neznáma – a taky se o sebe musely po dlouhou dobu samy postarat.
Rituál začal jejich sestupem do podsvětí, do říše mrtvých; obvykle jeskyně, nebo dutého stromu, nebo (později) mohyly. Tam měly najít pozůstatky mrtvé osoby, jejíž jméno chtěly získat pro sebe; mrtvé osoby, kterou se chtěly samy stát.
Samy si vybraly, kým se mají stát, a samozřejmě jen čestní byli vybíráni pro znovuzrození. Čím čestnější osoba byla, čím větší posmrtné slávy požívala, tím raději byla vybírána. Později si lidé přenesli své bohatství s sebou do svých hrobů, nejen svá jména, aby měli jistotu, že si ho užijí i v příštím životě (nebo možná aby zvýšili své šance výběru pro znovuzrození…). A ano, děti vešly dovnitř hrobů a našly tyto cennosti a vzaly je opět do světa živých. Daly je čaroději a ten jim ukázal, v koho se znovuzrodí.
Nicméně toto byl pouze začátek iniciace, čaroděj držel tyto cennosti v bezpečné úschově, po celou dobu až po Štědrý večer – kdy se TíwaR (Týr), čestný, (znovu-) zrodí!
Mezi dušičkami a Štědrým večerem prošly děti mnoha zkouškami, o těch tady hovořit nebudu, a pak se ty úspěšné o Štědrém večeru vrátily ke svým rodinám – v noci, v doprovodu čaroděje. Tak „elfové“, tzn. duchové ctihodných mrtvých, vykonali návštěvu o Štědrém večeru. Přirozeně se vracely velmi hladové, po žití o samotě po dlouhou dobu, takže jejich rodiče o Yule umisťovali pokrmy v pokoji: snad velkou misku kaše? Později, po christianizaci, to bylo pro ty u moci příliš pohanské a pohané (tj. lidé…) museli přesunout hostinu navrátivších se mrtvých, malých skřítků (jak tyto děti označovali křesťané) do stodoly. Na závěr se děti znovuzrodily jako jednotlivci, které si zvolily z hrobu. Čaroděj jim dal cennosti, které posbíraly z hrobů, protože děti byly teď znovuzrozené jako mrtvé osoby v hrobě, a tyto předměty byly jejich. Takže se jim vrátilo to, co si s sebou vzali do hrobu z minulého života.
Avšak ne všechny děti to vykonaly, nebyly dost „dobré“, a tedy zahynuly než přišel Štědrý večer a „špatným“ dětem byl místo toho dán z hrobu jen popel. Zůstaly dětmi a musely se pokusit získat pro sebe jméno znovu o příštích dušičkách. Čaroděj vrátil předměty mrtvých, kteří ještě nebyli znovuzrozeni, do hrobu, nebo spíše zanechal předměty v otevřeném hrobě.
Děti, které zvládly získat jméno, skutečné jméno, tak cestovaly od statku k statku, aby pozdravily své rodinné příslušníky a sousedy a představily se jim pod svým novým jménem. Tento zvyk nazýváme „Julebukk“ (Yule-bow – Yule úklona), zdvořile se uklonily, když se představily, poté, co byly o Štědrém večeru (znovu-) zrozeny.
Více se o tomto můžete dozvědět v mé knize Sorcery and religion In Ancient Scandinavia a momentálně mnohem více v mé hře MYFAROG, ale hlavní smysl tohoto příspěvku, proč toto téma nyní vyzdvihnout, je, že očekáváme blížící se Štědrý večer a jak víme; každý rok slýcháme od křesťanů, ateistů a taky ostatních nesmysly o oslavě Yule, o tom, proč máme“Santa Clause“, o tom, proč skřeti jedí kaši ve stodole a tak dále. Jejich neznalost je extrémní, jejich vůle šířit lži je mnohem extrémnější a já myslím, že stojí za to o tom trochu napsat, ukázat vám, o čem tradice ve skutečnosti jsou.
Má žena to více vysvětlí na svém Youtube kanále a zajde ještě více do detailů než já ve své hře MYFAROG a vydá se ještě dál do minulosti než já v kterémkoliv svém spise. Takže radím přihlásit se k odběru jejího kanálu a počkat si na víc.
Můžeme bojovat proti nepřátelům naší kultury a tradic všemi dostupnými prostředky, ale já si myslím, že nejlepší způsob je ukázat lidem zjevnou pravdu a zahnat tak jejich temnotu světlem.
