Národně socialistické rasové smýšlení

Po dlouhý čas lidé doma i v zahraničí tvrdili, že národní socialismus znamená válku za jakoukoli cenu. Postupně se stává stále jasnější, že stabilní Německo, které samo potřebuje mír pro příští dekády k postavení se na nohy ekonomicky a zemědělsky, je jistější zárukou míru než národ rozervaný stranickými konflikty, jenž jsou stálým zdrojem politického neklidu. Nové německé rasové myšlení je pro mnohé to nejtěžší na pochopení a setkává se tak s odmítáním a nepochopením. Částečné upřímné neporozumění je způsobeno starým liberálním pohledem na věc, ale částečně je to také snaha vědomého pokusu obklíčit Německo. Před válkou bylo nebezpečí viděno v „militaristické říši.“ Dnes je rasový pohled považován za hrozbu celé lidské kultury a civilizace až tak, že je nezbytné vytvořit jednotnou frontu všech národů, jejichž důstojnost je ohrožována německým barbarismem. Takový je dnes přístup zahraničních kruhů, snažících se Německo izolovat.

V dlouhodobém měřítku není lepší idei k zajištění míru mezi národy než národně socialistické rasové smýšlení, které vyzývá k prosazování a udržování vlastní rasy a vlastního lidu a podporuje podobné snahy u jiných národů. Takovýto vzájemný respekt, vyžadující respekt k vlastnímu národu a odmítnutí násilného dobývání jiných národů. Imperialistické snahy musíme odmítnout hned od samého začátku.

Nemůže zde být pochyb, že v mnoha oblastech se lidské generace vyvíjeli unifikovanými způsoby. Lidstvo však nachází svůj nejhlubší smysl, když jsou vnější prvky určeny charakterem a duchovními vlastnostmi, jenž najdou své viditelné vyjádření v rase a národnosti. Žádná myšlenka nebo pocit, je-li skutečný a hluboký, nemůže uniknout ze svých rasových hranic.

Jedním ze základních principů národně socialistického světonázoru je, že neexistují universální lidské principy, jako například panevropská idea politiky nebo idea lidské rasové polívky. Závěry jsou možné pouze ze života, jenž je rasově pevně dán. Zajímat se a starat se o vlastní druh neznamená znevažování cizích národů a ras. Za obvinění, že Německo považuje všechny ostatní národy a rasy na Zemi za méněcenné jsou zodpovědní Židé. Stejně jako člověk nemůže říci, že jedno zvíře nebo rostlina je lepší než jiné, nemůže ani vynést objektivní rozsudek mezi Evropanem a Mongolem. Jejich myšlení a cítění se v zásadních věcech liší, tedy budou mít rozdílné kultury. My máme své hodnoty, jiní lidé mají své. Každé zvyklosti a kultura je zabarvena rasou nebo skupinou, která ji stvořila, stejně jako závěry na ně.

Trvalý mír je spíše možný založit na vědomí etnické nebo rasové osobitosti jednotlivých národů a uznání jejich vzájemných práv na existenci, než na zachování jakési mocenské pozice. Nové Německo, které na svou rasu a etnicitu nahlíží pozitivně musí proto rozlišit mezi územím vlastní rasy a cizí, mezi vlastním lidem a cizím. Míšení krve ubližuje oběma stranám. Rasa je důležitá pro všechny národy, mají-li žít podle své přirozenosti. Německý národ není tak arogantní, aby věřil, že je národem vyvoleným. Známý citát od Geibela, „svět by měl užít německé cesty,“ by se měl spíše chápat v kontextu snění v oněch minulých dnech o světě lepším.

Národně socialistický rasový pohled se jasně odráží na vztahu Němců s Židy. Lidé často říkají, že národně socialistický přístup k rasové otázce je čistě negativní a destruktivní a jeho základním charakterem je radikální antisemitismus. Lidé ale musí připustit, že právě my jsme ozřejmili židovskou otázku lépe než kdo jiný a vzdělali celou generaci, aby viděla důležitost této otázky nejen pro svůj vlastní lid, ale pro celý svět. Náš přístup k židovskému problému v předchozích letech, než jsme byli u moci, musí být viděn jako politická erudice německého národa, jenž až v nebezpečné míře pozbyl svého rasového instinktu.

Židovská otázka se stala v Německu všeobecně známou. Mnoho občanů mělo oči otevřené a současně apelovalo na všechny heroické a mužné ctnosti německých mužů, což vyústilo v rasovou selekci politických bojovníků, jenž dnes stojí v čele nového státu. Dříve byla židovská otázka z pohledu státu věcí naprosté rovnosti a neomezeného přistěhovalectví Židů z východu. Nejlepší důkaz toho, jak bylo rasové cítění a vědomí ztraceno. Náš tón nebyl čistě negativní nebo jednoduše odmítající ostatní, ale spíše byl kladen důraz na pozitivní hodnoty našich vlastních lidí. To však vyžaduje poznamenat, že židovstvo skrze jejich vůdčí úlohu v marxistickém třídním boji a jejich mezinárodních finančních opatření proti Německu, podporovalo všechny možné protinárodní akce na kulturním i politickém poli. Židovstvo by si tedy nemělo stěžovat na antisemitismus, který je pouze obranou reakcí lidí na protiněmecké aktivity, které nemají obdoby v žádné jiné zemi.



|Autor: Redakce|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|21.03.2012|