Člověk si jen těžko může představit tak velké množství znásilňovacích orgií a sexuálního otroctví nevinných žen a dívek. Pro bezcitné cyniky, kteří vlastní naše média a píší naše učebnice a knihy, je snadné hodit toto všechno stranou a dále nás bavit perverzitou, která nemá konce. Podívejme se pravdě do očí a poodhalme jedno z nejtemnějších tajemství naší současné historie, jaké hrozné zločiny proti ženám napáchaly židovsko-komunistické bestie, o nichž politicky korektní feministky jen mlčí. Vy, kteří čtete tento článek, se dozvíte pravdu, ale nedržte tu pravdu jen pro sebe, ale řekněte to dalším, aby už naše děti nežily v takové slepotě, v jaké jsme žili my a naši rodiče.
Podívejme se tedy na tato strašná zvěrstva páchaná zejména těmi, kterým Franklin Roosevelt říkal „naši ušlechtilí sovětští spojenci.“ Dr. J. Austin, vědec a profesor anglické literatury na Katolické univerzitě v Scranton a LaSalle College, riskoval svou kariéru a živobytí, aby tyto pravdy vyšly najevo. Když v dubnu 1946 publikoval práci nazvanou „Uštvané ženy podrobené Evropy", na níž je založen tento článek, byla tato práce jen osamocený hlas volající po spravedlnosti v Americe, ve stále doznívající válečné propagandě o "vítězství", které se v pozdějších letech studené války jasně ukázalo jako prohra pro Ameriku a celý Západ, stejně jako tomu bylo roku 1945 pro Německo.
Když Rudá armáda postoupila v roce 1945 až k hlavnímu městu Říše, byl Berlín městem prakticky bez mužů. Z 2 700 000 obyvatel tvořily celé 2 000 000 ženy. Není divu, že strach ze sexuálního útoku se hnal přes město jako mor. Doktoři byli obleženi nemocnými, kteří hledali nejrychlejší způsob, jak spáchat sebevraždu a o jed byl největší zájem…
V Berlíně existovala charitativní instituce Haus Dehlem, porodnice a sirotčinec. Sovětští vojáci vstoupili do domů a opakovaně znásilnili těhotné ženy i ženy, které právě porodily. To nebyl ojedinělý případ. Nikdo se nikdy nedozví, kolik žen a dívek (dětí) bylo znásilněno, ale odhady lékařů hovoří o 100 000 jen v Berlíně – ženy ve věkovém rozmezí od 8 do 80 let…
24. března 1945 naši „ušlechtilí sovětští spojenci" vstoupili do Danzigu. 50letá gdaňská učitelka oznámila, že její patnáctiletá neteř byla znásilněna sedmkrát a její dvaadvacetiletá neteř dokonce patnáctkrát. Sovětský důstojník řekl skupině žen, aby hledaly bezpečí v katedrále. Jakmile byly bezpečně zamčené, židobolševická zvěř vpadla dovnitř a za zvonění zvonů znásilňovala všechny ženy, některé více než třicetkrát. Katolický farář v Gdaňsku prohlásil: „Jsou znásilňovány dokonce osmileté dívky a chlapci, kteří se snaží bránit své sestry a matky."
Bernard Griffin, britský arcibiskup, procházel po Evropě, aby zjistil, v jakých podmínkách se tam žije za okupace spojeneckými vojsky a hlásil toto: „Ve Vídni samotné znásilnili 100 000 žen, ne jednou, ale mnohokrát, včetně dívek ještě ve velmi mladistvém věku a dokonce i starší ženy."
Luteránský farář v Německu, v dopise ze dne 7. srpna 1945, píše biskupovi v Chichester, Anglie, kde popisuje, jak desetiletá vnoučata jeho kolegy pastora trpí kapavkou v důsledku znásilnění a jak paní N. byla zabita, když se bránila znásilnění, zatímco její dcera byla znásilněna a deportována, údajně do Omsku na Sibiř.
Den poté, co „naši ušlechtilí sovětští spojenci“ obsadili Neisse ve Slezsku, 182 katolických mnišek bylo znásilněno. V diecézi Kattowitz následně napočítali 66 těhotných jeptišek. V jednom klášteře, když se matka představená se svým asistentem snažili chránit mladší sestry s otevřenou náručí, byli rozstříleni na kusy. Kněz psal do Nord Amerika magazínu 1. listopadu 1945, že "v několika vesnicích, kde byly skoro samé ženy a dívky ve věku pouhých deset let, tak ty byly znásilňovány po několik týdnů židobolševickou Rudou armádou."
