4. listopadu 2012 nás navždy opustil Vladimír Skoupý. Jeho jméno je dnes pro většinu čtenářů pravděpodobně neznámé, někteří z nás na něj ale nikdy nezapomenou. Zpráva o jeho odchodu mě dost sebrala, přestože jsem se s ním osobně setkal jen párkrát na přelomu let 1999/2001. Považoval jsem ho (a považuji dodnes) za jednoho z nejdůležitějších revolucionářů na scéně národněsocialistické opozice. Občanské sdružení Národní Aliance, v jehož čele Vladimír stál, bylo po všech vlasteneckých a nacionalistických sdruženích prvním, které se pustilo do otevřené konfrontace se zkostnatělým neobolševickým demokratismem a které nabízelo tak převratné, radikální a nebezpečné myšlenky, že se jej ministerstvo Vnitra rozhodlo zlikvidovat už v samém počátku jeho existence.
Svoboda slova byla v téhle zemi odjakživa abstraktním pojmem a demokratismus, který se ujal vlády po listopadovém podvodu, dotáhl původní hranice nesvobody k dokonalosti. Zatímco komunisté stanovili limity, za jejichž překročení následoval postih, demokratisté všechny mantinely zbourali a vytvořili dokonalou anarchii, v níž vždy platí právo toho, kdo je u koryta. O tom, kdo tvořil polistopadové vlády a jaká byla jejich úroveň, netřeba se rozepisovat. Současný stav naší země i společnosti je jejich vysvědčením, bídným a žalostným. Existovala různá hnutí i politické strany, kterým nové forestogumpovské "úplně nejvíc nejlepší" polistopadové uspořádání nesedlo, ale vždy zůstávala na okraji zájmu veřejnosti. Lidé se, obecně vzato, neměli špatně a necítili potřebu zabývat se budoucností. Pokud ano, tak nanejvýš svou vlastní. Egoismus a sobectví byly typickým odrazem agresivního kapitalismu, v jehož duchu se začal budovat nový a zvrácený žebříček společenských hodnot.
Vlasteneckým hnutím šlo vždy spíše o nápravu společenských nešvarů, přičemž jejich členové často přehlíželi podstatná fakta a mnohdy idealisticky až naivně směřovali k cíli, který byl v nedohlednu. Skeptici, kteří byli rozčarováni z polistopadových událostí, se buďto obraceli směrem zpátky, nebo jako naivní snílci čekali na příchod skutečné demokracie, vlády lidu, od které očekávali zásadní změnu. Národní Aliance byla prvním oficiálním sdružením, které krom toho, že vycházelo z historických kořenů a usilovalo o změnu společenských poměrů, stanovilo jasný požadavek v podobě odstranění stávajícího společenského (ne)řádu. Strach slouhů režimu ze vzniku legálního opozičního subjektu s odlišnými názory byl tak obrovský, že už při samotné snaze o registraci bylo shledáno, že spojení "národně-socialistický" je závadové a společensky vysoce nebezpečné. Nezapomenu, jak obtloustlý ouřada s umaštěným čelem v propocené košili do televizních kamer hekticky vysvětloval, že ono spojení je genocidní (!!!) a protože v minulosti vedlo k masovému vyhlazování obyvatelstva, není možné jakýkoli subjekt s tímto názvem zaregistrovat. Jiřímu Stříbrnému budiž odpuštěno, o Miladu Horákovou se pro jistotu postaraly lidově-demokratické soudy a Jirka Paroubek, který si před časem svou "národně-socialistickou" stranu zaregistroval, si může gratulovat, že u nás fungují zákony pro každého jinak, protože jinak by ho brzy čekala tří až osmiletá dovolená na státní náklady.
Po zaregistrování Národní Aliance byly veškeré její aktivity pod drobnohledem politické policie ministerstva Vnitra a šikana se rozjela naplno. Předvádění účastníků shromáždění na policejní služebny za účelem odhalení "závadných tetování", která byla "veřejně propagována" až po tom, kdy se jejich majitelé museli na celách svléct donaha, kontroly účastníků vzpomínkových akcí (včetně zvědavých kolemjdoucích) a zavádění jejich jmen do policejních databází, skandální odhalení, že písmena N.A. na nášivce "svým provedením připomínají NACISMUS" a nakonec dva kluci, kteří v alkoholovém opojení na náměstí po ukončení veřejné akce zvedli ruce a pochopové z ministerstva usoudili, že je to dostatečný důvod pro postavení celého sdružení mimo zákon. Svého času jsme se s kamarády sázeli, jak by asi dopadla ODS/ČSSD/KSČM nebo kterákoli jiná strana, kdybychom navštívili její předvolební mítink a začali tam hajlovat. Vsadím vlastní boty, že postup orgánů činných v trestním řízení by byl diametrálně odlišný, než v případě Aliance. Hysterie, kterou pánové Gross a Grulich kolem Národní Aliance rozpoutali, byla typickou ukázkou vystrašeného vedení nestabilního státu, které velmi dobře vědělo, že v případě procitnutí veřejnosti z falešného opojení demokracií budou následovat nepokoje a ty v minulosti mnohokrát vedly k pádům různých režimů.
