První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Je suis Mossad?

Dne 7. ledna vtrhli dva teroristé do redakce liberálního „humoristického“ časopisu a zastřelili pár lidí. A spustila se masová hysterie a nářek nad tím, jak Evropa trpí pod nájezdy barbarských nájezdníků, mající na mysli jen jedinou věc a nic jiného: zničení naší úžasné, pokrokové, liberální, demokratické a kapitalistické společnosti a všech hodnot, které tato společnost vyznává. Hysterie pečlivě vedená a organizovaná. Hysterie, která má neustále na jazyku jakousi svobodu slova.

Ti, co pláčou nad tím, že tato „svoboda slova“ byla podupána, si zřejmě neuvědomují, jací šašci vlastně jsou. Ve Francii samotné svoboda dávno není, jak poznamenal Vincent Reynouard, a co teprve může říct profesor Faurisson, který naposledy onu posvátnou svobodu slova poznal v listopadu, kdy mu do bytu vtrhla policie. Nebo komik známý Dieudonné, který byl krátce po „masakru“ v Charlie Hebdo zatčen za „nevhodné“ komentáře, údajně omlouvající a podporující terorismus, a spolu s ním desítky dalších lidí. A o to víc směšně to působí s pasováním chudáků Židů do role (opět) největších obětí, zatímco tento vyvolený národ novináře (a nejen je) vesele vraždí a zatýká. To samozřejmě nikomu nevadí.

Po útocích se objevila celá řada teorií, kdo za tyto útoky vlastně může. Velmi dobře se například poukazovalo na výhružku Izraele při uznání Palestiny Francií (škoda, že nikdo nevzpomenul, jaké sympatie dávali Francouzi minulý rok Židům najevo). To samozřejmě nestačí, abychom celý útok označili za akci Mossadu. Různých důkazů je celá spousta a mnozí jiní je rozvedli velmi dopodrobna, takže jim zde nemá cenu věnovat větší pozornost. Upřímně si nejsem zcela jist, kdo za útok primárně může, a vlastně to může být i jedno, protože je naprosto jasné, komu tento útok primárně slouží.


Nic z toho co teď děláme, tedy masová hysterie a protesty, nám nijak nepomůže, naopak to pomáhá našim skutečným nepřátelům. Brzy po útoku se začaly objevovat zprávy o posilování tajných služeb, včetně naší slavné BIS. Různorodí užiteční idioti v čele s nechvalně známým Konvičkou jako vůdcem se scházejí v ulicích a provolávají blbosti, které je jejich židovští chlebodárci zdárně naučili. Ve Francii se pro jistotu sešli ti největší lidumilové ze všech, aby si navzájem porovnali jak kdo má moc ruce od krve. Ano, pochodem vpřed za Konvičkou a jeho bandou a bude líp. Jen ne tady. A ani nikde jinde, kde se podobné divadlo hraje. Anebo ani ne tak divadlo, jako velmi dobrá hra, ve které se bílé i černé figurky vrhají navzájem po krku, aniž by tušily, že jsou v moci jen jedné ruky. A tato ruka, tento stávající systém, a ti kdož jsou za ním, je skutečný nepřítel, skutečný původce problému. A jako radikálové musíme tento kořen problému vytrhnout, protože to co z něj roste nás má jen ošálit a poslat na špatnou cestu.

Celé tohle divadlo a jeho výsledek pro nás samozřejmě nebude vůbec příznivý. A proto mi skutečně nerve žíly smrt několika liberálů a komunistů, a pár „francouzských“ Židů, protože jak měl údajně (zde důraz na slovo údajně) říci Adolf Veliký, „lidé islámu nám jsou bližší, než například Francouzi.“ Jinými slovy nemám důvod oplakávat někoho, kdo mi je vlastně úplně ukradený, navíc, když jeho smrt slouží jako zbraň proti nám.

Je dobré v této chvíli připomenout, co kdysi řekl Velitel Rockwell: „je šílené nenávidět černochy, protože ti byli jen sprostě využiti Židy.“ Stejné platí i dnes, akorát je důležité si uvědomit, že Židé nevyužívají jen jednu stranu konfliktu.

To samozřejmě neznamená, že k islámu nemůžeme být kritičtí. Islám do sebe bohužel asimiloval spoustu židovského jedu a dalších nižších kultur. Nebyl v tom však sám. Celý dnešní Západ je výplodem židovského ducha, a tudíž si právem zasluhuje naši nejostřejší kritiku, pohrdání a odpor. A je to právě tento židovský jed, který nás v tuto chvíli tlačí do další vlny zloby a válkychtivosti. Tlačí nás do emocí strachu, hrůzy a hněvu, které nás pod vedením našich neviděných pánů naženou do konečného boje.


A vyjdeme-li z tohoto boje jako vítězové, pak budeme v neskonalé radosti oslavovat, jací jsme to pašáci, že jsme zničili strašného nepřítele před branami, aniž bychom vůbec tušili, že něco mnohem hrůznějšího, něco neskonale ohyzdnějšího a krvelačnějšího, se usadilo přímo v našem středu, v našich srdcích a myslích. A my jsme to živili, bránili, naivně tomu věřili a slepě, přesto s blaženou radostí, následovali do otroctví a zkázy. Ale takový je holt osud otroků, kteří nevidí své vlastní okovy.

Neskákejte proto prosím tak, jak naši páni chtějí, abychom skákali, a společně jim ukažme, že my jejich lžím už nevěříme, a že se blíží chvíle, kdy opona konečně spadne. Stačí jen chtít, nebát se proti nim jít a začít vzdorovat, kousek po kousku, ale jistě a s pevnou vůlí a vírou v porážku Pánů lží.



|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|22.1.2015|