Mlčení a apatie!

Nejde zde jen o nejvyšší politiku, kdy lidé povětšinou rezignovali a přijali za fakt, že o tom svinstvu nemá cenu mluvit (zde nevím, zda se nejedná o výtvor mediálních mágů, kteří společnosti vnutili tuto formu autocenzury), nýbrž o celospolečenský jev, kdy se lidé raději nevyjadřují ani k dění na pracovišti, obci nebo jen v blízkém okolí.

Stále častěji člověk slýchává: „O tom se nemá cenu bavit“. „Co se rozčiluješ, stejně s tím nic neuděláš:“ apod. To se neděje jen od prorežimních „happy – cool“ lidiček, ale i obyčejných a ustaraných lidí, kteří nějak tak rezignovali na svůj úděl. Dostáváme se pak pomalu do situace, kdy je člověk, co se o dění kolem sebe zajímá, neoblíben či přímo okřikován. Už ani v těch hospodách se tolik nenadává. Samozřejmě, že pouhým kecáním se nikdy nic nedokázalo, ale mlčením se nezmůže už tuplovaně nic.

Jasně, mnoho lidí rezignovalo, vždyť to ti demokrati mají dobře vymyšleno. Volbama se nedá nic změnit, protože přes mediální masáž se tam nikdo nový neprověřený nedostane. Jenže to neznamená, že člověk musí hned rezignovat. Je třeba bojovat každým možným způsobem. Zkusit to alespoň na místní úrovni či ve firmě, kde pracuji. Dávat darebákům v okolí minimálně ostentativně najevo opovržení, a ne v duchu trendu se na ně ještě přátelsky usmívat. Různí tuneláři a pravdoláskaři budou něco žvanit o blbé náladě ve společnosti. Jenže pokud se tato „blbá nálada“ nedovede k výbuchu, nic se nezmění. Proto proti ni tak kážou a melou něco o škodlivém dělení společnosti. Asi očekávají, že v duchu rozkrádání, půjdeme ruku v ruce se zloději všemožným odstínů, vesele budovat těmto darebákům ráj na zemi.

Mlčení a apatie je cesta do pekel. Pokud bude slušná většina mlčet, tak ji překřičí darebáci, uřvaní příživníci nejen onoho etnika, ale i všemožní duševně pokřivění věční stěžovatelé (dost často z pravdoláskařského či ekoteroristického tábora, kteří si často stěžují v pomatení mysli či pro vlastní prospěch a znají jen svá práva aniž by něco společnosti i přinášeli). Takovým současný režim milerád nahrává, neboť odvádí pozornost od zásadních problémů a jemu neškodí.

Jak se říkává, tak „mlčení znamená souhlas“. A takto si dnešní stav nejspíše naši politici i vykládají. Vládě vůbec nevadí rekordní nespokojenost s její činností a pomocí korupčního rozdávání trafik si jede dále. Musíme si uvědomit, že zlu umožňují se ujmout vlády, právě ti, co mlčí. Špatní lidé tu byly vždy a vždy budou, jde jen o to, jak jim společnost umožní se prosadit.



|Autor: R.O.|Zdroj: bratrstvi.net|29.3.2013|