Aby bylo možné správně pochopit, jaké důvody máme k uznávání nacionálního socialismu, musíme vysvětlit jeden důležitý bod: na každý problém lze pohlížet ze dvou odlišných rovin – z pohledu vnější formy a z pohledu vnitřního smyslu. Náhled skrze vnější formu nevyžaduje nijak zvlášť bystrý intelekt ani nadhled získaný dlouholetými zkušenostmi nebo životnímu zkouškami – je to pohled nedospělého dítěte. Náhled z pohledu vnitřního smyslu naopak vyžaduje moudrost, zkušenosti, znalost hlubších souvislostí, čistou mysl, nezkalenou myšlenkovými stereotypy, a hlavně jistou zvláštní citlivost pro věci a vztahy, jež nejsou zjevné. Myšlení založené na vnímání vnitřního smyslu je mnohem jemnější a mnohem bližší pravdě – nerelativizuje, negeneralizuje. Zatímco utvořit si názor z úrovně vnějších forem je snadné a je to otázka pár minut, utvořit si názor z pohledu vnitřního smyslu trvá roky a je to vykoupeno velkým úsilím – mnohdy větším, než je běžný člověk schopen snést. Bohužel, lidem moderní doby je vlastní uspěchanost a povrchnost – proto dávají přednost nevyzrálému ukvapenému hodnocení podle vnější formy a nikdy se nedostanou k zamyšlení nad skutečným vnitřním smyslem problému.
Preference vnějších forem jsou vždy relativní (a tedy bezpředmětné). Každý člověk preferuje jiné formy; co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Platí to stejné, co platí pro ženy a jejich krásu: zatímco jednomu muži se může líbit spíše jistý typ žen, druhý bude spíše preferovat typ odlišný. Každý muž má svůj ideál ženské krásy, který vychází z jeho relativních osobních: žádný z těchto ideálů proto nelze považovat za lepší, nebo horší, než jiný, protože nejsou založeny na ničem objektivním; tyto ideály jsou relativní, protože jsou vztaženy k relativnímu celku: ke každé jednotlivé individualitě (v tomto případě ke každému jednotlivému muži). Pokud se bavíme o politických světonázorech, platí totéž. Je zcela bezpředmětné hádat se s někým, kdo žije ve světě forem, o tom, že nacionální socialismus je nějakým způsobem nadřazen jiným ideologiím. Takový člověk bude vnímat právě jen rozdíly forem a bude si slepě obhajovat svou náklonnost k jedné z nich. Vzhledem ke svému egoismu bude se snažit svůj relativní názor dokonce absolutizovat. Výsledkem pak bude, že nepochopí a nebude chtít pochopit, proč my preferujeme jiný světonázor, jenž se na jisté úrovni může zdát nám cizí. Jakákoli diskuse s člověkem, který už předem přichází s jasným názorem odvozeným od vnějších forem, je bezpředmětná a je ztrátou času; diskutovat lze pouze s člověkem, který se snaží pochopit protistranu a neabsolutizuje své relativní postoje.
To, co nacionální socialismus odlišuje od jiných světových názorů moderní doby, nejsou jeho vnější formy. To, co vlajkám s hákovým křížem, černým uniformám, úhledně seřazeným šikům vojáků, kamarádské pospolitosti táborníků z Hitlerjugend, Brekerovým sochám nebo monumentálnosti Speerových staveb dodává neopakovatelnou krásu a význam, je vnitřní duch nacionálního socialismu. Bez něj by nebyly ničím. Právě vnitřním smyslem se nacionální socialismus liší od čehokoli jiného a z této úrovně je třeba na něj nazírat, aby bylo správně pochopeno, proč mu dáváme přednost.
