První máj proti reformám

Jako tradičně již mnoho let, i letos si národně sociální aktivisté a jejich přívrženci připomněli oslavy svátku práce. Oslavy, které mají již po několik desetiletí ukotvenou tradici. Zatímco v minulosti byl tento svátek naplňován spíše oslavami a polibky zamilovaných párů, poslední roky tomu je jinak. Atmosféra pod nátlakem anti-humánních politiků a jejich reforem, rok od roku houstne. Ani prvomájové oslavy v roce 2012, se nenesly v jiném duchu. Májovou lásku pomalu, ale jistě, střídá májová nenávist. Nenávist, vůči všemu, co nese jen špetku politické abstrakce stávajícího politického systému.

Přístup policie k účastníkům nebyl nijak zvláštní. I tentokráte zablokovala shromáždění a mnohdy odmítala občany vpustit na shromáždění. Bylo to především ze začátku, kdy „plašili“, že kdo vejde dovnitř, nemůže ven. Když i přesto lidé chtěli mítink navštívit, odmítali policisté vpouštět lidi úplně. Prohlásili, že je to uzavřená akce, kam ostatní nemohou. Bohužel pro ně, lidé se jim tam začali hromadit a tak jim nezbývalo nic jiného, než je pustit dovnitř. Snad jen jedna neobvyklost přišla. Policie spolu s vládou chtěli naznačit, jaká velká je demokracie a od typického opisování občanských průkazů bylo upuštěno.

Oslavy prvního máje se staly zrcadlem doby. Pro letošní prvomájovou manifestaci, bylo vlivem politických událostí zvoleno motto „Proti reformám, za sociální jistoty“. Přibližně na dvě sta aktivistů různých pro-národních uskupení se zúčastnilo protireformního shromáždění Dělnické mládeže v Praze na Můstku, které začínalo okolo jedné hodiny odpolední. Jako tradičně, tak i letos byl pro účastníky demonstrace, připraven rozmanitý program. Na shromáždění vystoupilo mnoho řečníků jak z Čech, tak ze zahraničí. Mezi českými představiteli vystoupili s projevem např. místopředseda DSSS Jiří Štěpánek nebo předseda DM Erik Lamprecht a další. Ani na letošním mítinku nechyběl zpestřující hudební doprovod s nadčasovým repertoárem Karla Kryla.

Asi nezajímavějším okamžikem bylo vystoupení německého řečníka z Národně demokratické strany Německa Karla Richtera, který k velkému překvapení celou dobu přednášel v Češtině. Jeho rodiče se narodili v Čechách a tak ledacos pochytil.

Došlo i na kritiku školství a zdravotnictví. Přednášející se na ně zaměřili, protože se jedná o dva takřka nejdůležitější rezorty, kterým vlivem reforem hrozí velký úpadek. Školství je důležité pro kvalitní vzdělání, které musí být dostupné pro všechny, jenž mají touhu a nadání daný obor studovat, bez rozdílu třídního původu, či v závislosti na kapitálu. Vzdělání není privilegiem, ale právem. Podobně tomu bylo i u kritiky zdravotnictví, kdy přednášející poukazovali na sponzorování mocenských válek v Afganistanu a dalších zemích, vedené kapitalistickými pohnutkami politiků, ve střetu s krachujícím zdravotnictvím. Občané platí neskutečné daně za neodpovídající péči a dostupnost léků a nyní by měla vejít v platnost ještě nadstandardní péče za příplatek. Systém chce lid rozdělit nejen dle pracujících tříd, ale i dle zdravotního stavu. Chtějí nás zaškatulkovat, protože tak jsou občané zranitelnější a zmanipulovatelnější. Je snadno pochopitelné, že chystané změny přesáhly míru pochopitelnosti občanů.

O jedno z méně příjemných překvapení uprostřed mítinku, se postarali anarchisté. Při svém průvodu Prahou udělali krátkou zastávku u pro-národního mítinku a snažili se jej narušit (více o narušení shromáždění zde). Po pár okamžicích přešli i k násilí, ve formě házení různých předmětů, kterými zranili několik účastníků národně sociální demonstrace. O další vzrušení se postarala policie, která nezasáhla proti agresivním anarchistům, ale proti účastníkům protireformního mítinku. Přibližně po desetiminutové potyčce se pokračovalo dále v projevové části.

Řečníci svá témata zaměřili hlavně na kritiku kapitalismu, vládnoucích politiků a jejich asociálních reforem. Nastínění jednoduchého řešení problémů a nabídnutí alternativy, bylo samozřejmostí.

Po vyčerpávajících a trefně mířených projevech, byl v plánu průvod centrem Prahy přes Václavské náměstí až na náměstí Jiřího z Poděbrad. I když na shromáždění bylo přibližně kolem dvou set posluchačů, během průvodu se jich přibližně kolem padesátky ještě přidalo. Trojřadý zástup demonstrantů byl vybaven transparenty a vlajkami. Po úspěšném dokončení průvodu bez sebemenšího konfliktu, bylo shromáždění pořadateli ukončeno a účastníci se rozešli do svých domovů.

Počet účastníků na vzdory velké události byl nízký, ale silná mediální kampaň, předvečerní oslavy pálení čarodějnic a místo udělaly své. V Praze byla četnost demonstrujících totiž vždy o trochu menší nežli v Brně. Tudíž v důsledku můžeme akci zhodnotit jako dobrou. Avšak je zapotřebí neustrnout a uvědomit si, že na akce takového rázu musíme mnohem více apelovat. Akce do budoucna musí být mohutnější a silnější, stejně jako útoky politiků na řadové občany. Jsme aktivisté národně sociálního hnutí a musíme si uvědomit, že osud naší země leží v našich rukou.

_____________________________________________________________

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

> 1. Máj 2012, boj za sociální reformy