Moderní pravičáci udělali z Palacha modlu a hrdinu, komunisté duševně nemocného člověka, který si sáhl na život kvůli nenaplněné lásce. O jeho následovnících se mluvilo jen jako o "těch dalších" a jeden z posledních studentů, který se na protest proti vládnoucímu režimu upálil někdy v rozmezí let 1998-2000 (jeho jméno mi neutkvělo v paměti) byl vyloženě pro smích, protože své poselství šířil skrze desítky internetových adres, vytištěných na papírech, které hned po jeho tragickém konci rozprášila policie a hasiči a poselství k veřejnosti vyšumělo do prázdna. Podobné protesty nebyly ani ve světě ničím ojedinělým, jména jejich aktérů upadla dříve či později v zapomnění a jejich smrt byla ve všech případech úplně zbytečná.
Palachův protest proti sovětské okupaci zasluhuje úctu, ať byly jeho pohnutky jakékoli a to i navzdory tomu, že byl sám sympatizantem tzv. reformních komunistů. Ne proto, že by jím něčeho dosáhl, natož aby tím vyřešil některý z problémů, který ho tížil. Zaslouží uznání jako hloupé, ale přesto odvážné gesto. Každá doba, každé společenské zřízení a každý režim měl, má a vždy bude mít své odpůrce. Po roce 1989 prožívala naše společnost nebezpečné opojení falešným pocitem bezstarostnosti a přesvědčení, že už vlastně není proti čemu protestovat. Existovala demokracie, objevila se svoboda projevu, možnost beztrestně vyhledávat, přijímat a šířit informace, bolševismem ubitá česká duše zaplesala radostí nad nově nabytou svobodou a vůbec nezaregistrovala, že totalitu politickou hbitě vystřídala totalita ekonomická.
25 dubna 1995 se v Mnichově upálil Reinhold Elstner. Reinhold se narodil v roce 1919 v Sudetech, jedné z mála ryze multikulturních oblastí v naší části Evropy. Pro zmatené čtenáře upřesňuji, že v Sudetech se setkávala kultura germánská, slovanská, keltská a mnoho dalších, po tisíciletí utvářejících tvář Evropy, vyvarujte se záměně s "multikulturalismem" současné doby, který není ničím jiným, než przněním a postupnou degenerací naší Rasy a civilizace, realizovanou skrze nekonečné importy přistěhovalců neevropského původu a jejich násilnou integraci. Reinhold byl revizionistou a během svého života sledoval, jak východní komunistická, západní demokratická a po roce 1989 kombinovaná německá vláda hází špínu na všechny a všechno, co souviselo s druhou světovou válkou. Na protest proti lžím a stále sílící propagandě se rozhodl ukončit svůj život v 75 letech, stejným způsobem jako u nás Jan Palach. Bývalý voják Wehrmachtu si k tomu vybral místo více než symbolické a svůj akt provedl na schodech mnichovské Feldherrnhalle. Lidé, kteří se v pozdějších letech pokoušeli uspořádat pietní vzpomínkové akce a připomenout jeho jméno se vždy utkávali s policií a komedie, kterou okolo povolení malého pietního shromáždění uspořádávají příslušné úřady, je jako vystřižená z Orwellova románu 1984. Nejde o to zničit člověka, ale zlikvidovat myšlenku.
Reinhold zanechal "dopis na rozloučenou", který je ve skutečnosti poselstvím a vzkazem německé veřejnosti. Chtěl obyčejným lidem otevřít oči a nasměrovat je na vlastní cestu hledání pravdy, pryč od oficiálního, skrz naskrz překrouceného výkladu historie, ve kterém je vždy jedna kladná a jedna záporná strana. Pryč od propagandistických lží, které dělají z předchozích generací zločince a z následujících generací viníky.
Připomínat něčí jméno by nemělo význam bez vazby na současnost. Tento rok je tomu 18 let (přečtením číslice jste se právě stali obětí skryté neonacistické propagace) od Elstnerova odchodu a německá společnost se značně změnila. Stále se pořádají výstavy o zlých vojácích Wehrmachtu, kteří okupovali a plenili ostatní země, především Sovětský svaz, kde se všem lidem žilo jako v ráji a nezapomíná se ani na Waffen SS, kterým jsou přisuzovány takové zločiny a schopnosti, které nejsou k vidění ani v těch nejodvážnějších hollywoodských scifi filmech. A stále za nimi stojí tatáž skupina lhářů, které brainwashing a duševní mrzáctví nových generací přináší mnohem větší užitek, než jen plné kapsy. Německé ulice ale vypadají jinak. Školáci z turecké kdysidávnomenšiny často čekají před branami německých škol a napadají obyčejná německá děcka, turečtí "rappeři" zpívají o tom, jak ovládají ulice a žijí z prodeje kurev a drog, a německá vláda, která nemá s tradičním Německem vůbec nic společného, stále volá po "integraci", přestože je už dávno všem jasné, že totálně selhala.
V dobách hluboké rudé totality bylo moderní plivat na vše německé, nakonec Němci byli jednoznačně uznáni jako viníci válečného masakru a bylo úplně jedno, že pouze předběhli Sovětský svaz a že za financováním války stál kapitál, který nepocházel z německých rukou. Zvěrstva, která se odehrávala v Sudetech ještě dlouhé měsíce po ukončení války, byla nejen akceptována jako "spravedlivá msta", ale proběhla s vědomím a souhlasem zednáře a bolševického zaprodance Edvarda Beneše, o jehož ostudné dekrety se dodnes opírá český právní systém (Benešův tah nebyl náhodný, dobře věděl, že při předávání moci svému kamarádovi Gottwaldovi by miliony německých obyvatel pohraničí byly vážným problémem, protože KSČ by jejich hlasy nikdy nezískala).
Elstnerův vzkaz má ovšem mnohem hlubší kontext, než se na první pohled může zdát. Spolu s hrou na politickou korektnost, které postupně likviduje nejprve svobodu slova, posléze i myšlení, dnes stojí celá naše evropská civilizace před stejným problémem. Ti, kdo mluví o demokracii a lidských právech, plivou na naši minulost, ohrožují naši současnost a likvidují naši budoucnost. Jeden z mnoha antifašistických zlepšováků nalezl kořeny všeho zla už v tradičním uspořádání rodiny, tj. svazku, kde figurují otec, matka a děti. Každý člen má své nezaměnitelné postavení a roli, které se drží a celek funguje. Pokud se tato role naruší, přestává fungovat základní stavební kámen společnosti a nastává chaos a postupný kolaps. Přesně v ten okamžik přichází čas pro ty, kdo zasévají šílenství liberalismu všude kolem sebe, ale sami stojí opodál, aby se jím také neinfikovali. Už zbývá jen rozdělit a panovat
|Autor: Southside|Zdroj: radicalboys.com|29.4.2013|