Nacionální socialismus, a každý další aspekt Velkoněmecké říše, vykrystalizoval z jedné ústřední ideje: ideje překonání [zdegenerovaného] člověka a nastolení věku nadčlověka. Tak, jako se tekutá voda v určitém okamžiku, při správných vnějších podmínkách, mění v pevný led, tak došlo, při nastolení vhodných společenských podmínek, k viditelné krystalizaci dosud neviditelné věčné myšlenky: myšlenky svobody, nezávislosti, vůle, zdraví, síly, moci nad sebou a odpovědnosti za svůj život i za společnost. Právě tyto věčné a zdravé hodnoty jsou tím jediným, co považujeme na světě za hodnotné. Tam, kde lidé nemají sílu a moc nad svým životem, tam nejsou a nikdy nebudou skutečně svobodní a šťastní. A právě jsou zmíněné hodnoty důvodem, proč oceňujeme nacionální socialismus a považujeme ho za nejzdravější světonázor vzniklý v moderním světě.
Naše jasná vnitřní citlivost k výše zmíněným hodnotám, kterou v sobě máme, nás v kombinaci s jasnou myslí a citem pro vnitřní smysl věcí, vzdalují od světa nevědomých, slábnoucích, stárnoucích a k opakování stejných chyb odsouzených lidí a překonává u nás běžně zažité představy. Díky tomu netrpíme běžnými předsudky a nemáme problém se ztotožnit s tím, co jednoznačně vnímáme jako pozitivní či jako prostředek k pozitivnímu. Nacionální socialismus v sobě v koncentrované formě obsahuje všechno to, co potřebuje i dnešní doba: odmítnutí vyprázdněnosti moderního světa, navrácení věcem jejich věčného smyslu, opětovné uznání tradičních hodnot, propagace síly a moci nad sebou a kolektivní výchova chlapců v muže a mužů v hrdiny, kteří by neváhali položit život za to, co je samé přesahuje.
Naším ideálem je člověk, který zvítězil sám nad sebou, plně se ovládl a zkrotil sám sebe a poznal, čím skutečně jest. Jen takový člověk může být skutečně svobodný a může poznat skutečné štěstí. Cokoli, co vede k tomuto ideálu, ať již se to modernímu člověku zdá jakkoli nepřirozené, jakkoli zvrácené a jakkoli podivné, je pro nás hodnotné a užitečné. Ať už je to obrana vlasti před nacismem, nebo naopak boj za jeho prosazení. Tyto zdánlivě protikladné snahy se po změně úrovně vnímání stávají dvěma odlišně vypadajícími projevy jednoho a téhož. Proto můžeme stejnou měrou ocenit jak hrdiny padlé na jedné, tak i na druhé straně – bez ohledu na barvu jejich praporu (která je sama o sobě zcela bezvýznamná). Ještě jednou tedy zdůrazníme, že pro nás neexistuje rozdíl mezi českým vojákem bojujícím za svobodu své vlasti a německým vojákem bojujícím za vlast svou. Pokud oba bojují skutečně za vlast a nikoli za osobní prospěch, pak jsou oba projevem téhož vznešeného principu. Pro nás platí, že Němec hrdinně bojující za Německo je nám bližší, a na rozdíl od Čecha bojujícího za svůj prospěch, je vskutku naším soukmenovcem; naopak to samozřejmě platí totéž. Zároveň však platí, že pokud je člověk demokratem, a přesto hájí heroické hodnoty, usiluje o probuzení víry v sebe sama, nezastaví se před žádnou překážkou, pak je nám bližší, než člověk, který o sobě sice prohlašuje, že je nacionálním socialistou, přesto v jeho chování převládají nízké pudy a snaha ovládat druhé, aniž by nejdříve ovládl sebe.
Našim českým předkům, kteří bojovali proti Němcům patří uznání a upřímné ocenění jejich obětí, avšak nyní nemá smysl se ohlížet do minulosti a připomínat heroické činy našich otců. To my sami musíme prokázat, že i my jsme zdědili jejich hrdinské srdce. To, že si vážíme jejich hrdinských činů nejlépe dokážeme tím, že sami prokážeme heroického ducha a osvobodíme se od toho, co nás svírá a nikoli tím, že budeme naše zájmy hájit v diskusích a na naše předky jen pateticky vzpomínat. A na tom, zda bojujeme pod praporem českým, nebo pod praporem s hákovým křížem, přitom vůbec nezáleží.
„Tradice znamená předávat oheň, nikoliv uctívat popel.“ Gustav Mahler
|Autor: Redakce|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|3.4.2013|
