Oficiální verze zní asi takto: Nelson Rolihlahla Mandela se narodil v roce 1918 v královské rodině kmene Thembi. Vystudoval právo na dvou prestižních univerzitách. Vstupem do Afrického národního kongresu (ANC) se zapojil do "antikoloniální politiky". Suverenitu černochů chtěl získat nenásilnými protesty. V roce 1962 byl zatčen a odsouzen za sabotáž a spiknutí za účelem svrhnout vládu a byl odsouzen k doživotnímu vězení.
Mezinárodní kampaně požadovaly jeho propuštění, ke kterému nakonec došlo v roce 1990 a Mandela byl oslavován mezinárodními médii jako mučedník a oběť bílého rasismu. Tato popularita ho vynesla v roce 1994 až na post prezidenta Jihoafrické republiky, na kterém dále pokračoval v boji za "konec etnického napětí a rasovou rovnost." Za ty roky dostal Mandela více než 250 ocenění, včetně Nobelovy ceny za mír v roce 1993, americké prezidentské medaile za svobodu a sovětský Leninův řád. Toto byla oficiální verze. Jeho kritici však mají jiný názor.
Poukazují na skutečnost, že Mandela nebyl vězněn za boj proti apartheidu nebo segregaci v Africe, ale za to, že byl komunistický bombový atentátník a vrah ve službách Sovětského svazu.
Partyzánská útočná síla ANC, známá jako Umkhonto we Sizwe-MK nebo "Kopí národa", byla založena v roce 1961 Mandelou a jeho poradcem, litevským židem a komunistou Joe Slovem (původním jménem Yossi Mash Slovo), který byl oficiálně jmenován generálním tajemníkem Jihoafrické komunistické strany v roce 1986.
Slovo naplánoval mnoho teroristických útoků ANC, včetně útoku na jadernou elektrárnu Koeberg nedaleko Kapského města z 8. ledna 1982, bombového útoku na Church Street z 20. května 1983, při kterém zahynulo 19 lidí, nebo odpálení bomby v autě u baru Magoo v Durbanu, při kterém zahynuli tři lidé a 73 bylo zraněno.
V roce 1962 byl Mandela zatčen spolu i s devatenácti dalšími osobami - polovina z nich byli bílí židovští komunisté - při policejní razii v centrále ANC na farmě patřící komunistickému židovi Andrewovi Goldreichovi.
Soudní proces se konal v Rivonii v letech 1963 a 1964. Obžalovaní byli souzeni za 221 sabotáží, jejichž cílem bylo svrhnout vládu a ze spiknutí, neboť plánovali pomoc zahraničním vojenským jednotkám při invazi do Jihoafrické republiky za účelem prosazení cílů komunismu.
Žalobce Percy Yutaro řekl u soudu, že "požadavky na výrobu munice byly dostačující na vyhození do povětří města o velikosti Johannesburgu."
Mandela unikl trestu smrti a skončil s doživotním žalářem.
V roce 1990 získali komunisté stojící za Mandelou dostatek síly, aby si vynutili jeho propuštění. Apartheid byl zrušen v roce 1992 a ANC se dostal k moci v roce 1994, kdy se stal Mandela prezidentem. Slovo se stal jeho ministrem.
Krátce nato byly Mandela, Slovo a skupina vůdců ANC natočení, jak zpívají slib zabít všechny bílé v Jižní Africe.
Současný prezident Jihoafrické republiky Jacob Zuma, taktéž z ANC, byl natočen jak v lednu 2012 zpívá píseň s názvem "Zabij Búra" před davem tisíců černochů, zatímco dav jásal a tancoval. Píseň obhajuje vraždy potomků původních bílých osadníků v Jižní Africe a texty vybízející černochy k postřílení bílých farmářů.
Mandelova bývalá manželka Winnie, též dlouholetá aktivistka ANC, preferuje metodu nazvanou "upalování s náhrdelníkem", kdy se benzínem naplněné pneumatiky umístí kolem krku oběti a zapálí. "S našimi zápalkami a našimi náhrdelníky osvobodíme tuto zemi," je její nechvalně známý výrok.
(Mandela v době vražd "upalování s náhrdelníkem" byl ve vazbě. Tímto způsobem zemřelo odhadem 3 tisíce obětí.)
Od roku 1994 bylo černochy v Jižní Africe brutálním způsobem zavražděno 68 tisíc bílých. Způsobem, který je příliš hrozné popsat. Včetně 4 tisíc Búrů, jejichž zemědělské farmy o celkové ploše více než 25 tisíc čtverečních kilometrů byly zabaveny černými vrahy .
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, drtivá většina černochů v Jižní Africe nejsou domorodci, ale přišli v milionech ze sousedních zemí až poté, když bílí Búrové vytvořili krajinu s prosperující ekonomikou, příležitostmi ke vzdělávání a zdravotními výhodami.
Pod rukama bílých se černoši v Jihoafrické republice těšili lepším životním podmínkám, než jakékoliv jiné africké země, kde se černoši navzájem zabíjeli v kmenových válkách.
V roce 1994, tedy ve stejném roce, ve kterém se stal Mandela prezidentem, kmen Hutuů zabil ve Rwandě 80 tisíc Tutsiů. Ke podobným kmenovým genocidám došlo v Kongu, Etiopii, Somálsku, Čadu, Mali, Zimbabwe, Angole a mnoha dalších afrických zemích. Kmenové barbarství a genocida byly vždy způsobem života Afričanů.
Od té doby, co Mandela převzal moc, stala se Jihoafrická republika zemí třetího světa. Z nejbezpečnější země v Africe se stala hlavním městem znásilnění a vražd. V Johannesburgu dojde každoročně k pěti tisícům vražd. Nezaměstnanost stoupla z 5 % v roce 1994 na současných 50 %.
Jižní Afrika má také největší počet lidí nakažených virem HIV/AIDS ve světě. V roce 2007 bylo více než 18 % dospělé populace, tedy asi 5,7 milionu lidí, nakažených AIDS. V roce 2010 se odhaduje, že na AIDS zemřelo již 280.000 lidí.
Když poodhrneme oponu mediálních mýtů o "polobohu Mandelovi" v době jeho soumraku, můžeme říci jen jedno - "S pánembohem".
Související článek zde.
|Autor: Redakce|Zdroj: protiprudu.org|11.8.2013|
