Dne 5. 9. 2014 uplynul přesně jeden rok, co nás navždy opustil Rochus Misch, který sloužil jako osobní strážce Adolfa Hitlera po většinu druhé světové války a byl posledním zbývajícím svědkem posledních hodin Adolfa Hitlera v jeho bunkru v Berlíně. Dožil se 96 let.
"Misch zůstal hrdý, že byl na konci s Hitlerem, kterého láskyplně nazýval "šéf". V roce 2005, v rozhovoru pro The Assiociated Press, Misch vzpomíná na Hitlera jako "velmi normálního člověka".
"Nebyl hovado. Nebyl monstrum. Nebyl superman."
Rochus Misch se narodil 29. července 1917 v malém slezském městečku Alt Schalkowitz, v dnešním Polsku, kde osiřel v raném věku. Ve 20 letech se rozhodl vstoupit do SS - organizace, kterou viděl jako protiváhu k rostoucí levici. Přihlásil se do Liebstandarte SS Adolf Hitler, aby sloužil jako Hitlerův osobní strážce.
"Bylo to protikomunistické, proti Stalinovi - pro ochránění Evropy," řekl Misch. "Přihlásil jsem se do války proti bolševismu, ne kvůli Adofu Hitlerovi."
Ale když nacistické Německo napadlo 1. září 1939 Polsko, Misch se ocitl v čele, když jeho divize SS byla připojena k bleskovému útoku.
Misch byl postřelen a téměř zabit, když se pokoušel vyjednat kapitulaci pevnosti nedaleko Varšavy, po té byl poslán do Německa na zotavení. Tam byl v květnu 1940 vybrán jako jeden ze dvou mužů z SS, aby sloužili jako Hitlerovi strážci a osobní asistenti při vyřizování telefonátů a vítání hostů.
Misch a jeho kolega Johannes Hentschel provázeli Hitlera skoro všude - včetně jeho alpského útočiště v Berchtesgadenu a v jeho "Vlčím doupěti".
Žil s Vůdcem v apartmánech v Novém Říšském kancléřství a v domově v dělnické čtvrti Berlína, který vlastnil až do své smrti.
"Byl to skvělý šéf," řekl Misch. "Žil jsem s ním po dobu pěti let. Byli jsme nejbližší lidé, kteří s ním pracovali... byli jsme vždy k dispozici. Hitler nebyl nikdy bez nás, dnem i nocí."
Misch žil s Hitlerem během posledních dnů jeho života, v Fuehrerbunker za železobetonovými stropy a stěnami.
"Hentschek provozoval světla, vzduch a vodu a já jsem spravoval telefony - nebyl nikdo jiný," řekl. "Když někdo přišel dolů, tak jsme nemohli ani nabídnout místo k sezení. Bylo tam málo místa."
Po tom, co začal sovětský útok, Misch vzpomíná na generály jak přicházeli a odcházeli, jak se zoufale snažili slepit obranu hlavního města ze zbytků německé armády.
Připomněl si, jak 22. dubna, dva dny před dokončením obklíčení města, Hitler řekl: "Válka je prohraná. Každý může jít."
"Všichni kromě těch, kteří zde ještě měli práci - my jsme museli zůstat," řekl Misch. "Světla, voda, telefon... to muselo fungovat dál, ale všem ostatním bylo dovoleno jít a téměř všichni byli okamžitě pryč."
Nicméně Hitler dostal zprávy - falešné, jak se později ukázalo - že západní spojenci vyzvali Německo, aby drželo Berlín dva týdny proti Sovětům, aby mohli bojovat s komunismem dohromady.
"Stále věřil v unii mezi Západem a Východem," řekl Misch. "Hitler měl rád Anglii - s výjimkou ministerského předsedy Winstona Churchilla - a nemyslel si, že lidé jako Angličané by se spojovali s komunisty, jen aby rozdrtili Německo."
28. dubna Misch viděl ministra propagandy Josepha Goebbelse a Hitlerova důvěrníka Martina Bormanna vstoupit do bunkru s mužem, kterého ještě neviděl.
"Ptal jsem se, kdo to je a oni řekli, že je to civilní soudce, který přišel vykonat Hitlerův sňatek," řekl Misch. V tu noc se Hitler a Eva Braunová vzali během krátkého obřadu.
O dva dny později Misch viděl Goebbelse a Bormanna mluvit s Hitlerem a jeho pobočníkem Ottou Guenschem na chodbě v bunkru.
"Viděl jsem ho jít do jeho pokoje... a ještě někoho, Guensche řekl, že by neměl být rušen," řekl Misch. "Všichni jsme věděli, co se to stalo. Říkal, že neměl v úmyslu opustit Berlín, měl by zůstat tady."
"Neslyšeli jsme žádnou ránu, neslyšeli jsme nic, ale jeden z těch, který byl na chodbě, už si nepamatuji, zda to byl Guensche nebo Bormann, řekl: "Linge, Linge, myslím, že to udělal...", řekl Misch s odkazem na Hitlerova komorníka Heinze Linga.