HailaR WôðanaR!
|Autor: Varg Vikernes|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|12.12.2014|
Rituál začal jejich sestupem do podsvětí, do říše mrtvých; obvykle jeskyně, nebo dutého stromu, nebo (později) mohyly. Tam měly najít pozůstatky mrtvé osoby, jejíž jméno chtěly získat pro sebe; mrtvé osoby, kterou se chtěly samy stát.
Samy si vybraly, kým se mají stát, a samozřejmě jen čestní byli vybíráni pro znovuzrození. Čím čestnější osoba byla, čím větší posmrtné slávy požívala, tím raději byla vybírána. Později si lidé přenesli své bohatství s sebou do svých hrobů, nejen svá jména, aby měli jistotu, že si ho užijí i v příštím životě (nebo možná aby zvýšili své šance výběru pro znovuzrození…). A ano, děti vešly dovnitř hrobů a našly tyto cennosti a vzaly je opět do světa živých. Daly je čaroději a ten jim ukázal, v koho se znovuzrodí.
Nicméně toto byl pouze začátek iniciace, čaroděj držel tyto cennosti v bezpečné úschově, po celou dobu až po Štědrý večer – kdy se TíwaR (Týr), čestný, (znovu-) zrodí!
Mezi dušičkami a Štědrým večerem prošly děti mnoha zkouškami, o těch tady hovořit nebudu, a pak se ty úspěšné o Štědrém večeru vrátily ke svým rodinám – v noci, v doprovodu čaroděje. Tak „elfové“, tzn. duchové ctihodných mrtvých, vykonali návštěvu o Štědrém večeru. Přirozeně se vracely velmi hladové, po žití o samotě po dlouhou dobu, takže jejich rodiče o Yule umisťovali pokrmy v pokoji: snad velkou misku kaše? Později, po christianizaci, to bylo pro ty u moci příliš pohanské a pohané (tj. lidé…) museli přesunout hostinu navrátivších se mrtvých, malých skřítků (jak tyto děti označovali křesťané) do stodoly. Na závěr se děti znovuzrodily jako jednotlivci, které si zvolily z hrobu. Čaroděj jim dal cennosti, které posbíraly z hrobů, protože děti byly teď znovuzrozené jako mrtvé osoby v hrobě, a tyto předměty byly jejich. Takže se jim vrátilo to, co si s sebou vzali do hrobu z minulého života.
Avšak ne všechny děti to vykonaly, nebyly dost „dobré“, a tedy zahynuly než přišel Štědrý večer a „špatným“ dětem byl místo toho dán z hrobu jen popel. Zůstaly dětmi a musely se pokusit získat pro sebe jméno znovu o příštích dušičkách. Čaroděj vrátil předměty mrtvých, kteří ještě nebyli znovuzrozeni, do hrobu, nebo spíše zanechal předměty v otevřeném hrobě.
Děti, které zvládly získat jméno, skutečné jméno, tak cestovaly od statku k statku, aby pozdravily své rodinné příslušníky a sousedy a představily se jim pod svým novým jménem. Tento zvyk nazýváme „Julebukk“ (Yule-bow – Yule úklona), zdvořile se uklonily, když se představily, poté, co byly o Štědrém večeru (znovu-) zrozeny.
Více se o tomto můžete dozvědět v mé knize Sorcery and religion In Ancient Scandinavia a momentálně mnohem více v mé hře MYFAROG, ale hlavní smysl tohoto příspěvku, proč toto téma nyní vyzdvihnout, je, že očekáváme blížící se Štědrý večer a jak víme; každý rok slýcháme od křesťanů, ateistů a taky ostatních nesmysly o oslavě Yule, o tom, proč máme“Santa Clause“, o tom, proč skřeti jedí kaši ve stodole a tak dále. Jejich neznalost je extrémní, jejich vůle šířit lži je mnohem extrémnější a já myslím, že stojí za to o tom trochu napsat, ukázat vám, o čem tradice ve skutečnosti jsou.
Má žena to více vysvětlí na svém Youtube kanále a zajde ještě více do detailů než já ve své hře MYFAROG a vydá se ještě dál do minulosti než já v kterémkoliv svém spise. Takže radím přihlásit se k odběru jejího kanálu a počkat si na víc.
Můžeme bojovat proti nepřátelům naší kultury a tradic všemi dostupnými prostředky, ale já si myslím, že nejlepší způsob je ukázat lidem zjevnou pravdu a zahnat tak jejich temnotu světlem.
HailaR WôðanaR!
|Autor: Varg Vikernes|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|12.12.2014|