Před dvanácti lety se mi dostal do rukou leták, na kterém byl obrázek malého dítěte a na obou stranách letáku text přibližně následujícího znění: "Havle, Uhle, Zemane, humanisté, nomenklaturo - víme, že pro naši nemoderní bílou barvu pleti nám nepřísluší ta lidská práva, která si mohou nárokovat cikáni, židé, homosexuálové a jiní privilegovaní. Neberte nám však naše právo na život - je nás čím dál méně a nemáme si s kým hrát!" Sledoval jsem reakce lidí, kterým tento leták přišel do rukou, stejně jako mně. Byly různé, ale dalo se vysledovat pár shodných rysů - Bílá děcka přece nikdo nediskriminuje, že se jich rodí stále méně (v porovnání s populačním přírůstkem neevropských etnik) nikoho nezajímalo, cikány nikdo nemusel, protože dokud žili v ghettech, nikomu nevadili. Proč se v letáku píše o židech téměř nikdo nechápal a co se buzerantů týkalo, je to přece "jejich věc".
Od zákazu Národní Aliance a trestního stíhání všech, kdo s ní měli co dočinění, uplynulo více než deset let a když se dnes rozhlédneme kolem sebe, můžeme sami posoudit, jestli k jejímu zákazu došlo proto, že "šířila nacismus", nebo prostě proto, že propagovala nejnebezpečnější ideologii všech dob - pravdu.
Véna Chrchla kulisák nás opustil a jeho zásluhy byly posvěceny zákonem, tzn. komu se nelíbí např. jeho schvalování bombardování Srbska během okupace NATO a utrpení civilistů, které s sebou "humanitární mise" přinášely, dopouští se trestného činu a může být stíhán. Komunisté pěstovali kult osobnosti, demokratisté si pro něj vymysleli zákon. Uhl, umírněný bolševik (trockista) a procikánský fanatik pozvolna upadl v zapomnění, ale jeho dílo slaví úspěchy. Miloš Zeman, který v roce 1997 svým opileckým hlasem hřímal po zákazu hnutí skinheads (které nikdy nebylo nikde oficiálně zaregistrováno a proto zakázat nejde), se na Vysočině příliš nadýchal čerstvého vzduchu, zbavil se alkoholového opojení a vrací se zpět. Špatná ekonomická situace stále rostoucího počtu českých rodin má za následek intenzivní populační úbytek majority, který je v ostrém kontrastu s obrovským populačním přírůstkem národnostních menšin. Podle průzkumů agentur je na Slovensku v současné době každý čtrnáctý občan cikánské národnosti. Zákony jsou pro smích a mnohdy se jimi neřídí ani ti, kdo je tvoří. Každý soudní proces s politickým podtextem je vždy řešen v souladu s politickou objednávkou, v případě spáchání totožného trestného činu nedostanou člen majority i menšiny NIKDY stejný trest.
Náměstí českých měst se v minulých letech začala plnit průvody čtyřprocentních deviantů, které, namísto aby byly rozprášeny, jsou vládou podporovány a policií chráněny. Jakýkoli projev nevole vůči nim je tvrdě stíhán. Každý, kdo si "vzpomene" na svůj židovský původ, si v politice otevírá možnosti, o jakých se ostatním ani nesnilo. Kariérista Jan Fischer budiž typickým příkladem. Jsi bezcharakterní ubožák, který strávil řadu let v komunistické straně a pak ses stal bezvýznamným úředníkem? Nevadí, pokud máš správný původ, můžeš být předsedou vlády, řídit Evropskou banku, dělat prezidenta, cokoli se Ti zachce. Nikdy nezapomínej na magické slovo ANTISEMITISMUS a používej jej tak často a všude, jak to jen půjde. A samozřejmě nelze opomenout podstatnou součást ideologie moderního levičáctví, feminismus, kterému se dnes moderně přezdívá "zabývání se genderovou problematikou". Nic neposlouží k rozbití tradiční rodiny lépe, než útok na samotnou její podstatu.
Vznik Národní Aliance na české politické scéně by se dal přirovnat k nálezu diamantu v hromadě bahna (nebo hromadě něčeho jiného, nechci být vulgární). Fakt, že její existence byla násilně ukončena zásahem státní moci, více než cokoli jiného vypovídá o tom, že její ideály a cíle byly správné. Represe, šikana, pronásledování, cenzura a další demokratické prostředky, jimiž se vláda bránila a dodnes brání existenci odlišných názorových proudů, značně komplikují život všem, kdo stojí v opozici. Snahám režimu navzdory zde budeme nadále, jako jsme byli dosud. Věrnost ideálům je naší ctí a toho jsou si ONI velmi dobře vědomi.
Díky Vladimíre, díky Elmare. Nezapomeneme!
|Autor: Southside|Zdroj: radicalboys.com|23.11.2012|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 6 lety