"Pak zůstalo všude ticho... kdo otevřel dveře si nepamatuji, Guenshe nebo Linge. Přirozeně jsem se do otevřených dveří podíval, nastala krátká pauza a druhé dveře se otevřely a... viděl jsem jak Hitler leží na stole," řekl Misch, položil hlavu do rukou na svůj stůl.
"A Eva ležela na pohovce s koleny nahoru, hlavou k němu."
Misch běžel do kanceláře oznámit to svému nadřízenému a pak zase dolů, kde už bylo Hitlerovo tělo přikryté na podlaze.
"Pak zavázali Hitlera a řekli: "Co budeme teď dělat?" řekl Misch. "Když nesli Hitlera ven... šli se mnou asi tři nebo čtyři metry. Viděl jsem jak jeho boty trčí z pytle."
Stráž SS běžela dolů po schodech a šli za Mischem, neboť těla měla být polita benzínem a zapálena. On řekl: "Šéf bude spálen. Pojďte ven." Ale místo toho Misch ustoupil hlouběji do bunkru popovídat si s kolegou Hentschelom.
"Řekl jsem - viděl jsem nahoře gestapo v kanceláři a může se stát, že nás budou chtít jako svědky zabít". Ale Misch zůstal přilepený na svém místě v bunkru - který popsal jako "betonovou rakev " - přijímal a řídil telefonické hovory s Goebbelsem, jako jeho novým šéfem do 2. května, když mu bylo povoleno uprchnout.
Goebbels sestoupil dolů a řekl: "Máte šanci žít, nemusíte zde zůstat a zemřít." Misch popadl batoh, který si zabalil a s několika dalšími uprchl z trosek Berlína.
Utíkali přes sklepy a podchody, ale Misch se rozhodl utéct po povrchu poté, co slyšel německy mluvící hlasy přes šachtu pro přívod vzduchu. Ale hlasy pocházely od přibližně 300 vojáků, kteří byli zajati sovětskou armádou, a ta ho tedy zajala také.
Po kapitulaci Německa 7. května, byl Misch odvezen do Sovětského svazu, kde strávil následujících 9 let v zajateckém táboře, než se mohl vrátit zpět do Berlína, to bylo až v roce 1954. Setkal se s manželkou Gerdou, se kterou se oženil v roce 1942. Ta zemřela v roce 1997.
Ve věku 87 let, když Misch mluvil s Assiociated Press, vypadal stále jako voják SS - s pevným postojem, širokými rameny a úhledně učesanými bílými vlasy. Dostal otázku, zda cítí vinu nebo odpovědnost za "holocaust" , řekl, že nevěděl nic o "vraždě 6 milionů Židů."
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|7.9.2014|
"Misch zůstal hrdý, že byl na konci s Hitlerem, kterého láskyplně nazýval "šéf". V roce 2005, v rozhovoru pro The Assiociated Press, Misch vzpomíná na Hitlera jako "velmi normálního člověka".
"Nebyl hovado. Nebyl monstrum. Nebyl superman."
Rochus Misch se narodil 29. července 1917 v malém slezském městečku Alt Schalkowitz, v dnešním Polsku, kde osiřel v raném věku. Ve 20 letech se rozhodl vstoupit do SS - organizace, kterou viděl jako protiváhu k rostoucí levici. Přihlásil se do Liebstandarte SS Adolf Hitler, aby sloužil jako Hitlerův osobní strážce.
"Bylo to protikomunistické, proti Stalinovi - pro ochránění Evropy," řekl Misch. "Přihlásil jsem se do války proti bolševismu, ne kvůli Adofu Hitlerovi."
Ale když nacistické Německo napadlo 1. září 1939 Polsko, Misch se ocitl v čele, když jeho divize SS byla připojena k bleskovému útoku.
Misch byl postřelen a téměř zabit, když se pokoušel vyjednat kapitulaci pevnosti nedaleko Varšavy, po té byl poslán do Německa na zotavení. Tam byl v květnu 1940 vybrán jako jeden ze dvou mužů z SS, aby sloužili jako Hitlerovi strážci a osobní asistenti při vyřizování telefonátů a vítání hostů.
Misch a jeho kolega Johannes Hentschel provázeli Hitlera skoro všude - včetně jeho alpského útočiště v Berchtesgadenu a v jeho "Vlčím doupěti".
Žil s Vůdcem v apartmánech v Novém Říšském kancléřství a v domově v dělnické čtvrti Berlína, který vlastnil až do své smrti.
"Byl to skvělý šéf," řekl Misch. "Žil jsem s ním po dobu pěti let. Byli jsme nejbližší lidé, kteří s ním pracovali... byli jsme vždy k dispozici. Hitler nebyl nikdy bez nás, dnem i nocí."
Misch žil s Hitlerem během posledních dnů jeho života, v Fuehrerbunker za železobetonovými stropy a stěnami.
"Hentschek provozoval světla, vzduch a vodu a já jsem spravoval telefony - nebyl nikdo jiný," řekl. "Když někdo přišel dolů, tak jsme nemohli ani nabídnout místo k sezení. Bylo tam málo místa."
