Tento článek se věnuje osobě Vůdce Adolfa Hitlera z pohledu jeho kamaráda a spolubojovníka v první světové válce, ve které byl Adolf Hitler opakovaně vyznamenán za statečnost.
Dříve než budu pokračovat v mém popisu zkušeností z války, tak bych chtěl v zájmu spravedlnosti vložit jedno odhalení dnešního žvástání Hitlerových nepřátel krátkým porovnáním pravdy a výmyslu. Poslední dobou se proti vojákovi v prosté uniformě roznášelo mnoho nevěrohodných a přímo hanobných tvrzení všeho druhu. Přepadá mě pocit zhnusení, když v rukách držím noviny, kde je Hitler buď shazován, zesměšňován nebo pomlouván. Ti všichni se sami oklamali ohledně tohoto muže. Každý kdo Hitlera zná jako já, je jiného názoru. Málokomu bylo dopřáno toho štěstí, aby stál tak blízko po jeho boku, jak tomu bylo v mém privilegovaném případe. Tři plné roky, den za dnem a noc za nocí, jsme spolu žili v nejbližším kamarádství. Oba jsme sdíleli stejné utrpení a stejné potěšení.
Ten, kdo stál ve službách Bavorského Listovního regimentu celé čtyři dlouhé roky, patří v nejsprávnějším slova smyslu k pojmu „neznámý voják“.Někdo říká, „Hitler běhal pouze v týlu“. Kdokoliv tohle říká nebo píše buď nikdy nepoznal nebo nezažil válku, nebo je mezinárodním lhářem, který chce poskvrnit čest velkého muže. Tito „týloví hřebci“ pobíhali za frontou, daleko od střílení, v bordelových městech Lille a Gentu. Největší procento z těchto týlových válečníků bylo bezesporu syny Izraele. Bohužel mezi nimi bylo i mnoho urozených, kteří však byli již pravděpodobně bastardyzováni. Tento druh německého muže měl již potvrzení o své služební neschopnosti v kapse ještě než opustil domov. Ale vzhledem k tomu, že také chtěli vykonat „věrnou službu“ otčině, dělali to tímto způsobem. Mezi tím co jsme my na frontě očekávali smrt každou hodinu, připomínající spíše bahnivé muže, byl tento odpad válečníků v náručích francouzských žen. Podle jejich žvástů byli velcí hrdinové a jako takoví měli zajisté nárok na zasypání vyznamenáními. Ale pořekadlo našich frontových vojáků zůstává navěky pravdivé: „Kulky prší na frontě a vyznamenání prší v týlu.“ Právě tito ulejváci za frontou jsou ti, kteří dnes opět dychtí po házení bahna na frontovou hrdost. S plnými pupky teď sedí jako malí a velcí byrokraté v židovských novinářských kancelářích a rozšiřují svůj jed tiskem širokým masám a pošpiňují každého, kdo stále oceňuje čest a armádu. Nenávidí silný, neochvějný heroismus;, protože oni mohou ovládat pouze slabochy a erotikou narkotizované lidi. Jejich nejhorší noční můrou je sparťanská vlastnost.
Bohužel existuje ještě mnoho hlupáků, kteří spolknou tučné lži jako hladový pes zhltne jemu hozené maso. Tito lidé se nikdy nenaučili přemýšlet. Na druhé straně jsou tací, kteří se hluboce bojí pravdy a spravedlnosti, kterou Hitler vždy představoval; bojí se, že je Hitler natolik spravedlivý, že dá lidem co jim patří. A proto tato záplava lží o muži cti. Můj frontový kamarád Hitler dnes zaujímá pozornost celého Německa. Málokdy mu z úst vyšlo slovo, předtím než bylo tisíckrát zopakováno – zváženo, schváleno nebo zkritizováno. S bleskovou rychlostí proletí nespočet metrů kabelu do telegrafních kanceláří a rotační tiskárny ho zveřejní v milionech novinových výtisků. A já se ptám: Kde ve světě je takový muž, který učinil takový organizační zázrak, takovou koncentraci lidí, kteří znají pouze jednu vůli, pouze jedno jméno, jméno Adolf Hitler? Jak se to mohlo stát v Německu s nejvyšším stupněm civilizace a kultury? Kde je každý občan zdarma učen myšlence a činu? Může být přímo řečeno, že je to nesmírná vůle, která se stala činem, vůle osvobodit německý lid z drápů židovského plánu o podrobení světa. Je spojena s Hitlerovým géniem. Dalším důvodem je úpadek našich dnešních vládců, jasná neschopnost politiků řídících naše dny. Pokud je lid zanedbáván ze shora a ušlapáván, pokud se používá metoda „utahování matic“ k vymačkání daní, aby se uspokojil molochův nenasytný hlad, k ukonejšení kapitalismu, pak musí nastat konec těchto lokajů života ničících zlatých idolů, jak nás to učí historie; prastará síla se hýbe uvnitř lidu a zdravý názor normálních lidí zaútočí na vědomé nebo nevědomé vládní taktiky naší vládnoucí vrstvy. Tyto faktory působily, když polovina národa v relativně krátké době vložila svou důvěru v Adolfa Hitlera. Oni se mu nesvěřily kvůli bohatství – protože Hitler nikdy takový slib nedal – ne, svěřily se mu proto, aby navždy nezanikla vnitřní hodnota a existence národa. To proto zvolil národ svého spasitele.