Sylvester Michelfelder, luteránský pastor, napsal: „Hordy vzteklých banditů v ruské nebo americké uniformě rabovaly a vykrádaly vlaky. Ženy a dívky byly znásilněny a utíkají nahé po ulicích třesoucí se strachem a hanbou. V řekách a jezerech plave strašně moc mrtvol žen a dívek a nikdo si toho nevšimne.“
Dne 27. dubna 1946 Rádio Vatikán hlásilo, že v ruské okupační zóně ve Východním Německu volá o pomoc celá populace dívek a žen, které jsou brutálně znásilňovány a jejichž tělesné a duševní zdraví je zcela otřeseno.
Ne všichni násilníci a vrazi nosí rudé hvězdy. John Dos Passos, v časopisu Life ze 7. ledna 1946 cituje "rudého majora", který říká, že „brutální znásilňování a alkohol je vojákův plat." Jiný voják napsal v časopise Time z 12. listopadu 1945: „Hodně křesťanských amerických rodin by se zděsilo hrůzou, kdyby věděly, že se naši chlapci chovají jako nepříčetné bestie a týrají nevinné lidi." Vojenský důstojník napsal: „Naše a britská armáda mají svůj podíl na rabování a znásilňování... Toto bestiální chování našich vojáků není vůbec obecné, ale je dostatečně velké, aby dalo naší armádě pěkné černé jméno – armáda vrahů a znásilňovačů."
Ital, co přežil americké bombardování, uvádí, že „hordám černých amerických vojáků rozmístěných v Neapoli, byl povolen od jejich nadřízených volný přístup k chudým a hladem mučeným italským ženám.“ Výsledkem tohoto opičího znásilnění a sexuálního otroctví vznikla generace žalostně vypadajících rasově smíšených bastardů.
Podle článku AP z 12. září 1945 s názvem "Německo-Americké manželství zakázané", Roosevelt absolutně zakázal svým vojákům manželství s „nižší německou rasou“ (přitom téměř 50 procent bílých Američanů jsou Germáni). A podle časopisu Time z 17. září 1945, vojáci dostávali z USA 50 milionů kondomů měsíčně s grafickou instrukcí, jak je použít a nápisem „nechť dají všem Němcům za vyučenou, aby na nás nikdy nezapomněli!“ Toto byli ti velcí křižáci, kteří přinesli "židobolševickou demokracii"do Evropy.
Pro Američany a Brity bylo otevřené znásilnění stejně běžné jako mezi sovětskými vojsky. Sověti prostě znásilnili všechny ženy od 8 až do 80 let a když německý muž nebo žena zabila ruského vojáka za cokoli, včetně znásilnění, bylo pro výstrahu zabito 50 Němců za každý incident.
Ale pro většinu povahově degenerovaných vojáků to bylo "skvělé" a záviselo hodně na "spolupráci" německých a rakouských žen, protože v situaci, ve které se obyvatelé okupovaných zón nacházeli, bylo možné si "sexuální" otroctví koupit za pár halířů nebo kousek chleba. Časopis Křesťanské století z 5. prosince 1945 uváděl: "Americký šerif a děkan, plukovník Gerald F. Beane, řekl, že znásilnění nebylo žádným problémem ani pro vojenskou policii. Za trochu jídla, čokolády, nebo mýdla, hladem umírajícím ženám a dětem, měli vojáci, co chtěli, mluvit o znásilnění je zbytečné.
Zde se musíte zamyslet, pokud chcete pochopit situaci v tehdejším Německu. Týdeník Přehled v Londýně z 25 října 1945, to popsal takto: „Mladé dívky bez domova, bez rodiny, bez jídla, hladové na umírajících toulkách se mohou volně rozhodnout, zda zemřít hladem, nebo prodat to ostatní, co mají a oddálit tak smrt na několik týdnů, měsíců či let. Mnoho žen a dívek si zvolilo smrt, umírali po ulicích, zříceninách, na polích… Zemřít bylo snadnější než žít v takovém pekle. Dr. George N. Shuster, prezident Hunter College, napsal v katolickém Digest v prosinci 1945 po návštěvě americké okupační zóny: „Evropa je nyní místem, kde žena prohrála mateřský boj o hrdost a slušnost, protože pro ženu v Evropě zbyla už jen hanba a ponížení". Oficiální politika komunistických spojenců a USA, Anglie, Kanady, Francie… vytvořila podmínky, ve kterých německé matky, stejně tak jejich dcery a sestry, se musely stát samy prostitutkami, aby jejich děti neumřely hladem. Američtí úředníci sami přiznali, že Němci měli méně jídla na den než američtí vojáci na snídani.