Po tom, co začal sovětský útok, Misch vzpomíná na generály jak přicházeli a odcházeli, jak se zoufale snažili slepit obranu hlavního města ze zbytků německé armády.
Připomněl si, jak 22. dubna, dva dny před dokončením obklíčení města, Hitler řekl: "Válka je prohraná. Každý může jít."
"Všichni kromě těch, kteří zde ještě měli práci - my jsme museli zůstat," řekl Misch. "Světla, voda, telefon... to muselo fungovat dál, ale všem ostatním bylo dovoleno jít a téměř všichni byli okamžitě pryč."
Nicméně Hitler dostal zprávy - falešné, jak se později ukázalo - že západní spojenci vyzvali Německo, aby drželo Berlín dva týdny proti Sovětům, aby mohli bojovat s komunismem dohromady.
"Stále věřil v unii mezi Západem a Východem," řekl Misch. "Hitler měl rád Anglii - s výjimkou ministerského předsedy Winstona Churchilla - a nemyslel si, že lidé jako Angličané by se spojovali s komunisty, jen aby rozdrtili Německo."
28. dubna Misch viděl ministra propagandy Josepha Goebbelse a Hitlerova důvěrníka Martina Bormanna vstoupit do bunkru s mužem, kterého ještě neviděl.
"Ptal jsem se, kdo to je a oni řekli, že je to civilní soudce, který přišel vykonat Hitlerův sňatek," řekl Misch. V tu noc se Hitler a Eva Braunová vzali během krátkého obřadu.
O dva dny později Misch viděl Goebbelse a Bormanna mluvit s Hitlerem a jeho pobočníkem Ottou Guenschem na chodbě v bunkru.
"Viděl jsem ho jít do jeho pokoje... a ještě někoho, Guensche řekl, že by neměl být rušen," řekl Misch. "Všichni jsme věděli, co se to stalo. Říkal, že neměl v úmyslu opustit Berlín, měl by zůstat tady."
"Neslyšeli jsme žádnou ránu, neslyšeli jsme nic, ale jeden z těch, který byl na chodbě, už si nepamatuji, zda to byl Guensche nebo Bormann, řekl: "Linge, Linge, myslím, že to udělal...", řekl Misch s odkazem na Hitlerova komorníka Heinze Linga.
"Pak zůstalo všude ticho... kdo otevřel dveře si nepamatuji, Guenshe nebo Linge. Přirozeně jsem se do otevřených dveří podíval, nastala krátká pauza a druhé dveře se otevřely a... viděl jsem jak Hitler leží na stole," řekl Misch, položil hlavu do rukou na svůj stůl.
"A Eva ležela na pohovce s koleny nahoru, hlavou k němu."
Misch běžel do kanceláře oznámit to svému nadřízenému a pak zase dolů, kde už bylo Hitlerovo tělo přikryté na podlaze.
"Pak zavázali Hitlera a řekli: "Co budeme teď dělat?" řekl Misch. "Když nesli Hitlera ven... šli se mnou asi tři nebo čtyři metry. Viděl jsem jak jeho boty trčí z pytle."
Stráž SS běžela dolů po schodech a šli za Mischem, neboť těla měla být polita benzínem a zapálena. On řekl: "Šéf bude spálen. Pojďte ven." Ale místo toho Misch ustoupil hlouběji do bunkru popovídat si s kolegou Hentschelom.
"Řekl jsem - viděl jsem nahoře gestapo v kanceláři a může se stát, že nás budou chtít jako svědky zabít". Ale Misch zůstal přilepený na svém místě v bunkru - který popsal jako "betonovou rakev " - přijímal a řídil telefonické hovory s Goebbelsem, jako jeho novým šéfem do 2. května, když mu bylo povoleno uprchnout.
Goebbels sestoupil dolů a řekl: "Máte šanci žít, nemusíte zde zůstat a zemřít." Misch popadl batoh, který si zabalil a s několika dalšími uprchl z trosek Berlína.
Utíkali přes sklepy a podchody, ale Misch se rozhodl utéct po povrchu poté, co slyšel německy mluvící hlasy přes šachtu pro přívod vzduchu. Ale hlasy pocházely od přibližně 300 vojáků, kteří byli zajati sovětskou armádou, a ta ho tedy zajala také.
Po kapitulaci Německa 7. května, byl Misch odvezen do Sovětského svazu, kde strávil následujících 9 let v zajateckém táboře, než se mohl vrátit zpět do Berlína, to bylo až v roce 1954. Setkal se s manželkou Gerdou, se kterou se oženil v roce 1942. Ta zemřela v roce 1997.
Ve věku 87 let, když Misch mluvil s Assiociated Press, vypadal stále jako voják SS - s pevným postojem, širokými rameny a úhledně učesanými bílými vlasy. Dostal otázku, zda cítí vinu nebo odpovědnost za "holocaust" , řekl, že nevěděl nic o "vraždě 6 milionů Židů."
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnyodpor.info|7.9.2014|
