Je třeba, aby ti, kdo jdou s námi stejnou cestou, si všímali chyb, jichž se dopouštíme, a postojů, které nejsou v linii „stylu“, který člověku tradice musí příslušet. Není třeba snažit se chystat rány těm, kteří stojí po našem boku, jen poctivě a upřímně, srovnávací metodou, poukazovat na nedostatky. První účinek na ty, kteří obdrží negativní kritiku, může připomínat jed, který se však umožněním, aby jedinec o vlastních chybách přemýšlel, mění v lék.
Jestliže si umí zniternit obdržené rady, vychází vítězně a posíleně z problému, který se před něj postavil. Jestliže naopak tuto metodu nesnese, je lepší, když odejde, protože si ani není vědom smyslu slova „kamarádství“. V konfrontaci mezi „kamarády“ nevidí čin Lásky nutný pro růst jednotlivce, ale ingerenci (=nevhodné vměšování, zasahování) do své soukromé sféry.
Jinak řečeno: Kdo na radu reaguje jen podrážděným „Do toho ti nic není!“, ten se vůbec nepřenesl přes vlastní individualistický egoismus a nepřijal jakoukoli vyšší Myšlenku, v jejímž jméně byla rada učiněna.
Tento individualistický egoismus je třeba vymýtit, což je mezi námi zhusta opakované, ovšem jen stěží žité krédo. Je třeba chápat, že se nejedná o otázku jakési smyslu prosté morálky, nýbrž o záležitost nejhlubšího významu. Skutečného pozvednutí dosáhne individuální cestou možná jeden z miliardy (těch, kteří se o něco takového vůbec snaží), jestli vůbec; ostatní potřebují oporu v institucích. A je omylem domnívat se, že instituce již neexistují: totiž když zdánlivě chybí, je třeba vytvořit je mezi kamarády. Kdo toto odmítá, bude vtažen a zničen vírem „osobních problémů“ – mezi námi časté to fráze, v jejím případě však skutečně žité…
|Autor: orkyniosdrymos|Zdroj: hrdost.net|31.12.2014|
Jestliže si umí zniternit obdržené rady, vychází vítězně a posíleně z problému, který se před něj postavil. Jestliže naopak tuto metodu nesnese, je lepší, když odejde, protože si ani není vědom smyslu slova „kamarádství“. V konfrontaci mezi „kamarády“ nevidí čin Lásky nutný pro růst jednotlivce, ale ingerenci (=nevhodné vměšování, zasahování) do své soukromé sféry.
Jinak řečeno: Kdo na radu reaguje jen podrážděným „Do toho ti nic není!“, ten se vůbec nepřenesl přes vlastní individualistický egoismus a nepřijal jakoukoli vyšší Myšlenku, v jejímž jméně byla rada učiněna.
Tento individualistický egoismus je třeba vymýtit, což je mezi námi zhusta opakované, ovšem jen stěží žité krédo. Je třeba chápat, že se nejedná o otázku jakési smyslu prosté morálky, nýbrž o záležitost nejhlubšího významu. Skutečného pozvednutí dosáhne individuální cestou možná jeden z miliardy (těch, kteří se o něco takového vůbec snaží), jestli vůbec; ostatní potřebují oporu v institucích. A je omylem domnívat se, že instituce již neexistují: totiž když zdánlivě chybí, je třeba vytvořit je mezi kamarády. Kdo toto odmítá, bude vtažen a zničen vírem „osobních problémů“ – mezi námi časté to fráze, v jejím případě však skutečně žité…
|Autor: orkyniosdrymos|Zdroj: hrdost.net|31.12.2014|
