Před časem jsem se sérií článků pokusil otevřít téma až příliš blízkého vztahu mezi Českou republikou a Izraelem, který v poslední době vyústil v nezvykle úzkou kooperaci obou vlád a dokonce v jejich společné, pravidelné zasedání, které se má stát jakousi novou tradicí vzájemných diplomatických vztahů.
Na základě informací z několika na sobě nezávislých zdrojů jsem také v těchto textech vyslovil domněnku, že by těmito vládami mohlo být krom jiného domlouváno poskytnutí azylu pro obyvatele židovského státu v případě chystaného útoku na Írán, který bude mít jistě pro Izrael i zpětné následky a nejspíše pro něj může – v íránské odvetě po izraelském napadení – znamenat i vlastní ohrožení.
V širších souvislostech může jít o složitou geopolitickou hru, ve které by mohl být současný blízkovýchodní stát Izrael samotnými židovskými vládci obětován v příštím velkém jaderném konfliktu jako jednak zdiskreditovaný (a poškozující obraz Židovstva po celém světě) a jednak už překonaný koncept a nahrazen buď opětovným odchodem Židů do světové diaspory nebo vybudováním nového sionistického centra (či center) v některé ze zemí, které pracovně nazývám „jewish–friendly“ a ke kterým řadím i Českou republiku coby pokračovatelku prosionistických tradic prvorepublikového Československa.
V takovém případě by jednání české a izraelské vlády bylo vyjednáváním o plánu na poskytnutí – v první fázi – bezpečného útočiště pro ohrožené obyvatele Izraele a – v druhé fázi – možná i vyjednáváním o jakémsi židovském znovuosídlení České republiky a o vytvoření zde takového zázemí, které by alespoň částečně nahradilo současný blízkovýchodní stát.
Oficiálně ale samozřejmě nic takového veřejnosti oznámeno být nemůže (alespoň v této chvíli) a my jsme tak – chceme-li se dozvědět více – odkázáni na pouhé čtení mezi řádky, na výklad různých indicií a na analytické rozvažování vztahů, událostí a souvislostí. Paralelně s tím, jak je vhodné tuto otázku zkoumat z čistě investigativního úhlu pohledu, kontaktovat proto různé státní instituce a s až detektivním úsilím hledat důkazy i motiv pro taková chystaná opatření, můžeme zároveň hledat odpověď i v naší novodobé historii.
Právě zmíněná tradice prožidovských postojů českého státu táhnoucí se od dob první republiky, trochu skrývaných v době komunistického režimu a naplno opět propuknuvších v době po listopadu 1989, může být pro nás jakýmsi vodítkem, jak rozumět současným událostem. Výše naznačený plán by totiž nebyl možný bez dlouhodobě (až historicky) výborných vztahů mezi oběma zeměmi/národy, což platí i opačně – leckdy až neomezená podpora Izraele (či sionistických myšlenek v době, kdy stát Izrael ještě neexistoval) ze strany českých zemí má svůj logický vývoj a sílící tendenci a umožňuje politické garnituře současného Izraele rozvíjet podobné úvahy jako případné krizové plány, byť nakonec ani nemusejí být využity, nebo mohou existovat ve vícero verzích (viz podobné úvahy o Ukrajině).
Proto není nezajímavé podívat se na dané téma více do hloubky, nevystačit si s povrchním konstatováním, že obě země si jsou historicky i svými osudy blízké. Když podrobně prozkoumáme dějiny vzájemných vztahů, možná pak objevíme nejednu překvapivou skutečnost.
Pokud se na naše nedávné dějiny podíváme právě tímto prizmatem, zjistíme, že úvahy o případné pomoci českého státu státu izraelskému nejsou nikterak nadnesené, že bychom našli podobné historické předobrazy a že už byla v našich dějinách údobí, kdy nejenom Československo poskytovalo vojenskou, technickou, diplomatickou a morální podporu ohroženému státu Izrael, ale že dokonce už jednou jako jakási země zaslíbená pro židovské etnikum fungovalo. Ba co víc, zjistíme, že se téměř žádná významnější historicko–politická událost v dějinách naší země neobešla bez silné židovské, či chcete-li izraelské stopy, že tedy vliv představitelů tohoto etnika či vliv blízkovýchodních událostí na události v naší zemi jsou neoddiskutovatelné a že leckdy můžeme nabýt dojmu, jakoby tyto dva národy žily v jakési zastřené či utajené symbióze, ať už si o ní myslíme cokoli a ať už ji hodnotíme jakkoli.
Pojal jsem proto v úmysl alespoň stručně tento židovský vliv na novodobý český stát shrnout, abychom si zodpověděli otázku, zda by případné chystané (ve smyslu vnucené) soužití Čechů a Izraelců v něm mělo nějaký reálný historický základ, precedens, nějaký hmatatelný vzor a příklad.
V prvním díle této rozsáhlejší práce se chci zaměřit na období první republiky, klíčovou pozornost chci ale věnovat především postavě prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, bez něhož by – jak je nám předkládáno – neexistovala. Zřejmě to je i pravda, pak ale bude nejspíše pravdivé i tvrzení, že u zrodu Československa stál i židovský element. Masaryk a židovský element totiž patří neoddělitelně k sobě. A jak si ukážeme, dost možná byl Masaryk sám členem vyvoleného národa...
Celý článek ke stažení zde.
|Autor: Redakce|Zdroj: vzdelavaci-institut.info|26.11.2012|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 6 lety
