Za pár měsíců nás čekají zase další volby a my opět budeme stát na okraji propasti a rozhodovat se, který kámen že to hodíme do té propasti. Je více než jasné, že většina národních socialistů si vybere dát svůj hlas Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS), protože jim je nejbližší, protože splňuje základní předpoklady fungující společnosti, jelikož má ze všech současných politických stran nejpřijatelnější volební program. Není divu, když propaguje sociální a národní politiku zároveň. DSSS se postupem času stala skutečně jedinou opozicí dnešnímu zkorumpovanému systému a národně sociální ideologie má o krůček blíže k „vítězství“. Jako kůl v plotě, stojí sama proti ostatním stranám a jejich pseudosociálním, či kapitalistickým ideologiím.
Bohužel na úplnou změnu systému dnes pravděpodobně pouhé zvolení politické strany nestačí. Aby strana mohla být úspěšná, musí se z parlamentu vytlačit ty ostatní parazitující strany, což bohužel samotným dostáním se do parlamentu nelze. Důležitou a nevylučitelnou podporou změny systému, je tedy odhodlaná dílčí práce jednotlivců, především formou zdola. Tedy odpor proti vládě, podporovaný, ne-li hnaný řadovými zaměstnanci továren, zaměstnanci státních sfér apod., kteří se aktivně podílejí na změně systému mimo politickou půdu. Jen s podporou zaměstnanců může být vyvinut natolik dostatečně silný tlak, aby dokázal současnou zkorumpovanou asociální vládu rozdrtit na prach. Jedině hlas lidu má tu skutečnou moc, rozhodnout o budoucnosti politické scény a jejím následném vývoji. Pro samotný úspěch „nápravy“ politické situace, je ale zapotřebí dostatečná angažovanost. Angažovanost nejen politická, nýbrž zaměstnanecká.
Celkem viditelně možnou angažovanost a pozdější nápravu tzv. zdola, nám nabízejí odbory, tvořené ze zaměstnaneckých sil. Bohužel výsledky odborů jsou naprosto nulové. Přestože odbory vyvíjí značnou a pro zaměstnance viditelnou aktivitu v proti-vládní činnosti, nedosahují takového úspěchu, kterého by bylo zapotřebí pro skutečnou změnu. Míra síly dotáhnutí akce do konce, se rovná nule. Odbory jsou totiž jen kvalitním nástrojem tzv. demokratického uspořádání. Nic víc, nic míň. Na nižších pozicích jsou sice zastupovány odhodlanými zaměstnanci, avšak vůdčí postavy jsou už jen pouhé loutky politiků, které hrají jejich divadlo. Fungují jen na oko, jako opona. Vždy vyburcují lid ke změnám, k odhodlanosti a touze po změně, aby jim daly falešnou naději, že se může něco změnit a posléze, když se má celá věc dotáhnout do finále, aby odbory docílily práv zaměstnanců, uklidní a umlčí rozhořčený lid tím, že se s vládou dohodly na podmínkách, které budou dodrženy. Ve chvíli, kdy napjatost utichá, slíbené podmínky se nenaplňují. Jako kolotoč, se pak celá událost odehrává dokola už po několik let. Dáme prostor zaměstnancům k vyjádření, pak naslibujeme a až přestanou být tolik naštvaní, vše pomalinku, ale jistě necháme vytratit do ztracena a oni budou opět po určitou dobu klidní. Dříve tyto finty možná fungovaly, avšak dnes již je naprosto jasné, že vše je jen účelně stvořené a zmanipulované, aby to hrálo politikům do karet. Kdyby tomu tak nebylo, proč by jinak vždy odbory davy rozhořčených zaměstnanců utišily různými sliby, přestože by z předchozích zkušeností předvídali, že oné sliby nakonec nenastanou. Hybatelé odborů moc dobře vědí, co dělají a jaké jsou následky jejich jednání.
Okolnosti kolem odborů se pro správné fungování odporu zdola musí změnit. Musíme se stát součástí odborů a jejich dění. Snažit se dostat do vůdčích pozic, abychom mohli ovlivnit samotný vývoj protestních dění. Musíme lidi nabádat, aby nebyli laxní, postavili se budoucnosti čelem a začli se angažovat. Členem odborů může být každý zaměstnanec, tak proč se na konstrukci případné budoucnosti nepodílet?! Musíme lidem ukazovat správnou cestu, dotáhnout je za „flígr“ do svazu odborů, aby se angažovali na jejich tvorbě a podíleli se tak i na tvorbě vlastní budoucnosti.
I ty jsi možná zaměstnanec, tak se angažuj! Odbory musí být naše! Buď aktivní i v tomto ohledu. Společně cestou organizovanosti za lepšími zítřky... Stop vládě a její zradě!
|Autor: Redakce|Zdroj: svobodnamladez.org|09.04.2012|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 6 lety