Blíží se nám výročí úmrtí bývalého prezidenta a hlavní postavy tzv. Sametové revoluce, Václava Havla. Přibližme si ale tuto osobu trošku blíže a zauvažujme, zda byl Havel opravdu tím důležitým článkem celého „převratu“. Říká se, že o mrtvých se má mluvit, respektive psát pouze v dobrém. V tomto případě to však možná nepůjde, jelikož je řeč o člověku, který je přímo zodpovědný za stav našeho státu, za úpadek morálky v něm a také za rozrůstání organizovaného zločinu do vrcholných pater politiky. Vše ale po pořádku…
Václav Havel se programově angažoval v Chartě 77 po boku „bývalých“ komunistů. Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl rovněž členem KSČ a to do roku 1967. Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.
Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo řečeno byl sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu.
Havel sliboval a lhal lidem, kteří mu věřili a vkládali do něj naděje. Věřili ve svobodu, kterou jim sliboval. Havel ubezpečoval, že nebude nezaměstnanost, posílí se sociální jistoty ve státě, odbourají se výsady mocných. Sliboval také, že nenastane žádná inflace a zdražování a hlavně, že nový stát již nikdy nevstoupí do žádných vojenských spolků!
A jaká je po 25-ti letech realita? Naprosto opačná! Vznikla obrovská nezaměstnanost lidí v produktivním věku, nastala vlna neustálého zdražování, která dostala z lidí i poslední úspory a jsme nuceni nakupovat levné šmejdy, které nikdo v Evropě nechce. Sociální jistoty jsou postupně odbourávány spolu se sociálním státem, prohlubuje se propast mezi bohatými a chudými – vznikají dva nesouměřitelné sociální světy, privilegia a výsady mocných ve srovnání se sociálně slabými jsou přímo nebetyčná. Havel se rovněž také přímo podílel na vstupu naší země do NATO, osobně hájil všechny jeho války a zapojení ČR v nich, jako bytostný „pacifista“ dokonce přispěl k obohacení politologického slovníku termínem „humanitární bombardování“, jako kdyby nevěděl, že oběti bombardování jsou z velké části civilní osoby, mezi nimi děti, ženy a staří lidé.
Havel nakonec kandidoval v rozporu se svými prohlášeními na prezidenta celkem třikrát, z toho jednou musel být účelově zbaven poslaneckých práv poslanec Sládek, aby mohl být ambiciozní „revolucionář“ opět zvolen prezidentem.
Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako “morální symbol”, tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.
My, jako nacionalisté, nebudeme nikdy uznávat tak falešnou osobu, jakou byl právě Havel. Ten, kdo jej považuje za osobnost národa tím plive do tváře milionům lidí, kteří mu věřili… Odkaz Václava Havla, respektive novodobý „havlismus“ musí dřív nebo později skončit na smetišti dějin. Téměř tři desetiletí jsme jen obelháváni sametovým podvodem, který umožnil rozkradení už tak zničené země. Rozdělil společnost na bohaté, co mají moc a chudé otroky, kteří nemají sílu se elitě vzepřít. Demokracie v našem státě nemohla být pohřbena, jelikož se ani nezrodila. Své o tom věděl i Karel Kryl, jenž odkryl celou lež hned v začátku. Jeho „porevoluční“ tvorba není medializovaná, nezpívají se ji děti na základních školách. Proč? Jednoduše protože pravda v našem státě nevítězí…
|Autor: Redakce|Zdroj: autonom-cz.info|18.12.2014|
Václav Havel se programově angažoval v Chartě 77 po boku „bývalých“ komunistů. Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl rovněž členem KSČ a to do roku 1967. Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.
Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo řečeno byl sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu.
Havel sliboval a lhal lidem, kteří mu věřili a vkládali do něj naděje. Věřili ve svobodu, kterou jim sliboval. Havel ubezpečoval, že nebude nezaměstnanost, posílí se sociální jistoty ve státě, odbourají se výsady mocných. Sliboval také, že nenastane žádná inflace a zdražování a hlavně, že nový stát již nikdy nevstoupí do žádných vojenských spolků!
A jaká je po 25-ti letech realita? Naprosto opačná! Vznikla obrovská nezaměstnanost lidí v produktivním věku, nastala vlna neustálého zdražování, která dostala z lidí i poslední úspory a jsme nuceni nakupovat levné šmejdy, které nikdo v Evropě nechce. Sociální jistoty jsou postupně odbourávány spolu se sociálním státem, prohlubuje se propast mezi bohatými a chudými – vznikají dva nesouměřitelné sociální světy, privilegia a výsady mocných ve srovnání se sociálně slabými jsou přímo nebetyčná. Havel se rovněž také přímo podílel na vstupu naší země do NATO, osobně hájil všechny jeho války a zapojení ČR v nich, jako bytostný „pacifista“ dokonce přispěl k obohacení politologického slovníku termínem „humanitární bombardování“, jako kdyby nevěděl, že oběti bombardování jsou z velké části civilní osoby, mezi nimi děti, ženy a staří lidé.
Havel nakonec kandidoval v rozporu se svými prohlášeními na prezidenta celkem třikrát, z toho jednou musel být účelově zbaven poslaneckých práv poslanec Sládek, aby mohl být ambiciozní „revolucionář“ opět zvolen prezidentem.
Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako “morální symbol”, tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.
My, jako nacionalisté, nebudeme nikdy uznávat tak falešnou osobu, jakou byl právě Havel. Ten, kdo jej považuje za osobnost národa tím plive do tváře milionům lidí, kteří mu věřili… Odkaz Václava Havla, respektive novodobý „havlismus“ musí dřív nebo později skončit na smetišti dějin. Téměř tři desetiletí jsme jen obelháváni sametovým podvodem, který umožnil rozkradení už tak zničené země. Rozdělil společnost na bohaté, co mají moc a chudé otroky, kteří nemají sílu se elitě vzepřít. Demokracie v našem státě nemohla být pohřbena, jelikož se ani nezrodila. Své o tom věděl i Karel Kryl, jenž odkryl celou lež hned v začátku. Jeho „porevoluční“ tvorba není medializovaná, nezpívají se ji děti na základních školách. Proč? Jednoduše protože pravda v našem státě nevítězí…
|Autor: Redakce|Zdroj: autonom-cz.info|18.12.2014|