Podle svědectví v Senátu Spojených států dne 17. červenec 1945, kdy koloniální francouzská vojska pod velením Eisenhowera, pravděpodobně většinou Afričané, vstoupila do německého Stuttgartu, nahnali vojáci německé ženy do podchodů metra a znásilnili dva tisíce žen a dívek. Ve Stuttgartu špinavá opičí horda vojáků pod velením Eisenhowera znásilnila více žen v jednom týdnu, než německá armáda za celou válku. Nutno poznamenat, že počet znásilnění v německé armádě za války byl nižší než počet znásilnění v amerických kasárnách rozmístěných na americké půdě.
Podle International News Service v Londýně 31. ledna 1946, když americký voják přivezl manželku do Německa, dostala speciální povolení nosit vojenskou uniformu, protože vojáci nechtěli, aby jejich manželky byly znásilněny jako ostatní ženy v okupačních zónách. New York World Telegraf 21. ledna 1945, uvedl: „Americký pohled na německé ženy je jako pohled na kořist, stejně jako na fotoaparáty nebo německé automatické pistole Luger.“ Dr. G. Stewart působící ve zdravotnictví předložil prohlášení generálu Eisenhowerovi, že v prvních šesti měsících americké okupace Německa vzrostl počet pohlavních nemocí na dvacetinásobek své původní úrovně.
Jen málokdo si dnes pamatuje, že v roce 1940 se spojenci, kteří již tehdy volali po světovládě v rámci NWO (New world order) a "Organizaci spojených národů," prosazovali politiku bezpodmínečné kapitulace, což znamenalo, že Němci budou povinni přijmout okupační vládu a přejít na genocidní plán žida Morgenthaua, zredukovat německou populaci do středověkých podmínek. Takové snížení populace, ke kterému sáhli židé vůči křesťanskému Rusku a Ukrajině, kde nechali vyhladovět a postřílet kolem 70-80 milionů tehdejších obyvatel Ruska a Ukrajiny. Zkuste si přečíst knihu sekretáře Morgenthaua, "Germany is our problem", vydavatelství Harper and Brothers, 1945. Všimněte si použití termínu "OSN" na předsádce a v předmluvě Franklina D. Roosevelta. Židovský spisovatel v Americe, Theodore Kaufman, v roce 1941 napsal knihu s názvem "Germany must Perish", ve které prosazoval hubení škůdců a STERILIZACI všech Němců. Kaufmanova kniha dostala příznivé recenze ve velkých amerických časopisech a novinách. Válečná propaganda a oficiální politika měla vytvořit obraz Německa jako národa podlidí, kteří si zaslouží jen trest v podobě totálního vykořenění národa.
Žid Churchill řekl Němcům v lednu 1945: „Jsme spojenci a ne žádné příšery. To, alespoň můžu prohlásit jménem OSN. Mír na základě bezpodmínečné kapitulace přinese do Německa a Japonska velké a okamžité zmírnění válečných útrap a bude konec utrpení a bolesti."
Proti této lži válečného zločince Churchilla, prohlásil pro APP Dr. Austin: „Ti spojenci, kteří nebyli žádná „monstra“ znásilnili více evropských žen, než kdy dříve bylo znásilněno v dějinách lidstva. Vyhladověli Německo natolik, že lze hovořit o hladomoru. V rámci přímého rozkazu Dwighta Eisenhowera utýrali hladem více než dva miliony německých válečných zajatců. Vyrabovali a obrali 12 milionů lidí, vyrabovali z domů cennosti, zboží, potraviny a dokonce i oblečení a vyhnali obyvatele z jejich domovů. Vyvezli do Sovětského svazu a USA celé fabriky i s lidmi, pokud ještě žili. Vzali jednu čtvrtinu jejich zemědělské půdy, vzali jejich lodě a jejich továrny a jejich zemědělské nářadí. Zneužili a vyhladověli více německých dětí, než kolik kdy bylo Židů v Německu. Znásilnili a utýrali statisíce evropských žen a dívek. Povraždili pětkrát tolik Němců v jednom roce, než kolik jich zemřelo během pěti let války. Ano, ano, samozřejmě, tito muži židovsko-komunistické OSN, tito muži z Nového světového řádu, nejsou žádné příšery, ale ďáblovy semeno.
Bez ohledu na jakékoliv etnické či ideologické důvody, druhá světová válka byla válka mezi zastánci Nového židovského světového pořádku, kteří pro svoje světovládné choutky vytvořili komunismus a na druhé straně těmi, kteří tomuto chtěli oponovat.
Druhá světová válka byla tragédie pro bílou rasu, která vytvořila civilizaci na planetě zemi a dodnes se nechá manipulovat příšerou zvanou mezinárodní žid.
Přeloženo a upraveno z článku Kevina Alfreda STROMA, Slováka Amerického původu, roky pronásledovaného židovskou rasovou mafií v Americe.
|Autor: M.J.Dzurja|Zdroj: svobodnyodpor.info|9.5.2013|
