Pokrytectví jim vskutku není cizí, jak dokazuje hlavní britský rabín Jonathan Sacks v rozhovoru pro Radio 4 o situaci v Gaze, který na výzvu „myšlenka dne“ hezky odpoví: „vlastně myslím, že to má co dělat s Íránem.“ Po upozornění obou moderátorů, že se jede živě se rychle opraví na přání míru a nenásilí pro oba národy. A gojímové dál baští své jogurty z obchoďáků jako by se nic nestalo….
Není se čemu divit, že každá ze stran probíhajícího konfliktu viní z vyvolání střetu druhou. Izrael se samozřejmě brání útokům na svou zemi (kterou za pomoci západních demokracií ukradl) a útokům na svůj způsob života (který měl v historii takové úspěchy, že Židy nikde nikdy neměl nikdo rád) . Nevím však jestli genocida jiného národa a vraždění dětí je ta správná „civilizovaná“ obrana (zcela jistě je ale demokratická). Izrael před šedesáti pěti lety přišel a započal tak nekončící příběh bombardování, utrpení, vraždění, genocidy. Vytvořil i největší koncentrační tábor světa, do kterého i teď během bojů odmítá pustit jakoukoli zdravotnickou i jinou pomoc (ach, taková civilizovanost!). Tato praxe mezinárodního bojkotu se jim velmi osvědčila ve třicátých letech a i nyní, kdy v Íránu údajně zemřelo již několik lidí kvůli zákazu dovážení různých zahraničních produktů, v tomto případě některých léků.
Ale zpět do Gazy. Tam před třemi dny izraelské vrtulníky zabily vojenského vůdce Hamasu a sním i palestinskou holčičku. Následovala očekávaná odezva Hamasu, jehož členové se jali na Izrael střílet podomácku vyrobené rakety, o kterých bychom se poměrně správně mohli domnívat, že jsou slabší než rakety používané ve starověké Číně (na rozdíl od raket izraelských, které dokážou z paneláku udělat v tomto případě kůlničku na kamení). Jakousi náhodou se však jedné z těchto raket, které poškodí izraelské silnice méně než průjezd kamionu, podařilo zabít tři izraelské civilisty. Buď nesmírné štěstí nebo se činili soudruzi z Mosadu, u kterých by to nebylo ani žádným překvapením (vždyť Židé stáli u samotného zrození moderního terorismu!). To už se ale mírumilovná a hrdinská IDF (která si z palestinských dětí vůbec nedělá lidské štíty ani je pak surově a chladnokrevně nevraždí a už vůbec své vojenské i civilní zajatce neznásilňuje a nemučí) nemohla udržet a vtrhla do Gazy a začala opět dělat pořádek. Útok si vyžádal už přes padesát obětí (minimálně šest z nich jsou údajně děti) a stovky raněných. Laskavá IDF dokonce před útoky shazuje letáky, aby civilisté utekli z míst, kam hodlá zaútočit. Jak ale utéct z největšího koncentráku světa? Můžeme jen čekat, že útok opět bude stát život stovek lidí a stovek dětí jako před pár lety, ale aspoň „to bude stát za to,“ jak kdysi řekla židovská ministryně zahraničí Spojených států Albrightová.
Palestinská genocida pokračuje, k tisícům zavražděných brzy přibudou další, stejně jako k patnácti stům zavražděných dětí. A Židé a stát Izrael přesto zůstávají neposkvrněni, nedotknuti osudem a utrpením, které působí a až do konce stávajícího věku působit budou. Jsou přece bohem vyvolení.
Západní média, samozřejmě vůbec neovlivněna židovskou loby, mají jasno:
Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
|Autor: Redakce|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|019.11.2012|