Dnešní Německo nerozpozná základní složení dnes zmrzačené Říše ve své velikosti tak přesně jako naši sousedé. Idea Nacionálního socialismu jím stvořená bude jednoho dne vyzařovat ze srdce Evropy do celého západního světa. Naše děti a další generace po nich budou v Hitlerovi uctívat národního hrdinu a jeho genialita vstoupí do Valhally a stane se nesmrtelnou.
A teď k otázce čtenáře: Byl Hitler již tenkrát v této sféře názoru, který dnes reprezentuje? Odpověď na tuto otázku může být pouze kladná. V každém činu, malém či velkém, se vždy stavěl na poslední místo. Nikdy jsem z Hitlerových úst neslyšel naříkání nebo stěžování si ohledně tzv. „švindlu“. Tenkrát jsem nerozuměl jeho chování, a tak musí být mé pocity ohledně jeho neúnavné dychtivosti po plnění svých povinností pochopeny. Nepochopili jsme ho, a tak jsme si někdy mysleli, že mezi námi máme bílého havrana, který se k nám nepřipojil, když jsme nadávali na „svinské švindlíře“ a „potentáty“. I v tehdejších německých dnech bídy se sebou nesl nový svět, ideu Nacionálního socialismu, pro kterou byl na nejlepší cestě dát svůj život a svou krev. Čistý patriotismus a tichá naděje v jeho srdci, že bude jednou sám tvůrcem obrození německého lidu, mu jeho těžkou povinnost ulehčovaly. Nemohu si pomoci od vzpomínky na to, co nám často říkal: „Později o mně hodně uslyšíte.“ Zajisté jsme se smáli takovému proroctví a milně jsme ho považovali za pošetilce. On jen obvykle zakroutil hlavou nad naší hloupostí a podíval se vážně do rozpovídané skupiny. Jsem přesvědčen o tom, že i kdybychom my Němci vyhráli válku a Císařská Říše by z ní vyšla silnější než předtím, Hitler by i přesto založil svou stranu. Založil by jí při vědomí, že i sebejistější trůn se musí třást v zemi, kde jsou mezi jejími hlavními vůdci zahrnuti svobodní zednáři a cizinci. Toto nebezpečí existovalo pro mnohé německé vládce. Blízká spojitost politiků svobodně-zednářského Bethmann-Hollweg s Walter Rathenauovými nebyla pro Hitlera tajností. On, jediný z nás rozpoznal faktum, že válka byla vyprovokována svobodnými zednáři a židovskými silami. Bohužel se mnoho z naší modré krve připojilo k těmto skupinám agitátorů čímž si z velké části zničili své postavení mezi lidmi.
Během prezidentských voleb jsem často slyšel ty „cizince“ které Hitler hanobil. Nejubožejší jsou ti lidé, kteří uznají byť sebemenší část těchto nesmyslů. Buď je to zlomyslnost nebo neuvěřitelná stupidita žvanit jediné slovo z těchto drbů. Při mých jednáních s Hitlerem jsem ho neslyšel říci jediné slovo cizí řečí. Mluvil jako my, starým hornobavorským dialektem. Prosté výrazy našeho dialektu, které používal každý mušketýr, mu nechyběly. Jeho rodné místo leželo naproti Simbachu, se kterým bylo blízce spojeno mostem přes hraniční řeku Inn. Před 120 lety patřila daleká mělčina stále Bavorsku, do doby, než byla státem vyměněna Rakousku za kus Habsburské země. Dnešní Rakousko, starodávná Německá země, která byla obydlena Němci již od sedmého století, je nyní nazývána cizí zemí, protože se tam narodil tak moc nenáviděný Hitler. Žádný slušný člověk dnes nemůže akceptovat takový nesmysl. Ba naopak: Kdyby všichni Němci byli tak němečtí jako Adolf Hitler byl a je, pak by naše slavné Německo neleželo roztříštěné na zemi. Největší křiklouni a agitátoři proti tomuto nevinnému muži jsou právě tací, kteří nejméně ovládají němčinu a kteří by měli pokorně stát v pozadí. Pro ně by bylo nejlepší, pokud by opět obývali svou zem u nohou Libanonu.
|Autor: BM|Zdroj: svobodnyodpor.info|10.8.2013|
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 7 lety
