Lidstvo se obecně chová jako stádo. V době klidu apaticky přežvykuje na pastvě a jeho pohyb se maximálně utváří na základě hledání co nejlepších stébel. Teprve nepřítel číhající v blízkém houští či uschnutí pastviny uvede stádo do pohybu. V té chvíli se dav přestane chovat racionálně a hledá dominantního samce, který ho dovede na nové pastviny. Riziko, že cestou za slíbeným rájem může skončit v hluboké propasti, si uvědomuje málokdo. Samozřejmě, lidstvo je složitý organismus a já to zde pojal příliš zjednodušeně pro snadné utvoření představy, ale v principu to tak nějak funguje.
Pastva nám usychá, dravci již řádí uprostřed stáda. Čas, kdy se vše stane nesnesitelným a stádo se dá do pohybu se blíží. Zatím ho dosavadní vládci uklidňují natíráním trávníku na zeleno a převlíkáním vlků do beránčích rouch. Jenže neklid se zvětšuje, to vidí snad každý. Je jen otázkou, kdy to vypukne? To však není podstatné. My se musíme ptát spíše na to, jak jsme na danou situaci připraveni?
Mám obavu, že málo! Místo vykrystalizování jasné jednotící myšlenky se mnozí snaží vytvářet všeobjímající nic. Snažíme se místo kvality preferovat kvantitu, které stejně nedosahujeme. Chceme mládež zaujmout přejímáním různých cizokrajních životních stylů a stávat se tolerantními k odlišnostem. Tvrdíme, že ta tráva není sice tak zelená jak bývala, ale díky drobným úpravám (kdy třeba pár jedinců snížíme příděl krmiva) se opět krásně zazelená. Přes tohle přehlížíme vozy plné sena mířící někam do neznáma…
Jak jsem psal již v úvodu, poučení hledejme v minulosti. Staňme se třeba „podivínskou“ menšinou, ale buďme aktivní! Nebojím se použít onoho slova a říci: „Buďme fanatičtí!“. Lidé nás musí vnímat, jako alternativu a ne pouze jako jiný odstín toho současného.
|Autor: R.O.|Zdroj: samantia.wordpress.com|28.11.2013|
